Zlomila jsem si při chůzi stehenní kost
Milá paní Wahlgrenis,
možná je to tím, že jak jsem měla náhodné setkání s Vámi ve Šternberku, tak ted jsem se odhodlala napsat.
Chtěla bych se vás zeptat na pár věcí.
Vím, že na všechny dotazy neodpovídáte, asi ani to není ve Vašich silách.
Měla jsem dost velké zdravotní problémy.
Trpěla jsem velkými úzkostmi a tetanickými záchvaty, to bylo před třemi roky.
Rok na to jsem si zlomila stehenní kost, při chůzi.
Měla jsem cystu v kosti.
Bylo to strašné období.
Vím, že mně to mělo něco ukázat.
Ted je už vše lepší, ještě mám jít na jednu operaci na vyndání kovu z nohy.
Mám už z toho strach.
Jen bych Vás chtěla poprosit, abyste mně poradila, v čem dělám chybu.
A co mám změnit?
Mám hodného muže a hodné děti.
Co mně to má ukázat?
A jestli bude už vše lepší.
Budu moc ráda, když mně ukážete cestu.
Ještě jednou moc děkuji.
Falabela 17.06.2012
Milá Falabelo,
děkuji za důvěru.
Zlomenina stehenní kosti souvisí s Vaší životní cestou, se směrem, kterým jdete.
Když o úrazech a o důležitosti lékařů v našem životě mluvím, zmiňuji právě zlomeninu nohy.
Přijede sanitka, lékař dokáže pacienta po odborném ošetření opět "postavit do života".
Tohle je v daný okamžik důležité, sama byste to jen těžko vyřešila.
Pak až nastává další fáze, kdy máte pochopit, proč to bylo právě na tomto místě, kam jste měla namířeno, o čem jste přemýšlela.
Málokoho by napadlo ve chvíli, kdy ke zlomenině dojde, propojení například na milence, ke kterému bylo namířeno.
Tohle nemusí být Váš případ, samozřejmě.
To je pouze ilustrace.
Jen jsem chtěla zmínit, že nikdy nic není jenom bílé, nebo jenom černé.
A nezmiňujete jenom zlomeninu...
Možná jste právě v období před třemi lety procházela krizovějším obdobím ve vztahu mezi Vámi a partnerem.
Mám pocit, že ve Vás se něco pralo - skutečnost a to, co chodilo kolem Vás, ale nebylo to vidět.
Pocity, divné tlaky kolem žaludku?
Možná jste se potkala s člověkem, který ve Vašem životě figuroval mnohem dřív.
Možná rozvířil stojaté vody, ale nic víc nebylo.
Možná jste si začala rozvíjet příběh - co by bylo "kdyby..."
Přitom jste ale žila dál svůj příběh.
Prožívala jste si dvě polohy, jednu tu reálnou a druhou ve snech, nereálnou.
Vaše duše vstoupila do zmatků, nechápala, čí je, kam patří...
Tyto stavy se odrazily do Vašich duševních pocitů, do úzkostí.
Tělo bylo sevřené...
Protože jste to nejspíš nedokázala včas pojmout a pochopit, musela přijít další lekce.
Zlomenina stehenní kosti... za běžné chůze...
Tohle se běžně nestává.
Na Vaší cestě není něco úplně v pořádku.
Možná si dokážete úplný obraz dotvořit sama.
Jisté je, že Vaše duše tápe, není v pohodě.
Jakmile jí dáte prostor a začnete vnímat, že ona je důležitá, změny poznáte bezprostředně i na svém těle.
To se Vám odmění...
© Wahlgrenis
17.06.2012
Milá paní Wahlgrenis,
děkuji vám moc.
Je to pravda, co jste napsala.
Před 4 roky jsem prožívala velký stres.
Od mého nevlastního otce dcera opustila syna.
Měli s ním výchovné problémy, tak ho dali na 3 měsíce do diagnostického ústavu a ani ho nenavštívili.
Tak jsme za ním s manželem jezdili a občas ho brali na víkend.
Bylo to náročné.
V té době nás i dcery moc potřebovaly, tak jsem byla ze všeho moc vyčerpaná.
Chlapec jezdil i občas k babičce, ale byl nezvladatelný.
Má dost velké výchovné problémy, scházela mu láska.
Tak se ve mně vše pralo.
Teď za ním občas jezdíme, bude mu 16, ale je ve špatném prostředí, tak je to s ním těžké.
On potřeboval aspoň jednoho člověka, kterého bude mít samotného pro sebe a bude jen pro něj.
Vychovatelé s ním měli velké problémy a mají doteď.
Měli jsme v té době dorůstající holky, které nás moc potřebovaly.
On byl opravdu náročný.
A ještě jsem nenapsala, že jeho máma se ho úplně zřekla.
Tak on nám občas zavolá, aspoň ví, že tu někoho má.
Já jsem to s ním opravdu nezvládala.
Holky v té době moc na něj žárlily.
Možná si měl s námi dořešit nějaký příběh.
Jen vím, že ten chlapec má těžký životní úkol.
Snažila jsem mu pomáhat, jak jsem nejvíce mohla.
Brali jsme ho na víkendy.
Pak se ozval jeho pravý otec, který ho neviděl 10 roků.
Tak chlapec jezdil za ním, ale nevím, jak to teď pokračuje.
Tak jsem vám napsala svuj i náš příběh s manželem.
Možná nám ještě k tomu něco dodáte.
Já jsem se snažila, co jsem nejvíc dokázala.
Asi má duše není ještě tak zralá, že musela tak bojovat.
Chtěla jsem vám už mnohokrát napsat a našla jsem odvahu až po našem setkání.
Ještě jednou ze srdce děkuji
Falabela 18.06.2012
Milá paní Wahlgrenis,
chtěla bych Vás ještě jednou moc poprosit.
Psala jsem Vám ohledně mé zlomeniny - nohy.
Jezdím každého půl roku na kontrolu.
Zlomenina je zhojená a mám jít na podzim na vytažení kov. šroubu, ale mám s toho velký strach.
Nejprve pan primář říkal, že se to musí vyndat.
Po roce se mě ptal, jestli mě to zlobí.
A já jsem mu říkala, že je to v pořádku, ale samozřejmě v těle je něco, co tam nepatří.
Také to občas bolí.
Je to přece kov.
Tak jsem teď v takovém rozpoložení a nevím, jestli mám na tu operaci jít.
Ale v koutku duše vím, že to určitě dobře dopadne.
Jen sem vás chtěla poprosit, jestli vše bude už lepší.
Vím, že v životě je vše ´něco za něco´.
Moc se snažím.
Vím, že jsem chybovala, a proto jsem musela tohle prožít.
Bylo to hrozné období.
Děkuji vám moc a krásný sluníčkový víkend.
Falabela 23.06.2012
Milá Falabelo,
ptáte se na další postup, zda žít s kovem v těle, nebo podstoupit operaci.
Už jste si na šroub zvykla.
I doktor se Vás ptá, jak "to" snášíte.
Cizí předmět v těle se už zabydlel, získal tady své místo.
V danou chvíli, kdy do těla musel vstoupit, byl tím nejlepším, co se mohlo stát.
Zase jste se dostala do své formy.
Neměli bychom se bránit lékařským zásahům, pokud přicházejí v pravou chvíli.
To jsou všechny ty, které souvisejí se záchranou života.
Ano, pokud bychom žili dřív, kdy zdravotnictví nebylo na takové výši, asi by bylo všechno jinak.
Ale člověk dostává svou šanci.
Proto mají své oprávnění i všechny transplantace, kdy člověk přijímá orgán někoho jiného.
Někdy jsou tohle postupy pro běžného člověka až na hranici sci-fi.
Ale je to realita.
Vaše tělo přijalo kov, šroub, který tam být sice nemusí, ale už tam je...
Nevnímám tady pokoru a soulad s procesem, který nastal.
Opět se musí předat žezlo "těm, kteří vědí"?
Každý zásah do těla přináší jistou informaci.
Někdy tělo reaguje lépe, někdy je to s komplikacemi.
Nemám pocit, že by se šroub musel z těla vyndávat za každou cenu.
Vaše tělo se s ním už sžilo.
Operace by se sice řešit mohla, ale Váš stav se tím nijak neřeší.
Zvažte všechna pro i proti.
© Wahlgrenis
29.06.2012
Mila paní Wahlgrenis,
ještě jednou vám moc děkuji za vaši odpověď.
V koutku duše to taky tak cítím.
Cítím se moc dobře.
Občas to zabolí, když je nějaká změna, ale to k tomu patří.
Nedávno jsem manželovi říkala, že jsem ráda, že jsem se narodila v této době, že mně lékaři tak pomohli.
Jsem šťastná, že chodím, a chci vše nechat tak, jak to je a jak to patří.
Děkuji vám
Falabela 15.07.2012
Milá paní Wahlgrenis,
děkuji za Vaše krásné a moudré stránky.
Jsem moc ráda, že něco takového je, kde člověk muže nahlédnou a načerpat spoustu moudra.
Jste opravdu moc vzácný člověk a velice si Vás vážím.
Nedávno jsem vám psala ohledně mé zlomeniny, ale se mnou je to jako na houpačce.
Zlobí mě lat. tetánie.
Jsem unavena, točí se se mnou všechno a mám vysoký tlak.
Snažím se odpočívat, chodit do přírody.
Prostě nevím, co mám v životě změnit.
Jsem s toho nešťastná.
Někdy se zlobím i na manžela.
Pracujeme spolu.
Snažím se změnit, ale někdy jsem tak unavená a nepoužitelná.
Chtěla bych Vás poprosit, jestli byste mně mohla aspoň trochu říci, v čem je chyba a co dělám špatně a co mně to má vše říct.
Nejhorší bývá u mě velký tlak v hlavě.
Brala jsem 2 roky antidepresiva a vše se spravilo.
Teď jsem brala dlouho bach. esence a vše je lepší.
Vím, že musím něco změnit sama v sobě.
Někdy se sama v sobě nevyznám.
Moc Vás prosím, vím, že toho máte hodně a Váš čas je stejný jako u nás všech.
Ze srdce vám moc děkuji.
Jste moc hodný člověk.
Falabela 14.08.2012
Milá paní Wahl,
píši Vám znovu.
Zrovna jak jsem Vám psala, tak mě v noci přepadl velký stav panický úzkosti.
Dlouho se mi to nestalo, tak nevím, co mám dělat.
Nevím, co mám dělat, jestli začít brát jako berličku léky.
Opravdu nevím.
Zkuste mi, prosím, poradit, v čem dělám chybu.
Nechci, aby se opakovalo to hrozné období.
Nevím, co mně to má říci.
Falabela 15.08.2012
