Mám jít na operaci štítné žlázy
Milá Wahlgrenis,
už leta navštěvuji Vaše stránky, až jsem se taky rozhodla, že Vás poprosím o radu.
Mám jít na operaci štítné žlázy.
Mám tam zánět, ale momentálně jí mám zklidněnou.
Štítná žláza mě asi zlobí už roky ale asi před dvěma lety se mi rozjela po stresu a po zklidnění se mi opět po stresu rozjela.
Stres snáším hrozně špatně.
Se žlázou jsem musela dvakrát být na pracovní neschopnosti aby se zklidnila.
Mám i velkou nadváhu, jsem prostě tlustá.
Nejlépe mi je doma.
Měla jsem i velké problémy v práci v mezikolegyálních vztazích.
Prý mě neměl nikdo rád, hrozně mě to trápilo.
Vymysleli na mě pracovní nedostatky, které nebyly pravda, že jsem musela z práce odejít.
Jsem doma a čekám na operaci.
Ale mám obavy, jestli dělám správně, aby to nebylo po operaci ještě horší.
Mám pocit, jako když jdu na potrat...
Nedokážu ty obavy ani popsat..
Předem moc děkuji za radu
Růžena 09.03.2012
Přeji dobrý večer,
moc bych Vás touto cestou potřebovala poprosit o pomoc.
Už jsem Vám psala, ale asi jsem to špatně popsala.
Už mám pět dní po operaci štítné žlázy..
Nějak to začínám psychicky špatně snášet, jako že jsem to neměla dělat, že jsem se od něčeho dobrovolně odřízla od života, že to bylo špatně a půjde to se mnou z kopce, že to byla taková pomalá sebevražda.
Začíná to být strašné.
Je to. jako že mě Bůh ke mně ztratil cestu,a já k němu.
Vím, že jsem dospělá a nesu odpovědnost za své činy jenom já.
Prosím, dokážete mi poradit, jak se s tím srovnat?
A půjde to vůbec ?
Je mi padesát a mám pocit, že jsem si nechala nerozvážně zasáhnout do života...
Píšu Vám i proto, že jsem si tady všimla, že umíte lidem moc hezky poradit.
Nezlobte se prosím, ale nemám to komu říct, jak mi je z toho zle na duši.
Prosím, jestli Vás ke mně něco napadne, napište mi, prosím.
Děkuji moc.
Přeji Vám dobrou noc
Růžena 17.03.2012
Milá Růženo,
krásně jste popsala pocity, jakými si nyní procházíte.
Vaše duše pláče, pláče, protože nechápe, co se to stalo.
Nastal proces, který je podobný zemětřesení.
Vy jste se k němu rozhodla vědomě.
Nad ním nebylo boží oko, byl to plán lékařů, podlehla jste, své tělo jste neposlouchala.
Vzdálila jste se mu, dovolila jste proces, který se stát neměl.
Je to jakési odosobnění, proces, jako by se Vás to netýkalo.
Teď se ve Vás Vaše duše ozývá.
Ptá se, jak je tohle možné, jak se to mohlo stát, jak jste to mohla dopustit...
Lékaři sice mají svou pravdu, vědí, co se může z těla odstranit, a člověk funguje dál, ale nedávají prostor Vaší duši.
Tam byl jiný plán.
Štítná žláza představuje klíč k Vaší duši.
Vy jste svým postojem odmítla vůbec to odemknutí zkoušet.
Jste teď neúplná.
Tento zákrok je vnímán jako Vaše vědomá zrada na Vás, plán, který vzešel od Vás.
Duše s tělem jsou v rozporu.
Ptáte se, co s tím nyní udělat...
To je těžká otázka.
Připomíná mi to dotaz tetované ženy, která pochopí, jak své tělo ranila obrázkem, který musela na těle mít.
Co teď s tím?
Co udělat?
Čas se už nedá vrátit...
Písek v přesýpacích hodinách se sype pořád stejným směrem.
Vy byste potřebovala opět najít cestu ke svému tělu, domluvit se s ním, omluvit se mu za to, co jste mu způsobila.
Vy se opět potřebujete dostat do té své náruče.
Pokud nad sebou pláčete, je to v pořádku.
Tyhle slzy potřebujete zažít...
© Wahlgrenis
17.03.2012
Milá Wahlrenis,
po delší době vám chci poděkovat za odpověď na mou prosbu o radu.
Dobře jste mě pochopila.
Stále ale mi dělá starosti, jak jsem měla odemknout svou duši?
Před operací jsem neměla dobré mezilidské vztahy v zaměstnání.
Trápily mě pomluvy od některých lidí, co mi nepřáli, a to se přenášelo i na ostatní.
Také jsem poslední dva roky dvakrát delší dobu marodila a když jsem se vrátila, tak se ke mně kolegyně chovaly z odstupem a s nedůvěrou, také na mě donášely úplné nesmysly.
Dopadlo to tak, že si vedoucí na mě vymyslela obvinění, které se vůbec nestalo. Dostala jsem důtku s nějakým paragrafem( je to ztráta důvěry).
Byla jsem z toho hrozně špatná a zhoršilo mi to zdravotní stav.
Nevěděla jsem, jak se proti tomu bránit.
Měla jsem pocit jak v nějaké hloupé filmové zápletce, že se mi něco takového může stát.
Už je to stejně pryč, dala jsem výpověď, ale problémy stále trvají.
Když jsem šla na operaci, dostala jsem pracovní neschopnost.
Nechtěla jsem ji osobně nést do bývalé práce, z pochopitelných důvodů,.. poslala jsem ji až za měsíc.
Ale dostala jsem dopis, že mě přeplatili a mám vrátit 5 tisíc!
Neschopenku mi na správu soc. zabezpečení neposlali.. a já to zjistila až teď.
Nechápu, proč se mi toto děje, že se mi dějí takové věci, jako bych byla nějaký neřád...
Je pravda, že jsem takový pesimista, mám vážnou tvář, nejsem takové to slunce, co se usmívá na každého, ale nevím, proč vytáhnu z lidí to nejhorší, co v nich je, a na mně si povzbudí sebevědomí.
Nechápu, co mi to má dát, jak to může být jinak, abych to už nezažívala někde jinde v práci (jestli ji vůbec najdu).
Proto mám asi ten zdravotní problém.
Nevím, jestli jsem to vystihla dobře a je to po mně pochopitelné, ale děkuji za nějakou radu k zapřemýšlení a uvědomění si správné cesty.
Přeji Vám dobrou noc,
Růžena 22.05.2012
