Mám břicho, ale těhotná nejsem
Mila Wahlgrenis,
omlouvam se,ze te zase obtezuji,ale uz si nevim rady.
Jak jsem ti psala ped Vanoci,trapi me me brisko.
Z niceho nic se nafukuje a to tak, ze vypadam jak tehotna.
Byla jsem na gynekologii, protoze jsem si myslela, ze bud mam cystu nebo jsem tehotna.
Jenze v den navstevy doktora se mi brisko uplne vytratilo, vubec se nenafouklo.
Bylo uplne ploche.
A pan doktor na me koukal jak na blazna a nic mi neveril.
Rekl mi, ze cystu nemam a tehotna tez nejsem.
A rekl mi, ze muzu zkusit jine doktory, ale ze si me budou posilat od jednoho ke druhemu a nakonec stejne zkoncim zase tady u nej na gynekologii.
A pan doktor mi rekl, ze jsem uplne v poradku.
Jenze me moje velikost bricha normalni nepripada a memu okoli uz vubec ne.
Rano se probudim s briskem, ktere by mi mohl leckdo zavidet a vecer vypadam, jak kdybych spolkla kopacak!
Uz si nevim vubec rady.
Na radu kamaradky jsem zacala brat jedny vitaminy, beru prasky na procisteni strev a obnovu colonu, ale nic nezabira.
Nevim, kde je problem a tak ani nevim, co mam delat.
Pripadam si jak blazen, jeden den vypadam, jak tehotna a druhy den mam uplne ploche brisko.
Vypadam jak tehotna, ale nejsem tehotna, tudis se ani nemohu oblekat jak tehotna.
A kdyz nekdo vidi me brisko, hned si mysli, ze 100% jsem tehotna a ja vypadam jak cvok, kdyz tvrdim, ze tehotna nejsem a nevim, co mi je.
Moc, moc prosim o radu.
Jsem zoufala.
Posilam fotky na ukazku, abys videla, o cem pisi.
Budu ti vdecna za jakoukoliv odpoved.
Dekuji moc,
Misa 26.02.2007
Milá Miso,
všechno, co prožíváme jako nemoc, je výkřik duše.
Už jsem to psala mnohokrát.
Nic se neděje jen tak.
A když zajdeš k lékařům, vypadáš normálně, takže prakticky není o čem mluvit...
Přesto sama dobře vnímáš, že se NĚCO děje.
A nejsi to jenom Ty, ale i Tvé okolí, které změnu na Tvém těle registruje.
Změna Tvého těla je Ti nastaveným zrcadlem, máš pochopit...
Připadáš si nepatřičně, v divné situaci se nacházíš, chvilku břicho máš, chvilku ne.
Cysta uvnitř není, ani miminko.
Přesto se něco děje.
Mohou za to zmatky, kterými sis prošla v minulosti, ne teď, ale v jednom z minulých životů.
Pokusím se popsat srozumitelně, co k Tobě promlouvá.
Byla jsi tehdy zamilovaná, hodně zamilovaná, ale tak, že jsi svého vyvoleného dostala do nerovnou situace.
Ten člověk totiž pro Tebe představoval celý svět, ale Tys mu omezila jeho svět.
Chtěla jsi, aby patřil jenom Tobě, jenom Tobě a nikomu jinému.
Nejprve jsi mu křídla složila, pak jsi je pro jistotu ještě ukroutila, aby náhodou nemohl uletět.
Byl sice vedle Tebe, ale nebyl už šťastný ani náhodou.
Všechno to krásné a milé zmizelo, zůstala šeď, spoutala jsi člověka, ale nic jsi z toho neměla.
Láska si totiž odešla.
Nepozorovaně, zadními vrátky, najednou prostě nebyla.
Nebylo možné ji dostat zpět, rozplynula se.
Řešila jsi tuto situaci po svém, bylo to těžké, bolestné.
Jsou tady nějaké léky, berličky, které Tě snad měly nějakou dobu podpírat.
Důležitá část uvnitř Tvého srdce se stáhla.
Zakázala sis do buoducna lásku, protože prý muži jsou všichni takoví.
Nepochopila jsi, že tu lásku jsi zabila ale Ty.
Uvázala sis tak na nohu obrovské závaží, o kterém jsi ale v tu chvíli netušila, že je tak obrovské.
Nyní ho vláčíš s sebou v podobě nafukovacího břicha.
Je tady řešení, ale není jednoduché.
Měla by ses pokusit vrátit do minulosti a napravit to, co jsi udělala svému tehdejšímu partnerovi.
Láska musí mít křídla.
Mělo by se to podařit, před Tebou je nádherný vztah, plný svobody a lásky, krásný, nekonečný.
A maminkou budeš také, měl by k Tobě najít cestu chlapeček, duše bývalého přítele.
Ovšem tohle všechno může nastat až ve chvíli, kdy si uděláš pořádek v minulosti.
Věřím, že to dokážeš.
Pokud se této možnosti sama bojíš, můžeš požádat o spolupráci schopného terapeuta - kineziologa.
Wahlgrenis 26.02.2007
Dobrý den Wahlgrenis,
se zájmem jsem si přečetla článek "Mám břicho, ale těhotná nejsem".
Mám totiž stejný problém, moje břicho je stále jako vzducholoď, tedy v bdělém stavu mého těla, ale mně je téměř 50 let, takže bych tento vizuální problém možná nemusela řešit, ale já mám pocit, že čím je břicho vzedmutější, tím horší je moje psychika.
Vím, že každá nemoc je nemocí duše.
Ale kde začít?
Mám výklad pro Míšu vzít jako vzor i pro sebe?
Děkuji
Marie 27.02.2007
Milá Marie,
výklad určený Míše byl určený pro ni.
Ve Vašem případě bude jiný vývoj, jiný příběh.
Nad vším je jediný jasný plán - zbavit se nenávisti, přeprogramovat se do lásky.
Nenávist v minulém životě, který nás zajímá, hrála totiž výraznou roli.
Patřila jste do vyšší kasty ve společnosti, měla jste spíš radosti než starosti.
Vypadá to, že jste svého postavení nějakým způsobem zneužila.
Snad jste si jen tak z rozmaru začala hrát s ohněm, plameny Vás vždy lákaly.
Najednou jste byla jako smyslů zbavená...
Zapálila jste něco, na co jste neměla ani sáhnout, snad dokonce nějaký vyšší symbol.
Potom přišel trest v podobě zastavení, mohla jste být vážně popálena a tak vyřazena z radovánek.
Bojovala jste poměrně dlouho, ale nakonec jste tento nerovný boj vzdala.
Ovšem byl tady pro Vás vykřičník, abyste příště (!!!) nic podobného nedělala.
Máte v tomto životě - a navíc v pozdějším věku, ne v mládí - pochopit, k čemu je v životě láska a proč je tak důležitá.
Nemáte se upínat k hodnotám, které jsou pouze materiální.
Váš mladší partner nebo spíše syn vážně onemocněl, možná pracovní úraz, ale i to je pro Vás informace.
Každý žije svůj život, nemůžete se na něho upínat, chtít za něho dýchat, i tím si ubližujete.
Máte se více sladit s přírodou, pochopit, že na prvním místě je láska k sobě, pak teprve může fungovat všechno ostatní.
Nemůžete se obětovat druhým, i když to na první pohled může vypadat dobře.
Máte se naučit také žít naplno tady a teď.
Potom by problém s břichem z minulosti měl odeznít.
Wahlgrenis 27.02.2007
Pěkný den Wahlgrenis,
"Mám břicho, ale těhotná nejsem"...tak tento titulek mne zaujal na první pohled a už na druhý mi bylo jasné, že se vztahuje přesně k tomu, co prožívám i já... trochu mně uklidnilo, že v tom "nelítám" jen já, a zároveň jsem si z toho snažila vyvodit něco pro sebe... nevím, zda můžu Tvou odpověď Míše brát jako odpověď i pro sebe
(asi možná ne když byl, jak je níže uvedeno v reakci pro Marii, určen jen pro ni), ale nějaké souvislosti tam se mnou cítím...nevím...
Určitě mne ale Tvůj výklad tohoto problému velmi zaujal, a potěšilo by mne, kdyby se u Tebe našla chvilka i na konkrétní odpověď mně související s tímto problémem.
S přáním pěkného dne
Elen 27.02.2007
Milá Wahlgrenis,
na Tvém úžasném webu trávím hodně času a dnes mě velmi zaujal dotaz ohledně nafouklého břicha.
Přibližně rok a půl řeším totéž a už si vážně nevím rady. Pátý rok nejím maso, cvičím, snažím se jíst převážně syrovou stravu, nepřejídám se, ale mám pocit, že se mi břicho nafoukne i po obyčejné vodě. Stejně jako dívka na fotografii vypadám velmi často i já a v břiše cítím nepříjemný tlak natahované kůže. Většina oblečení, které jsem nosila i několik let, je mi najednou malá přes břicho. Mám velmi milého přítele, takže se cítím vnitřně štastná a spokojená, i když bych už ráda žila s ním, ale zatím nás rozděluje vzdálenost a školní docházka mého syna v jiné zemi. Problém vznikl dříve, než jsme se poznali, takže jsem souvislost s tímto vztahem vyloučila. Byla bych velmi ráda, kdybys mi mohla poradit, (nebo alespoň nasměrovat), jak tyto obtíže vyřešit.
Děkuji za všechno, co děláš a přeji Ti krásný den.
Majka 27.02.2007
Dnes se odvážím napsat oslovení:
milá Wahlgrenis děkuji za odpověď.
S minulým životem nebo životy asi máte pravdu, někdy se mi podaří něco i vidět, jsou to střípky, ale cosi vypovídají.
V tomto životě se učím lásku k sobě, dodnes to neumím, protože pořád se snažím pro ostatní a občas už lezu po kolenou, protože už mi nezbývá síla.
Ale je důležité, že to už vím, trvalo mi to hodně dlouho.
Teď přede mnou stojí realizace.
Řeším stále dilema, kde začíná hranice sobectví a kde je úcta a láska k sobě.
Každodenní prověrku mi dělá moje maminka a její scénky, chápu že to nedělá ze zloby, ale je nešťastná a hlavně si myslím, že se bojí věku a smrti a na tato témata s ní nejde hovořit.
Chce pozornost jak malé dítě a já se trápím, jestli jsem hranici stanovila dobře, jinak je schopná mě citově sedřít z kůže.
Je to velká zkouška a nevím, jak ji obstojím.
V části mejlíku, kde píšete o mladším partnerovi nebo synovi a jeho vážném onemocnění, to je trochu jinak.
Jsem vdaná, manžel je starší než já a zatím bez viditelných zdravotních potíží, mám dvě hodné dcery, manžel mě má snad rád možná ne, nevím.
Už 16 let spolu intimně nežijeme, ztratil o mě zájem, byla to ošklivá doba.
Postavili jsme dům, prala jsem se s úvěry, dluhy a samotou.
S manželem nežijeme spolu, ale vedle sebe.
Docela to pořád bolí, na začátku jsem myslela, že to neustojím.
Byla to doba, kdy jsem v srdci zatvrdla a snažila se vymítit i jen myšlenku na cit a lásku, protože to hrozně bolelo.
Myslela jsem, že samotu zaženu přítelem a zjistila jsem, že to není ono.
Chybí mi duševní blízkost duševní člověka, citové souznění, obyčejné lidské teplo.
Jednou v meditaci mi šla před očima slova s mou budoucností: moudrost, rozvaha, samota.
Dodnes z toho mám husí kůži.
Vím, že zákon kauzality platí v celém vesmíru, co jsem zasela, musím sklidit.
Z trápení duše jsem si vyrobila nádor na mozku, mám i myom na děloze atd.
V minulém dopise jsem se nechtěla rozepisovat, tak teď jsem Vás zasypala, omlouvám se, že si z Vás dělám vrbu.
Dnes s odstupem let je vše už pocitově lepší, věřím, že to vše ustojím a snad přijde i někdo, kdo mě vezme za ruku a řekne jsem tu s tebou, bylo by to moc hezké.
Mějte se hezky,
přeji vám hodně energie pro všechny ty duše, kterým se snažíte pomoci.
Marie 28.02.2007
© Wahlgrenis
26.02.2007
Fotografie Míši z původního dopisu (2007), která mě navštívila v Praze.
Vrátila se po letech z Ameriky do České republiky...
© Wahlgrenis
22.07.2010
Ahojínek Wahl,
mám problém už delší dobu a nevím si rady.
S pokorou k Tobě Tě prosím o pomoc.
Mám měsíc co měsíc nafouklé břicho a vypadám jako v pátém měsíci těhotenství.
Zkouším všechno, co mi dříve zabíralo, ale poslední měsíce je to děsný.
Mám 54 kilo a nejím nějak, že bych se přejídala nebo plácala všechno možné.
Mám úctu k jídlu, jím s láskou a radostí.
Piju dostatek vody a mám i pohyb.
Když ležím je břicho měkké a nebolí.
Smím Tě požádat, aby ses na mě podívala a poradila mi?
Moc děkuju předem.
S láskou a úctou k tobě
Barbora - anděl 12.10.2012
Milá Barboro,
věřím, že není nutné zdůrazňovat, že každá nemoc je výkřikem duše.
Něco není v pořádku, proto vnímáte signály přes tělo.
Jako hlavní se tady ukazuje zrada, která skrz Vás prochází.
Možná tady někdy dřív došlo k situaci, kterou jste sama nechtěla, aby nastala.
Tady je cosi jako provinění, nepřirozený postup, nejednala jste možná v souladu se svou duší, ale poslechla jste autority.
Tento problém se nyní hlásí o pozornost.
Může to být i situace ve vztahu, kde se něco nevyvíjelo tak, jak jste si představovala.
Nad tímto procesem je nyní boží oko.
Možná byste měla tuhle minulost přehodnotit, ale nedívat se na ni rozumem, ale spíše srdcem.
To je nejlepší kontrolka ve všech situacích, kterým nerozumíme.
Je tady naznačení změny, vývoj správným směrem, posun dál.
Příběh pokračuje, neměla byste si směrem do minulosti nic vyčítat.
Důležité je, aby Vaše srdce vnímalo krásnou nekonečnou lásku.
Třeba si sama vzpomenete, co se Vám stalo, co je třeba přehodnotit.
© Wahlgrenis
13.10.2012
Krásný den Wahl,
omlouvám se, že píšu až teď, ale velmi moc děkuju za radu.
Hodně jsem si uvědomila a mám už bříško v pořádku.
Mám radost a jde ze mě jen láska a smích.
Tak snadné to bylo...
Moc děkuju i tam nahoru...
Děkuju Ti, objímám tě a posílám lásku a světlo.
S pokorou a úctou
Barbora - anděl 18.10.2012
