wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Proč jsem stále tak unavená, co bych měla dělat nebo jíst?


Milá Wahl.,
prosím Tě pěkně, mohla by ses na mne podívat?
Proč jsem stále tak unavená, co bych měla dělat nebo jíst?
Už jsem z toho úplně zničená.
Nemohu chodit normálně na záchod jako ostatní.
Trápím se tím celý život.
Mám problémy s kůží - citlivost, vyrážky-ekzémy...
Vlasy někdy vypadávají po pramíncích.
Klouby bolí.
Nemohu dýchat, něco jako astma, ale doktoři tvrdí, že nemohou nic najít.
Já vím, že je to pro mne velký problém, ale nikdo mi nedokáže z doktorů poradit.
Děkuji mnohokrát
Alex 15.12.2011

Milá Alex,
když na mých akcích mluvím o zdravotním stavu, o tom, že nemoci jsou jen projevy duše, že je třeba signály včas rozpoznat a podle toho zareagovat, zdůrazňuji, že je dobře, že přišli ti, kteří se dokáží na tuto vlnu naladit.
Jen těžko by se na toto téma mluvilo například v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, kde většina lidí jen čeká na smrt.
Ve Vašem případě to ale takhle tragicky nevidím.
Jste ztracená sama v sobě, jako byste už ani neexistovala.
Jste absolutně rozplynutá, není tady v tuto chvíli žádný pevný bod, kterého byste se mohla chytit a od kterého by se postupovalo dál.
Cesta proti přírodě?
Znáte tato slova?
Váš život je jeden velký boj.
Nevím, jestli jste schopna přečíst a pochopit slova: RADOST... RADOST... RADOST
Vy potřebujete žít radost, a ne boj.
Možná jste v nedávné době (delší než půl roku) přišla o důležité jistoty.
Jakmile objevíte sama sebe, teprve pak se může objevovat to další.
Jídelníček je také důležitý, ale jinak, než si myslíte.
Není nutné přijmout nějaké stravovací režimy (druhy jídel, gramy, čas), ale spíše se potřebujete naladit na proces přijímání stravy.
Do každé buňky Vašeho těla by měla vstoupit láska.
Láska je léčivý proces.
Jakmile vstoupí do Vašeho těla, pak se postupně tento prostor rozšiřuje - domov, Vaši blízcí, dům, ulice, město...
Je to komplexní proces, ale je průchodný, věcný.
Není možné se splést. něco zkazit.
Kdybyste měla někdy čas zajít na mou akci, mohla byste si na vlastní kůži prožít jednotlivé kroky tohoto procesu podrobně.
© Wahlgrenis 15.12.2011

Milá Wahl,
Moje troška do mlýna k příspěvku "Proč jsem stále tak unavená"

Alex,
nevím, jestli lékaři dělali testy na štítnou žlázu.
Měla jsem některé z příznaků také (únava, klouby, atd.) a vyklubala se z toho snížená funkce štítné žlázy.
Jenny 16.12.2011

Alex,
ani nevíš, jak tě chápu..
Moje únava kdysi byla, možná by se dala nazvat únavovým syndromem a pak jsem "poprvé navázala" kontakt s Wahl a světem... který...
Bylo to a je nadále jako znovu se narodit a učit se chodit, ochutnávat vůně, zjišťovat, že vidím, že mám chutě, že mohu uchopit, cítit, vnímat..
Vešla radost.. ale opravdová radost..
Poslouchala jsem, co mi moje Já chce říct..
Je to nádherný proces.. kdy se samozřejmě zabýváte i otázkou jídla, ale i já zjistila, že ani tady není prostor pro přílišnou analyzaci..
Je to o radosti, takže pro začátek, pokud budete cítit při jídle tlačenky, jak vám je dobře a vychutnávat si její chuť.. je to dobře..
Takhle přijde radost i do života jídel.. a postupně, věřte, tělo si řekne, co a jak jíst.., dokonce jsem najednou začala nacházet "obchůdky ze zdravou výživou" a i v supermarketech jsem najednou vnímala jídlo jinak..
Jeden čas jsem měla problém projít kolem úseku s masem, dělalo se mi mdlo a zle...
A když jsem myslela na to, co s tím.. vešla jsem do uličky, kde prodávali knihy a jednu vzala do ruky a její obsah byl bez masa...
Je to nádherný láskyplný léčivý proces...
V jednu chvíli se mi má únava vrátila a občas někdy ve dne přijde taky..
Teď když to vidím zpětně, ta vratka nastala, když jsem se do toho moc pustila.. i z toho nového poznání se vytrácela radost.. já věděla, ale začínala jsem mít pocit bezmoci, chtěla jsem pomáhat.., ale každý máme své tempo, svého vnitřního učitele, a tak jsem se zase naladila na sebe a porozuměla cizinci v sobě..
Znamenalo to.. ano, vše v pořádku, pokračuj, ale postupuj dál...
Věř tomu naprosto, věř si, přijmi se...
Narodila jsem se s handicapam a měla jsem v sobě hodně zakořeněné pocity selhání.. v posledních dnech jsem pochopila.. že jsem měla za to, že jsem zklamala a zklamala i Boha.., že jsem tady, abych pomáhala a přitom k tomu nemám dost kompetencí, znalostí a mám ten svůj handicap..
Ale je to jen o myšlenkách..
Já jsem viděla všechny ty zázraky, viděla a cítila jsem dokonce i to, co mi ostatní říkají.
Podívej, co všechno už jsi zvládla...
Jenže jakmile se něco "nepovedlo", opět pocit selhání, došlo mi, že tady je ten problém.. že si tu radost blokuji tím, že dávám větší prostor tomu, co se nepovedlo, kde jsem selhala...
Špatně...
Ale jak říkám, je to vývoj..
Poslední dva měsíce +- řekla bych.., cítím krok vpřed a proč..
VÍrou a přijmutím sama sebe..
Pochopila jsem konečně i slova jedné astroložky, která mi ukázala Ne-Moc... a k tomu řekla, začněte brát dle vás vaši nemoc jako svoji přednost...
Porozuměla jsem, co tím myslela a co tím chtěl říct i bůh...
Dokonce i slova, která říkají...
Minulost je prach, důležité je tady a teď...
Co bylo bylo... každý den je novým začátkem...
Dneska mi běželo hlavou, že nechápu, nechápu, jak jsem si mohla tak dlouho ubližovat.. a nevnímat se.., že jsem byla víc vězeň než člověk, kterého odsoudili za nějaký jeho čin...
A ještě jedna věc...
TRPĚLIVOST, VŠE JE V POŘÁDKU..
Teď už se denně modlím..
Modlím...
Každý si svou motlitbu může upravit podle sebe.. a nebo jsou tu jiní, kteří vám pomohou jak začít...
Stojí to za to..
Žít je tak nádherné..
I teď mi běží hlavou, jak moc děkuji bohu za to, že jsem.., že mohu toto prožívat a vnímat v sobě tu ženu a vidět jí i z vnějšku, když se dívám do zrcadla..
Vnímat v sobě i tu moudrost, která tam byla vždy, jen jsem to na chvíli zapomněla a nezmění na tom to, kolik mám diplomů, prostě je to láska k "práci", dokonce miluji i tu, co tančí a je sexy..
Tu jsem mimochodem zanedbávala nejvíce a to pokaždé, když jsem viděla vyšší, hubenější, vyvinutější, hubenější, dlouhovlasou blondýnku a mohla bych pokračovat..
Ale jak jsem potom mohla mít vedle sebe partnera, kterého si přeji a vůbec, jak jsem ho mohla mít??
Těžko..
Pokud jsem si o sobě myslela všechno to, co jsem napsala..
Ta žena tam vůbec nebyla..
A nenáviděla muže..
To, co jsem okolo sebe vídala, to jsem do sebe vstřebala, neúctu, nevěru, agresi, alkohol......
Poznala jsem i druhou stranu..
Vidím lidi vyjadřující si lásku, úctu, jež k sobě mají důvěru a hluboce se milují...
A toto každý den, přeji každé živé i neživé duši, tu nepodmíněnou lásku boha..
On mě takovou vidí..
Jsem tady a jsem to já..
A děkuji za to..
A konečně pro mě to nejdůležitější, co se pomalu "učím" už přes dva roky..
Jsem ta nejlepší maminka pro své děti..
Stále jsem měla v sobě pocit, že jsem neobstála, sem tam pořád přicházel pocit, kdy jsem si říkala - proč já, třeba tato žena by bylo mnohem víc tolerantnější, milující maminkou...
Vinila jsem se za to, jaká jsem...
Je to asi měsíc, co to uplně odešlo..
Já jsem tou nejlepší maminkou svým dětem a moje děti mě milují...
A já miluji je.
Každý den je krásné prostě být..
A pomalu abych se přesto dostala k modré ...
Mějte se krásně a děkuji, že jsem mohla s radostí psát i číst..
Mek 16.12.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.