Najednou nemůže chodit, motá se jí hlava, kolabuje
Milá Wahlgrenis,
prosím o pomoc...
Mám obavy o moji dlouholetou kamarádka, paní, které je nyní 81 let.
Byla jsem u ní včera, její stav se zhoršil.
Do té doby to byla čiperka, o všechno se dokázala postarat sama.
Najednou nemůže chodit, motá se jí hlava, kolabuje.
Viděla jsem na ní, jak je bezradná.
Co pro ni mohu udělat?
Nikoho nemá.
Mám si ji vzít k sobě, o to mě prosila, anebo zavolat záchranku, abych jí zajistila odbornou péči?
Vůbec teď nevím, co mám dělat...
Georgina 20.11.2011
Milá Georgino,
Vaše známá je nyní v bodě zastavení.
Teď Vaše dlouholeté přátelství ale nehraje žádnou roli.
Jste jakoby na vedlejší koleji, ovšem to není nic proti Vám.
Má Vás pořád ráda, a snad si ani neuvědomuje, že pro ni toho moc neuděláte.
To už nejde.
Jeví se mi tady cesta jinam, ale pro ni je to nejlepší, co se může stát.
Procesy související s příchodem do života a pak také s odchodem ze života jsou tak zcela mimo zásah člověka, že nám nezbývá než je přijmout.
Tato slova se mi nepíší lehce, to mi věřte.
Všechno jednou končí...
Pokud člověk odžije své dny, není možné tady zůstávat déle.
Bude to pro Vás nějakou chvíli asi hodně bolestné, ale všechno je třeba brát jako dar.
Především v těchto chvílích duše zraje, kdy se potkává s něčím, na co si není možné jen tak sáhnout.
Zkuste se podívat na její život zpětně, co za ní zůstalo, kolik hezkých slov vyslovila...
Poděkujte jí za všechno, co mezi Vámi bylo.
Možná se ještě potkáte
jinde a v jinší době ...
I na slzy na tvářích se můžete dívat jako na perly, z kterých se vytváří přenádherný náhrdelník každodenních okamžiků.
© Wahlgrenis
20.11.2011
