Vloni touto dobou se synovi stala velmi vážná dopravní nehoda
Dobrý den,
dovoluji si Vám poslat informace s prosbou o pomoc mému synovi (22).
Touto dobou se mu vloni stala velmi vážná dopravní nehoda.
Vyboural se na motocyklu v Buchlovských horách, měl poraněný mozek, mozkový kmen + jiná zranění, která jsou ale již zahojená.
Nyní je hospitalizován v nemocnici.
Nemluví, nehýbe se, jídlo je mu podáváno sondou do žaludku.
Má zavedený PEG, tracheostomii - kvůli odsávání hlenů - i když si občas velmi silně odkašlává.
Má apalický syndrom, je to lehčí forma vigilního komatu.
Nás vnímá, někdy ke mně stáčí hlavu.
Musí se polohovat.
Očima nefixuje, ale někdy se zadívá ven, nebo na obrázky...ale nevíme, kolik a co přesně vidí.
Poslední dva měsíce jsem mu začala dávat mixované jídlo, které si v menším množství vezme, ale neumí kousat, jen to polyká.
Moc Vás prosím, kdybyste mohla mému synovi pomoci, pokuste se o to prosím.
S důvěrou...
Maminka Alenka 06.05.2011
Milá Wahl,
príbeh maminky Alenky mi tak trochu pripomína ten môj, môjho bývalého manžela a mňa.
Ty ten náš príbeh poznáš, vieš, čím všetkým sme prešli.
Na začiatku bola dopravná nehoda so zlomenou spodinou lebečnou, krvácanie do mozgu o veľkosti 10x12 cm, kóma,...
A dnes je tu muž, ktorý sa chodí o barle bez ortézy a snaží sa o návrat do života.
Myslím, že najviac, čo môjmu bývalému manželovi pomohlo, bola bazálna stimulácia.
Mňa túto metódu učila pani doktorka Karolína Friedlová, úžasná láskavá a charizmatická žena, ktorá keď sa dozvedela náš príbeh, tak mi dovolila absolvovať jej kurz bezplatne.
Touto terapiou som potom každý deň, kým mi to dovolila jeho rodina, pomáhala bývalému manželovi do života...
Myslím, že by stálo za to, aby si Alenka našla stránku Inštitútu bazálnej stimulácie,
kontaktovala pani doktorku alebo mi napísala, rada odpoviem na jej otázky.
Milá Alenka, môjmu bývalému manželovi dávali 5 % na prežitie.
Málokto mi veril, keď som hovorila, že prežije a bude mať len malý postih.
Verila som, že spolu to dokážeme.
Želám Vám, najmä však Tebe, veľa odvahy, trpezlivosti, sily a viery.
Boh Vám žehnaj.
Dášenka 06.05.2011
Milá maminko Alenko,
vím, že jste mi psala s vírou, s nadějí v zázrak.
Ano, zázraky se dějí, jsou součástí tohoto světa, dějí se dnes a denně...
Mezi Vámi a Vaším synem je silné pouto.
On je prostě Váš syn, i kdyby se dělo cokoliv.
Pokud se chceme dopátrat řešení, musíme se vrátit do okamžiku jeho nehody.
Tehdy nad ním boží oko nebdělo.
Jako by snad dokonce bylo úplně zavřené, nechtělo se dívat.
Možná měl chlapec v tu chvíli absolutní jistotu, že se nic nemůže stát, věřil si.
Nic v životě ale není absolutní.
Vůbec nic.
Všichni víme, jak skončil nepotopitelný Titanik.
Byl to jen zlomek vteřiny a najednou bylo všechno jinak.
Alkohol?
Být lepší než ostatní?
Rychlejší?
Zůstáváte tady najednou sama, jen se svými slzami.
Vodopád slz...
Dívka, která ho milovala, se nějak ztrácí.
Snad se čerstvě rozešli nebo měli pauzu, možná se tady objevil ještě někdo...
Byl to otřes, který ho vyvedl z míry.
Najednou se dostal do okamžiku zatavení, do zlomu, kdy už není cesty zpět.
Kolem něho je oblak nenávisti.
Měl trápení, kromě vztahového řešil i něco v práci nebo ve studiích.
Nevycházelo mu nic podle jeho představ.
Nechtěl to, ale v jeho podvědomí byl program, že není cesty dál.
Nevěděl, co by měl udělat.
Podlehl strachu.
Je složité přijmout, že všechno se děje tak, jak se dít má.
Potřeboval by opět nově nastartovat, najít smysl života.
Tohle ještě není konec.
Komunikace s jeho duší se Vám asi bude zdát podivná.
Není nutné, aby Vám odpovídal ve větách...
Chodí to jinudy.
Jeho duše potřebuje ukázat cestu.
© Wahlgrenis
06.05.2011
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za radu....
Kdybyste znala náš příběh, tak byste nad ním nejspíš brečela taky....
Padaly by z Vás vodopády slz (jak píšete), protože já syna neviděla od rozvodu dlouhých - nekonečných 12 let!
Byla to souhra okolností.... špatné všechno kolem....
Můj život v manželství, syna mi ukradli, jak já říkám, už od malička.
Měl být jediným dědicem.
Řešily se majetky, měli jedináčka syna, stačil jim jedináček vnuk.
Já si ale ještě prosadila dceru, ale prvorozený byl vždy profitovaný manželem i dědáčky.
S dcerou jsem v jejích 7 letech odešla, syna tam musela nechat.
Synovi bylo od malička podáváno všechno tak, že jsem byla ta nejhorší....
Ale jeho duše byla jistě tím rozvodem tak zničená, a strach z otce tak velký, že jsme se naší společné lásky vzdali .... ba co víc, vypěstoval si ke mně nenávist!
Když jsem vloni požádala přes soud o alimenty na studující dceru, byla nenavist popořena...
Syn proti mně vypovídal u soudu, byla to špína ze strany jejich známé advokátky a celkově mě z toho rok bolelo srdce, nervy na pochodu...
On mě nenáviděl... a dával to i najevo... jen aby se zavděčil otci.
Po ukončení soudu asi měsíc nato, jsem se se synem potkala na diskotéce, kam jsem občas chodila s kamarádkama a on tam byl.
Díval se na mě, já ho pozdravila a on mě odpověděl.
Tak jsem mu pak na druhý den napsala, že jsem ho chtěla pozvat na drink, ale nevěděla jsem, jestli by mu to bylo vhod a on mě v smsce poslal do p++ele ......
Píšu to tak, jak mi bylo odpovězeno.
Tenkrát jsem mu odepsala, že už mu nebudu nic psát a taky nic přát.
Měl skutečně problémy si najít práci.
Byl myslím taky dost pyšný.
Paní.... týden na tuto naši písemnou sms, se mu stala ta strašná nehoda.
Vím od jeho kamarádky, že to někdy vzpomínal, že by nikdy takto nechtěl dopadnout.
Bohužel.... stalo se.
Mé pocity Vám ani nedokážu popsat... ty šílené stavy, ta beznaděj.... ta snaha ho postavit na nohy, naučit ho mluvit.
Chodíme za ním každičký den... já jsem u něj 3 hodiny.
Možná si řeknete, že to není moc, ale vyčerpává to...
Co jsem si četla mail o bazální stimulaci, tak Vám můžu říct, že jsem četla všeho co se týče poranění mozku kvanta!
Mám knížku bazální stimulace, byla jsem v Praze ve Vojenské nemocníci přímo na oddělení, kde se bazálka provádí, měla jsem dlouhé školení vedoucí, která ji studovala v Německu.
To, co všechno dělám pro syna, ale dělám srdcem... snad mi nikdo ani nemusí říkat, co všechno se dá dělat.
Provádím rehabilitace, ....jak řekl pan dr. z ara, který má syna na starosti, je nadstandartně výborně zrehabilitovaný.¨
Nepíšu Vám všechno, co pro něho děláme, ale jedno vám chci napsat..... píšete mi, že mám najít cestu, která by ho povzbudila...
To je ale moc těžké.
V péči ho má jeho otec ..... proběhl i soud, já se toho vzdala, přestože jsem měla také žádost podanou, ale bylo by nesnesitelné peklo, kdybych proti tomu nějak šla.
On by měl jít k němu v brzké době domů.
Jsme domluvení, že za ním budu jezdit, kdykoliv budu chtít... ale já ho k sobě ani vzít nemůžu, protože bydlím s přítelem v podnájmu.
..... a teď..... napíšu vám další oříšek.
Jsem s přítelem 3 roky, plánovali jsme miminko.
Již 2x jsem o to přišla. .....
Přítel děti nemá, je mladší.
To, že bych si syna vzala k sobě, je pro něj nemyslitelné.... já jsem vnitřně rozervaná.
Vím, že bych se chtěla starat o syna, abych mu pomohla, chtěla bych mít mimi s přítelem....
Nemám ani kam jít....
Chápete moji situaci?????
Jsem z toho vyřízená.
Musím na to jít asi od lesa, aby se to všechno nějak skloubilo....protože jinak bych si pokazila svůj život... a asi by to nebylo ku prospěchu nikomu!
Milá Wahl..... budu ráda, když mi na to napíšete svůj názor.... názor nezaujatého pozorovatele, který si snad dovede představit, co se odehrává v nitru člověka - maminky, jako jsem já. .... podotýkám milující maminky.
Děkuji za Váš názor a těším se na Vaše řádky.
Maminka Alenka 09.05.2011
Milá maminko Lenko,
jsou to složité příběhy, které dnes a denně žijeme.
Vy jste řešila krizi v partnerství rozvodem.
Potřebovala jste se dostat od manžela, to bylo prioritní, abyste vůbec přežila.
Věděla jste, že syn zůstává s otcem.
Nebylo tady jediné všeobjímající naladění, vnímala jste, že oni dva jsou jakýsi pakt proti Vám.
Nechala jste je tedy v tom.
Ale Váš syn Vás v hloubi duše nepřestával milovat, jen nedokázal pochopit, že jste odešla.
Neřešil v sobě Vaši problematickou cestu od manžela, ale hodnotil to, že jste opustila jeho.
Sofiina volba?
Kolikrát za život jsme do takových nelogických rozhodnutí stavěni?
Není možná cesta A, ale ani cesta B.
Obě bolí, přesto se musíme pro jednu rozhodnout.
Rozhodla jste sama, bez nátlaku, tušila jste, že to syn "nějak" zvládne.
On ale Vaše rozhodnutí vnímal jako zradu, bylo to pro něho opravdu náročné.
Byl v tom podivný náboj, něco jako že Vám to bude muset vrátit, to, jak mu bylo, co prožíval.
Tyto myšlenky kolem něho chodily často, jako by se postupně spřádala pavučinka z jemných nitek, pomaloučku, ale jistě.
Najednou došel do bodu zastavení.
Ano, dál už to nešlo.
To byl okamžik jeho dopravní nehody...
Je ve stavu, který dobře znáte, vnímá Vaši přítomnost, ale nic víc nemůže.
Je to reakce na to, co se stalo dřív, jako by Vám jeho duše chtěla vrátit všechno, čím on si procházel, jak moc se trápil.
Sice navenek do byla drsná slova, ale uvnitř duše byl rozervaný.
Jsou při něm všichni ochránci.
Čas se ale vrátit nedá...
© Wahlgrenis
11.05.2011
Milá Wall,
děkuji Vám za řádky, které píšete....
Všechno to dobře vím.
Vím, jak bylo synovi, když jsem odešla, že to vnímal jako zradu, vím, jak bylo mně, která prořvala asi 8 let, že syna vůbec neviděla.
Nebylo to lehké ani pro mě ani pro něj!
Ale odejít jsem musela, protože to nešlo!
Myslím, že svým hodnocením jste jenom potvrdila to, co jsem v hloubi duše věděla, co jsem cítila, nechtěla jsem nikoho zranit, ale dál jsem s bývalým manželem žít nemohla.
A taky nevím, jestli je pro děti dobré vyrůstat v domácnosti, kde je maminka měsíc co měsíc na pokraji zhroucení.
Nemělo to smysl!
Takové rodinné prostředí...
Píšete pořád jen o mě, ale co bývalý manžel?
Mějte se dobře.
Já si svůj balvan musím unést sama.
Pěkný den.
Maminka Alenka 16.05.2011
