Už skoro čtyři měsíce se trápím se zánětem dutin
Ahoj Wahl,
už skoro měsíc se chystám Ti napsat o radu kvůli jednomu zdravotnímu problému, myslela jsem, že to přejde, ale nepřechází to.
Už skoro čtyři měsíce se trápím se zánětem dutin, nejdřív kolem Vánoc... to samo od sebe odeznělo, pak za dva měsíce akutní - zánět čelistní dutiny...
No, ačkoliv k doktorům moc nechodím, tentokrát jsem musela letět v neděli na pohotovost... byla to hrozná bolest.
Nasazená antibiotika... po nich týden klid a pak propuklo vše nanovo...
Další cesta k doktorovi, další rentgen a po něm mi bylo sděleno, že to vypadá na chronický zánět čelních dutin, kdy je ztluštělá sliznice a není tam průchod pro to, aby tam mohl jít vzduch a odtékat rýma..., a že asi bude nutné sekání - v nemocnici v narkóze.
Celý minulý týden jsem musela brát každý den Ibalgin... abych mohla aspoň trochu fungovat, přesto, že prášky na bolest normálně neberu.
Tento týden to bylo už o něco lepší v tom smyslu, že jsem se obešla bez Ibalginu, ale i tak mě to bolí stále hodně.
Chtěla jsem se zeptat, co to znamená, když má člověk zánět dutin?
Co bych měla řešit/vyřešit, co změnit???
Vůbec nevím.
Ale asi to něco znamená, nedávno tu byl
článek o rýmě, kdy psala paní, že má její dcera ucpaný nos a nemůže dýchat .
To mám já i moje dcerka taky, malá se v noci budí a brečí, že nemůže dýchat nosem, už skoro rok, já to mám to samé, kapky brát nechci a doktorka nás poslala na alergologii (kde zjistili jen alergie u mě na kočku a u dcerky na psa - nemáme doma ani psa, ani kočku).
Já vím, že je zbytečný chodit k doktorům, sama tam nechodím pokud to není vyloženě nutné, ale u dcerky nechci nic zanedbat, tak s ní jsem tam s tím, že nemůže dýchat nosem, šla.
Nevím, jestli je tahle neprůchodnost nosu spojená s tím mým zánětem dutin...
Moc moc prosím o radu, na sekání určitě jít nechci, myslím, že se to dá vyřešit jinak, ale nevím jak...
Věra 17.04.2011
Milá Věro,
zánět dutin vnímám především jako problém s nádechem.
Je tady něco, co Ti brání zhluboka se nadechnout, přitom bolí celá hlava.
Důležité je podívat se na tyto informace s odstupem.
Vypadá to, jako bys najednou nebyla úplně kompletní, jako by Tvému obrazu chyběly barvy nebo nějaký detail, který tady má být, rám také nevypadá nejlépe.
Je tu propojení na Tvůj život, na to, že se nesmíš na nikoho spoléhat, pro sebe jsi nejpodstatnější právě a jenom Ty.
Byl tady pravděpodobně člověk, s kterým ale už nadále není možná spolupráce.
Příběh skončil, ale neskončilo jeho účinkování ve Tvém srdci.
Žiješ, jako by se nic nestalo, jako by se mělo pokračovat dál.
Přitom jsi už měla pochopit, že pokračování nebude...
Těch signálů k Tobě dorazilo pravděpodobně víc, ale Tys je nedokázala pochopit, proto musela přijít nemoc.
Ta je teď pro Tebe hlavní, té musíš věnovat pozornost, jsi zastavená, dál to nejde, dokud se úplně neuzdravíš.
Sama pro sebe sis minulý příběh ukončila jednoznačně.
Řekla sis, že přeci o nic nejde, ukryla ses do své zaručeně neprůhledné masky, kde si myslíš, že na Tebe nikdo nemůže, nejsou vidět Tvé city.
Jsi tady jakoby zamčená.
Dokonce by se mohlo i zdát, že klíček máš pečlivě ukrytý, abys měla jistotu, že se k Tobě nikdo nedostane, že máš své procesy jasně pod kontrolou.
Přitom se to všechno v Tobě pere, jsou kolem Tebe zmatky, nechápeš, co se stalo a neumíš si odpovědět na otázku, kde se stala chyba.
Plány, které se ještě před časem zdály, zcela neotřesitelné, jsou najednou zcela mimo.
Není už na čem stavět.
Minulost neplatí.
Nemůžeš se věčně ohlížet zpět a čekat, že tam odněkud se vynoří princ na bílém koni.
Měla bys opět začít fungovat jako Ty, jako stoprocentní mladá žena, která se o nic neprosí, která má svůj názor a která pevně stojí na zemi.
Nepotřebuje mít vedle sebe nikoho, aby se udržela na nohou.
Jakmile získáš tuhle svou ztracenou jistotu zpět, dutiny budou najednou v pořádku.
A pak také začneš jinak na dálku vyzařovat, tohle bude čitelné pro ostatní.
Teprve potom můžeš očekávat, že se objeví jiná jistota, jiný člověk.
Přijde Ti do Tvého života jako bonus, jako odměna, když pochopíš sama sebe, svou cestu.
A ještě jedna technická: Pokud jsi přes zimu spala
na kaštanech , mohla by sis jeden oloupat a pomlít na prášek.
Tento prášek se pak šňupe, je to výborný prostředek právě na dutiny.
Doporučuji.
Recept je od Helenky Růžičkové.
© Wahlgrenis
17.04.2011
Ahoj Wahl,
moc děkuji za odpověď.
Ano, je to tak, jak píšeš...
Ale já to stejně neumím vyřešit.
Tahle pasáž:
Byl tady pravděpodobně člověk, s kterým ale už nadále není možná spolupráce. Příběh skončil, ale neskončilo jeho účinkování ve Tvém srdci. Žiješ, jako by se nic nestalo, jako by se mělo pokračovat dál. - přesně tak to je.
Já vím, že žiju neustále v tom, že bude pokračování... třeba za dva, tři, čtyři roky...
Nevím proč, ale cítím to tak...
Už se mi něco podobného jednou stalo a bylo to tak, teď to cítím zase.
Někdy, když se chci ujistit, že to cítím správně, tak poprosím TO NĚCO o nějaké znamení, že s tím člověkem opravdu zase budeme spolu... - že pokud budeme, ať dostanu další den nějaké pro mě jasné znamení...
Je to až neuvěřitelné, jak to funguje...
Pokaždé dostanu natolik jasné znamení, že jsem z toho až v šoku, jak je to možné, a zároveň mě to vždycky tak uklidní...
Možná to je špatně?
Kdybych nedostávala od toho/těch nahoře žádná znamení, tak bych se třeba dokázala oprostit od minulosti a nepřevádět si ji na budoucnost.
Ještě celý loňský rok jsem se opravdu hrozně trápila, teďka už je to lepší v tom smyslu, že nebrečím po nocích a nemyslím na toho člověka tak často...
Přijde mi, že jsem jako by otupěla, že jsem taková jiná, tvrdší - na ostatní lidi i celkově.
Nikoho nehledám a ani se neseznamuju s nikým - nechci...
Nevím, asi to mám prostě tak, že když nebudu mít jeho, tak nechci vůbec nikoho.
Neznám nikoho jiného, kdo by byl pro mě tak čitelný a pro koho já... to se nedá ani popsat, ale funguje to tak, že i kdyby on mluvil A a pravda by byla B, budu jedinej člověk, kterej to pozná, a naopak.
My se vlastně vůbec neznáme, ale přesto jsem měla pocit a doposud mám, že mně jako jediný doopravdy zná, a já jeho taky.
Tohle popsat ani nejde, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala.
Je to prostě, jako by se dva lidé důkladně znali, aniž se ve skutečnosti vlastně skoro vůbec neznají...
Jinak jsem vcelku spokojená... je fakt, že myslím často na minulost a otáčím se do ní, a to je asi ta chyba.
Ale já nevím, co mám udělat, aby to tak nebylo, abych zapomněla.
Já bych to i ráda udělala, ale nevím jak.
Už jsem si kolikrát řekla DOST!, stejně to nepomáhá.
Kdyby byl na to nějaký lék, pipulka, která by se spolka, tak by to bylo jednoduché, ale nic takového není.
Kdyby byl třeba na to nějaký rituál... ale žádný takový neznám...
Přijde mi, že teď tak jakoby jen přežívám...
Vím, že je ten člověk taky sám... celou dobu... bohužel jsme se rozešli ve zlém... skoro nedopatřením... vlastně jsme nestihli dořešit jednu důležitou věc... nakonec ji řešili za nás všichni ostatní kolem nás, jen my dva ne... už proto si myslím, že to přeci nemůže zůstat jen tak... otevřené, nedořešené.
Anebo může?
Možná by mi pomohlo, kdybych věděla, co nás pojí z minulých životů.... kdo hrál jakou úlohu... a co se tady teď v tomhle životě dořešuje.
Tyhle informace nevím.
Wahl, prosím, kdybys mi mohla napsat jen jedno slůvko, buď ANO nebo NE... jestli s tím člověkem v budoucnu budu nebo nebudu...
Kdyby mi někdo řekl NE, tak bych to třeba už konečně opravdu pochopila, ale nevím, jak jinak to mám udělat - něco useknout, přeseknout, skončit...
Ale chápu, že když se to na mě projevuje už takhle moc po zdravotní stránce, tak to musím nějak řešit.
A hlavně je mi líto, že tím trpí i dcerka a nemůžu dýchat nosem..
Taky poslední dobou přemýšlím, že bych se přestěhovala do Prahy.
Tady mě krom práce skoro nic nedrží.
Na druhou stranu vím, jak by to bylo v Praze, kde je všechno daleko dražší, složité... s prací, s dcerkou...
Tady mám v tomhle směru zatím, až na výjimky, docela pohodu... ale zase je to o tom, že mi přijde, že tu jen tak přežívám.
A třeba, kdybych se přestěhovala, tak by mi to pomohlo i zapomenout a nastartovat nový život.
Ale nevím, jestli bych to zvládala... asi spíš ne.
Hezký den a ještě jednou děkuji.
Věra 19.04.2011
