Když hněv se mění v lásku... metoda "Pevné objetí"
Milá Wahl, přeji krásný den!
Posílám
odkaz , je to pořad o paní Prekopové.
Její práce se týká metody "Pevné objetí", jak se vypořádat s autismem a nejen s ním.
V každém případě se na to nejdřív podívej, je to poněkud "zvláštní", na pohled drsná metoda - ale je za ní láska...
Hněv se mění v lásku.
Začátek je srdcervoucí, ale výsledek je pozitivní.
Já jsem o této metodě dosud neslyšela, ale možná rodiče autistů se s ní již setkali... Já sama úplně nevím, něco na tom je...
Zdravím
Marcia 02.01.2011
Milá Marcio,
o tomto postupu vím, i když o oficiálním názvu nějaké metody tušení nemám.
Jde ale o to, že dítě - a funguje to i na pubertální věk, které odmítá cokoliv dělat, nespolupracuje, vzteká se a není s ním řeč, je třeba vzít pevně do náručí a přitisknout k sobě.
Samozřejmě to neprobíhá hezky, protože dítě odmítá všechno, i jakýkoliv kontakt. Pere se, nechce držet, nechce tuto lásku.
Pláče, brání se, kope, vzteká se, jak jen to jde... ale dospělý se nesmí vzdát.
Po nějaké době, která opravdu může být pro rodiče hodně vyčerpávající, když už dítěti docházejí síly, se jeho napětí povolí, ono se jakoby odevzdá do té náruče a právě tehdy se mění jeho prožívání.
Nesmí se ale povolit, když už jednou takové dítě člověk v náručí má.
Odstrčení a slova - tak zmiz! - jsou v tu chvíli nejhorší.
Je to ale určitě způsob, jak ledu v dítěti mohou tát.
Jen jde o tu sílu a výdrž, které dospělý musí mít.
© Wahlgrenis
02.01.2011
Wahl,
určitě to funguje.
Jen je důležité, aby kdokoli, který tuto metodu chce používat, věděl, co dělá, aby výsledkem nebyla potupa a fyzická převaha, ale vzájemná BEZPODMÍNEČNÁ láska.
Jsem přesvědčená, že se dá aplikovat i ve vztazích - což je vlastně v závěru filmu...
Připomnělo mi to nějak i rodinné konstelace.
Je tam cesta generačně zpět a "čištění" vztahů až do současnosti, odpouštění...
Vlastně je tam vše
Moc děkuji
Marcia 02.01.2011
Wahlgrenis,
otevřela jsem si k VÁM opět okno.
Nic se nezastaví, i když je kalendářně konec roku.
Děkuji za "nahlédnutí", neboť novoroční poselství - hlas zněl podobně...
Tak Vám děkuji, i paní Marcii.
Obejmutí zpočátku v myšlenkách, pevné objetí zpočátku v myšlenkách a potom pochopení a uchopení..... bezpodmínečné lásky.
Hezký den.
Lie 02.01.2011
Milá Wahlgrenis,
děkuji za tento článek.
Při čtení těchto řádků jsem se vrátila o hodně let zpátky a znovu si zažila ten nádherný pocit pevného objetí.
Ačkoliv jsem objímání v životě zažila spoustu - od manžela, od přátel, od dětí...
Takové objetí, o kterém píšeš, uměl jen můj otec.
Obejmutí, ve kterém se člověk ztrácel, měl naprostý pocit bezpečí a byl obklopený láskou.
Objetí, kdy se veškeré obavy, strachy nebo zlosti proměňovaly v lásku.
Děkuji, že jsem si tyhle pocity mohla znovu uvědomit a v duchu znovu prožít.
Byla to jedna z nejkrásnějších věcí, které se mi v životě udály.
Opravdu je to něco úžasného, objímejte se a proměňujte hněv v lásku.
Funguje to.
Rudbekie 03.01.2011
Milá Rudbekie,
až s Tvým postřehem - děkuji za něj - jsem si uvědomila další úhel pohledu.
Objetí nefunguje jenom směrem od dospělého k dítěti, ale má obrovský význam i mezi lidmi obecně.
Také jsem zažila objetí, v kterém jsem se úplně ztratila, v tu chvíli přestal existovat čas, nic jiného nebylo...
Nádhera.
Na akci v Modre ke
Květu života jsme si objetí užili všichni až až.
Cíleně.
Je to metoda, kterou začal na svých seminářích používat
Drunvalo Melchizedek .
Sufijský tanec srdce.
Nejprve beze slov promlouvá duše skrz oči, je to dlouhý a hluboký (napadá mě slovo až nekonečný...) pohled do očí, který pak přechází v to plné objetí, všude je jen bezpodmínečná láska za doprovodu nádherných tónů.
Takhle nějak by to mělo fungovat, to je záměr.
Ovšem samozřejmě ne každý dokáže hned odemknout své srdce a naladit se na druhého, to nejde na pokyn.
Vnímala jsem tady ihned mezi účastníky, kde to je, a kde není...
U někoho bylo prázdno.
Jinde ale k tomuto úžasnému propojení docházelo až postupně.
V objetí je beze slov řečeno moc, jen si to někdy asi vůbec neuvědomujeme.
Opravdu všechno má svůj význam, všechno chodí ve správnou chvíli.
© Wahlgrenis
03.01.2011
Milá Wahl...
není to tak dávno, před pár dny jsem o paní dr. Prekopové přemýšlela, i v souvislosti s Adámkem a jeho nadcházejícím "obdobím vzdoru", v souvislosti s otázkami kolem výchovy dětí, v širší - i té duchovní rovině...
Vzpomněla jsem si na knížku paní dr. Prekopové "Děti jsou hosté, kteří hledají cestu", kterou jsem četla, ale už dlouho neotevřela...
Pak najdu u Tebe na webu ten článek..
Tak jsem tu knihu po dlouhé době včera otevřela.
Je úžasná...
Myšlenky tam jsou samozřejmým vyjádřením a pojmenováním skutečnosti.
Prostě plyne...
Každopádně vřele doporučuju...
Hanďa a Adámek 04.01.2011
