Očkování před cestou do exotické ciziny
Zdravím Tě, milá Wahlgrenis.
Jsem před cestou do Indie, o které ještě nejsem uplně přesvědčená, zda vyjde, zda se uskuteční, i když už mám letenku.
Prosím Tě, moc by zajímalo, co si myslíš o očkování v takových případech. Vím, že jsi už kdysi něco o očkování na svých stránkách psala, ale asi není očkování jako očkování viď?
Nebo ano?
Já mám na to svůj názor, neužívám ani hormonální antikoncepci, prášek z lékárny jsem do úst nedala už hodně dlouho. Také jsem odmítla očkování proti rakovině děložního čípku, které mi bylo nabídnuto zdarma.
Ale teď mám zvláštní pocit, že odjet si někam do ciziny, do pro nás Evropany extrémních podmínek, bez jediného očkování je asi docela troufalost. Co si o tom myslíš?
Mám z toho pocit, že by se to nemuselo vyplatit, jakože jet pryč bez všech těch procedur by bylo až moc jednoduché a možná bych za ten bezstarostný odjezd nějakou nemocí zaplatila...
Já to tak u sebe vnímám, že když udělám něco moc lehce, tak se to pak vybere jinde. Prostě vim, že si věci musim zasloužit a možná pro takovou cestu je nutnost podstoupit očkování, i když jsem duševně proti tomu. Chápu to trochu tak, že odjet někam takto daleko, není samozřejmost, a tak možná právě všechno to papírování a další věci jsou za to daní a má to tak být.
Nevím si s tím uplně rady, pokud mi napíšeš svůj názor budu moc ráda.
Měj se krásně letně sluníčkově.
Pa
Limurhin 21.07.2010
Milá Limurhin,
každé očkování má v sobě jiný příběh. Tvoje očkování se týká ochrany před výjezdem do exotické ciziny. Není tady duchovní náboj. Do Tvé krve by přibyly po takovém očkování látky, které příliš neladí s Tvým tělem, s ostatními buňkami. Ale jsi pod tlakem, nejspíš jsi rozhodnuta toto očkování podstoupit. Obáváš se nebezpečí, s kterým se můžeš potkat. Uvěřila jsi informacím. Nejsi sama sebou, nejsi kompletní.
Vydáváš se za hranice a jsi jako malé dítě, které naprosto věří svým rodičům. Ty věříš tomu, co se píše a říká. V tomto smyslu jdeš proti vodě. Ochráněná jsi už sama o sobě, víš dobře, co mám teď na mysli.
Přesto ale jsou jistá nařízení, která budeš muset nejspíš přijmout. Nebezpečí Ti ale nehrozí. Tvoje cesta je jinudy, ne přes konfrontaci s cizími nemocemi v cizím prostředí.
© Wahlgrenis
22.07.2010
Wahlgrenis,
moc Ti děkuju za odpověď!
Máš naprostou pravdu, všude kolem mě je hrozný tlak. Dokud jsem o této cestě uvažovala sama a plánovala ve své hlavě, tak mě očkování ani nenapadlo. O to víc jsem si pak před všema, kteří nad tím nevěřícně kroutili hlavami připadala jako opravdový blázen, že bych se tam skutečně jen tak vydala. Právě do malých nerozumných dětí mi všichni kolem mě nadávali...
Tak jsem o tom začala uvažovat jinak.
Že možná celá ta cesta je pro mě nepřirozená, že možná už samotná ta cesta je "proti vodě" a že pokud chci do takového prostředí, tak bych to asi měla podstoupit.
Byla jsem rozhodnutá celé to zrušit a začít chodit na injekce, abych se tam mohla vydat až za několik měsíců.
Mám teď něco kolem dvou týdnů do odletu.
Před týdnem jsem dostala dopis od doktorky, ať se dostavím na přeočkování proti tetanu. Ten dopis jsem zahodila a neřešila.
Tak možná budu muset o takových věcech svým blízkým lhát.
Myslím, že by to nepochopili.
Ta nařízení, o kterých píšeš, budou asi obezřetnost při stravování a další věci týkající se cizího prostředí. Chápu to jako dávat si pozor, abych ani do žaludku neposílala něco, co s mým tělem uplně neladí, jako třeba bakterie v "pitné" vodě.
Ještě jednou Ti děkuji.
Limurhin 22.07.2010
Zdravim Vas pani Wahl... doufam, ze se mate dobre.
Posilam tu svou myslenku. Treba se slecne bude hodit. :-)
Ahoj Limurhin,
nemela sem to v planu.. motat se dnes do ciziho pribehu.. ale asi to ma neco spolecneho i s mym dnem.. a nejak bych ti chtela poradit pokud muzu.
Na me to totiz pusobi, ze to ockovani je jen takova tva iluze co resis. Ty resis vnejsi vec, protoze uvnitr si nejsi jista, ze tam mas vubec jet a asi se toho bojis.
Nezkoumala bych tolik to ockovani jako spise to, co je ucelem tve cesty, proc tam jedes a jestli to opravdu je to, co mas pro sebe udelat.
On kdyz clovek neco opravdu udelat ma, tak to vi najisto, a nic ho pak nezastavi.
Co se ockovani tyce, tak plne souhlasim s pani Wahl.. spise ti pak hrozi onemocneni z vakciny....
Preju ti hodne stesti a aby ses rozhodla ke sve spokojenosti.
Hvezdicka 22.07.2010
Milá Wahlgrenis,
s dovolením napíšu pár svých zkušeností.
ČR má svoje klima a svoje běžné "bacily, bakterie, virusy", na které je tělo zvyklé a se kterými musí pracovat.
Odlet do exotického kraje je sám o sobě rychlý díky letecké přepravě.
V tento okamžik během pár hodin má tělo krátký čas na přizpůsobení se klimatu, změny stravy, časovému posunu, klimatizaci, v neposlední řádě jiné aktivity než je zvyklé a tedy zatěžující organismus atd.
Já bych určitě pro očkování, které mi lékař doporučí, šla. Už jen proto, abych byla klidná. Případná nemoc v cizí zemi, kdo ví, s jakou odbornou lékařkou péčí, sterilitou... může narušit nejen dovolenou.
A z vyprávění známého vím, že i on riskoval a očkování neabsolvoval. Z Brazilie si přivezl do USA larvy v těle, což byl problém najít specialistu a ihned se léčit. Díky tomu musel změnit svůj program a vrátit se do ČR. Bohužel konec tohoto případu neznám.
Totéž v 80. letech přivezli vietnamští studenti-pracovníci do naší maličké země. Horské chaty, kde byli vyučováni českému jazyku, musely být spáleny včetně veškerého zařízení. Právě díky larvám, které nešly vyhubit.
Vietnamcům samotným toto navadilo, oni s tím žijí, ale pro nás je to ... horror i třeba jen v podobě "chřipky Hong Kong".
Přeji hezkou dovolenou
modroočka 22.07.2010
Hvezdicko,
to je správný pocit, že si tím nejsem celkově příliš jistá.
I když to očkování jsem řešila opravdu zcela vážně. Píše a přemýšlí se o tom jednodušeji, ale když jsi před tu realitu postavená a najednou je to skutečnost, že tam vážně jedeš, tak tě to dokáže ovlivnit, když se sejde pár ukazatelů, které se v nejrůznějších článcích vyzdvihují, jako nejteplejší a deštivé mozunové období, chudé vesnické prostředí, strava komleptně z místního prostředí. - Ale pravda je to, že kdybych si byla uplně jistá, tak by mě to asi tak ovlivnit nemohlo.
Celkově tou cestou si jistá nejsem, protože jsem se od začátku snažila na to příliš neupínat, kdyby to nevyšlo.
V životě jsem si "vysnila" už několik věcí, o kterých jsem byla přesvědčená, že jsou pro mě, že je moc chci, těšila se na ně a šla za nimi a nakonec se nějakou ať už drobnou nebo větší hříčkou osudu stalo, že se mi to jakoby "překazilo" a já z toho byla hodně smutná, vysílená a vykolejená. To že to bylo správné a pro mě vlastně dobré jsem pak uviděla až za delší dobu, kdy jsem se vydala jinou cestou a potkala věci co by mě jinak nemohly potkat kdyby vyšlo to za čím jsem předtím šla tak jistě, a nebyl by to ten život, který byl a měl být můj.
Konkrétně v tomhle případě takového mého dalšího snu jsem se snažila zůstat spíš neutrální a nepřipouštět si zda tam chci nebo ne. Pravdou je, že chci. V podstatě jediné co mi v tom brání teď je můj přítel. Co si myslí rodina mi bylo vždy víceméně jedno, dokázalo mě to mnohdy trochu kazit náladu, ale vždy jsem šla za tím co chci já. Takovouhle situaci jsem ale ještě nezažila, kdyby stál proti mně někdo mně nejdražší a na jehož názoru mi hodně záleží. Tak v tom je to vyjímečné a proto jsem tak nejistá.
Nicméně doufám, že vše se v dobré obrátí a on pochopí, že nic špatného se neděje.
Ten účel cesty a zda je to to, co mám pro sebe udělat... To se má tak, že to neni výlet jen tak "pro mě", zábavu a pouhé poznání, ale je to velká práce na sobě samé. A já to cítím, že to "mám" / potřebuju udělat, i když si možná uplně nevěřím, že to zvládnu. Je to asi z kategorie těch věcí, které si jakoby přeješ, pak to v nějaké formě dostaneš a najednou se ti zdá, že je to možná velké sousto, ale víš, že to "musíš" udělat. V takových chvílích má člověk občas možná potřebu zůstat v pohodlí svého klidného života a před "zkouškou" / posunem dál raději couvnout. Ale to už je pouhý detail.
Tak Ti děkuju za reakci a přání,
Měj se hezky
Limurhin 22.07.2010
Mila Limurhin,
Ja Ti take dekuji za Tve myslenky.
Velice jsi me tim oslovila, To jak vnimas sve vyzvy.. jak se na to umis podivat s odstupem..
Jak jsi to krasne vyjadrila:
"V životě jsem si "vysnila" už několik věcí, o kterých jsem byla přesvědčená, že jsou pro mě, že je moc chci, těšila se na ně a šla za nimi a nakonec se nějakou ať už drobnou nebo větší hříčkou osudu stalo, že se mi to jakoby "překazilo" a já z toho byla hodně smutná, vysílená a vykolejená. To že to bylo správné a pro mě vlastně dobré jsem pak uviděla až za delší dobu, kdy jsem se vydala jinou cestou a potkala věci co by mě jinak nemohly potkat kdyby vyšlo to za čím jsem předtím šla tak jistě, a nebyl by to ten život, který byl a měl být můj." Dekuju.. todle sem zrovna sama potrebovala slyset... to jsou ty zivotni krizovatky... kdyz je clovek na rozcesti.... a nekdy tam muze byt hodne dlouho...nez se to vyjasni...
tento tyden jsem nekde cetla:
"Mlha za mnou, mlha prede mnou a Bozi ruce nade mnou.." Nevim, kde jsem to cetla.. ale par dni predtim sem si sama rikala podobnou vetu ...
Tak hodne stesti!
Opatruj se.
Hvezdicka 22.07.2010
Milá Limurhin,
také cítím podobně jako Hvězdička, že se té cesty obáváš. Jak by ne. Dostaneš se úplně do jiných světů, do dimenzí myšlení a cítění,.. půjdeš jakoby k vrcholu, a tam už se moc lidí netísní. Moc dobře chápu Tvé obavy a pochybnosti.
A jak píše Wahl, i když víme a věříme, že jsme chráněni a tuhle ochranu si umíme tvořit, stále a stále občas člověk sklouzne k pochybnostem a potřebuje svědectví nebo ujištění. I když je můj postoj k lékům, a vší té chemii patrný i z mých příspěvků, přikláněla bych se v tomto případě spíš k variantě - nechat se očkovat, je to patrně i podmínka cestovního pojištění a vyplývá z toho řada dalších právních věcí. I když - cítím to tak, že pokud se rozhodneš se neočkovat, nic se Ti nestane - chce to mít u sebe ale Becherovku a jednu malou stopečku ráno si dát. Ten líh a ty bylinky v něm prý působí protibakteriálně.
Ať uděláš, co uděláš, bude to správné,.. nech rozhodovat svoje srdce, a to je, myslím, už v Indii... kam si jedeš pro mnohá poznání. A obava - to je nutná pokora. Otázkou samozřejmě je, jak hluboce tu obavu cítíš, pak by to bylo varování, že ještě ne.
Před každým zasvěcením prožívám patrně v malém totéž,.. obava, co to se mnou udělá a zda již jsem dost zralá. Pokud tu obavu mám, a mám ji déle, tak zralá nejsem a musím počkat. Přijde ale vždycky okamžik, kdy VÍM. Ty to budeš vědět taky, nenech se do ničeho nutit, pokud se na to necítíš, nejezdi teď nikam. Ten okamžik, kdy to budeš vědět, a nic Tě nezastaví, přijde.
S láskou
Olga 22.07.2010
Děkuju moc všem za reakce a povzbudivá i varující slova.
Modroočko, to vše beru na vědomí).
Hvězdičko, opravdu mě těší, že ti to, co jsem psala, pomohlo. A mně se zase hodně líbí ta věta o mlze a božích rukou, asi to je přesně to, co teď cítím.
Díky za to, je to krásně vyjádřené.
Olgo, také díky za vše. Hezky jsi to napsala.
Nakonec jsem zvolila kompromis, nechám si předepsat speciální "léky", lidské protilátky proti virům a bakteriím v tabletkách. Což bude hlavně pro rodinu, aby měli klid. Jenom se bojim, že až se ukážu před svou doktorkou pro předpis, vrazí do mě injekci toho tetanu, na kterou jsem nepřišla. Tak s tím asi nic neudělám, ale jsem ochotna tohle přijmout, když to nepůjde jinak. Nebo zvolím jednodušší variantu podpůrných prostředků bez předpisu od lékaře.
Nyní už je vše jasné, ta cesta je daná. Jsem neuvěřitelně klidná. Ten fakt toho všeho přede mnou mě poněkud paradoxně uklidňuje.
Cítím, že už každým dnem jsem někdo jiný.
Pokora je také to, co hodně cítím. A možná i pro tu si tam jedu.
Indii jsem vždy cítila jistým způsobem v sobě. Myslím, že jsem tam, nebo kousek vedle, někdy musela žít. Ale dnes je to všechno jinak. Nejedu tam hledat minulost, je to velký posunu kupředu. Těším se na to se vší tíhou odpovědnosti a dohromady to vytváří pocit lehkosti a umírněnosti.
Určitě se s vámi všemi podělím pak, nebo i v průběhu o zážitky.
Ještě jednou díky, že jsem to mohla s vámi sdílet.
Limurhin 23.07.2010
Limurhin,
cesta do Indie dopadne skvěle a tetanus - toho se neboj, to očkování tu neublíží.
Už Tě chrání všichni Ti, co mají a vedou tě tam, kam máš jít.
Olga 23.07.2010
Milá Limurhin,
před lety byl můj muž na 3-měsíční expedici v Indii a na Srí Lance (odebírali jed hadům pro farmaceutický průmysl). Chodil celé 3 měsíce před výjezdem na sérií vakcinací. Přiznal, že v těchto místech by bez nich sotva přežil.
Odlétáš do země, kde se nabízejí úžasné možnosti. Mě osobně nejvíce nadchlo nahlídnutí do tajů tamních fakírů, kteří se nechají zakopat do země na půl roku (kouká jen hlava), dokáží snížit tep srdce na 4 údery za minutu, nepřijímají žádné potraviny, tekutiny, přestože jsou osamoceni ve volné přírodě, neokusují je žádná zvířata... že by dokonalá koncentrace, relaxace či nedostatek potravin v této zemi? ... kdo ví.
Přeji nádhernou dovolenou a úžasné zažitky.
modroočka 24.07.2010
Dobrý den,
s dovolením bych přes Vás poslala Limuhrin odkaz na bylinky.
Bylinky užíváme dle potřeby již několik let, jsou dost koncentrované a pomáhají.
Jednou si donesl syn z návštěvy salmonelu, nemohl se jí pár měsíců zbavit, pak začal brát zeměžlučovou, tymiánovou, ostropestřecovou směs a enterosgel a během týdne byla salmonela ta tam.
Ted kdykoli vyjíždíme do ciziny, tak zeměžluč berem po lžičkách jako prevenci s laktobacily a musím říct, v pohodě.
Ta směs je tak hořká, že v těle se nic nezachytí, všechno to vyžena z těla.
Dokonce tentokrát jsme vyzkoušeli zeměžluč jako prostředek na nevolnost při cestování a přehřátí, taky zabírala velice dobře.
Mohu doporučit.
(http://www.bylinkar.cz/zbozi-a-produkty/vyrobky-dedka-korenare-k25.html)
Hezké cestovatelské poznání
Arieska 24.07.2010
Opět zdravím všechny.
Olgo, Modroočko, díky.
Ariesko, díky, rozhodně vyzkouším!
Jsem ráda za jakékoliv alternativní tipy, bylinkám moc důvěřuju a věřím v jejich sílu, sama příroda skrze ně léčí.
Jak Olga napsala a v návaznosti na Hvězdiččinu mlhu, tak to také je, chrání mě krásné bytosti. Snad nevadí, pokud se s vámi podělím o zážitek z tohoto víkendu.
Strávila jsem dva dny u přátel v nádherném prostředí prastaré chaty na samém konci Orlických hor. Klidná vesnička se vším, co k tomu patří... Potůček pro děti na hraní, řeka se pstruhama, louky, lesy, remízky. K zahradě přiléhal výběh pro ovečky, které se tam nerušeně pásly i s malými jehňátky.
Interiér chaty mě naprosto uchvátil, byla jsem jak Alenka v říši divů. Staré a přece úžasně zachované veškeré vybavení. Kredenc s roztomilými malými šuplíčky, klasická kamna, postýlky jako z pohádky o sedmi trpaslících, ručně malované dřevěné truhly na všechno co se do nich vejde, zemědělské náčiní od cepů a hrábí až po orací pluh, velké dřevěné vály se sušenými listy a květy lípy, černého bezu a kopřivy, vše malé a útulné. Člověk by čekal u vchodu kasu a v ní výběrčí vstupného. Nebo alespoň kamery filmařů a herce v ušitých kostýmech. Ale žádní turisté tam nebyli. Nevěřila bych, že tak krásně zařízené to můžou mít lidi jentak pro sebe. Moc mile mě to překvapilo.
Na zdech v hlavním pokoji viselo mimojiné několik obrázků Ježíše. Ale žádné kříže a utrpení. Jen typický pohled, který VÍ, a to Jeho srdce se září okolo.
Večer jsme seděli na zápraží. A tam jsem Ho potkala. Přišel ke mně, spojil se se mnou, rozsvítil světlo, které už nezhasne.
Byl to dlouhý okamžik, kdy jsem prožívala silný pocit štěstí až euforie z Jeho přítomnosti.
Přišel mi "povědět", že na tu dalekou cestu, která mě čeká, se vydáme spolu. Viděla jsem v duchu před očima jakoby útržky z té cesty, jak je se mnou na letišti, v autobuse, všude vedle mě. A já věděla, že žádná nemoc, ani fyzické nebezpečí nehrozí. To je bez debaty, není tam zkrátka pro to vůbec místo. Jde úplně o jiné věci.
Děkovala jsem za ten překrásný dárek. Tak jsem to vnímala, jako nádherný dárek do celého života, který jsem dostala. To, že jsem Ho mohla procítit, zvnitřněl mi. Poznala jsem Ho, Ježíš už pro mě nikdy nebude jen jméno. Sama pro sebe vím, ano, toho "znám", je tu s námi. S Ním není nic problém, problémy neexistují, všechno je jen cesta. On mi už navždy bude nablízku, nebo já Jemu. Slova v tom nestačí, ale v tu chvíli, kdy se to dělo, jsem si říkala, že nic hezčího jsem v životě ještě nezažila.
Už cestou autem na toto místo jsem dostávala zvláštní pocity, cítila jsem, že se něco blíží. Už jsem o tom vlastně psala, jak cítím, že se zvláštně měním. Myslela jsem, že na mě začala dýchat jakási svátost kultury hinduismu. Ale teď vím, že to vše byla předzvěst tohoto. S Ním mi přišel do duše onen klid a větší umírněnost a také jistota. Ne taková hrdinská, že nic se nemůže stát, ale taková skromná s vírou v dobro.
Co mi přijde trochu zvláštní, Wahl, je, že od toho zážitku nemám najednou takový odpor ke kostelům a křesťanství, jaký jsem až doteď cítila. Není to sice i nyní moje cesta, to rozhodně ne, ale mám pocit, že by mi nevadilo do kostela někdy "za Ním" zajít a že bych Ho tam také našla. Ne v těch umělých pozlátkách a rudých kobercích. Ale v té pokoře stavitelů toho duchovního chrámu. V pevných zdech, které vydržely tak dlouho, a v dřevěných lavicích, kde sedávali po staletí lidé se srdcem na dlani.
Tak to je příběh o tom, jak jsem potkala Ježíše v chaloupce v horách.
Přeji světlou cestu všem,
zatím se loučím.
Limurhin 26.07.2010
V Indii čeká kvůli povodním na evakuaci 120 Čechů, o 17 dalších nejsou zprávy V indickém Ladákhu čeká kvůli povodním na evakuaci asi 120 českých turistů. České velvyslanectví nemá kontakt se dvěma skupinami Čechů. Jedná se o sedmnáct lidí. Jejich evakuace ze zasaženého regionu potrvá ještě několik dní, oznámil ve středu český velvyslanec v Dillí Miloslav Stašek.
Dnes, 11.8.2010, 10:19 - Dillí
Jednu skupinu, o níž nemá ambasáda informace, tvoří osm turistů, druhou devět lidí z univerzity v Českých Budějovicích. Velvyslanectví se snaží navázat s nimi spojení také pomocí příbuzných.
Ambasáda má na místě zástupce, který spolupracuje s unijním týmem a chystá evakuaci Čechů do Dillí a poté do Česka. Do oblasti se ale lze dostat jen letecky, neboť povodeň zničila silnice. Dostat se na evakuační let ale trvá dny. "Přepravní (letecký) most byl tedy obnoven, což je jediný způsob, jak je odtamtud dostat," uvedl telefonicky velvyslanec.
Počet Čechů, kteří se dostali do problémů po nečekaných záplavách v Ladákhu, neustále narůstá. Osm Čechů musela v úterý zachraňovat vojenská helikoptéra. V údolí Zanskár zůstali odříznuti od světa.
Záplavy v Ladákhu si vyžádaly zatím 165 obětí včetně pěti cizinců. Český velvyslanec s odvoláním na indické úřady uvádí, že je v oblasti stále ještě pohřešováno 400 lidí.
Nejvíce bylo postiženo město Léh. Oblast je odříznutá, protože voda zničila většinu silnic.
Záplavy jsou v Ladákhu ležícím ve výšce 3500 metrů neobvyklé, jedná se o vyprahlou oblast.
V oblasti je mnoho cizinců, protože je centrem buddhismu. Pravidelně tam jezdí i čeští vyznavači buddhismu, new age, spirituality a esoteriky. Místo si ale oblíbili i lidé vyznávající horskou turistiku.
Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/208401-v-indii-ceka-kvuli-povodnim-na-evakuaci-120-cechu-o-17-dalsich-nejsou-zpravy.html
© Wahlgrenis
11.08.2010
