Manžel má poruchu srážlivosti krve
Mila pani Wahlgrenis,
jiz nejakou dobu chodim na Vase stranky a nemuzu se od nich odlepit. Také uz jsem Vam chtela nekolikrat napsat, ale to ještě asi nebyla ta spravna doba a chtela jsem Vas cas prenechat jinym, kteří to potrebuji vice.
Poslední dobou se ale nemuzu zbavit pocitu, ze nam mate sdelit něco duleziteho, co nas posune dal, pomuze pochopit, proste ze se s Vami mame setkat.
Muj manzel ma poruchu srazlivosti krve, projevilo se to téměř před 3 lety, když skoncil v nemocnici s trombozou a doktori ho zachranili „za 5 minut dvanact“. Není to ale porad dobre, podle doktoru je vcelku vporadku, ma jist do konce zivota prasky, které redi krev, ale zabiji vsechno ostatní. Touhle cestou urcite nechce jit, ale stále tomu nemuze prijit a na kloub a tusi, ze je v tom něco vic. Navíc je nam obema teprve skoro třicet a tohle reseni se nam zda dost krute. Aby toho nebylo malo, nejsem vporadku ani ja, mame krasneho pulrocniho syna, který se ale narodil o 5 tydnu drive a předtím jsme o miminko prisli. Mam problem hlavne s ledvinami, ale my bychom chteli minimálně ještě jedno miminko, pokud k nam nejaka dušička bude v budoucnu ještě chtit.
Mame toho spoustu k pochopeni a ja citim, ze v tom hrajete důležitou roli
i Vy.
Predem dekuji za Vasi odpověď.
Hezky zbytek slunneho dne,
Leenie 25.06.2010
Milá Leenie,
problém s krví Vašeho manžela je zásadním zastavením v životě. Ale nic se neděje jen tak. Tady se mi jeví jako "spouštěč" těchto procesů duše starého muže, nejspíš dědečka Vašeho manžela. Ovládal procesy, které nejsou tak zcela běžné a rád by alespoň něco z toho předal dál. Vnuka si vybral záměrně, měli spolu za jeho života výborné vztahy. Nesmíte se ptát, proč právě Váš manžel, ale spíše je třeba na tohle pohlížet z opačného konce - ptát se, proč by on měl stát stranou?
Bylo by dobré, kdyby s nemocí začal Váš muž komunikovat, diskutovat. Měl by ji pojmenovat, ostatně má už své jméno: Trombóza. Ale je třeba se na ni dívat jako na návštěvu, která na chvíli přišla, ale už nastal čas na rozloučení. Stanovte si nějaký termín, dokdy by měla být pryč. Například 15. července... A ona opravdu odejde. Vnímejte oba svůj život aktivněji, radujte se z každé prožité vteřiny, nepřipouštějte si žádný strach, ten Vás blokuje, omezuje, zastavuje.
Druhé miminko - pravděpodobně holčička - k Vám dorazí, už se těší.
© Wahlgrenis
26.06.2010
