Maminka zůstala najednou nepohyblivá
Dobrý den milá Wahlgrenis.
Diky za Vaše stránky, rozhodla jsem se napsat i můj problém,který mě trápí. Mám maminku (84 let), o kterou se starám. V poslední době asi tak rok má zdravotní problémy. Před 15 lety prodělala mozkovou příhodu, ze které se zotavila bez následků.
V 80 letech na operaci srdce /umělá chlopen/, kterou ji udělali i přes vysoký věk, protože byla zdravá. V současné době asi ten rok má neustále oteklou levou nohu, je na omak jako hrbolatá. Hlavně v noci má v té noze silné bolesti, jako by jí někdo trhal maso, říká, při té bolesti je tak zpocená, že ji musím i 3krát za noc převlíct.
Kolem Vánoc přestala chodit úplně, neudržela se na nich. Zůstala úplně nepohyblivá - ležící. Zhoršilo se i dýchání, když jsem jí chtěla v posteli jen otočit, sama se neotočí, nemohla dýchat, byla to pro ni velká námaha, i když vlastně nic nedělala. Došlo to tak daleko, že i přes veškerá vyšetření, které podle lékařů byla v pořádku, jsem musela volat v noci záchranku, protože nemohla dýchat. Absolvovala opět vyšetřeni v nemocnici, ale opět vše v pořádku - podle lékařů. Po návratu z nemocnice se dýchání upravilo, protože ju odvodnili, tak zmizely i otoky. Je 14 dní doma a ty stejné problémy se začínají vracet. Ty nohy jsou jak dřevěné, ale může prsty hýbat a cítí je, nejsou odumřelé nervy. Koupila jsem jí choditko a snažím se, aby aspon trochu procvičovala nohy, ale moc to nejde. Trápí mě to, proč den ze dne přestala chodit, a má tyto problémy když podle lékařů je zdravá.
Obracím se na Vás, milá Wahlgrenis, jestli byste mi neporadila, z čeho můžou být tyhle problémy, jestli je nějaká naděje na zlepšení, nebo kam by se dalo ještě obrátit, aby se ten aspon trochu zlepšil. Myslí jí to dobře, má chut i snahu o zlepšení, ale prostě jí to nejde.
Mnohokrát děkuji a přeji krásný krásný den.
Zdena 16.02.2010
Milá Zdeno,
otoky v noze symbolizují nesouhlas s životní cestou. Vaše maminka vnímá, že směr, kterým by měla jít, dál už nezvládá. Je tady konflikt, rozdíl mezi tím, co chce a tím, co dostává. Jde jakoby proti vlně, přesto jde pořád dál, ale hodně to dhne, hodně to bolí, prakticky to už ani nejde, proto přestává chodit. Dostala se do končného bodu, kam až mohla dojít, teď k ní přicházejí informac z duchovní sféry, ještě má něco důležitého pochopit. Pořád ještě doufá, že by se mohl její stav zlepšit, ale to je pouze její nastavení rozumové, uvnitř v duši to má jinak. Vrací se zpět k sobě, do dětství, znovu objevuje dítě v sobě, tu nejdůležitější osobu, kterou by měla mít ze všeho nejraději, nesmí na něj zapomínat. Dětství bylo pro ni těžké...
Dochází do zásadní fáze svého života, rekapituluje, co bylo dobré, co se povedlo, a co bylo horší... Chtěla by na mnoho věcí zapomenout, ale to není jednoduché, pořád se jí ve vzpomínkách objevují. Jsou to jenom útržky, ale pro ni jsou zásadní. Jde o uvědomění si smyslu života, své cesty. Možná právě proto je nyní zastavena i fyzicky - nechodí, aby měla dostatek prostoru tohle všechno v sobě zvládnout. Není to ani trochu jednoduché, nesmíte na ni spěchat ani naléhat. Neměla by vnímat, že je Vám na obtíž. Nepokoušejte se ji hned teď uzdravit a postavit na nohy, k tomu může dojít jedině sama.
© Wahlgrenis
16.02.2010
