wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Maminka je nemocná, copak jí nemůžu pomoci?


Ahoj Wahl,
Krásný den, milá Wahl, nevím zda odepíšeš a pokud né, opravdu se nic neděje. Já to zvládnu.
Už jednou jsi mě výborně poradila, nevynechám chvilku, abych se z Tvé odpovědny "nenabíjela". To, co mě zajímá a Tvá odpověď - myslím že to bude přínosné i pro ostatní.
Moje maminka onemocněla. Má nádor žaludku. Už dlouho jsem cítila, že je něco podobného ve vzduchu, když jsem pozorovala její způsob života. Je to její volba, vím, že jsme všichni zodpovědni za sebe, přesto ... Tak dlouho se jí snažím vysvětlit, jak věci fungují, že si všechno tvoříme sami, že není dobré v sobě nosit zlobu, agresi, neventilovat, kritizovat okolí, všechno do sebe "polykat", dovolit druhým, aby na mě ventilovali své nevyřešené záležitosti, starat se o dospělého syna, dělat mu matku.... a nemít vlastní život.
Byla naprosto zdravá.
Bude mamince 70 let.
A já zase začala - vysvětlovat, snažila jsem se poradit jakou cestu zvolit, navrhovala přírodní metody, bylinky, doplňky, prosila jsem aby zanechala svého "zdravého" jídelníčku, ale milá Wahl - tohle je asi páchání dobra.
Dostala jsem těžký zánět průdušek, třetí týden jsem na tom dost špatně a hlavně nemohu mluvit.
Chápu to dobře?
Hlavně už asi nemám mluvit.
Je těžké dívat se na své nejbližší a vědět, že jim vlastně nemohu ani nemám pomáhat.
Říkám si, že je to její boj.
Já mám svou maminku pouze milovat a nesnažit se ji předělávat.
A možná se i s pokorou dívat na to, jak nechce nic chápat, vidět, vnímat, jak nechce opouštět naučené a zažité vzorce chování a jak dál chce žít ve svých iluzích.
Pracuji jako řečnice v krematoriu, vrátila jsem se tam po dvaceti letech.
Snažím se tam lidem přinášet jiný pohled na smrt a odchod našich blízkých.
Dala jsem do smutečních řečí mnoho Tvých krásných slov, pohledů, názorů.
Ordinuji to lidičkám po troškách, po malých kouscích a myslím, že to padá na úrodnou půdu.
Dostávám díky, objetí, slzy..
Je to zvláštní práce. Ale nevím, jak dlouho to vydržím dělat, protože odchází v poslední době opravdu hodně mladých lidí. Rozumíš. Je těžké každý den být v těchto energiích smutku, bolesti a pláče, jsem nucena celý den chodit v černé barvě, asi mě to vnitřně dost drtí. A teď maminka.
Budu moc ráda za Tvůj názor.
Švadlenka 03.10.2009

Milá Švadlenko,
chci poděkovat za to, že přibližuješ má slova ostatním...
Jak dobře chápeš, všechno souvisí se vším. Tvoje onemocnění, to, že nemůžeš mluvit, není náhoda. Opravdu nemoc Tvé maminky je jen její cesta. Není možné jí otevírat oči a ukazovat, co by měla udělat. Každý si jde po své cestě sám, každý si volí směr, kudy se vydá, s kým, i to, co během cesty bude dělat.
Všechno je to na bázi dobrovolného rozhodnutí, nic nikdy nikomu nevnutíš.
Kdyby to bylo tak jednoduché, byl by svět hned veselejší. Setkala jsem se už s mnoha podobnými případy, kdy příbuzní "věděli", co by se mělo udělat, ale dotyčný to měl jinak. Žaludek souvisí s nestrávenými problémy, maminka si nejspíš něco ve svém životě příliš vzala, trápila se. Nechápe, že nemoc souvisí s její duší. Ale tohle je opravdu její cesta.
I proto, že jsi se už příliš snažila vnášet své rady tam, kde to nemá smysl, přišlo onemocnění k Tobě. Opravdu nic není náhoda. Život je ale velice jednoduchý, když v pravou chvíli pochopíme, co nám naznačuje, co máme udělat.
Škoda, že této řeči ale rozumí tak málo lidí...
© Wahlgrenis 03.10.2009


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.