Manžel má rakovinu
Milá paní Wahlgrenis,
od kamarádky jsem se dozvěděla o Vašich stránkách.
Posledni dobou čtu příběhy lidí, ale i Vaše odpovědi.
Kolikrát je to až neuvěřitelné, co lidé prožívají.
A také Vaše moudré odpovědi mě zaujaly.
Tak jsem se rozhodla Vám také napsat a poprosit o radu!!!
Manžel má rakovinu.
Začalo to před dvěma roky.
Na plicích mu našli nádor - byl ohraničený, odoperovali ho a že to bude dobré.
Ale nebylo.
Problémy s dýcháním se zhoršovaly a manžel letos musel opět do nemocnice.
Tam se potvrdila rakovina a nastala léčba.
Začala chemoterapie - ale na tu měl alergii, tak museli léčbu přerušit.
Začalo ozařování, už ani nevím kolikrát tam byl,ale moc to nepomohlo.
Levá plíce se ozařováním zmenšila.
To bylo v prosinci 2008 a od ledna 2009 opět tráví čas v nemocnici.
Stav se zhoršil, začal občas vykašlávat krev a nádory se objevily i na druhé, do té doby zdravé plíce
a do toho se přidala tromboza v noze.
Lékaři mu nemohou poskytnout 100% léčbu, protože léky, co může na plíce, by ublížily noze - možná embolie.....
a léky na nohu by ublížiy plicím - možné vykrvácení z plic.
Teď se musíme naučit píchat injekce do břicha na ředění krve, aby ho pustili domů z nemocnice.
Moc ráda bych mu nějakým způsobem pomohla, ale vůbec nevím, co mám dělat!!
Je mně ze všeho smutno.
Pokud je nějaká možnost, jak mu pomoci, prosím o odpověd.
Možná potřebuji pomoct i já, abych to, co se kolem mě teď děje, nějak zvládala.
Moc Vám děkuji a budu čekat na odpověď.
Přeji Vám krásný den a hodně lásky a těším se, až Vás poznám osobně.
Děkuji.
Miria 29.01.2009
Milá Mirio,
k rakovině jako takové jsem se už vyjadřovala několikrát.
Není to nemoc běžná, na kterou by stačily nějaké obyčejné pilulky.
Ostatně žádná nemoc není běžná.
Všechno se děje z nějakého důvodu, každá nemoc je výkřikem duše.
Ale rakovina je výkřikem výrazným, který se nedá přeslechnout.
Rakovina obecně je nemocí, která nahání hrůzu.
Takového nemocného litujeme, návrat zpět do běžného života nebývá snadný a jednoznačný.
Onemocní-li plíce rakovinou, nejčastěji bychom se měli ptát, komu ubírá takový pacient vzduch k dýchání.
To je otázka, která přichází ve chvíli, kdy vyloučíme nejjasnější důvod,
a to že si pacient kouřením ubírá vzduch sám pro sebe.
Pokuste se na život svého manžela podívat trochu jako pod drobnohledem.
Jak dlouho se znáte?
Co všechno se v jeho životě odehrálo?
Jaké zde byly krize?
Co převažovalo?
Odcházel jako vítěz nebo jako poražený?
Měl prostor, aby mluvil o svých trápeních, nebo si je nechával pro sebe?
Rakovina se objeví tam, kde je vazba na nějaký problém.
Přesně v tom místě se začnou buňky chovat podivně, dochází k množení, pro které mají doktoři jasné pojmenování.
V jednom místě se najednou objevuje buněk víc, jako by chtěly na sebe upozornit.
Snad chtějí ukázat, že se něco právě tady děje.
Je to takový vykřičník, kterému ale moc nerozumíme.
Proto jsou u žen nejčastěji postihovány prsa - problém s dětmi, nebo ženské orgány - problém v partnerství.
Všechno je to tak jasné, až rozum zůstává chvílemi stát.
Léčení nebývá jednoduché.
Záleží totiž především na tom, v jaké fázi nemoci si člověk uvědomí její původ.
To, proč vlastně onemocněl...
Jestli pochopí chyby, které do té doby v životě dělal, a jestli bude ochoten svůj život natočit jinudy.
Kromě nutné kompletní změny jídelníčku musí především přijít změna myšlení.
Ta je ale často tak složitá, že k ní pacient vůbec nemusí dojít.
Čeká jen, co se změní zásahem lékařů.
Nechává se léčit...
A to je moc málo.
Pochopí-li ale pacient svoji další cestu a začne se měnit vnitřně, nesmí se uspokojit úspěchy, které přijdou.
Nesmí se vrátit ke svým bývalým stereotypům.
Všechno je načasované, všechno se monitoruje.
Měl by nastoupit trvale na lepší cestu.
Může dojít k vyššímu poznání, "něco" se mu může otevřít.
Ale není to samozřejmě u každého.
Za vším je otázka pochopení smyslu života.
Kdybychom se podívali na Vašeho muže, problém bude mezi ním a potomkem.
Jako hlavní se mi jeví syn, s kterým je nebo byla už někdy dříve narušena komunikace.
Ti dva mají mezi sebou problém, snad spolu ani nedokáží mluvit.
Působí to na mě možná až tak, jako by byl syn odsunut hodně stranou.
Možná - pojali bychom to jako extrémní situaci - se ani nenarodil.
Nevím nic o Vaší minulosti, jak dlouho jste spolu, co jste řešili.
Ale dcera je jistě v pořádku.
Přesto je tady kolem Vašeho manžela jakási zrada k okolí.
Snad nedovolil někomu (synovi), aby se "nadechl", proto teď má problém právě s plicemi.
Je to důležitá životní lekce, musí si jí projít.
Hodně záleží na usmíření se se všemi, komu kdy ublížil.
© Wahlgrenis
29.01.2009
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji, že jste mi odpověděla.
Vážím si toho při vašem pracovním nasazeni.
Možná by bylo lepší tuto situaci probrat osobně.
Přihlásila jsem se na akci do Vsetina a moc se těším, že vás poznám osobně.
K Vaší odpovědi něco připíši a nechám na Vašem posouzení, zda mi ještě odpovite.
Otěhotněla jsem před dvaceti lety, partner dítě nechtěl a já se rozhodla ho porodit a vychovat.
V té době jsem se poznala s nynějším manželem.
Vše jsem mu řekla a po nějaké době jsme se vzali.
Těhotenství prožíval se mnou a na miminko se těšil.
Vloni jsme měli 20. výročí svatby.
Syna vychovával jako svého, i když čím je syn starší, jejich vstah je...jak to napsat...zvláštní.
Nikdy to podle mě nebyl vstah syn a otec, tak jak by to mělo být, ale rádi se mají!!
Před dvěma roky před první operací řekl manžel synovi, že není jeho biolog.otec!!
Syn to k mému překvapení vzal dobře, jejich vstah se tím nijak nezměnil.
Z manželovi minulosti toho moc nevím, nechtěl o tom nikdy moc mluvit, ale z toho, co vím, neměl lehké dětstvi a ani dalši život.
Ženil se ve 30 letech.
O jeho nemoci také nerad mluví, myslím si, že vše dusí v sobě a jak jste psala, čeká, jak mu lékaři pomohou...
Vím, že to nestačí a že každá nemoc je vykřik duše...
a moc si přeji, aby to manžel pochopil, ale mluvit s ním - v této oblasti je těžké...
Ale co jsem nepochopila, je to, co jste napsala o dceři.
My žádnou dceru nemáme,i když jsme moc udělali pro to mít spolu miminko, ale to nám nebylo dáno!!
Nevím, jestli se to s tou dcerou týka našeho společného života,mě - nebo to je něco z manželovi minulosti.
Nepodstoupila jsem ani žádný potrat, ale moc bych chtěla vědět, jak je to s tou dcerou!!!!
Přeji vám hodně lásky a děkuji Vám za to, co pro nás všechny děláte.
Přeji krásný den a budu se těšit na osobní setkaní a případnou další odpověď.
Miria 30.01.2009
Milá Mirio,
nemusí to být nutně dcera.
Bude to sladění mezi Vámi dvěma, mezi mužem a ženou.
Tady by neměly být konflikty...
Tohle byly pouze ženské energie.
Nedělejte si zbytečné starosti.
Potřebujete nyní také uvažovat silně pozitivně a optimisticky.
© Wahlgrenis
30.01.2009
Milá Wahlgrenis,
strašně si vážím Vaší odpovědi a děkuji.
Máte pravdu,optimismus a pozitivní myšlení je teď pro mě důležité.
Manžel sám musí pochopit....ale myslím, že v jeho případě to bude složité.
Každý člověk je zodpovědný sám za sebe a nemůže žít jiný život než ten svůj.
Já děkuji svojí kamarádce Majce, které vděčím za to, co vím dnes - ona si to tu jistě přečte - chodi na Vaše stránky často.
Ještě jednou děkuji, přeji hodně lásky a vše nejlepší do další Vaší práce.
Těším se, až Vás poznám osobně.
Miria 31.01.2009
Milá Wahlgrenis,
přeji Vám pěkný večer.
Před časem jsem Vám psala, že můj manžel má rakovinu.
V uterý před polednem nám zemřel.
Myslela jsem si, že jsem silná a zvládnu to jinak, než to zvládám.
Je mě strašně smutno a bolí to.
Pořád si říkám-už nikdy ho neobejmu,nepolíbím,nepohladím???
Ted musím najit jiný smysl života!!!
Psala jste mi,že budu potřebovat uvažovat silně pozitivně a optimisticky.
Dnes už vím, jak jste to myslela.
Dnes jsme se s ním rozloučili,bylo to pro mě těžké,ale jeho duše je už na cestě "domů".
Snažím se to tak chápat, přečetla jsem spoustu knih a lidských osudů na Vašich stránkách,
ale člověk, dokud se ho to netýka - nepochopí!!
Tak si to myslím.
Ve čtvrtek nám ho odvezli do nemocnice, měl bolesti, že by je prý nepřál ani největšímu nepříteli,
to řekl mojí mamince, se mnou o takových věcech nemluvil, asi věděl, že bych se tím trápila, že mu nemůžu pomoci.
Ale myslím si, že jsem udělala, co jsem mohla, víc jsem asi pro něj udělat nemohla.
V neděli mě navštívila moje kamarádka Majka, byla na Vašem semináři v Pardubicích...
a je to ona, která mě ukázala cestu, po které nyni jdu.
Řekla mně, at za ním jedu a řeknu mu co chci-co cítím, že bych mu ještě měla a chtěla říct...
Když odjela, přemýšlela jsem o všem, co mně řekla!!!
Večer jsem řekla synovi, jestli je něco, co by chtěl tatkovi říct, at mu to v pondělí řekne.
Když jsme za ním v pondělí přijeli, byl na tom už špatně, nechodil, měl kyslík, ale ještě jsme ho rozveselili,
posadil se na posteli a usmíval se na nás.
Já jsem ale cítila, že už s námi dlouho nebude.
Řekla jsem mu, co jsem chtěla, syn taky a odešli jsme.
Syn mně pak řekl, že je moc rád, že mu to řekl.
A já jsem ráda za to, co mě Majka řekla a že jsme to se synem "stihli"říct!!!
Proč ale si takové věci lidé neříkají, když jsou spolu???
Svět by byl hned veselejší!!!
V uterý před polednem mně zavolali z nemocnice, že manžel zemřel!!
Vím, že se mnou byli moji andílkové-ochránci.
V tu chvíli jsem zrovna byla se svojí starší sestrou - nebyla jsem sama!!!
Domluvili jsme se s manželem, že mu zavolám v pondělí před polednem.
Když jsem mu volala - už mně telefon nevzal.
Když jsme si dovezli jeho věci, měl na tel. zmeškané dva hovory, ode mě - 11:56hod a ve12:16hod.mě volali z nemocnice.
Přemýšlela jsem, jestli ten telefon ještě slyšel a věděl že mu volám!
Doktor mně řekl, že zemřel těsně před polednem!!
Ted je tu doma takové ticho a prázdno.
ŘÍKÁ SE, ŽE ČAS VŠE ZHOJÍ, A KDO HO MÁ V SRDÍČKU - NIKDY NA NĚJ NEZAPOMENE.
Musím se ted vzchopit, čeká mě spousta vyřizování a zařizováni, a také akce Vsetín.
Snat to vyjde a budu moci přijet.
Taky syn mě potřebuje, pomáhá mně, co může.
Rozepsala jsem se, ale chtěla jsem Vám to napsat.
Moc Vám, drahá Wahlgrenis, děkuji, za vaše stránky, za to, že jsem na svůj první email dostala odpověď
a za vše, co děláte, a přeji krásný večer a hodně lásky do další práce.
Pokud mně něco odepíšete k tomuto emailu - budu MOC ráda, jinak se loučím
s láskou
Miria 19.02.2009
