Tatínkovi zjistili nádor slinivky, k tomu má cukrovku
Milá Wahlgrenis,
Chtěla bych Vás poprosit o pomoc.
Mému tatínkovi zjistili nedávno zhoubný nádor slinivky břišní, který zasahuje až na dvanácterník a metastáze jsou rozšířeny už v játrech.
Podle lékařů se to nedá operovat a tatínek si má užít dnů, které mu ještě zbývají.
Ale pro nás je to nemyslitelné, i tatínek má chuť bojovat do posledního dechu a nevzdat to.
A teď jsme narazili na totální protirakovinovou kůru, která trvá 42 dní.
Jsme nadšeni, protože se objevila naděje, která by snad tatínka postavila na nohy.
Je tu jen jeden háček - tatínek je diabetik, píchá si inzulín.
Nevíme co dělat, kde se poradit.
Lékaři by pravděpodobně tuto variantu zamítli, vzhledem k jeho cukrovce.
Myslíte si, že byste nám dokázala poradit?
Nebo třeba navrhnout nějakou jinou metodu, četla jsem také o petroleji...
Opravdu nevím co dělat.
Moc Vám děkuji.
S pozdravem a přeji hezký večer
Anna 24.02.2009
Milá Anno,
rakovina přichází jako vykřičník v době, kdy ji má člověk pochopit.
Nejprve se objeví jen jako nenápadný signál, jako malé varování, člověk by měl něco začít dělat jinak...
Když ale nereaguje, jede si stále po své cestě, nic nemění, přijde razantnější krize.
Když ani pak člověk pořád nechápe, zasáhne v plném rozsahu tato nemoc, která má nálepku nevyléčitelná.
Z našeho hlediska to vypadá tak, jako by se buňky zbláznily.
Začnou se najednou zcela nekontrolovatelně množit, dělají v těle neplechu.
Lékaři s jejich metodami jsou v mnoha případech krátcí.
Sice chemoterapie a skalpely dokáží své, ale nejpodstatnější je, aby člověk pochopil, co se vůbec děje.
V mnoha případech je ještě čas na změnu, ale každý musí začít u sebe.
Nelze pouze očekávat uzdravení na základě nějaké kůry...
To jsou pouze vnější prostředky.
Ideální je, když se spojí působení vnější a vnitřní...
Nemůžete očekávat, že bych Vám poradila nějaký speciální recept, který by Vašeho tatínka ihned vyléčil.
Tady to funguje trošku jinak.
Pokud se ovšem tato informace dostane k člověku pozdě, i kdyby se přetrh´, změna nenastane.
Pak zbývá jen se připravit na nový stav.
Nemoc Vašeho tatínka hodně znejistěla.
Přišla si tak nějak rychle, najednou, vnímal její příchod jako zákeřný.
Je to skoro, jako by mu někdo bodl nůž do zad a on se nemůže nijak bránit.
Připadá si jako nahý, bezmocný...
Cesta se mu najednou podivně stočila, tady to nezná, všechno je jinak, tma, nepřehledno.
Neměl by si v sobě nechávat nic nevyřčeného, všechno, co vnímá jako nedokončené, by měl dokončit.
Mluvit s blízkými, i když to dřív nešlo.
Tady je nějaká bariéra z minulosti.
Možná má při pohledu na své nejbližší nasazené zrádné růžové brýle, jsou to přehnané nároky, které se jen těžko boří.
Každý má svou vlastní cestu, ani děti nemůžeme nutit do něčeho, co ony nevnímají jako to nejlepší.
To všechno by bylo násilí.
Potřebuje se sladit s přírodou, nad nic a nad nikoho se nesmí povyšovat, měl by jen tak plynule plout prostorem.
Je toho víc, čím by si sám sobě neměl ubližovat, ale hlavně musí odstranit všechny dluhy - na rovině psychické - z minulosti.
Bude to nejvíc směrem k Vám (dětem???), ale také k partnerce.
Pokud se někdy něco nepodařilo, je třeba to tak vzít, netrápit se tím.
Všechno se děje tak, jak má.
© Wahlgrenis
24.02.2009
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám, asi vím,co to znamená ...
Opravdu si myslím, že tatínka trápí nějaký strašák z minulosti...
Není to ale vůbec jednoduché si to přiznat.
Že člověk udělal třeba něco špatně a pak zase, ale vůbec si to neuvědomil.
Ale já stále věřím, že na změnu ještě není pozdě.
Není pozdě na to, udělat si pořádek nejen sám v sobě...
Budeme doufat a bojovat, prostě to nevzdáme.....
Ještě je brzo odejít.....
Moc děkuji
Anna 26.02.2009
Ahoj Wahl,
čtu poslední příběhy na Tvých stránkách týkající se rakoviny, smutku a trápení.....
Víš, dívala jsem se o víkendu na film Poslední prázdniny.
Nejsem příznivcem televize, ale tenhle film měl smysl.
U něj člověk pochopí, že žít naplno je důležité.
Dívka, která v tom filmu dostala informaci o posledních chvílích svého života, se rozhodla konečně žít podle sebe, podle svého srdce a svědomí.
Možná, že pocit krátkosti zbývajících dní jí otevřel srdíčko
a ona říkala, co cítí,
dělala věci, které jí dříve strach nedovolil,
a nekoukala na ostatní, co si o tom myslí.
Prostě žila podle sebe a tím i našla sama sebe a svou cestu.
To je podstata duše.
Mít se rád, dopřát své dušičce lásku tak, jak to člověk sám cítí a potřebuje, přijmout sám sebe, že jsem prostě taková/takový....
Uvolnit ze sebe mnohé skryté, co duši trápí a nedívat se na stud či zábrany.
Nemám na mysli ublížit jiným, ale vypovídat se, nestydět se projevit své emoce, propustit skrývané a bolestivé........
odpustit sobě i ostatním.....
Tím se mnoho uvolní a mnoho odejde, ale tím také se najde místečko pro nové uzdravující energie.
Psala jsem to mnohokrát a možná to zní pro některé lidičky divně, ale VÍRA a LÁSKA je to, co člověka naplňuje a pomáhá.
Každý v něco věří, každý v koutku duše někdy prosí o pomoc, ale je potřeba tomu i věřit srdcem, ne jen hlavou.
Nejsem člověk, který je zastáncem jakékoliv uměle vytvořené víry, ale v duši svou víru mám
a věřte, že jsem ani nevěděla, že když jsem o něco prosila, že to vlastně byla modlitba.
Myšlenka a slovo jsou mocné nástroje, velmi mocné, a dávají předpoklad tvoření, proto mějte čisté myšlenky i srdce.
Nejen vůči ostatním, ale i vůči sobě.
Dovolte si být vnitřně krásní, dávejte lásku i sami sobě, odpusťte sobě i jiným a věřte, že dokážete zázraky sami.
Většinou hledáme pomoc jinde, ale nakonec ji najdeme stejně sami v sobě, ostatní nás nasměrují.....
S láskou
Jitřenka 26.02.2009
