Měla jsem pocit napojení...
Milá Wahlgrenis,
před cca 14ti dny jsem Vám psala dotaz ohledně naší neplodnosti.
Zatím jsem odpověď nedostala, ale přesto jsem měla tentýž a ještě druhý den v podvečer pocit, že jste se na mě napojovala.
Protože jsem však odpověď od Vás na mailu nedostala, docela by mě zajímalo, co to bylo?
Byl to zvláštní pocit v hlavě, jakési točení až mrazení a pocit klidu, v žádném případě jsem neměla strach, ale měla jsem pocit čísi přítomnosti.
A proto by mne docela zajímalo, co to bylo, pokud jste to nebyla Vy?
Snaží se se mnou někdo komunikovat?
Pokud mi odpovíte, budu Vám velice vděčná, protože si dovedu představit, kolik takových odpovědí asi máte na svých bedrech.
Krásné babí léto Vám přeje
Dáša 10.09.2004
Milá Dášo,
docela jasně chápu, proč sis dala do souvislostí svůj dotaz a podivné pocity.
Čekala jsi odpověď na svou otázku.
A ta dlouho nepřicházela.
Mohu Tě ale ubezpečit, že já jsem to v žádném případě nebyla.
Napojení na dálku, na konkrétního člověka, probíhá vždy po předchozí domluvě.
Jinak vím, že by bylo - čistě teoreticky - možné napojení prakticky na kohokoli a kdykoli.
Ovšem tyto postupy já nezastávám.
V podobném případě bych doporučila ihned sáhnout po jakémkoli siderickém kyvadle a začít komunikovat s energií, která narušila "Tvé kruhy".
Ten postup je tady na těchto stránkách mnohokrát uvedený.
Otázky začínáš klást ze širšího, obecného hlediska a postupně je zužuješ, až se dostaneš k samotnému jádru problému.
Může se jednat o duši někoho zemřelého, který Ti třeba za svého života nestačil něco říci.
Ale také to může být docela dobře někdo, kdo na Tebe v tu chvíli hodně myslel.
Věřím, že se jistě dopátráš k zajímavému zjištění.
© Wahlgrenis
10.09.2004
Milá Wahlgrenis,
díky za odpověď v sekci "napojení na dálku".
Ano, je to tak, dávala jsem si to do souvislosti, ale když odpověď od Vás nepřišla,
pročítala jsem důkladněji Vaše stránky a ujistila se, že vy jste to být nemohla,
protože takto nikdy nepostupujete.
Téměř každý večer medituji, snažím se do sebe nasát "světlo a lásku", ale tenkrát jsem měla pocit, jako by mi v tom někdo pomáhal, pocit, že je se mnou...
Příště zkusím tedy ihned začít "komunikovat" pomocí kyvadla, snad mi to půjde.
V době dospívání (17let?) jsem vyvolávala duchy - babičku - docela přesně získané odpovědi vycházely, ale jak píšete také na svých stránkách, poté jsem měla cca 1 měsíc pocit, že je se mnou někdo v pokoji a nebylo to nic příjemného, a proto jsem už nikdy od té doby duchy nevyvolávala.
Pak jsem ještě zkoušela nad fotografií člověka pomocí prstýnku zavěšeném na niti klást otázky ANO-NE, ale nikdy jsem nepokládala první a zřejmě zásadní otázku, zda můžu, zda je vhodný čas apod....proto jsem velice ráda za Vaše stránky, rady, za Vás...
Děkuji.
V poslední době mám pocit, že se něco se mnou už musí stát, že můj život je nějak "prázdný" a to i přesto, že mám milujícího muže, zdravého syna, nový dům na vsi.......
Nevím, co se se mnou děje.
Možná jen zesílil můj duchovní hlad?
V poslední době (stavba domu, adaptace po přestěhování, synova nová škola, vlastní lenost) mě to tak trochu od duchovní práce odtahovalo, procházím homeopatickou léčbou a teď možná nadešel čas, abych zase pořádně "zabrala" a nezanedbávala své nitro...
Ještě jednou díky.
Mějte se krásně a díky za vše.
Dáša 10.09.2004
Milá Dášo,
jsem moc ráda za Tvou reakci.
Nejsi sama, kdo poslední dobou přichází na to, že je nutná práce na vlastním nitru.
Doba si to žádá...
Možná je to tím, že už jsme jako lidstvo překročili určitou hranici.
Sice ne všichni, ale někdo tyto signály "vyšších sil" zaregistrují - ať už jako poselství ve snu nebo intuitivní mrazení, pocit, že je někdo s nimi - a dokonce se jim snaží rozumět.
To je jediný možný směr.
Sama si jistě uvědomuješ, co nyní obecně řečeno vyplouvá na povrch, jací lidé vlastně doopravdy jsou, že prioritami v životě se stávají peníze, ne lidské hodnoty, city.
Změnit by se to mělo poměrně brzy, těch signálů je v poslední době stále více.
Dostáváme rány v podobě povodní, zemětřesení, ale i podivných atentátů.
Měli bychom se zamyslet a konečně se dostat na jinou úroveň.
Jenže nikdo jako jednotlivec nemá takovou sílu, aby to dal najevo všem.
A taky nikoho jednotlivého by celek neposlouchal.
Proto je dobré to, že občas každý zaregistruje určitý signál, ten si sám pro sebe vysvětlí a začne s chápáním jiných hodnot sám u sebe.
I tohle zrníčko na poušti má ohromný význam.
Proto jsem ráda, že to tak je i u Tebe, Dášo.
Funguje to.
Jen jedno malé varování - nikdy se nesnaž nic zjistit násilím.
Něco jako že teď hned nutně potřebuješ něco vědět.
Pak se odpovědi v žádném případě nedočkáš.
Chce to opatrně, jaksi s pokorou, která lidem chybí strašně moc.
Ještě jednou Ti děkuji.
© Wahlgrenis
10.09.2004
Milá Wahlgrenis,
děkuji Ti za Tvé rady.
S pokorou jsi trefila do černého...
Když jsem se začala zajímat o duchovní věci (cca 10 let), myslela jsem si, že jsem lepší než ostatní, ale pak přišlo uvědomění, že tak to není a že bez pokory se nikam nedostanu.
Byla jsem netrpělivá, měla jsem pocit, že svou pouť musím završit už v tomhle životě, že už se nechci příště na Zemi narodit.
Ale mělo to tak být, nic se nedá uspěchat, ani duchovní růst, jak jsem si mylně myslela, a k dalšímu poznání jsem teprve měla dospět...
Takže dnes už si nemyslím, že jsem lepší než ostatní a snažím se být pokorná, děkovat "Bohu" za to, co vše mi dává, že jsem měla díky neplodnosti možnost "najít" knihy, které mě oslovily a já začala na sobě pracovat, že jsem mohla navštívit spoustu seminářů a potkat mnoho dobrých dušiček, které mi na mé cestě pomohli a pomáhají a proto i já se snažím pomáhat.
Všechny "katastrofy" vnímám přesně tak, jak jsi popsala, až někdy svému okolí připadám "necitlivá".
Uvědomuji si, že je to varování a neberu to jako nespravedlnost, i když samozřejmě cítím s lidmi, kterým jejich blízcí touhle cestou museli odejít.....
Já děkuji Tobě...
Dáša 10.09.2004
