Začal nový rok a začaly se také dít věci...
Jak už jsem uvedla v jednom z předchozím textu, mnoho věcí se v mém životě začalo skládat jinak, bylo potřeba cosi pochopit, urovnat, zvládnout a nějak posunout dál.
Můj život na úžasném místě v Krásném Lese se ukázal ne až tak ideální, jak se to zpočátku mohlo zdát.
Již delší dobu jsem věděla, že se skutečně už musí něco stát, nebo tady onemocním a umřu.
Skutečně takové myšlenky mě přepadaly.
Proto jsem začala listovat v inzerátech, nabízejících bydlení.
O místě jsem dlouho přemýšlet nemusela.
Pardubice mě volaly při každé návštěvě, ale i tehdy, když jsem jenom projížděla vlakem někam na Moravu.
Odjížděla jsem už v neděli, abych měla dostatek času nechat k sobě opět pustit všechny ty energie, které jsem od sebe oddělila silnou bariérou.
Z vlaku jsem vystoupila pravou nohou, samozřejmě.
Musela jsem v první řadě zajet na hřbitov, abych "pozdravila" maminku a tatínka, kteří už tady dlouho nejsou mezi námi.
To, že jsem si domluvila osobní setkání s paní z Pardubic, místo toho, abychom měly spolu skype, není úplně nutné zdůrazňovat.
Ale bylo určitě moc pěkné podívat se večer na Zelenou bránu a divadlo.
Druhý den ráno jsem uviděla první značku na autě tuhle:
Je tam 538.
Kdo ví, ví...
Pohlazení shora.
Hned jsem měla úžasnou náladu.
Zamířila jsem do centra, měla jsem ještě nějaký čas, trochu pršelo.
Zašla jsem do Grandu, kde se za mého mládí konaly krásné plesy.
Ale to už je opravdu dávno.
Z Grandu jsem se vydala po třídě Míru.
Zaslechla jsem podivnou hudbu, také něco jako pípání kuřátek.
Byla to pojízdná prodejna s vajíčky z volného chovu.
Tak to mě také zajímalo.
Nekupovala jsem, slepičky nám běhají kolem kurníku, a také snášejí vajíčka.
Nemohla jsem samozřejmě minout tzv. mlíčňák, neboli mléčný bar, který je na svém místě už roky a roky.
Tady jsem se musela zastavit a "něco" si dát.
Vůbec jsem nezaváhala ohledně jahodového koktejlu, chutná kupodivu stejně jako tehdy.
A musela jsem si dát i tento chlebíček, který mi pokaždé kupovala maminka, když jsem za ní měla dojet.
V posledním období svého života už nevařila, ale nazývala právě tento chlebíček "polévkou".
Ptala se mě, jestli si dám polévku, a vyndala z ledničky právě tenhle chlebíček.
Koupila jsem si ještě retro smaženku, ale tu jsem nefotila.
Snědla jsem ji ve vlaku cestou zpět ku Praze.
Miluji odrazy ve vodní hladině nebo ve skle.
Tuto budovu jsem si fotila již mockrát, ale musela jsem i dnes.
Pak jsem přes silnici zahlédla paní v zajímavém svetru, chystala se nastoupit do auta a odjet.
Měla jsem ale štěstí, neujela.
Dokonce i souhlasila s tím, že jsem si ji mohla vyfotit.
(Svetr je koupený přes internet.)
Další moje kroky směřovaly do AFI-paláce, bývalého Prioru.
V této budově jsem měla nějakou dobu svůj ATELIÉR WAHLGRENIS, kam za mnou mohli přijíždět zájemci o konzultaci.
Pak už jsem odjela tam, kde jsem ještě nikdy nebyla.
Otevřel se mi nový prostor.
Uvidíme, jak bude tento příběh pokračovat.
© Wahlgrenis
09.01.2023
Milá Wahlgrenis,
Veľmi často na vás myslím.
V poslednej dobe sa mi stále ukazuje číslo 538 a 369.
Pri čítaní článku sa mi hrnuli slzy do očí.
Muselo to byť náročné obdobie.
Poslednú dobu sa mi často snívalo o kryštáľovo-čistej vode, že som letela (moje telo, žiadny dopravný prostriedok) nad lesom a tam tiekol tento priezračný potok.
Pristála som, aby som sa ho dotkla.
Bol príjemne studený.
Často sa mi o takomto lietaní nesníva.
Posledne to bolo niekoľko rokov dozadu, kedy som letela nad mestom z bielych budov, postavené na ostrove.
Snáď je to dobré znamenie.
Viete, kde sa budete nachádzať v dubnu?
Po dlhej dobe konečne prilietame na 6 týždňov do ČR.
Manžel sa už pýtal, či Vás pôjdeme pozrieť.
Vravela som mu, že Krásny Les je teraz pre nás (kôli miminku) ďaleko.
To som ešte netušila, že nakoniec k nám asi budete bližšie.
Ešte som si všimla jednu zaujímavú vec.
Vy ste sa vydala na loď v roku 2012 a ja som sa v tento rok v srpnu dala dokopy s mojim teraz už manželom.
Vy ste mala svadbu v roku 2017 a aj ja som ju v tento rok mala (koncom červenca).
A v roku 2022 sa nám predčasne narodilo miminko (zase srpen), čo bolo dosť náročné obdobie.
Míľniky máme v 5-ročných cykloch, ešte aj v rovnaký rok.
Nie je to zvláštne?
Objíma
Česima 10.01.2023
