Moje cesta za (svatebním) závojem
Milá Wahl,
toto léto jsem měla to štěstí poznat Tě osobně.
Moc děkuji za to setkání.
Připadáš mi jako velmi skromná osoba, která přijímá všechny a vše.
Je to pro mne velmi inspirující.
Děkuji za ty chvíle radosti a hloubky, hezky v přírodě, moc si toho vážím.
Chtěla bych moc a moc poděkovat za krásné svatební přání, které přišlo právě včas, ještě před dnem naší svatby.
Den to byl úžasný a já jsem opravdu na sobě měla ten krásný závoj od Věrušky...
Co vám budu povídat, bylo to krásné, bylo to dojemné a ještě jsme na obláčku.
Posílám i pár fotek našeho dne.
Na hedvábný šátek, který jsem si malovala před odjezdem, jsme na radnici položili naše prstýnky...
Děkuji za krásné, kouzelné i obyčejné chvíle, prožité společně v Krkonoších.
Budu se těšit na viděnou, objímám a pusinkuju na dálku,
Posílám slíbený příběh na web.
Moje cesta za závojem Některé věci nejde vymyslet, prostě přijdou v pravý čas.
Stejně to bylo pro mne s letošním pobytem v Krkonoších.
Věděla jsem, že si tam přeju jet.
Měla jsem trochu obavu z neznáma a neznámých, ale nějak uvnitř jsem cítila, že chci jít tou cestou a že i to neznámo a bytí jen sama za sebe potřebuji.
Za měsíc jsem se měla vdávat a cítila jsem potřebu ujistit se, že cestovat sama je možné, a že tuto svobodu mám, když si ji sama dopřeju.
A tak mě autobus dovezl až ke kouzelné chaloupce vprostřed Krkonoš.
Čekaly tam na mě milé přítelkyně, se kterými jsme strávily chvíle příjemné i hluboké.
Postupně jsme se poznávaly, postavily labyrint a třeba i vítaly slunce, když byla chuť.
Svatbu jsem z počátku vnímala spíš jako obřad a slib.
Nemyslela jsem si, že jsem tzv. svatební člověk.
Ale postupně mě začaly bavit i přípravy, výběr šatů, dekorací...
Pořád jsem ale nevěděla, jestli mám mít závoj, a být jakože "echt" nevěsta anebo jestli je to už moc.
Také jsem ještě neměla dořešené, jaké si nechám příjmení.
Ale do svatby bylo dost času a ten správný čas na rozhodnutí ještě měl přijít.
Nedaleko naší chaloupky se nacházelo více vodopádů.
Krásně čistá voda, i potůček, který tekl hned vedle chaty, nás provázely celou dobu.
Díky jedné naší přítelkyní Aničce jsme ale našly cestu až k zázračnému "závojovému" vodopádu.
Ano nedivte se, on se závojový opravdu jmenuje i v normálním světě.
A k tomuto vodopádu jsem měla dojít, vedena ještě další přítelkyní Věrkou.
Prostě se to tak stalo a vedla mě ona.
Šly jsme to ráno, že se podívám na ten vodopád, ještě než odjedu (musela jsem odjet dřív) a že nasbíráme i borůvky.
Šly jsme brzy ráno, jen my dvě.
K vodopádu jsem ale sešla z cesty sama.
Věrka zůstala nahoře trhat borůvky.
Jak jsem šla roklí blíže, jediným společníkem mi byla voda.
Čím dál jsem se nořila, tím víc jsem cítila, že tu nejsem náhodou a pochopila jsem, že
jsem nevěsta a že závoj opravdu potřebuji.
Že to je a bude můj moment a to k tomu patří.
Další náhoda vedla k tomu, že mi Věruška nabídla půjčit svůj svatební závoj, který měla asi před 30 lety.
Světe div se, anebo se nediv, závoj putoval z Českých Budějovic až k nám na jižní Moravu.
Přišel a byl nádherný.
Můj svatební den jsem prožila, z části zakrytá a ozdobená závojem.
Byl nádherný a úžasně dokresloval celou mou postavu - nevěsty.
Ještě teď mám slzy v očích.
Náš svatební den byl úžasný, krásně dojemný, v srdci jsem měla spousty vzpomínek a vědomí, že moje srdce ví a je dobré ho nechat promlouvat.
Z celého srdce děkuji za tyto chvíle a přeji šťastné a prozářené dny vám všem.
S láskou Markéta (v tuto chvíli již s novým příjmením)
Vaše Markétka 26.08.2022
© Wahlgrenis
26.08.2022
