Co nám říká vichřice Sabine?
Vichřice, nikoliv orkán, tvrdí o Sabine v Česku meteorolog
(10. 2. 2020, 17:40)
I když vítr, který v Česku vál v noci a v pondělí, místy výrazně přesahoval rychlost 100 km/h a na Sněžce v jednu chvíli dosáhla jeho rychlost až 184 km/h, nešlo podle meteorologa Pavla Šimandla z Českého hydrometeorologického ústavu o orkán.
Vítr sám o sobě nebyl dostatečně silný, velkou rychlost měl ale pouze v poryvech a v takovém případě bouře za orkán považována není. Hranice orkánu je 117,7 kilometrů za hodinu.
„V Česku vál silný vítr až vichřice na horách, ale orkán to nebyl. Orkán musí mít rychlost větru nad třicet metrů za sekundu, a to nedosáhl. Průměrná rychlost znamená, že musí minimálně deset minut foukat 30 metrů za sekundu, to jsme na žádné stanici nezaznamenali. Nárazy jsou jiná věc, to je pouze krátkodobé zesílení," uvedl Šimandl.
Nejvyšší náraz větru na Sněžce, 184 km/h, zaznamenali meteorologové hned po půlnoci. Odpoledne pak na polské straně hory naměřili náraz o síle 198 km/h. Na Sněžce nešlo o nejsilnější zaznamenanou sílu větru, například orkán Kyrill v lednu 2007 dosáhl na Sněžce rychlosti až 216 kilometrů v hodině.
Ráno kolem 6:30 naměřili v jihočeských Kocelovicích náraz silný 114 kilometrů v hodině. Přes 100 km/h měl vítr v nárazech rychlost i v Praze.
Bouře, která se v neděli a v noci na pondělí prohnala Evropou, si na kontinentu vyžádala nejméně pět lidských životů. Zemřel i jeden člověk v Česku. V Nové Vsi na Sokolovsku spadl strom na auto, ve kterém zemřel muž a těžce se zranila žena.
Bez elektřiny je v Česku stále přes 200 000 domácností.
Novinky, ČTK Poslední dny nebylo možné nevšimnout si řádění vichřice Sabine.
Co za tím je?
Když se podíváme na celkovou situaci, vnímám energie jakési vyšší autority, s kterou se nediskutuje.
Někdo možná tuší, někdo žije v mantinelech z minulé doby, že je možné poručit větru, dešti.
Je tady jakási vyšší autorita, která dohlíží, co se na Zemi děje.
Připadá mi to jako jaké pošťouchnutí, abychom se my, jako lidstvo obecně, probudili z našich "stereotypů".
Dějí se věci, které nejsou tam nahoře průchodné ani uchopitelné.
Pořád se za něco schovávámě, denně si vytváříme pro nás alibi, jako kdyby o nic nešlo.
Ale jde.
Vichřice přišla, aby nás dostala k sobě, abychom si uděmili cestu, po které jdeme.
Není nám v tom hezky, to je jasné.
Ocitáme se na hanbě...
Ty miliónové škody jsou zcela jasně čitelné.
Po této lekci shora přichází cosi, co bychom mohli pojmenovat jako soud nebo také úřední jednání.
Poté, co si učitel zavolá žáčka, který se něčím provinil, do kabinetu, přijde domlouvání a ukazování toho, kde se stala chyba, co se stát nemělo...
Naštěstí ještě lidstvo není zatlačené do kouta, je tady mnoho mnoho dalších možností, jak dokázat, že víme, o co tady jde.
Jednoznačně ale musí dojít k jistému řezu.
To, co bylo v minulosti, nemá pokračovat do dnešních dnů a už vůbec ne do budoucnosti.
Možná tahle zkouška měla způsobit zažehnutí jistého plamene (někde v srdcích lidí), který by měl začít šířit jiné energie.
Celé je to nádherný silný duchovní plán, který by nás měl posunout k pochopení, že o nás tady nejde, že my nejsme prioritní, ty naše konzumní plány nikoho tam nahoře nezajímají.
Jde o jinou cestu, jiný směr.
Každý byl nějak zasažen, každý by měl být především sám u sebe odpovědný za změnu ve svém konání.
© Wahlgrenis
12.02.2020
