wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Čas si vždy najdeme na to, čemu dáváme přednost


Včera jsem měla docela výjimečný den.
Přišly mi poštou hned dva skutečné papírové dopisy.
V dnešní době – kdy se zprávy posílají přes email, případně mobilem – je to už poměrně výjimečné.
Jeden započal svou cestu až ve Skotsku.
Ano, kdyby profesorka Plchová na pardubickém gymnázium, která se mě (marně) snažila něco naučit z angličtiny, by se nejspíš hodně divila.
A to neví, že tehdy mi trojku z milosti dala za text, který jsem se naučila nazpaměť "Edinburg is a Capital of Scotland".
Ještě dnes se mi některá slovní spojení z těch asi deseti řádků vybavují, a právě tenhle text mě před dvěma lety s pisatelkou dopisu seznámil.
Jmenuje se Birgit.
Procházela se "naším" Krásným Lesem se svým synovcem zrovna ve chvíli, kdy jsem byla u kontejnerů s tříděným odpadem.
(Třídím odpad, to jen tak mimochodem.)
A protože mám pravděpodobně pořád ten pohled dítěte, které se o všechno zajímá a které se zvídavě dívá kolem, takže se naše oči potkaly, odvážila se mě zeptat na cosi zeptat.
Nemohla jsem reagovat okamžitě, spíše jsem se snažila v té větě najít něco, co by mi mohlo být povědomé.
Jako jediné slůvko, které jsem dokázala identifikovat, bylo něco jako: "Semetery".
Najednou jsem tušila, že hledají hřbitov.
Nebylo to složité.
Než vysvětlovat kudy a kam, gestem jsem naznačila, že mě mohou následovat.
Gesta a mimika – to mi jde.
Dovedla jsem je ke zbytkům dávno zrušeného hřbitova, kde už dnes jsou pouze zlomky bývalých náhrobních nápisů a rozbité kameny.
Bylo to jen několik okamžiků, ale nějakým zvláštním způsobem jsem se od této nádherné paní dozvěděla, že se narodila těsně před koncem války v Ústí nad Labem a tady měla být pohřbena její maminka.
Nějak jsme se dostaly i na další aspekty života, povídaly jsme si, co ona dělá, ptala se, co dělám já.
Výhodou pro ni byla pedagogická praxe, s perfektní výslovností.
Zavedla jsem je potom k nám do mlýna, ukázala, jak tady žijeme, uvařila čaj a chvilku jsme poseděly.
Od té doby si píšeme, opravdové klasické papírové dopisy.
Občas přijde nějaký balíček, drobnost nebo třeba domácí skotské sušenky.
Loni za mnou přijela se svou sestrou (o pět let starší) už cíleně.
Byly na slavnostech sklárny v Teplicích, kde se sešla celá jejich rodina.
Sestra žije v Německu, do Teplic a potom i do Krásného Lesa Birgit přivezla.
Máme velké společné téma – ovčí vlnu.
Na venkově ve Skotsku se místní věnují často chovu ovcí a samozřejmě zpracování ovčí vlny.
Posílá mi také krásné pohlednice s pasoucími se ovcemi.
Já jsem se Birgit svěřila s mým koníčkem, hned mě napadlo, že bych jí něco z vlastnoručně upředené ovčí vlny upletla.
Ale tento nápad hned zamítla – má totiž alergii na vlnu.
A tak si pěkně píšeme, ona se učí česká slovíčka, já se snažím o spisovnou angličtinu a také o krasopis.

Druhý dopis přišel od Jarky.
S tou si s většími nebo menšími přestávkami dopisuji už od mých 13 let, seznámily jsme se přes seznamku v časopise Sedmička pionýrů.
Je zajímavé se občas ohlédnout, co všechno na sebe víme, přitom jsme si viděly prakticky jen párkrát.
Baví mě to ale pořád.

Chtěla jsem koupit v Ústí nad Labem dopisní papíry, ale když jsem viděla, jaká je nabídka v papírnictvích, musela bych se stydět tohle odeslat.
Každý dělá to, co umí, nepřísluší nám nikoho kritizovat.
Ale současně nemusíme být tohoto procesu součástí...
Všechno je jen o naší volbě (něm. Wahl).
To si raději obálku i vlastní papír připravím sama.
Baví mě, že každý dopis je originál, že příjemce dopisu přesně ví, že je ode mne.
Tohle mě naučila, jestli to tak je možné nazvat, paní učitelka ze základní školy Makarenkovo náměstí Dagmar Jičínská.
Vystoupit ze stereotypů, nezačínat pokaždé "předem mého dopisu...".
Byla to naše třídní na druhém stupni, měla nás na češtinu a dějepis.
A také jsem chodila do recitačního kroužku, který ona vedla.
Výrazně se zasloužila (kromě Karla Čapka, samozřejmě) na tom, jakým směrem jsem se vydala po devítiletce.

Není pravda, že člověk nemá na nic čas.
Čas si vždy najdeme na to, čemu dáváme přednost.
V tom je ostatně naše svoboda, svoboda rozhodování.
Všechno, co udělat chceme, protože to opravdu chceme, je jiné, než když se to udělat musí.
© Wahlgrenis 15.03.2019


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.