Wahlgrenis

Tak mi držte palce

Dobrý den.
Ozývám se Vám z UK, jak jsem dal slovo, byla to a je zkušenost k nezaplacení, i když tedy současně tvrdá.
Byl jsem u Vás koncem března, říkala jste mi, jak by to mělo být v dubnu.

::: První víkend rozhození inzerátů.
To jsem udělal, pokračoval jsem v tom i vesměs celý týden a polovinu toho dalšího. Různé pozice analytik, konzultant, lektor, specialista (i na východní Evropu) atd., abych zkusil, na co mi je schopen někdo zareagovat, aniž by vyžadoval osobní rozhovor. Ale psal jsem všude, že jsem připraven na telefonický pohovor apod. Odpověděl jsem tak na 150-200 inzerátů. Kontaktuji agentury i firmy.
::: Druhý týden, něco došlo, potlesk. Maska dole.
Vesměs zamítavé odpovědi, reakce typu – k pohovoru vybrán lepší kandidát, vesměs také často dost podobné odpovědi - skoro jako personalistické šablony. Většina ale bez reakcí, cca 70 procent bych odhadoval (odpovědí tak 50 z těch 200).
::: Týden třetí, projekt se rodí, obava, že nemohu přijmout, vezmu, konkrétní nabídka.
Mám dojem, že jsem snad něco udělal špatně. Stále nic nemám, zkouším ještě pár agentur v Česko-Slovensku. Většina, že práci mi seženou tak do měsíce až tří, spíše za delší dobu.
Byla by možnost odletět na vlastní pěst a hledat v UK, ale to nejde bez koruny. Pak se ozývá jedna žena přes telefon, že má jedno místo na práci ve skladě, hlavně manuální práce. Životopis můj dostala vesměs kompletní, nic nevymazáno a tak. Že to spěchá, že se musím během pár hodin rozhodnout. Nelíbí se mi to, ale nakonec beru, protože vidím, že lepší práci z ČR v UK neseženu. Vzhledem k rostoucímu věku bych se za pár let k odchodu do zahraničí již asi také neodhodlal. Načež posílá konkrétní věci na email a vyřizuji odlet.
Ano, lepší práce by šla, buď přes univerzitu v ČR, kde nepracuji, nebo časem přes českého zaměstnavatele, pokud by mne poslat do UK na stáž, kde také nepracuji. To bych ale také mohl čekat dalších pár let. Nebo přes jinou agenturu, pokud bych si hledal něco sám. Jinak by mi mohli dát zase něco podobného.
::: Čtvrtý týden bydlím.
Mám letět koncem třetího týdne. Říkám si, že toto asi moc nevyjde, protože právě bouchla sopka. Lety zrušeny, nová letenka na konec 4. týdne. Ve středu večer čtvrtý týden se stále nelétá, pokud si to dobře pamatuji. Obava u mne, že jsem bez práce, protože nástup podruhé nelze oddálit. Nebe se vyjasňuje, letiště otevřeno den předem, další den odlet.
::: Mladá žena.
Jednu jsem potkal na úvodním zacvičení. Hodně mladá k mému věku, Britka. Ale může to být někdo jiný, o kom zatím nevím. Nástupní plat tak 2-2,5x vyšší než já, vzdělání vesměs nemá. Vyjadřovala se občas slovy jako „já na rozdíl od nich dělat rukama nemusím“.
Přijde mi, že jako Britka díky národnosti umístěna na administrativní pozici, kam lidé z „východu“ zpravidla nemohou ani po měsících. Pokud nemají hlavně štěstí, jak tu občas slyším, resp. pokud se nejedná o ženy – ty tam jsou „povyšovány“ spíše než muži, protože těžké práce méně zvládají. Možná jí křivdím, ale zkušenosti říkají, že nikoliv. Pokud to je ona, mladou ženu jsem potkal, ale tím i tento bod beru nejspíše za uzavřený.
Poslední bod je již ale o zkušenostech zde, o tom když tak jindy. Závěry celkové činit nebudu, ty si učiníte asi sama bez mého subjektivního zkreslení. Je zde ale dost odlišná kultura a bez referencí jinou práci asi zatím neseženu. O jazyk moc dle mne nejde, hlavní je se domluvit. (Výborné) vzdělání (troufám si říci, že i na britské poměry) bez referencí mi je nejspíše zatím k ničemu. Mám dojem, že poslední měsíce poznávám svět lidí dost zespodu, z pohledů, o kterých většina nemá ani tušení. Občas z toho mrazí, co vše vidím, aniž bych o tom mohl mluvit, resp. ti lidé okolo a nade mnou jako nadřízení to věděli.
Rád bych se zeptal prosím jednu věc. Jak dlouho bych měl zůstat na této práci, než si budu moc najít práci více kvalifikovanou?
Děkuji předem za odpověď.
Až budu mít nějaké fotografie, pošlu.
Ještě jednou dobrý den a s pozdravem
Alphege 06.05.2010

Dobré ráno.
Vzhledem k tomu, že jsem se dověděl, že mám nejspíše pracovní kontrakt minimálně do léta podepsaný, což nelze zrušit, tak ta má otázka z předchozího emailu asi postrádá smysl. Novou práci budu řešit když tak až potom. Tedy na předchozí otázku prosím nereagujte.
Děkuji. Ale fotky časem pošlu, jak jsem již psal.
Mějte hezký den a s pozdravem,
Alphege 07.05.2010

Dobrý den.
Zasílám Vám nějaké fotky, jak jsem psal dříve. Vše vesměs oblast širší Greenwich, kam jsem se dostal pěšky z místa bydlení.

Pohled z observatoře Greenwich na univerzitu stejného jména, Temži a mrakodrapy. V parku při cestě na kopec, kde je observatoř.

Plakát, zase Greenwich oblast. To největší je O2 aréna a za řekou stejné mrakodrapy. Ten slavný londýnský most je nad mrakodrapy zcela nahoře na řece.

Pohled z observatoře Greenwich na univerzitu stejného jména, Temži a mrakodrapy. Univerzita u vody až, před ní dole muzeum námořní.

Stejné mrakodrapy, dominanta Londýna, před tím u řeky "domky".

Osamocený hrob na hřbitově. Jsou tam i hroby třeba 200 let a ne moc udržované, ale nechávají to tam.

Kostelík na stejném hřbitově, na předchozí fotce je vpravo nahoře nad osamoceným hrobem.

Bariéra proti povodním na Temži.

Temže více k O2 aréně.

Bariéra na Temži zase, vozík na břehu, jsou jich podél břehu ve vodě v bahně desítky, je to vidět vždy hlavně při odlivu.

Jiná fotka odlivu, zase pohled na bariéru.

Kousek od O2 arény, přístav - tamto podivné je asi umělecké dílo, ale nejsem si jist.

Jiný kostel více od středu města, ale zase foceno pár desítek metrů od řeky.

Temže při západu slunce a odlivu při pohledu zase na 02.

Pohled z observatoře Greenwich na řeku, pohled je hodně vpravo. Ty čtyři komíny by měl být nějaký dok na vlaky, jako depo, ale není to jisté.

Pohled z areálu staré univerzity Greenwich na observatoř na kopci. Za tím autobusem je ještě budova muzea námořního.

Foceno jen o pár minut později, pohled z areálu univerzity na řeku směr O2.

Zase mrakodrapy stejné a turisti.

Obchod se zrcadly.

Kousek od hotelu, kde jsem první 3 týdny bydlel, neudržované u hlavní cesty a opuštěné.

Stejný dům, jen zezadu, před domem hlavní cesta jako s velkým H. - oddělený protisměrný provoz.

Za bariérou foceno ve směru toku řeky.

Stejná loď, focena zezadu a pohled na bariéru. Zase nepořádek v řece, viz pneumatika.

Ještě si Vám dovolím zaslat pro informaci pár řádků o té mé prací v Anglii. Snad se nebudete zlobit.
Psal jsem minule, že to je na půl roku minimálně, ale pokud to půjde, i když v to moc již nevěřím, tak musím sehnat něco jiného rychle a odejít (možné to je dle firmy, jen záleží na tom, zda něco seženu), nemluvě o tom, že tato současná práce je zcela nekvalifikovaná a nelze tam ani pracovat na angličtině, peněz méně než v ČR. Již neřeším, zda v Anglii nebo v ČR.
Dělá se totiž na zkrácené směny, není práce, a občas se ruší i den v týdnu. Stav tento již trvá přes 2 roky. Takže výplata pak je, jaká je. To ale před příchodem sem nebylo řečeno agenturou. Spousta slibů agenturou, že budu asistence v tom a tom a nic.
Hlavní manažer současný třeba místo, aby vyzvedl lidi na letišti, jak bylo sjednáno, ale „s*re“ na ně. Jindy zase 2x chybně vyplnil formulář pro zřízení účtu, takže jsem musel z banky zase zpět do firmy, aby to opravil. Tři dopoledne v čudu.
Dost lidí zde nadává na jeho analfabetismus, když to řeknu slušně. Pak jsme podepisovali papír na srážky ze mzdy za první 3 týdny ubytování, ale on to zase zblbnul a účetní srazila prostě mnohem více.
Reakce, že sorry, chyba se stala, ale nic víc.
Kamarád, že nemá peníze na nic, tak se šel ptát vedení, zda mu pomohou (nad ním je ještě jeden, to je to samé), management pobočky, že je to ale nezajímá, přestože to bylo díky tomu stržení více peněz. Já jsem na tom nyní tak, že pokud bude méně práce dál, což dost lidí předvídá, doba není stále dobrá, že budu mít problém s nájemným a depozitem další dva měsíce (nemluvě o tom, že mám půjčeny peníze na start zde od rodiny a to musím do léta splatit a při těch výplatách zde to vidím jako nemožné – ani jsem raději nepsal domů rodičům, jak to tu vše vypadá) atd., nemluvě již o tom, že nemám nyní vesměs na jídlo a hlavně na povinnou registraci zdravotní – takže tu jsem ilegálně a budu minimálně dalších 14 dní.
Útěchou mi je, že nejsem sám, je nás tu více, co trochu naletělo. Jen si nelze nikde bohužel stěžovat.
Dokonce jsme zvažovali, že si tu vezmeme půjčku někde, abychom měli na tu registraci a tak, ale tu nám stejně nikdo nedá, když nemáme ani legální povolení k práci. Kolega se chtěl sebrat a odletět, jak to tu je zlé, ale nakonec neměl za co, tak skoro skončil na ulici, ale nakonec mu jeden Asiat pomohl s tím, že mu platby za bydlení odloží potřetí, již jsme to 2x odkládali. Pro mne trapné a obávám se, že za měsíc zase nebudeme mít na placení bydlení.
Doufám, že mi rozumíte, že musím hledat jinou práci, protože bez peněz to nejde a v té současné je nedostanu, jako dostatek.
Tak mi držte palce, aby mi to vyšlo, pokud o to mohu nahoru prosit. Kdybych mohl, tak se seberu, odejdu hned z práce na hodinu, a letím zpět, ale to prostě nejde - protože mám ještě dluhy vůči té firmě za hotel, kde jsme museli bydlet první 3 týdny. Tak snad alespoň najdu něco jiného, abych mohl jinam, kde je více peněz, co mi ty problémy finanční pomůže trochu zmírnit.
S tím Petrem Mukem to je škoda, většina dobrých lidí v tomto podivném světě prostě odchází předčasně.
Mějte dobrý den a ať se Vám daří.
Alphege 27.05.2010

Dobrý den.
Vím, že máte hodně práce, ale chci se optat: Nemohla byste mi s tím hledáním jiné práce prosím pomoc?
Nerad bych zase posílal desítky životopisů nadarmo. Ale už se začíná objevovat i tlak z rodiny na mne. Přímo bych se chtěl optat, pokud mám nárok na jinou práci, kde ji mám hledat – jako co za pozici, obor asi? V podnájmu bych rád zůstal, kde jsem, tedy spíše musím. A jestli je možné, seženu ji do dvou měsíců?
Ideální by pro mne byla ta, kde bych prostě mohl již pár let zůstat a něco se tam ještě naučit (jazyk a odbornost).
Děkuji předem za reakci a s pozdravem,

Alphege 30.05.2010

Milý Alphege,
žádný začátek není jednoduchý, navíc je-li člověk v cizí zemi, kde se nemůže schovat za máminu sukni. Všechno je nyní na Vás, ale obávat nejhoršího se nemusíte. Jsou při Vás všichni Vaši ochránci. Připadá mi to jako Vaše zásadní zkouška, v níž máte prokázat, jestli dary, o které stojíte, jsou opravdu pro Vás.
Krok, který budete muset nejspíš udělat, je zcela mimo osvědčené postupy, je to vystoupení ze stereotypů.
Problém je v tom, že Vy se neucházíte o běžnou práci, ale o cosi víc. Zametání ulic nebo hlídání dětí... to opravdu pro Vás není.
Měl byste se v prvou chvíli seznámit s člověkem, který Vám otevře cestičky jinam. Ale nesmíte si na nic hrát, nesmíte ze sebe dělat to, co nejste. Tady hraje hlavní roli rozum, měl byste v sobě najít odvahu, že opravdu více, co chcete a také na to máte. Uvědomění si své ceny bude pro Vás nejdůležitější.
Vypadá to, jako byste se měl stát pravou rukou již staršího člověka, který právě Vás potřebuje mít vedle sebe. Je tady jakési vyšší propojení, snad on už i na Vás čeká, neměli byste se minout.
Tento člověk je pro Vás zásadní, je branou, kterou se prochází a Vaše cesta pokračuje dál. Je to pro Vás v tuto chvíli složité, když nevíte, kde ho potkat, kde ho najít, jak se s ním dát do řeči, o čem...
Tohle vypadá jako složitá hádanka, ale Vy tento rébus vyřešíte. Jen nesmíte přijmout to, co nyní je kolem Vás, jako definitivní.
Neměl byste se stát skálou, měňte své stereotypy, choďte pokaždé jinými cestami, neztrácejte čas zbytečnostmi, vybírejte si lidi, s kterými komunikujete...
Časově tohle vypadá na konec června.
© Wahlgrenis

31.05.2010

Dobrý den,
děkuji Vám za odpověď, více nepotřebuji.
Není to legrace, ale musím se s tím porvat, život mám jen jeden.
Co se týče té sukně, to již vím, že to půjde stranou, ale aspoň tak mohu něco snad časem vrátit svým rodičům.
O tom starším muži jste cosi říkala již měsíce zpět.
Ať se Vám daří a mějte krásný den.

Alphege 31.05.2010

Dobrý den.
Ještě jednou Vás zdravím na úvod.
Reaguji na Vaše poslední informace, abyste viděla, jak to vypadá.
Fotografie zatím nové nemám.
Ten čas od minule jsem strávil vesměs tím, o čem jste psala – dost příprava podkladů atd. pro to.
Do 30. 6. mi přijde, že to vesměs bylo, jak jste psala, pak ale přišel zlom a tím jsem o tu práci asi přišel. Ta hádanka má řešení, ale ne rozumové, tedy ne takové, co by lidé tohoto světa zatím brali jako možné.
Finální rozhodnutí od nich stále nemám a nějak se to táhne – jinou práci zatím nemám a nesehnal jsem, ten starší muž je kdesi ode mne nyní a vypadá to, že jsem (bohužel) v rukou jiných, co to finálně rozhodnou – možná jsou tím pověřeni.
Přišlo mi počátkem července, že tu nejtěžší zkoušku mám již za sebou a nemusím se bát. Jenže to jsem se asi mýlil, protože při druhém kole výběru jsem dostal otázku, co mne srazila a nebyl jsem jí schopen odpovědět – dostal jsem jen jednu.
Snažil jsem se být racionální, na Vaši radu a i vzhledem ke svým minulým zkušenostem, protože jsem věděl, že když nebudu, tak to je konec.
Jenže ta se jen rozumem odpovědět dle mne nedá v tomto případě – proč to velké vybočení ze stereotypů, co normálně myslící člověk na mém místě nikdy neudělá. Dojem můj bezprostřední byl poté, že to tak bylo schválně nastaveno – že to je ta zkouška. Jak bych to vysvětlil racionálně, tak bych skončil.
Mlčení a pár racionálních snah, pro co jsem se vesměs rozhodl, ale bylo v té chvíli pro mne konec také.
Být iracionální by byl konec také.
No a šlo o to, co udělám. Přijde mi, že to tak bylo naaranžované. Teď, jak to vidím, tak mám dojem, že jsem stejně neměl volbu, jak kdyby v tu chvíli šlo jen o zkoušku víry, zda je silnější v to nade mnou než ve vše ostatní na tomto světě.
V té zkoušce jsem měl bezprostřední dojem, že jsem obstál - snad poprvé v životě, ale před ním, to tak, že ne před nimi. Teď z toho jsem hodně zmatený. Jestli mne vezmou na to místo, tak to jíž není v mých rukou – a to už jen zázrakem.
Ale práci jinou potřebuji, to snad ten nade mnou ví.
Pokud to někde špatně chápu, mohla byste mi prosím napsat, kde?
A je ještě něco, co mám vědět a nevím?
Děkuji a přeji hezký den.
Alphege 09.07.2010

Dobrý den.
Reaguji na Vaši předpověď a nejspíše s finální informací. Myslím si, že do konce června to vesměs bylo, jak jste napsala a vyplnilo se vše.
Co jsem jim nabízel, bylo čistě racionální téma práce, co se domnívám, že je silně potřeba dělat – někdo by se jím měl zabývat.
Já ho formuluji již několik let a jsem stále více přesvědčen o nutnosti věnovat se mu, jen nemám na něj stále podporu. Troufám si říci, aniž bych viděl jiné nabídky, že lepší, co se týče tématu, než mou nedostali – dal jsem si na tom záležet.
Nicméně dnes jsem obdržel vyrozumění, že preferují lepší zájemce, nejsem dle nich v top pěti procentech uchazečů. Tak tím to dle mne skončilo - byl to tak měsíc a půl mé práce se snahou získat to místo. Troufám si říci, že dost poctivé.
Nevím, co dále, protože jsem se snažil dělat, co jste psala, i být racionální atd. Co to podle Vás prosím znamená, v té zkoušce jsem selhal? Proč? Tu normální práci zde potřebuji, ale pokud jsem selhal, tak těžko ji asi seženu. Je něco, co mi prosím doporučujete?
Děkuji a hezký den.

Alphege 18.07.2010

Dobré odpoledne.
Ještě jednou Vás pozdravuji, tento email je snad poslední. :D
Toto jsou asi mé poslední dojmy po uvážení situace, ale možná se mýlím.
Nakonec jsem byl asi odmítnut „normálním“ člověkem, co je cca o rok či dva starší a dle mne mě nemohl kompetentně ohodnotit již vzhledem k jeho věku a životním zkušenostem – ty si troufám říci mám již, bohužel, nakonec větší a hlubší.
Další věc, ten zaměstnavatel se opakovaně určitým způsobem prezentuje, ale podle mne občas dost nešťastně, hlavně skrz sekretariát zmateně (podal jsem přihlášku, oni mi pak napíší, zda nemám zájem podat přihlášku atd. – to nebylo první a poslední podivné chování, já jim také slušně odepsal, že ať se nezlobí, ale znovu ji podávat nebudu, když jsem jim ji doručil pár dní zpět). Některé výroky jejich jsou i prostě jakési fasády, masky bez ničeho uvnitř. To je taky podivné, že to tam nikoho ze starších lidí ve vedení nezajímá a snad to ani neví. Jako odborník na komunikaci si troufám říci, že zde si nevymýšlím ani slovo.
Do třetice, ten starší muž je kdesi v čudu stále a asi již zůstane. Pokud by byl v něčem alespoň jako já, co se týče názorů na to mimo „racionalitu“ a bylo zde to vyšší spojení, tak si myslím, že pak by mne měl poznat podle mne jim předloženého téma, tak se ale asi nestalo – on ho ale asi zase nikdo nečetl, tak není pak divu. Být já na jeho místě a hledat člověka, co fakt cítím, že potřebuji, tak si dám záležet – a pokud má představu o tom podobnou jako já, tak by mne neměl minout. Pokud to bylo tak, že to byla má zkouška zvolit tu instituci a nebo boha nade mnou, pak nemají tušení, co odmítli – já to ale bez nich nejsem schopen realizovat - to je můj velký problém nyní. Poprvé v životě si myslím, že jsem byl odmítnut neprávem, že to téma předložené nemá konkurenci a je realizovatelné. Hledám jednoho a toho pravého člověka na zemi, co by mi s tou prací pomohl (jako vést mne a zajistit mi čas na to, abych se nemusel starat o holou existenci jinde), tak otázka zůstává, zda to je on a já ho propásl? Přijde mi, že o tu práci snad ani moc nešlo, že šlo o jinou věc, co byla z „vrchu“ jako hlavní.
Mýlím se?
Mohu poprosit o stručný komentář k tomu?
Co dál?
Už Vám dám pak snad pokoj.
Děkuji a krásný den.
Alphege 18.07.2010

Dobrý den.
Ještě si Vám dovoluji prosím napsat.
Vím, že už těch informací ode mne je dost a asi by bylo lépe více nepsat. Obecně píši, když něčemu nerozumím a chci si to vyjasnit, ale občas se stává, že po jednom napsání prostě zase není něco jasné, tak následuje další atd.
Za to se snad na mne nezlobíte.
Cílem toho je u mne tomu porozumět a dostat se z toho a neopakovat hlavně chybu.
Dovoluji si Vám to poslat, protože mám dojem, že i Vy tak budete mít více informací pro zhodnocení mé situace.
1) Mám takový dojem, že kdybych to dostat měl, tak to dostanu, což mi říká již předchozí zkušenost opřená o Vaši předchozí pomoc. Ale mohu se mýlit.
2) Bylo tam přihlášeno asi několik desítek lidí a já byl odmítnut v den uzávěrky podání přihlášek, pokud ale tam poslalo obdobné věci těch několik desítek lidí jako já, tak dle mne to nemohli stihnout (pořádně) projít, pokud to někdo chtěl studovat a s lidmi se seznámit z podkladů. To možná bylo přes tisíc stran dohromady (doklady o předchozím vzdělání, práci atd. u všech). Nemá smysl již asi řešit, že to nikdo možná pořádně neviděl, resp. zda šlo o první dojmy. Ale alespoň já byl, jak se to jeví, jimi rozhodnut vesměs před uzávěrkou a čekalo se maximálně asi na to, zda nedojde někdo „lepší“ či „horší“ ještě poslední den.
3) Jeden muž, ten starší, o mne snad měl skutečný zájem, ale kdo ví. Druhý, ten mladší, mi přišlo, že nikoliv, ale ten to nakonec snad rozhodoval v zastoupení, resp. pověřen jiným. Alespoň mi to tak přijde. Říkám si, zda si ti dva ve stejné organizaci trochu nelezou do zelí, nebo zda ten starší není mladšímu trochu trnem v oku. Ale to jsou spekulace.
4) A bod další a zase „ale je to zase jen můj dojem“… :D Cenu jsem si myslím uvědomil dobře. Problém mohl být maximálně s prodejem sebe, pokud však byl z jejich strany opravdový zájem u všech u mne, čímž si nejsem nyní stále jist. Jenže pokud byl hlavní problém u mne s prodejem sebe, tak to je skutečně problém. To proto, že já již skoro 14 dní o tom uvažuji (zda to je moje slabá stránka) a stále ten konkrétní důvod nemohu najít. Tak mám dojem, že to snad ani problém není. Nebo možná je, ale ne řešitelný či existující v tomto případě. Přijde mi, že ten mladý muž možná čekal, že se nejsem schopen v tomto případě prodat, protože to z racionálních důvodů prostě nelze. O tom jsem již však také už psal, že jinak to dle mne ani nešlo a za tím si také stojím i nyní. U něho jsem to projel, jen doufám, že ne proto, že se přede mnou chtěl předvést a také tak činil od začátku do konce.
5) Teď jsem schválně koukal na toho mladého muže, zda něco „nevyčtu“ z jeho profilu a ejhle fotografie. Následující je hodně silná spekulace, ale přijde mi, že je 4. v řadě v mém životě za posledních pár let jako stejná osoba s dost podobným obličejem atd., akorát všechny různý věk. U těch lidí, ani u jednoho, jsem nikdy neprošel, ne na poprvé, nebo nikdy, resp. pokud ano, tak s odřenýma ušima. A vychází to stále z toho prvního, co ne mnou, ale jinými, byl popisován jako neskutečně tvrdý k lidem a nikdy neuznal jiného v ničem za lepšího či sebe rovného, také nikdy nepochválil atd. Pořád se můj život motá okolo té bytosti. Pokud to tak ale je, pak to nekončí. Leda bych se z toho konečně dostal, jenže to se mi nějak nezdá. Dokonce mám nyní dojem, že to snad může být válka, kde já zatím stále prohrávám, protože já válčit nechci v tomto životě s nikým. Pokud to ale vyřešené není, pak to je divné, protože v tom případě bych měl být přijat a pracovat pod ním, jenže to nejsem. Leda by zase přišel jinde - v jiném postavě, ale zase podobné.
Tak nyní mám dojem, že by to už mělo být vše. A Vás prosím, je-li to možné, nemohla byste mi k tomu napsat Váš či „vyšší“ pohled na to?
Abych věděl, pokud dělám chybu někde, kde.
A ještě jedna pro mne důležitá otázka, kdo je prosím ten „člověk“, co je již asi ve čtvrtém a co s ním?
Děkuji a příjemný den.
Alphege 19.07.2010

Milý Alphege,
mám ti tohle napsat, ani nevím proč, neptám se.
Nemáš se šťourat v tom, co bylo, tohle je zkušenost, kterou máš projít.
Život není logický, děje se dějí navzdory předepokladům.
Nemáš se považovat za zboží.
Jsi úžasná lidská bytost.
Hodně štěstí.
Arentas 20.07.2010

Dobrý večer.
Děkuji Arentas za komentář, budu se to snažit vzít k srdci. Děkuji i vám za vše, co jste pro mne zatím udělala.
Ona mi možná ta bytost nakonec asi pomáhá, to ale není teď podstatné.
Nemohl bych Vás, p. Wahlgrenis, prosím poprosit ještě o jeden Váš komentář? Snad již poslední.
Odešel jsem z ČR a školu v Praze jsem nechal nedokončenou, pokud bych jí chtěl dodělat, tak mohu maximálně do cca konce února 2011. Chybí mi jedna zkouška z jazyka (ten bych se musel naučit do půl roku a denně na tom hodinu či dvě pracovat) a napsat práci a obhájit ji, vše ostatní mám.
Pro mne to nutné není asi již, ale mám dojem, že bych to měl dodělat kvůli rodičům. A i možná proto, že dle některých nejsem v „top pěti procentech“. Alespoň prostě se to pokusit a těch pár měsíců do té doby na tom pracovat a dát si to jako hlavní cíl nyní můj a vše ostatní nechat stranou a žít pro to, že to udělám - že udělám tu zk a odevzdám práci v termínu, ať se pak děje, co se má dít.
Pak by ale byl lepší návrat do ČR – abych mohl alespoň ty poslední měsíce chodit na konzultace, po dodělání té školy bych mohl zase pryč. I když ten není nyní nutně návrat do bezpečí či do prostředí, kde budu mít práci.
Být má máma, co byste mi prosím řekla?
Mám se do toho pustit?
No, to asi ano.
Pak zbývá jedna otázka... Kdybych se měl vrátit, pokud bych se měl vrátit? Ještě jednou Vás prosím o odpověď. Toto je pro mne hodně důležité, ne kvůli lidem či tomu nad námi, ale kvůli sobě a mé rodině - pokud to mám udělat, abych to stihl.
Děkuji Vám a s pozdravem.
Alphege 22.07.2010

Milý Alphege,
nevím, co bych Vám řekla, kdybych byla Vaše máma. Nevím, jestli bychom na toto téma vůbec spolu mluvili. Máte cíle, za kterými si jdete. Jako Vaše matka bych nejspíš trvala na tom, že odjet mimo republiku byste měl ve chvíli, až budete mít všechny povinnosti tady splněné, tedy i dokončenou školu, na kterou se ptáte. Vnímám tady rozpor.
Vaše škola se jeví jako nedokončený příběh, kvůli kterému byste se měl zase přiblížit svému domovu. Ale určitě to není začátek nového života, jen dokončení něčeho, na co dříve nezbýval čas. Není to náročná fáze, jen mírně komplikuje to, co jste nyní začal. Všechno by mělo vyjít, ale úžasný pocit na konci nezažijete. Vypadá to na nějaké rozčarování...
Jako byste si pak řekl, že to stejně nemělo cenu.
© Wahlgrenis

22.07.2010

Dobrý den.
Děkuji Vám moc za reakci, vím, že se mnou máte asi práci.
Fakt nevím, co s tím. Protože již vím, že prakticky, i když to dodělám, tak vedle papíru v ruce mi to již asi nic nedá - myslím znalosti. To není to, co chci dělat. Ideální asi bude, že se zkusím ten jazyk naučit odtud a až když uvidím, že to zvládnu do pár měsíců (to uvidím za dva měsíce), tak bych se vrátil na krátko, zkonzultoval a předložil tu práci. Nebo to zkusil napsat prostě tady, ale ideální by bylo mít na to tak dva, tři měsíce a nic jiného jinak nedělat.
Pak mi zbývá otázka pro sebe, zda ji jsem schopen obhájit. To bude záležet na komisi. Z toho má obavu, dle předchozích zkušeností v životě. To se může komise předvést, jako již se předvedla kdysi. Nevím, co s tím.
Mám dojem, že si tam zase vymáchám nakonec čumák - nejspíš v den obhajoby. Musím udělat to, kde si ho nevymáchám. Budu ten Váš email, za který ještě jednou moc děkuji, brát trochu jako VAROVÁNÍ.
Mějte krásný den.
Alphege 23.07.2010

Dobrý večer.
Obávám se, že se mne asi nezbavíte, za což se ale omlouvám, pokud to je vhodné.
K ujasnění té školy, abych nevypadal, že jsem to vzdal jen tak, tak jsem jí „přerušil“ dříve proto, že (1) jsem opakovaně nesehnal podporu na svůj výzkum – stoprocentní nezájem ze strany firem, přestože to téma zadala sama fakulta jako potřebné. Nakonec (2) po více jak tři čtvrtě roce došla na fakultu stížnost z dost „vysokých míst“, že někdo vrtá v určitém tématu, že tak teda ne. Není těžké snad uhádnout, co v Praze již několikrát spadlo a nedávno spadlo zase a co mi zničilo téma a znechutilo mou snahu tak, že jsem i volil odchod z ČR. Firma realizující ono doposud vždy profitovala na tom, že to spadlo. A někdo, kdo se o to chce zajímat a zastavit to, tak dostane přes prsty tak, aby mu to došlo. Došlo, ale trvalo to. Proto tam také nyní nejsem. Zde prostě hlad po penězích některých mi zničil možnost studovat – dál pokračovat v tématu. Zvažuji najít ještě jiné a zkusit, pak bych se mohl vrátit na chvíli, ale to zatím nemohu najít.

Tady bych rád, pokud to uveřejníte, ještě upozornil na praktiky některých zaměstnanců České pošty. Posílal jsem nedávno ze zahraničí do ČR důležité dokumenty, proto i raději doporučeně. Doručeno to bylo vykradené, ani se nezdráhali ti pracovníci pošty to předat k podpisu nově zalepené – odevzdali to roztrhané a otevřené – tedy vesměs jen obálku, co jediná byla doručena. Škoda, že již jsme v demokracii a tresty nejsou, co kdysi, protože lidé vědící o tom nebo provádějící to by zasloužili normálně zmrskat bičem... Samo to náhodou z toho nevypadlo, ani nehodou na poště, to jsem si dával pozor, abych to měl dobře zalepené a přichycené i uvnitř.
A je to stále dokola. Nedávno jsem se ucházel interně o pozici u nás ve firmě. Jdu za vedoucí personálního oddělení, zda se o to mohu ucházet, když pracuji pro agenturu. Že ano, dostanu formuláře, skoro dvě hodiny zařizuji vše, abych to mohl podat, včetně referencí nadřízeného. Vyplňuji papír za papírem. Pak jdu za ní, zda mi to může projít, než to podám, zda to je kompletní, a jsem předán hned asistence. Že pardon, ale zaměstnanec agentury nemá, najednou?!, nárok se toho účastnit. Ani jedna z nich se mi nepodívala na životopis a byl jsem poslán pryč, tak jsem šel a mohl to hodit vše do koše.
Kdybyste jen věděla, jak mne ty lidi někteří občas fakt štvou, ani se snad nechovají jako lidi. Stydím se občas být jedním z nich. Většině to asi nevadí, ale mne tito “lidé” hodně ničí život a vím i, že mnohým lidem jiným.
Od toho se totiž vše odvíjí, jak jsem mi předpověděla, co by mi mělo vyjít s tím starším mužem a nevyšlo, tak to nakonec nedopadlo i kvůli té škole v Praze skoro zničené (tedy pár lidem, co se má stále zatím dobře), nebo díky absolutnímu nezájmu o mou osobu tam, kde nyní pracuji.
Mějte dobrý den
Alphege 24.07.2010

Dobrý den.
Přemýšlím o té škole a začínám mít k tomu dokončení dost odpor. Nevím, k čemu bych to přirovnal. Prostě při pomyšlení na dokončení mi začíná být špatně a není to jen chvilkové, i když na druhou stranu mne to mrzí. Mít ten papír by bylo dobré, ale má to jedno ALE – že tam ztratím asi další měsíce života a možná zbytečně. To jste mi to zavařila...
Zde se mi blíží termín, kdy se budu muset rozhodnout pro prodlužení smlouvy, jenže práce dělníka mne nenaplňuje a s přibývajícím časem mám také dojem, že mi stále klesá možnost najít zde kvalifikovanou práci. Při této práci odtud školu dodělávat nebudu, to bych si pak asi naběhl u obhajoby. Proto nyní zvažuji návrat do ČR ne kvůli škole (ta zůstane nejspíše nedokončena a ani se o to již pokoušet nebudu, téma jsem hledal dny zpět a stále obtížně), abych tam našel tu kvalifikovanou práci.
Pak si myslím, že když budu mít sílu na to za další dva či tři roky a trochu obstojný životopis, co se týče praxe, že bych mohl z ČR zase odejít a moci zde více nabídnout na pracovním trhu, nebo jinde v zahraničí.
Nebo si myslíte, že bych tu měl zůstat?
Já zde budoucnost prostě svou nyní již moc nevidím. V té práci, co dělám, to nemá smysl, pokud zde nemám nárok cca do měsíce a půl na jinou práci, pak to je na odchod – bohužel – vypadá to, že jsem v tvrdé realitě pracovních trhů přecenil své síly.
Je to tvrdší, než jsem dříve měl tušení.
Nevím, jak tu práci jinou zde najít (už mám desítky inzerátů odpovězeno, možná přes dvě stě a stále nic).
Pokud na ni mám nárok, tak Vás v tomto prosím o pomoc.
Mám tu zůstat, když tu školu dodělávat nebudu?
Jak prosím seženu tu jinou práci?
Mějte krásný víkend a s pozdravem
Alphege 31.07.2010

Krásné ráno Vám přeji.
Jeden sen pro mne zcela nesrozumitelný, ale možná je spíše pro Vás...
Jinak vše při starém a beze změny.
Jen jedna žena mladá u nás na krátko bydlící mne trochu vyděsila, když o mne prý prohlásila, že jsem pro ni na pohled rozkošný/kouzelný. Přijde mi, že neví, co mluví.
Tak zde ten sen a mějte dobrý den.

V autobuse a nastoupil jsem snad v ... na náměstí, bylo tam pár lidí. Vstup byl veprostřed vlevo, možná i vzadu a hlavně vlevo za řidičem. Ale také snad nějaký vpravo vepředu.
Tam jsem ale pak viděl nějakého dalšího muže v uniformě, vypadal jako revizor nebo pomocník z ČSAD. Byl tam řidič přede mnou, já seděl snad hned za ním za tím vstupem a sám u okna a debatoval jsem s ním o ceně. Říkal cosi o 22 nebo 20 Kč za cestu, a to do ... denně a zpět.
Přišlo mi to dost, kdybych tam jezdil každý všední den, proto jsem se ptal stále na nějakou slevu, protože jsem měl dojem, že jsou – jako nějaké měsíční jízdenky atd. On pořád cosi, že ne, že tam je nějaká možnost, když se to vynásobí celé a pak možná cosi ještě o jedné možnosti, já tam stál v jednu chvíli a říkal si a pak i jemu asi, že nebudu nic kupovat, když nevím, zda to je nejlepší, že se nejprve poradím, ať mi dá jízdenku na ten den, že se poradím se známými a v rodině snad, to jsem mu neříkal, a pak uvidím, pro co se rozhodnu.
Bylo tam přes deset lidí různých v uličce, ti neplatili a jel ten autobus k cílovému městu a oni neplatili, protože já debatoval s tím řidičem. Měl jsem dojem, že je nechá jet zadarmo, protože jako prvního klienta řeší mne a že to i ten revizor nebo co to ví.
Nevím proč, najednou ten autobus stojí na nějakém vyvýšení. Jsme snad venku a rozjíždí se zpět, řidič ho snad tedy zapomněl zabrzdit.
Vidí to a běží zezadu k němu a nějak naskakuje do něho.
V něm všichni a nejdou brzy, jede rychlostí zpět.
Ze svahu, jezdí auta v druhém směru. My vlevo ve směru zpět a občas do jednoho volného pruhu při průjezdu okolo aut z druhého chtějí jet auta, ale včas se vyhýbají.
Já si jen říkám, kdy to nestihnou a srazíme se s nimi. Říkám tam dost výrazně, ať si každý zapne pás. Ale asi 3x nebo 4x to tak vyjde, vyhneme se a blížíme se pak k přejezdu železničnímu, jako z ... do ....
Ten muž, co mi připomíná jednoho muže, Láďu z prodejny u nás na obci, ale nezahne raději a nechá to jet dále rovně po trávě, i když mi to přijde nebezpečné. Možná ale nebezpečnější v té rychlosti zahnout na přejezd.
Pak stojíme a snad ten revizor do autobusu vzal menší kočku hnědorezavou. Možná to byl i řidič. Nejprve je u mne krátce na očuchání, ale pak šla dál. Takto přes pár lidí a šla dozadu, tam vpravo ve směru jízdy vzadu stařena. Ta kočka vlezla k ní na klín a škrábla jí asi 3x po obličeji.
Bylo to nějaké odhalení a přišlo mi, že ji to asi musí bolet docela - to opakované rychlé přetažení drápy. Následně stařena říká, že neví či co, ale že se ale vše odehrálo, jak předpovězeno Wahlgrenis, jako v tom autobuse...
Že průchod bránou se nekoná, že on musí jít dál sám, jako já...
Já se trochu divil, že to tam říkala na celý autobus plný cizích lidí, že nedodržuje soukromí, ale pak mi přišlo, že ji možná moc lidí tam ani nezná, tu Wahlgrenis.
Já jsem nakonec venku a jdu vlevo od autobusu dopředu pěšky se sestrou a možná i sousedkou. Ten autobus tam snad musel stát, protože byl rozbitý.
Moc si z toho ani nedělám už a ani to nějak neřeším nebo tak.
Ještě jsem koukal na ten svůj text na jejích stránkách a měl tam více komentářů pod svými komentáři a dotazy, co jsem dříve nečetl.
Bylo to od jiných lidí, asi tří až pěti a asi hlavně či pouze žen. Bylo to jako v těch textech vloženo mých a jejích. Prolétl jsem to jen trochu a pak šel z toho autobusu ven a pryč.
Při slovech té stařeny mi nebylo moc jasné, proč to někdo považuje snad za zkoušku nebo předpovídá, když v tom autobuse mohli zemřít lidé.
Alphege 09.08.2010

Dobrý den.
Posílám Vám zase pár fotek.
Moc jsem toho zatím stále nestihl. No a kde jsem byl, tak občas omylem.
Plán byl jednou na dominanty města u řeky, ale nakonec to skončilo před nimi v (imperiálním) válečném muzeu - bez deštníku a z důvodu deště, co se objevilo najednou nějak tak po cestě.
Z toho nyní fotky neposílám - vesměs tanky a letadla.

Podruhé jsem šel do muzea, co nemá s válkou nic společné.
To jsem byl přesvědčen.
Tedy jsem se domníval dle názvu, jenže jsem si ho blbě přeložil, takže až před ním mi došlo, že jsem zase v podobném.
Ale díky za to.

Začínám mít dojem, že to místo, kde bydlím, má okolo dost zajímavých lokalit. A jednou z nich je tedy poblíž místo, kde byla snad po staletí slavná zbrojovka. Možná lepší místo na zemi, co se týče historie, není.
Vedle toho okolo ní a také možná kdysi na její části doky pro stavby lodí.
Z toho bohužel fotku nemám, ale srdce dítěte plesá, když vidí místo, kde se stavěly kdysi galeony, fregaty atd. - včetně lodě, se kterou Darwin obeplul zeměkouli, i když Darwina zrovna moc nemusím.
Místo zbrojovky je dnes jedno muzeum kanónů a pak pár jiných expozic. (Z toho muzea "kanónů":

Na 05 jsou vlasy Napoleona:

nahoře na stejné ještě kus deštníku Arthura Wellesleyho, co porazil Napoleona u Waterloo, ale ten Arthur mne teda zase moc neoslovuje, i když nebýt jeho, Londýn by vypadal dnes značně jinak.

Dům kousek od toho muzea "kanónů".

Jedno jsem vyrazil na jeden seminář, ze kterého nic nebylo, tedy proběhl, ale tudy to pro mne není, jako přes tu firmu. Tak alespoň vím, že stejný ani podobný již ne. No ale "brány" po cestě, jako archy, že jsem si vzpomněl hned na Váš email z dříve a smál se a smál se, jaká to je náhoda. :D

Admiralitní archa, postavená pro královnu Victorii.

Mramorová archa,

která prý byla kdysi průchozí jen členům královské rodiny a královské kavalerii - a původně umístěna jako vstup do Buckinghamského paláce.

Wellingtonova archa,

jinak řečeno toho Arthura W., to sousoší nahoře snad jednou nafotím ještě v detailu.
Nyní se mi to nepovedlo, tak neposílám.
Doufejme, že ty "archy" jsou náhoda, protože jinak... mám to nejhorší před sebou a je to otázka pár měsíců a souvisí to s tím seminářem - jako zaměřením.
To by vysvětlovalo, že se nic nyní vesměs neděje, protože mám možná jen akorát čas na sbírání sil na to, abych to pak psychicky utáhl.

Na další fotografii:

je nahoře admirál Nelson, co nejprve přišel o oko, pak o ruku a nakonec byl zabit v bitvě u Trafalgaru (zase Napoleonské války) - teď stojí na Trafalgar Square. Jo, Nelson, to byl hrdina, bez něho by také nebylo současného Londýna. To bych nevěřil, jak se člověk zde snadno učí historii.

Buckinghamský palác a před ním kruhový objezd a socha Victorie.

Palac mne nějak moc vizuálně nenadchnul, ale moje pomatená hlava při příchodu k tomu místu cítila nějakou ženu, jak kdyby tam byla na tom místě a nic silnějšího. Těžko říci, zda to je ta Victorie, ale přišlo mi, že jako kdyby tam prostě byla nějaká královna mimo čas a prostor a seděla a hlídala to místo.
Spíše mi přijde, že to je nějaká "ženská" "duše", co tam po stovky či tisíce let jako by pomalu v historii vede Británii vpřed a ví, že tisíce let ještě příjdou, i když ne nutně na stejném ostrově.
Ať se Vám daří, mějde dobrý den.
Alphege 23.08.2010

Dobrý den.
Posílám ještě pár fotek (většinou) z Britského muzea, třeba se Vám něco bude líbit, další asi nějakou dobu nebudou.
Je jich jen pár vybraných, většina se mi nepovedla, také jsem to neprošel ani celé, takže snad jednou se tam vrátím a projdu zbytek. Ale kdo ví...
Expozic hodně - vedle Čínské, Mezopotámie, Sumérie, Středověk, Osvícenství atd., standardně Řím a Řecko, Egypt.
Egypt je v kurzu i zde, jakoby "nová vlna" a frčí, tím méně mne nějak stále více zaujme.
Byly tam i věci jako z Pantheonu sochy nebo části, resp. z toho mauzolea v Halikarnasu, to ale nemám moc dobře nafocené, tak neposílám.

Popis:

Při cestě do muzea.

Vstup do muzea.

Po vstupu v přízemí se jde kousek vlevo a pak se zahne doprava

Řečtí filosofové, zcela vlevo Sokrates, Římská kopie originálu, pokud si dobře pamatuji...

To by měl být Sofokles...

To je nějaký panovník odjinud - Ashurnasirpal - a okolo sebe má "ochranné spirity" :D

Amenophis III.

Ramesses II.

Ptolemy I. - generál Alex. Velikého, zakladatel dynastie v Egyptě.

Africké masky atd.

Nemám tušení, kdo to je.

Egyptské sarkofágy. Tam se extrémně špatně fotilo, aby nebylo vše v odrazu.

Další z Egypta, tentokrát sarkofág, jméno nemám, rozmazané...

Vnitřek muzea.

Augustus.

Římský vodovod, asi třetí století před Kristem.

Hodinky z 16. století, trochu mi připomínají planety v nebi. :D

Římská sklíčka, medailonky - zase cca 4. před Kristem.

Slunečný den
Alphege 26.08.2010

Dobrý den.
Nemohl bych Vás prosím tímto poprosit o konzultaci přes skype? Potřeboval bych pomoci ujasnit ještě nějaké věci?
Ideální by bylo pro mne někdy koncem září. Nejprve jsem přemýšlel o konci října až, ale mám dojem, že by mohlo být pozdě.
Nejsem schopen napsat, kdy přesně budu mít volno, protože se mi mění pracovní směny třeba i den předem, pracuji občas i o výkendu. Leč pokusil bych se Vaší preferenci dne vyjít vstříc.
Něco, mám dojem, je stále nedořešené, jsou to věci, co si musím již držet v soukromí.
Děkuji předem za odpověď a přeji příjemný den.
Alphege 09.09.2010

Dobrý den.
Nejsem si jist, zda bych to měl psát.
Nicméně dnes se mi o tom zdálo a vesměs jste mi to ve snu odsouhlasila...
Je však možné, že to byl jen sen „splněné přání“.
Což by asi bylo nakonec nejlepší.
Mám takový divný pocit, že já z toho ČR neměl do léta odejít.
Vy jste mi to také nějak tak původně říkala...
Tedy nesměl jsem, ale to mi nedošlo až doposud.
Jenže já odešel i proto (asi hlavně proto), abych některým lidem dokázal, že mám na víc - než opakovaně tvrdili.
Co byste dělala, kdyby Vás pořád někdo kritizoval, že jsou lepší tady a tady a Vy za nic nestojíte?
Nebo kdyby Vám bylo opakovaně od různých řečeno, že za Vás mají dav lepších?
A jeden člověk na tom má podíl největší, tomu jsem věřil nejvíce a dal na něho nejvíce...
Teď mám poslední dobou takový divný pocit, že kvůli tomu to prostě zde snad budu celé opakovat.
Kvůli tomu, že jsem se snažil být lepší i kvůli těmto lidem...
Prostě cca rok a půl znovu, možná déle, možná ani reparát nedostanu – za to, že jsem na ně bral ohled a snažil se být lepší i pro ně, ne hlavně kvůli sobě.
Však oni to chtěli všichni hned, rychle.
I když s vírou někteří (a jak říkali větší než u mne, nebo více potvrzenou), žádný neměl trpělivost a víru ve mne dostatečnou, že vše má svůj čas.
Mám dojem, že jak je to účtování má dáti-dal, že já dal (začínám dávat) rok a půl ze života znovu na opakování.
Druhou stranu čeká asi má dáti, ale mne obava z varování neumožní nic dělat.
Protože je to nemožné, ale co když to je pravda, že mám ten reparát...?
Pak to znamená, že mám držet ústa a starat se jen o sebe a nestarat se o zbytek... s těmi bůh naloží, jak on bude považovat za vhodné... a dle mne s nimi bude také účtovat.
Já ale nemohu nic dělat, protože co když to je pravda nakonec, i když to není skoro možné...?
Pak otevřu ústa a to už by nemusel být další rok a půl navíc, co bych dostal.
Rozumíte mi?
Pokud toto je ta tzv. boží mechanika akce a reakce, ty Vaše boží mlýny, pak to není legrace...
Já mám snad rok a půl, dá-li bůh a budu-li se akt snažit, ale druhá strana může dostat i let deset nebo ani nemyslet a ne nutně reparátu...
Pokud to je pravda, pak druhá strana chce být lepší a dávno mne k tomu nepotřebuje, jelikož mne má za překonaného, ale fakticky „posra**“, co mohla, aniž by to tušila. A já to vím....
Kdybyste mi mohla dát útěchu, že to tak není.
Mějte krásný večer a s pozdravem.
Alphege 15.11.2010

Milý Alphege,
pokusím se Vám napsat, co by k Vám mělo dorazit... Sama tomu příliš nerozumím. Možná si s tím nějak poradíte.
Potlesk shůry se nekoná, někde se stala chyba, s kterou jste ale Vy sám nemohl nic udělat. Bylo to v režii někoho jiného.
Jste ale celkem v pohodě, není tady smutek, ale spíše opačný pól, tedy radost, nadšení.
Ochránci jsou tady při Vás, dohlížejí na tom, abyste nebyl zastaven, i když Vy se do toho procesu, který Vás čeká, díváte skrz růžové brýle.
Mírně si to všechno jakoby idealizujete.
Vnitřně nejste v pohodě, jdou z Vás negativní ostny, které ale je třeba utlumit, protože jinak nemůžete očekávat žádný vývoj k lepšímu.
Boží oko se na to dívá zvláštně, nechce znát všechny detaily, je tady Vaše podivné uhnutí z cesty.
Přitom ale to celé působí jako proces, který má hlavu a patu, někam to směřuje.
Je to stavba, která roste, má nějaké základy a pro Vás představuje reálný výstup.
Neměl byste o sobě pochybovat.
Ale také v tom nehledejte žádný duchovní rozměr.
Jsou to jenom lidmi nastavené mantinuly, kudy se musí projít.
Nic jiného to není.
© Wahlgrenis

16.11.2010

Dobrý večer.
Děkuji Vám za odpověď, ještě více proto, že jsem ji moc nečekal.
Sám tomu také moc nerozumím.
Ale vím, že potlesk se nekoná.
Důležité jsou pro mne od Vás informace, že nemám vidět budoucnost růžově, že jde jen o lidské mantinely, kterými musím projít, abych se mohl vrátit k tomu, co si myslím, že dělat mám.
Pokud v tom nemám hledat jakýkoliv duchovní rozměr, tím lépe, usnadní mi to snad nápravu.
Ještě jednou Vám děkuji za odpověď a mějte dobrý nový týden.

Alphege 16.11.2010

Dobrý den.
Děkuji Vám za veškerou trpělivost se mnou, vím, že se mnou máte mnoho práce.
Přemýšlel jsem hodně o Vašich slovech: „Bylo to v režii někoho jiného.“ a také „Boží oko se na to dívá zvláštně, nechce znát všechny detaily...“
Kdybych mohl a byl v ČR, tak bych poprosil o konzultaci psychologa, ale nemohu, protože nejsem.
Vy jste jediná, kdo mi k tomu může dát hlubší vhodnou zpětnou vazbu nyní.
Proto bych se Vás rád prosím zeptal, zda bych Vás nemohl poprosit tímto o ještě jednu konzultaci na skype do cca konce tohoto roku?
Děkuji Vám předem za odpověď.
S pozdravem
Alphege 18.11.2010

Dobrý den.
Z pár věcí jsem trochu překvapen, možná se to ale děje právě tak, jak má, a já Váš text špatně pochopil. Proto zkusím sám zatím udělat to, co jsem nikdy nedělal, zkusím sám to dát do kupy, aby plně dopadlo, co jste mi předpověděla - i když občas vidím překážky v cestě, ale možná nejsou a jen to jsou nutné kroky vpřed, kde se mám něco nové naučit o světě. Zkusím ty věci dotáhnout do konce, jak nejlépe si myslím, že na nich mohu pracovat.
Kdysi kdybych Vás plně a správně poslouchal, bylo by vše dnes jinak, možná je čas, abych poslouchal zase plně a pracoval i plně na tom, co jste mi řekla, abych si to zasloužil - tou prací a vírou.
Děkuji Vám a ať se Vám daří.
Alphege 16.12.2010

Dobrý večer.
Také si dovolím prosím popřát hezké zbývající svátky.
V příloze ještě pár foto:

z Britského muzea (prvních deset fotografií)

dvě další s London Bridge:

Pak jedna fotografie přes řeku při cestě po nábřeží do "středozemě".

Na poslední pak Westminsterské opatství z mostu před ním (korunovační místo králů a místo odpočinku Darwina, Dickense, Newtona, Hardyho, Kiplinga, Maxwella, Rutherforda atd.). :)

Děkuji a mějte krásný zbytek roku!
Alphege 26.12.2010

Dobrý den.

Dovolím si Vám prosím poslat dalších pár fotografií. :)
Děkuji a mějte dobrý den.

Horní hlavní loď katedrály v Canterbury.

Oltář tamtéž a asi i křeslo arcibiskupů, možná i králů – obojích je okolo pochovaných v hrobkách požehnaně.

Pohled na stejnou hlavní loď více zespodu.

Oltář malý v boční lodi.

Boční loď spodní hlavní lodě.

Strop uprostřed křížení hlavních lodí katedrály – podélné a kolmé kratší cca uprostřed (prostě střed kříže).

Spodní část hlavní lodi, a to foceno od jejího oltáře.

Zcela zespodu pohled na spodní část, sál, za oltářem schody a pak „brána“ do horní hlavní podélné lodi, kde je ono křeslo.

Plánek katedrály.

Strop, lépe řečeno asi klenba spodní části hlavní lodi.

Z venku.

Jakási mohyla či co v Canterbury kousek od nádraží.

Pohled na katedrálu z „mohyly“.

Nádraží. :)

A ještě jedna bonusová. :)

Alphege 20.01.2011

Dobré ráno.
Nedivte se prosím, že píši tak pozdě či brzo (05:38), píši před prací.
Situace je dle mne vážná.
Situace se mi dost komplikuje.
Jinak bych Vám nepsal, vím, že toho máte hodně.
A fakt nevím, co mám dělat, dokonce zvažuji, že bych se vrátil do ČR.
Už jsem Vám psal dříve, že se mi vše nejspíše opakuje.
Dle informací z „vrchu“ starých tak týden tomu tak je - také mi bylo „odtamtud“ řečeno, že Vy tomu asi nebudete stále věřit.
Ta žena z práce o mých citech nejspíše informovala svého přítele, já už nic nedělám v komunikaci s ní, ale ten její přítel, jako nadřízený s kontakty na vedení, je dle mne připraven mne vyhodit z práce, kdyby jen ona udělala krok ke mne, i kdyby byl jen z legrace.
Vy jste říkala, že ji podráží, já si myslím, že je stejný jako ten muž u mé bývalé partnerky, co mne podrazil kdysi – tento je připraven udělat totéž, protože je stejný.
Nemohu dle mne dělat nic a přitom mne je schopen zase oddělat.
Toto ale není hlavní.
Pokud se to stane, tak prostě půjdu pryč a ať se zase děje vůle boží.
Pokud ale na ní ještě bude čas....
Pár lidí dalších v práci, nevím proč, mi začíná závidět práci, to mi nevadí, ale vedle nového výsměchu se objevuje i zesměšňování.
Nemohu nic dělat ze své pozice (nemohu je kritizovat, protože v tom případě bych tu práci nejspíše ztratil také), než se snažit odejít, než se to povede jim mne o ni připravit, ale nevím jak stále tu práci zde jinou získat. (Nejraději bych jim dal pár facek.)
Chci prostě na burzu, protože tam bych byl jen za sebe a nemohl by na mne nikdo z kolegů a nadřízených.
Snažím se v současné práci, snažím se ve všem, jak maximálně mohu - hlavně pro důvod níže.
Pokud nemám nárok na jinou práci, protože jsem zase selhal, tak asi už pak nemá nic smysl.
Není to legrace tu práci zde sehnat.
Možná prostě nemám zatím z vrchu zelenou pro důvod níže.
Vás mají čekat nějaké odměny, ty máte dostat v okamžiku, kdy já u jakési bytosti u mne projdu.
Byl jsem v muzeu nedávno na souzení po smrti Egypťanů před bohy.
Nemám jaksi, i když to je neuvěřitelné, už (raději) pochyb, že mne čeká brzy něco dost tvrdšího, neskutečně tvrdšího a bojím se toho.
Nyní mám dojem, že už toho má se mnou dost (jako trpělivosti) ta bytost.
Dle informací, co mám, u ní neprošel snad nikdo z mé současné práce.
Já to mám na nějaký čas odložené, ten soud před ní, ale bojím se každý nový den posledních pár dní, že ten odklad je čím dál kratší.
Opravdu nevím, co mám dělat, abych u ní prošel, a hlavně co nejdříve (myslím si, že mám pár týdnů a nesmím udělat jedinou chybu) – pokud se to vše opakuje, pak to je pro mne mnohem těžší než cokoliv v mém životě dříve. Bojím se, že dělám to samé co dříve, za co jsem už zaplatil, a nevím, jak to zastavit – jak jednat jinak.
Nejsem schopen sebe vidět mimo sebe s dostatečnou reflexí.
Vy jste tu bytost neviděla.
Já už několikrát ve snech a s tou se nedá debatovat, vím to od posledního setkání cca ale týden zpět (kdy mi vše došlo), kdy jsem byl přítomen pár soudům poté, co se mi zase ukázala (vesměs nikdo neprošel), ta je tvrdší, než si dokáže kdokoliv na světě představit – je schopna absolutních soudů mimo čas a prostor a s nikým to nediskutuje (když napíši, že se s nikým nese~e, tak to je stále slabý výraz), prostě to dostanete naložený najednou za všechno, co jste kdy dělala jinak v životě, než to absolutno vyžaduje a konec - odřízne Vás to od všeho definitivně.
Za to, kde nyní jsem, mám u ní zase nyní za pět (to se jí nemusím ptát, vím už trochu, jak vidí svět), akorát vím, že ona zatím mne nehodnotí z jakéhosi důvodu – snad z milosti a mám ještě nějaký čas, ale nevím, co mám dělat v něm, abych to napravil.
Vím, že času mám málo a že když nebudu na sto procent smrtelně vážně dělat, co se vyžaduje, že to schytám.
Musím být stejný jako on, jinak neprojdu.
Nebudu souzen po smrti, ona čeká na mne dost netrpělivě už měsíce.
A já se bojím, že bych neprošel podruhý a že to bude mít mnohem horší následky - ona mne prostě odstaví a celý můj život.
Opravdu se bojím (vztahy už házím stranou ze strachu, fakt mám strach pracovat na jakémkoliv vztahu, protože žádná z žen okolo mne by u té bytosti neprošla, ani ta žena z práce...), protože jak udělám jedinou chybu, tak to dostanu za roky mého života vše definitivně vyúčtovaný – protože jsem dostal varování ten týden zpět a asi první a poslední.
Bojím se o další roky mého života dost vážně. Projdeš nebo jsi skončil (v životě a definitivně i před bohem).
Nevím, co mám dělat...
Ty tzv "životní zkoušky" jí podle mne vůbec nezajímají.
Projde ten, kdo ty zkoušky si definitivně zastaví dříve, než si ho vybere pro soud.
Já jsem jeden z hodně mála, co má odklad, možná jediný.
Další zkouška rovná se neprojdutí.
Jeden neúspěšný soud a definitivní konec, žádný další zkoušky v životě atd...
Fakt se bojím, abych to nepos~al.
Vím, že Vy vidíte boha či to na druhé straně jinak, ale já to mám dle mne takto a nesmím podle mne o tom už ani jednou pochybovat, jinak mi to zase jen přidá další bod k mínusu.
Byl jsem i varován, abych se z toho nepokusil ani na chvíli dělat legraci nebo jednou zapochyboval.
S tímto bych chtěl prosím od Vás pomoci, protože ta situace má je dle mne vážná.
Když udělám chybu, tak si zničím celej život.
Moc Vám děkuji za přečtení toho textu, i když bude asi zase bohužel bez reakce.
Ať se Vám daří.
Alphege 07.02.2011

Dobrý večer.
Dovolím si Vám prosím napsat opět pár řádků.
Snad se nebudete moc zlobit.
Omlouvám se, pokud máte dojem, že Vás beru jako vrbu, asi to tak bude – jste jediná, kdo to alespoň přijme do schránky a komu to mohu hlavně napsat.
Číst to nemusíte. :)
Jsem si vědom toho, že až přijde ta doba, kdy budu moc, že Vám to vše musím oplatit, jak nejlépe budu moci.
Četl jsem ten Váš komentář o těch scénách, že to je hra…
Kdybyste věděla občas, jak už z toho jsem utahaný a nejraději bych zatáhl oponu, ale vypadá to, že režíruje stále zatím jiný.
Fakt jsem z toho občas utahaný, jak toho je tolik.
Vše se stále motá kolem té ženy, i když vlastně ne vše.
Jak jsem Vám posílal fotografie od moře, tím to asi začalo.
Měsíce jsem nemohl nikoho sehnat, kdo by tam se mnou jel.
Tak jsem to nakonec vesměs zabalil, abych tam nejel sám.
No a náhle se ozval jeden člen rodiny, že chce vidět nějaké moře.
Já mu to dny, i po poradě z práce, rozmlouval, ale nepomohlo to.
Nakonec jsem koukal, kam že to chce, až jsem zjistil, že to je to samé, co jsem chtěl už ty měsíce vidět, tak jsem nepokoušel osud a vzal tu cestu jako dar.
Vy jste mi psala o té ženě, že jí mám zkusit dát skládanku.
Dal jsem jí origami, když má ráda puzzle a tak.
Ale s testy mi nepomohla, jak jsem jí prosil o pomoc, protože to je její koníček, i když do teď nevím, jak to vyřešit – že musím pochopit, že má vedle sebe toho pravého a že tím to pro mne dle ní končí.
Tak procházka u řeky taky padla.
Ale zajímavé, že jsem se tam šel projít sám před půlnocí a najednou při cestě k řece ti mořští koníci na krabicích a k tomu název firmy na nich nastříkaný sprejem mezi oběma koníky, který (nebudete věřit), se vyslovuje stejně jako její křestní jméno...
No a pak to šlo dále.
Do muzea jsem s ní tedy také nemohl, ale věděl jsem již, že má ráda puzzle.
Ale byl jsem tam tedy s kamarádem a věta dne jeho ke konci „Tak toto by bylo puzzle jak hrom, to by se prodávalo…“ – když viděl úryvky na papyru z Knihy mrtvých.
To byla třetí koincidence, pak byla čtvrtá na blízku.
Začal jsem přemýšlet, jak od ní, že si dám zase cíl, co jsem chtěl vždy, učit na univerzitě v USA.
Něco jsem si hledal na Googlu o té škole a když jsem otevřel první stranu, tak mne skočilo do očí jméno křestní hned druhé z vrchu, co není její, ale toho člověka, co má být vedle ní.
To je divadlo...
V práci dělám měsíce s člověkem, co vypadá jako dvojče přítele mé sestry.
K tomu začínám pracovat s člověkem, co vypadá jako můj bratr a bohužel má i stejné chování.
Před tím, když jsem byl na jiné pozici, tak jsem zase pracoval s člověkem, co byl jako bratr mého jednoho z nejlepších přátel v ČR.
Jen tak bokem si psal se ženou (do níž byl zamilován), jejíž jméno je stejné jako jméno nejdůležitější ženy zejména z mé minulosti.
K té ženě ještě:
Vy jste mi psala, že „jako by on ji nějak zrazoval, podváděl, ... smutna mi pripada .. takhle na dalku... mne se u ni ukazuje, ze je hodne zklamana zivotem, jakoby porad mela pred sebou prekazky, nema jednoduchy život, zažila zradu – nebude o tom chtít mluvit“.
No a pak jste mi řekla, že se mám pokusit k ní dostat.
Pro mne je ale stále neustále hodně obtížné se k ní dostat.
Ona pusu neotevře, akorát se vždy směje a nevyhledává komunikaci se mnou a tak.
Začínám z ní být dost rozpačitý.
Koukal jsem na její profil na webu, co má veřejný, prostě ona raději asi hraje online hry (koníček hry, puzzles a knihy), než aby se starala o život.
Já jí říkal, ať se snaží s tím něco dělat a že by mohla uvažovat o jiné práci, ale reakce zase beze slov, jen ten úsměv a odstup ode mne – jen tak čekat, co přijde.
Že mám čekat taky a být v klidu, že bude, co má být.
Ten přítel její, jak to vypadá, tak má novou prestižní práci (více od ní), kdy ale ona také současně půjde při přesunu pracoviště nejspíše ještě více dolů (a na opačnou stranu od něho) – on, jak to vypadá, opustil loď sám před potopením. Ani se mu nedivím...
Ona je snad slepá, že nic z toho nevidí.
Být na jeho místě v té nové prestižní práci, tak nechápu, proč by měl být s ní, pokud ji fakt hluboce nemiluje.
Ta se z té práce, kde je, bez boží pomoci už snad nevyhrabe, aniž by nespadla jen dolů.
Nabízel jsem jí pomoc, ale nezájem o nic.
Ale jen málokdo by asi nebyl schopen jí z té jeho nové práce nezačít kritizovat, ledaže je tam něco ještě, co nevidím, že s ním je pro peníze, což by mohlo být, protože ten u ní je prý dost bohatý.
Jen doufám, že už budu dávno pryč, až se to pose~e, protože já se pokusil varovat, ale ona na to nebere ohled, prostě si stojí za tím, že vše se děje, jak má a že nic dělat nebude, že si jen počká, co jí život dá.
Ale je možné, že si ze mne dělá prostě legraci.
Ta tímto přístupem dopadne jak já v ČR, pokud ji vidím dobře – nabije si rypák.
Kdybych já už mohl pryč od ní, ale zatím pořád to nejde, jak kdybych měl něco z toho ještě vidět, i když nechci.
Koukal jsem, kde má novou práci ten její přítel, zda to je náhoda.
No a už se ai nedivím, je to kousek od místa, kde mám zítra před-pohovor pro tu práci, co se snažím získat už přes půl roku.
Snad stejná vlaková stanice při výstupu.
Před chvílí jsem koukal do slovníku, jak je „rozpačitý“ v angličtině a šok – „puzzled“.
Normálně jsem jí skoro narval (už trochu z ní otráven) ty testy před další mou současnou dovolenou, zda se na to nemůže podívat, že jsem s tím za měsíc nepohnul, tak jsem zvědav, co bude, až se vrátím za týden a půl do práce.
Ale já už prostě nemám vůli na ni dělat nějaké oči a tak, leda jí vynadat, ať konečně otevře oči a začne se životem něco dělat, protože promrhává den za dnem.
A vrchol na závěr.
Další sen pár dní zpět s tím božím okem prozřetelnosti – energetický světelný triangl v prostoru ve tmě s informacemi v něm, co jsem nepřečetl, hodně záření.
Nejprve informace, že se nemám bát, že mi pomáhá a že to je jako můj přítel či pomocník (hodně lidí před tím prostě utíkalo). No a pak to hlavní, že si mám uklidit, aby ke mne mohla jakási žena – jako nová partnerka. Už je asi na cestě…. bože můj, teď???
Já si sice uklidil doma, jak jsem chtěl již něco dříve, ale to asi nebude ono.
Chraň mne bůh prosím, abych měl dost trpělivosti s tou v práci, protože se bojím, že až jen budu moc s ní zase mluvit, tak úklid bude a tak, že poletí - bez ohledu na nějaký možná náš (budoucí) vztah-nevztah.
V životě jsem ženě takto nevynadal, ale toto bude asi poprvé, kdy hodím vztah-nevztah stranou a řeknu jí, co si myslím o tom jejím „rádoby životě“.
Už jsem jí to naznačil dříve, tak jí to řeknu znovu - ten její život je prostě k pláči.
Já se už nemohu koukat na to, jak to vede.
Možná si tak konečně uklidím pro tu pravou, že s touto vyrazím ty dveře, tak ti nade mnou nebudou muset více ji držet opodál.
Na více už prostě nemám sílu.
Nevím jinak, co bych měl s ní dělat, jak se k ní chovat.
Jde dle mne do prčic a nevidí to, nebo prostě tam jde s otevřenou náručí.
Pokud mám plout, pak ona bohužel asi jde ke dnu už delší dobu.
Mějte krásný zbytek týdne.
Děkuji za vše.
Alphege 16.02.2011

Dobrý den.
Doufám, že se máte dobře.
Posílám Vám pro hezčí den květinu, pokud poblíž Vás zrovna žádná nekvete. :)

Včera jsem ji spatřil rozkvetlou při příchodu z práce.
Podařilo se mi konečně po týdnech snahy s tou kolegyní sejít, a to ale v práci po pracovní době cca na hodinu, protože jinou schůzku stále nepreferovala.
Snažím se stále dělat vše, jak jste mi řekla, a to nejen ve vztahu k ní, ale ve všem v životě.
Ve vztahu k ní ale už nevím kudy dál.
Podařilo se mi s ní sejít jen díky tomu, že jsem jí opakovaně prosil o pomoc ve vztahu k té mé snad brzy příchozí nové práci.
Ta květina mi kvetla, když jsem z té schůzky přišel domů, ale asi to nic neznamená.
Myslel jsem si, že mi s těmi příklady pomůže, ona je schopna je pomalu vyřešit, jak jsem viděl, ale nakonec jsem se tam stejně skoro nic nenaučil ve vztahu k těm příkladům, protože v jednu chvíli se mne zeptala, zda si ty obrázky k nim může nechat, načež je rychle vzala a s vysvětleními pro mne svými a vším dala do své tašky a já měl po všem.
Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát?
Já jako reakci na to nemohl vydat ani slovo, jak jsem byl překvapen.
Ten její přítel je z práce už v jiné, ona tam zůstala.
Najednou prý hledá práci, protože asi byla ty roky v ní trochu líná, jak to nyní prý vidí.
A také to prý není ideální, ale pár měsíců zpět k tomu jen, že bere do života pasivně, co přijde.
Tak si myslím, že to dělá jen kvůli němu.
Jinak nechápu, proč tam ty roky byla, když tam nebyla šťastná.
Pořád jí nerozumím, ale šťastná tam snad není, když říkala, že už roky se tam nemůže rozvíjet a že to pracoviště není dobré.
Pak ale nechápu, proč tam stále je, když říkala i, že je pro ni důležité, aby byla v životě hlavně šťastná, že o peníze jí ani tak moc nejde.
Přijde mi, že ona se pro ten vztah snad stále obětováná v chybném domění, že on je ten pravý.
Po mém dotazu na termín svatby (chtěl jsem vědět, na čem jsem) mi zopakovala, že je zadaná a hodlá se vdát, že chce děti, ale že zatím se na termínu nedomlouvali.
Kupříkladu ten starší muž v práci si myslí do teď, že je vdaná, takže zasnoubená asi nebude krátkou dobu.
Ale to už asi není podstatné.
Ptal jsem se jí na knihu, co by doporučila člověku jako nejlepší a řekla mi o románu, kde žena byla nešťastně vdaná, pak nějak cestovala či co a přes potkání nějakého světce potkala duchovno a nakonec i muže, se kterým uskutečnila skutečně všechny své sny.
Pro ní to je asi stále ten její současný přítel.
Ona ale už by měla vědět, že já nejsem nejspíše v té první fázi, ale v té poslední.
Já jí říkal už dříve a nedávno zopakoval, že si myslím, že mi ji dal do cesty bůh.
Komplimenty ode mne existují, na vlasy, na oči.
Ale ona ke mne neudělá stále krok.
Myslím si, že jsem snad chybu v ničem neudělal, ale nevím už jak dál s tím – jak kdyby to byla ta zeď z horoskopu, přes kterou dále nemohu.
Ví jako jediná v práci, že jsem studoval v zahraničí, co chci dělat v budoucnu v životě, já vím trochu obdobné o ní, co by ráda jednou dosáhla.
Myslím si, že cenu mám, ale ona jak kdyby žila v nějakém svém světě a nechtěla vidět, že by mohla z něho se podívat ven.
Vy jste mi ale také říkala, že si zažila cosi, o čem asi nebude chtít hovořit a že nevěří nejspíše lidem, že je dost zklamaná životem.
Asi ano, ale pak stále nechápu, proč s tím nic nedělá, dle mne za to vše snad může ten její partner, o kterém mi tvrdila, že je přesvědčená, že je ten nejlepší na světě a že je dle svého přesvědčení v tomto životě pro něho.
Ale ona to nevidí, nebo si to nepřipustí po těch letech s ním.
Několik lidí mi v práci už řeklo, dnes starší žena, že chodím dobře oblečený a tak.
Ale nic nezabírá stále a přitom se snažím být maximálně jako hodnotný a nesnažit se jí nějak za všechnu cenu zalíbit či podlézat a tak.
Ví o mých citech, ví o tom, že jí s čímkoliv rád kdykoliv pomohu v jejím životě, aby byla šťastnější.
Když jsme v práci ve společnosti jiných lidí, tak to je vesměs pokaždé už poslední dobou bez jediného slova mezi námi.
Jinak příležitosti v práci na občasná krátká setkání jen ve dvou stále nejsou.
Co mne napadlo jako poslední možnost po dost přemýšlení, když už jsem nevěděl kudy k ní dál, bylo, že když říkala, že v té práci nejsou lidé, co by jí v životě obohacovali a tak, že bych si s ní rád psal a rád bych jí nabídl přátelství, že bychom se mohli bavit o těch snech životních a všem důležitém mimo vztahy, o čem denně přemýšlí alespoň po emailu.
Ale zase bez reakce.
Sama jste mi řekla, že se mám snažit k ní přiblížit.
Nakonec to je tak, že mimo mne je člověkem, jehož štěstí v životě je pro mne na světě nejdůležitější.
Ale já už opravdu nevím, co dál - jak tu komunikaci s ní nějak zahájit, abych s ní mohl promluvit o tom, co ji trápí, po čem touží a tak, třeba jen jednou za pár dní vždy.
Myslím jako ne příležitostně, ale abych jí mohl začít být alespoň v něčem oporou, na kterou se může vždy spolehnout.
O pomoc Vás ani snad už neprosím, protože jsem o té situaci dost přemýšlel a i když mne dost trápí (mám problémy se spaním) – jak by si zasloužila lepší život a tak, tak si myslím, že zde by se musel stát jen zázrak, aby se něco změnilo v jejím vztahu ke mně.
Bylo mi řečeno od toho mého anděla, což jsem Vám již psal, že by mi měla vstoupit do života žena, že si mám uklidit.
Snad ale chápete, že já jinou do života nyní přijmout nemohu, když mé srdce patří té současné.
Také mne na tom bolí, že si myslím konečně v životě, že po těch letech práce se skutečně chovám tak, a i ve vztahu k ní, jak by se člověk na tomto světě chovat měl.
Dokonce jsem přesvědčen, že bych svým chováním a postoji v životě, a také k ní, před tím andělem už v mnohém obstál.
Nevím, koho mám prosit, aby mi dál ukázal cestu.
Já jsem možná na konci té cesty, jak jste mi psala, že tam stojí ona za závorou, ale už opravdu nevím, jak jí otevřít – lépe řečeno, co ještě mohu udělat, aby ona jí zvedla.
Nedaří se mi asi jí stále kupříkladu jen vnuknout myšlenku, že bych mohl být ten partner pro ni, kterého skutečně kdesi uvnitř hledá.
Musím říci, ač ještě nedávno ještě občas nerad, že jste mi ty oči nakonec pomohla otevřít.
Protože já už nyní nedbám moc na jakékoliv predikce a tak a snažím se za každé situace maximálně na všem pracovat, abych mi prostě fungoval vztah, realizoval jsem své sny.
Abych prostě se nemusel stydět za sebe nikde jednou po životě, že jsem se nikde nesnažil na plno.
Jen vidím nově, že mohou v životě nastat situace jako má současná s tou ženou, že prostě přes správné úsilí a chování člověka stejně nemusí moc změnit, protože občas dojde prostě na vysoký útes, kde už cesta dál nevede jen za pomocí lidských možností a schopností.
Kdybyste mohla cítit, jak ta květina krásně voní.
Mějte krásný den a děkuji za vše.
Alphege 04.03.2011

Dovolíte mi ještě prosím dodatek?
Nesnažím se už jako primárně o rande s ní po tom odmítnutí, možná i proto, že o mých citech ví snad už dobře.
Už také snad ví, že nejdůležitější je pro mne, aby byla v životě šťastná a měla lepší život, než má nyní.
Že bych jí s tím rád pomohl a byl jí oporou, když ji bude potřebovat.
Na základě Vašeho doporučení se také stále vyhýbám jakékoliv komunikace s ní týkající se jejího vztahu s tím mužem u ní.
Opravdu jediné, co mi snad zbývá ještě jí říci, je, že si myslím, že její současný život je obraz toho jejího „ideálního“ probíhajícího vztahu s ním a vlivu toho muže na ni.
Ona to ale není schopna dle mého pochopit bez těch dialogů se mnou, co mi opakovaně nedovolí, protože je dle mne nejspíše vážně přesvědčená, že má vedle sebe toho pravého.
Jak kdyby byla přesvědčená, že ta komunikace se mnou jí nemůže nic dát, protože má toho nejlepšího už u sebe.
Takže by komunikací se mnou šla proti Bohu.
Občas mi tedy do smíchu v práci není, ale snažím se také, aby mne vídala se smát a hravého v blízkosti dalších lidí z práce, i když třeba nevím, že mne odkudsi zahlédne a tak.
Snažím se být tam atraktivní pro každou ženu - možná už spíše hlavně se snažím, abych sám byl spokojen se sebou v oblékání a chování, abych tam byl trochu ostatním za vzor jako člověk.
Víte, co mne dokonce napadlo?
Že začínám chodit oblečen v práci nejlépe ze všech, alespoň z mužů na našem pracovišti, ale zase vždy přiměřeně k místu.
Těžko si ode mne nechá také pomoci při hledání nové práce apod., i když si myslím, že to nedělá moc dobře, protože já sám novou zatím nemám, což dobře ví.
Pokud budu mít jinou práci do cca měsíce, než se bude pracoviště pomalu zavírat, pak jí mohu nabídnut pomoc při nalezení její, ale zase to bude jen na tom, zda bude mít zájem si alespoň něco o tom poslechnout.
To je snad jediná má další cesta vpřed blíže k ní, ale až tehdy, až budu mít já práci jinou, tedy i důkaz, že má cesta k práci funguje lépe než její.
Jenže ve vztahu k „pokud“ jste mi říkala, že to slovo mám z uvažování vypustit a pracovat na všem maximálně, jak kdyby nemusel být nikdy jindy čas, i když současná situace může být dost obtížná.
A to se také snažím dělat.
Myslíte si prosím, že je zde něco, co dělám špatně ve svém chování a jednání?
Můj nejlepší kamarád z našeho pracoviště, co jste mi ho předpověděla už měsíce zpět, odešel, ten co mi měsíce pomáhal otevírat oči v některých věcech.
Před ním tu byl od začátku mého pobytu zase jiný, co si myslím, že jsem ho měl poslaného z nebe, ale nyní jsem na vše poprvé sám a kdybyste věděla, jak to občas chybí – člověk, co je vedle Vás po ruce a může Vám při jakémkoliv dotazu podat jeho nezávislý názor na situaci.
Další takový výjimečný člověk už dle mého mi do života nyní nepříjde, protože ty lidi okolo sebe tam znám.
Ještě jednou Vám přeji, mějte hezký i voňavý den.
A děkuji.
Alphege 04.03.2011

Dobrý den.
Hovořili jsme spolu na chvíli více jak před měsícem.
Vy jste mi říkala, že bych měl potkat nějakou starší paní, co mne bude potřebovat do firmy.
Hledám práci, ale zatím nic.
Myslím si, že už nic špatně nedělám a že dělám vše profesionálně – CV a vše je vybroušené...
Nemohla byste mi stručně ukázat bližší směr, prosím?
U toho současného zaměstnavatele mi sice pár nadřízených slíbilo pár týdnů zpět lepší peníze, ale to jde do ztracena – přestalo se o tom mluvit, že nikoho teď nepotřebují.
Nebo se mýlím?
Pár kolegů mi také řeklo, že nejsem první, komu to slíbili, že někteří na naplnění slibu čekají už roky.
Roky čekat nemá smysl, více peněz se dá tak vydělat v ČR.
Rád bych šel prostě do jiné firmy, kde vedle lepších peněz pro ně mohu skutečně něco udělat, do firmy, co si váží toho, když se někdo snaží.
Jakým se mám vydat směrem (k tomu, co chci dělat), prosím?
Jako rozhlížet se po celé Evropě, USA, nebo jen mimo Londýn, nebo uvažovat i o návratu do ČR na čas, Asie?
Do ČR se mi moc nechce, ale možná nemám jinou možnost.
V té současné firmě mne to už nebaví.
Tam se jde nahoru prý jen lezením někomu někam, což mi potvrdilo už nespočet lidí, nikoliv tím, jak dobře odvádíte práci.
Nebo tam mám ještě zůstat?
Moc děkuji za podporu a vše další a ještě jednou hezký den.
Alphege 15.06.2011

Milý Alphege,
buďte opatrný.
Firma, v které nyní jste, pravděpodobně očekává něco, co nemůžete nabídnout.
V tom směru se ale nehodláte měnit, jste sám sebou.
Nevím přesně, co se od Vás očekává, ale pokud byste na tento směr kývl, Vaše vnitřní pohoda by byla nalomena.
Nesmíte na sobě dovolit žádné násilí.
Přitom ale práce, tedy způsob, jak k sobě dostat peníze, se jeví jako výrazný atribut s vykřičníkem.
O tom nesmíte pochybovat.
V současné chvíli prožíváte zmatky, ale nebude to na dlouho.
Najednou se všechno zklidňuje, jste jakoby položeni do nádherného proudu.
Tam neděláte nic násilně.
Jste ve správnou chvíli na správném místě a to bude "to ono".
Pokud jste nyní měl při sobě nějakého blízkého člověka, který Vám ukazoval cestu, pravděpodobně se s ním rozloučíte a přichází výrazný muž, s kterým máte vydělat peníze.
Víme, jakým směrem se hodláte ubírat...
Ano, to je ta cesta.
Tento muž Vás navede, otevře správné dveře.
Není to návrat zpět do ČR, ale je to velká změna.
Ovšem pak se nebudete stačit divit, projekty rostou, daří se Vám.
© Wahlgrenis

15.06.2011

Dobrý den.
Děkuji za odpověď.
Ten člověk "odchází" z mé blízkosti, vím, kdo to je.
Současná práce sedí také, ale nebudu to prosím takto komentovat.
Řeknu Vám to někdy, až se uvidíme, když k tomu bude příležitost.
Ještě jednou Vám děkuji za ten komentář a ať se Vám daří.
S pozdravem.
Alphege 17.06.2011

Dobrý den.
asi už vím, jak to je.
Je to celé o té osobě, o které jsme se nakonec bavili.
Člověk, co mne snad nazýval jedním ze svých nejlepších mnohaletých přátel, pominu-li vše ostatní, vedle komunikace na dálku poslední měsíce přes email či skype mi také občas přes ty měsíce občas opakovaně řekl, že se staví, až bude mít čas.
Že má v tomto období hodně práce.
Já také současně ho několikrát zval sem, ale na nic jsem nenaléhal, protože jsem věřil, že té práce má skutečně hodně.
Nakonec po těch skoro už dvou letech zde jsem se dověděl od jiného náhodou, že ta osoba sem skoro pravidelně lítá (tak na týden a něco jednou za cca dva měsíce už roky, prostě měsíc a půl do roka, pokud ne více) a nikoliv za prací hlavně, ale prostě odpočívat a za zábavou.
Já bl*ec ještě v domnění, že tu onu celou dobu, co jsem zde, nebyl, tak jsem občas posílal i nějaké fotografie a tak, abych zprostředkoval ta místa, výstavy, co jsem věděl, že toho člověka zajímají, ale nemůže vidět, a nakonec mi přijde, že ten člověk byl i na některých těch místech, třeba jen pár dní po mně.
Nikdy mi ale o tom neřekl, všechny ty cesty sem zůstaly bez vysvětlení.
Jak kdyby ty cesty nikdy neexistovaly a přitom se mnou stále komunikoval, jak kdyby se nic nedělo.
Ani slovo o Londýně a tak po celou dobu, co jsem zde, takže jsem také neměl ani tušení, že je něco ještě mimo.
Jak se dostával sem?
Opakované financování jeho známým, což dle mne za pár posledních let stálo několik set tisíc korun (letenky, pobyt, zábava, muzea atd.).
Nakonec, když se to provalilo a ptal jsem se, proč jako mi o tom nikdy neřekl, tak že jako to nepovažoval za vhodné – kdykoliv se mi nakonec ozvat před cestou sem nebo během pobytu zde.
Člověk, co mne ale považoval za jednoho z nejdelších a snad i nejbližších životních přátel...
Když si vybavím pár dalších lidí okolo...
Tak s jedním starším mužem s Prahy jsem pár let v dost méně frekventované komunikaci, ale už jsem mu několikrát řekl, že až budu v tom městě pár dní, že se zastavím.
A nedovolil bych si to neudělat, nebo mu o tom neříci, kdybych ten pobyt tam plánoval.
Další můj kamarád, co ho znám roky, tak opět s ním jsem v komunikaci o dost řídčí, ale opět bych si nedovolil, kdybych byl ve stejném městě více jak na pár hodin, prostě mu to neříci dopředu.
Už z toho důvodu, že nevím, co by si o mne myslel po letech, co mne zná, kdybych tak neučinil a dověděl se to od jiné osoby.
K tomu člověku v textu bych si to ale také nedovolil, protože kdyby se to dověděl nějak o mne, tak si myslím, že by to beze slov nebylo ani zde.
Musím říci, že naštěstí druhá strana po žádosti o vysvětlení přerušila komunikaci, takže nemusím si s tím starosti.
Další, co mne zná roky?
Že kdyby se toto o mne dověděl, že se mnou vymete dveře.
Aby to mělo dohru, tak nakonec místo toho, aby mi to vysvětlil, tak mi vesměs řekl, že má vztah s jinou osobou, která zase má na to, aby mu ty cesty sem a vztah financovala tak, že bez jakýchkoliv výdajů bude moc žít lépe než já.
Prostě ten člověk u něho starší, co si zvolil, to bude ze seniorské pracovní pozice financovat.
Ještě mi bylo před ukončením komunikace z druhé strany oznámeno, že bohužel mne ta osoba nepovažuje za člověka, který by původem narození, národností jí imponoval jako partner, protože to mohou jen Britové.
Vám to možná přijde legrační, ale v životě by mne nepadlo, že toto se může stát mezi lidmi, co se znají roky a nekomunikují spolu jen jednou za rok či půl.
Ptal jsem se pár přátel a lidí okolo a říkali mi, že by toto nikdy neudělali člověku, se kterým by komunikovali jako ten člověk se mnou.
Prostě část života kompletně tajena, jak kdyby nikdy nebyla.
Kolega z práce, kterého jsem se ptal na názor, tak mi dokonce řekl, že si dělám legraci, že toto se jako v reálném životě stát nemůže, když někoho znáte roky.
Jde zde asi od začátku o peníze více, než si myslím, protože já od příletu sem bych nebyl ze svých příjmů nikdy tyto cesty, tak četné a vše ostatní, s tím financovat. To jsou schopni lidé, o kterých mi bylo jen dříve matně řečeno, aniž bych tušil souvislosti, že jsou někteří v Británii, kterým se prostě rovnat nemohu.
Pak ještě že, jako například nějaké ty pusy a akty, že prostě jsem nebyl sám, že těch „kamarádů“ takových bylo více a že to bere za normální věc, co jsem jen dlouho špatně chápal, že pro tu osobu to je mezi kamarády prostě „normální“.
To vše jako by mi bylo sděleno nebo jsem se dověděl o člověku, co se považuje za věřícího.
Pro mne ale to chování je v rozporu s mou vírou, jak by se člověk měl v životě chovat.
Na to byla už předběžná reakce dříve, že na rozdíl ode mne je okolo toho člověka více osob, co toto tolerují a jsou ochotni s ním být, aniž by vyžadovali jakoukoliv změnu, takže mezi nimi se i partner hledá tak lépe a už i našel.
Poslední rada pro mne už od více lidí, že se mám dát pár facek vždy, když zase budu chtít něco psát, říkat nebo dávat do kupy, nebo je dostanu od nich – abych to rychle přestal dělat.
Tak se pokusím nyní nedělat hlavně ostudu těm lidem, co jsou stále se mnou. Neskutečně jsem tím člověkem zklamaný a už se to těžko zlepší, protože si myslím, že ho bůh už k lepšímu změnit nemůže, roky totiž tak neučinil.
Mějte dobrý večer a děkuji za vše.
Alphege 30.11.2011

Dobrý večer ještě jednou.
Nevím, zda to čtete, ale potřebuji si to nějak srovnat v hlavě a tím, že to píši, tak by mi to mělo pomoci, snad se nezlobíte.
Příklad fiktivní… napíši to jen na přátelský vztah, abych to zjednodušil.
Postavy si v tom otočte, Vy víte, kdo je kdo v reálu.
Mám mnohaletou kamarádku v T., se kterou komunikuji na dálku a oba také jsme si několikrát řekli, že se uvidíme, jak to půjde.
Dlouhodobě pobývám v zahraničí, ale mám současně jinou v jiném městě dostupném cca 30 minut vlakem od T.
Tato druhá je i trochu bohatší.
Ta bohatší mi několikrát do roka platí cesty ze zahraničí k ní, pobyt i další výdaje, abych u ní byl a i prostě užíval život a kulturně se vzdělával a tak, ona je sama.
Současně ví roky o té mé chudší kamarádce v jiném městě, že prostě na rozdíl od ní hodně pracuje už roky a i hodně po pracovní době a víkendech.
Jmění má sice vydělané za roky ta bohatší větší, ale současně jí k tomu pomohlo věci jako narození ve vyšší společenské třídě.
Takto to několik let běží a ta chudší najednou zjistí, že jsem jí ty pobyty u bohatší tajil celé ty roky.
Už se stalo, bohužel.
Nakonec jí podám vysvětlení teda, že jsem nepovažoval za slušné chování, když jsem bydlel u té jedné ženy, o tom informovat tu druhou, že prostě jsem opakovaně poblíž a ne stále za mořem.
Z toho logicky plyne jen jedno nebo druhé.
Buď jsem vážně neměl ani na kapesné, pak o těch cestách mlčím ty roky právě proto, že si to nechávám vše platit a ta chudší kamarádka by mi za to jen vynadala.
Nebo nutně pořád jsem nějaké alespoň kapesné měl (tedy mohl jet, kontaktovat chudší), ale stále jsem nepovažoval za slušné o tom tu chudší někdy informovat, že jsem poblíž.
Tak když ta bohatší žena, u které jsem byl, byla například v práci, tak jsem byl u ní doma jen a nebo i venku, ale raději sám, abych neporušil slušnost a respektoval to, že jsem byl pozvaný.
Přitom ale nemám problém si venku začít s někým jiným, když jen tak chodím sám městem – se ženou, co mi imponuje dost, ale je ochotna ty cesty opakované a vše za mne zase dál platit, jako ta první bohatší.
Proč se ale o tom ta chudší nikdy nedozvěděla, o těch cestách sem, za ty roky a je stále mnu nazývaná jednou z nejbližších lidí v životě?
Protože jsem slušný a i když mi to ta bohatší žena nikdy nezakazovala, tak abych se choval, jak se sluší na hosta.
Přeci jen už nějaké pracovní výsledky mám, jen na ty letenky a pobyty stále ne a asi ještě nějaký čas mít nebudu.
Pokud ale ta bohatší hostitelka se mnou měla roky jen přátelské úmysly, pak by jí nikdy nemělo vadit, že se s tou chudší, i jen občas, setkám tak, že jí napíši, že jsem u bohatší, že se můžeme sejít někdy poblíž, pokud má čas a může tím vlakem 30 minut i přijet za mnou.
Třeba, abych nebyl sám právě v dobu, kdy je bohatší v práci.
Pokud ale bylo ve vzduchu, že by jí vadilo, že se setkám i jen chvíli a bez vyhození jediné její koruny s tou chudší ženou, pak asi chápu, že pokud chci lítat sem, pak jsem ticho před tou chudší.
I proto, že kdyby to zatajování cest zjistila, placených tou bohatší, tak by asi nebyla ticho.
Tak teď jsem tedy s jinou bohatší, co mi bude to vše platit, ty chudší ženo, tak už to víš, přátelé zůstat můžeme dále, ale setkání, jak ti je jasné, nepřipadá v úvahu – prostě ze slušnosti.
Mám od chudé nakonec klid, jsem stále ve vyšší společnosti a i práci mi tam chválí, přestože moc jsem zatím nevydělal, možná na to jdu blbě a měl bych omezit ty lety, ale… co mi pak zbude, když jmění zatím nemám?
Slušná chudší žena sedí tiše a už nic nehodlá dělat, roky totiž mi říkala, že místo čehokoliv podobného, kdy do mne někdo bude dávat peníze, mám být na jednom místě a pracovat od rána do večera tak, abych si na to vše v životě vydělal sám.
Asi nakonec ví, o čem mluví, protože zatímco já cestoval a budu pokračovat v tom dál, jak jsem se nakonec rozhodl, tak ona za ty roky nedělala nic, než pracovala rukama i hlavou tak, že se za ty roky dostala z té s nálepkou „chudá“ už skoro tam, co jsou ty bohaté dané třídou a ne prací.
No ale kde byla narozena, to je příšerné, v porovnání s těmi bohatšími, toho se nikdy nezbaví, ať dře, jak dře.
Taková pracovitá žena ani vedle sebe nechce člověka jako mne, i když věří, že bude mít časem mnohem více než ty obě bohaté dohromady, aby mi to platila místo nich.
Ta chce stejného, jako je ona, co místo letů a nechávání si placení všeho, nikam nelétá a po tu dobu ušetřenou pracuje na sobě.
No jo, ale já bych pak musel se vzdát těch finančních… a musel prostě pracovat od rána do večera také, ani bych nikam nelétal a přišel o tu společnost lidí na vyšší úrovni…
Já o tom sice roky četl a slýchal jsem to od té chudé i roky, ale přeci musí být jiná cesta, že si i ty lety ponechám?
Toto by si asi bůh nepřál, gor proto, že mi dal do cesty tu novou bohatou, se kterou by měl jít úspěch rychleji.
Ti bohatší mi říkají, že jsem geniální, že to chce jen více času, tak přeci nemusím pracovat jako ta chudá, když budu mít ty lepší u sebe místo té „chudé“, zde půjdu, až přijde správná doba, rychleji nahoru než vedle chudé.
Že když budu s nimi, nemusím tu bídu a ty roky dřiny té chudé v životě nikdy poznat.
Bohatší člověk, co sice nic mimořádného v životě nedokázal, tak vedle něho přeci mohu dokázat rychleji mnohem více než ta chudá, co to má roky vydřené.
Už prostě proto, že bude ve vyšší třídě začínat a ne „tam dole“ u ní – budu zase u těch, co se lépe oblékají, mají více na konzum, volného času, ale i nemají problém vyhazovat peníze – na rozdíl od té chudé, co vždy vše počítá, protože to má vydřené.
Racionálně myslící člověk se toho všeho přeci nevzdá a nepůjde pracovat dolů jako ta jedna, co si myslí, že jen tak se člověk v životě stane opravdu velikým a něco po smrti tady zanechá.
Vidíte, v čem jsem, zde mi už boží pomoc nepomůže s tím druhým člověkem, ale současně už nemám jinou cestu než pokračovat v tom, co ta „chudá“ žena roky žije.
Nejen prací, ale i přístupy k tomu „hloupému“ muži.
Občas si stále ještě bohužel říkám, že snad jednou se probudíš a zjistíš, že to byl jen sen.
Ale vím, že tak to nebude.
K napsanému už asi není a nebude co dodat, protože mi přijde, že to přesně vystihuje situaci a postavy v ní.
Doufám, že boží spravedlnost, ty Vaše boží pomalé ale jisté mlýny, přijdou jednou i sem.
Vybrala si člověka, co je na vyšší úrovni zejména tím, že je skoro o generaci starší, ale současně podle mne člověka tak daleko v životě, že já bych svůj život považoval za neúspěch, kdybych v jeho letech byl na jeho místě a ne dál.
S takovým člověkem mladý člověk po boku přeci nemůže budovat něco, jako třeba Váš ateliér a poradenství a vybudovat tak dobrou firmu jako Vy...
Totiž to podle mne tak na světě nechodí.
To vybuduje jen takový člověk, co prostě začně sám od ničeho, a kromě rad přátel a duševní pomoci nedostává v životě jinak nic, a místo letů a odpočinku atd. prostě jen jde za jedním.
Musí začít sám a bez ničeho, aby měl tu obrovskou motivaci, co ho požene roky vpřed tak, že nebude mít čas na lety a vše podobné, ale jen na práci.
To mu ty bohatší ženy nedají, když samy ji nikdy neměly a ani výsledky tedy, co jen ta motivace po až letech mnohdy přináší.
V tom případě ho jen budou brzdit.
Mějte dobrou noc a ještě jednou děkuji za pomoc.
Alphege 30.11.2011

Dobrý den.
Dnes první den jsem si říkal, že je asi jaro.
Čtrnáct dní zpět sníh, dnes slunce, i když ještě lidé v zimním oblečení a ještě asi bude nějakou dobu chladno.
Koňům zde asi zima nevadí, protože se v tom promočení i váleli.

Jinak nic nového.
Dle Vás by se mi měla ukázat nová spolupráce v současném školení, ale zatím to nevypadá.
Tedy jako u staršího muže skrz hádku či konflikt s jiným nebo tak něco...
No ale pravda je, že mne školí, a lidé jiné barvy prosím za odpuštění, jeden falt liný ci*án.
Pracuje jako mentor a současně ale jsem nepotkal v životě člověka laxnějšího přístupu.
Je mu to vše jedno, nic sám neučí.
Dokud se ho člověk neptá, co potřebuje, co si ale musí někde zjistit, že by ho měl vůbec učit...
Být to má firma, tak ho ihned vyhodím, to tvrdí i dost dalších se mnou tam školených.
Majiteli firmy dle mne dělá ostudu, dá se o tom číst už i na Webu.
A už pár týdnů se tedy dost držím, abych jemu a ani majiteli firmy nic neřekl, snad mi to vydrží.
Ještě mám pár týdnů před sebou v místě, kde se nedalo za poslední měsíc nic naučit.
Snad jsem vlezl zase do nejhorší firmy.
Už snad pravidlo.
Tu firmu snad přejmenovali pár měsíců zpět, aby jim předchozí jméno přestalo dělat ostudu.
To už jsem kdysi zažil.
Abych mu řekl, co si myslím, nemá smysl, protože bez dobrých výsledků tam bych stejně zůstat nemohl.
Kdyby to nedopadlo tam, ale půjdu ke konkurenci.
Jinou cestu nemám.
Ale je tam nějaká Britka, hubená jak...
Ale řekl jsem si, že se zaměřím na peníze a až se mi podaří je k sobě dostat, lepší příjmy, tak začnu uvažovat k novém člověku k sobě.
Přijde mi, že tam je jedná žena, má snad nejlepší výsledky...
Alespoň vím, koho mám jednou hledat - určitě někoho podobného v těch vlastnostech, co tuším.
Kamarád mne chce s někým seznamovat taky, ale zkusím se tomu vyhnout.
To jste mi sama i doporučila, nechat ženy být, a nejprve se srovnat finančně, tak jsem slíbil, i jinde, že to tak udělám a nový vztah začnu hledat až potom.

To jinak vše u mne, hezký večer a s pozdravem.
Alphege 22.02.2012

Dobré ráno.
Zatím Vám stále nemohu poslat email o nějakých měřítelných změnách v mém životě.
Ale začínám mít poslední dny dojem, že vše zlé bylo za ty roky poslední dobré vnitřně.
I když roky tak neskutečně letí poslední týdny v mé hlavě...
Od té doby, co jsem potkal člověka o 2 generace starší, co mi jednou řekl, že život uteče rychleji, než si myslím, že většina lidí v něm nikdy nedokáže, co v mládí chtěla, že není člověka, co by v životě dokázal vše a byl s tím před smrtí spokojen, tak se snažím dělat, co to jde, ale stále to je málo.
Čím dál více mám strach, že nestihnu ani polovinu toho, pro co mám dojem, že jsem se narodil.
Tolik chyb jsem udělal za poslední roky!
Divím se, že jsem to zde doposud přežil a začínám si dávat ty zkušenosti tak nějak do kupy.
Musím eliminovat ty šlápance vedle, i když ze života nikoho asi nejdou odstranit zcela, protože čas letí.
Čím dál více potkávám lidi, co mi říkají:
PŘIDEJ, DĚLEJ, ROKY LETÍ. MÁLOKDO JE SCHOPEN V ŽIVOTĚ NAKONEC REALIZOVAT ALESPOŇ ČÁST TOHO, CO KDYSI CHTĚLI.
VŠAK TY SI NA NÁS ZA PÁR LET VZPOMENEŠ, I KDYŽ UŽ TU MNOHO Z NÁS NEBUDE A BUDEŠ V NAŠEM VĚKU REKAPITULOVAT ŽIVOT A CO JSI MĚL KDY UDĚLAT JINAK...
UČ SE ROZPOZNAT, CO SI ZASLOUŽÍ, ABYS DO TOHO ŽIVOT DAL, A CO JE LÉPE NECHAT BÝT V ČINNOSTI I HLAVĚ HNED, I KDYŽ TO BOLÍ, PROTOŽE ČLOVĚK SÁM TO VE SVĚTĚ NEZMĚNÍ A JEN TO BERE ČAS.
CO JE LÉPE TAKÉ NECHAT BÝT, PROTOŽE SICE TO JE NĚCO EXTRA V NAŠÍ DOBĚ, ALE MIMO NI JE PROMRHANÝ ŽIVOT NA TOM.
Těch lidí si neskutečně vážím, co stále více okolo tak mluví, a i toho, že je snad chápu, nechtějí, abych dopadl stejně jako oni.
Ale občas mám dojem, že ty informace od nich jsou spíše jako boží trest.
Takový obyčejný život v nevědomosti by byl lehčí.
Kdybych jen mohl dělat, co musím, s méně překážkami, závistí, zlobou okolo a celým světem okolo, co se mi zdá jít stále více jinam, než by měl jít.
Já vždy chtěl jen dělat vše pro lepší svět a všude to je čím dál více jen jak v pekle.
Generál George Patton, pravděpodobně nakonec zavražděn, o sobě napsal kdysi báseň, ve které řekl, že byl několik významných historických osobností a že se bude rodit a umírat znovu a znovu a opakovaně bojovat za lepší svět.
Já se za něho nepovažuji.
Svými výsledky, naivitou o světě atd.
Ani náhodou!
Musím říci, že jeho slova, když nedokončím něco v tomto životě, narodím se zase a zase, mne nakonec drží nad vodou a učí pracovat tak, jak kdybych byl jím.
Jinak řečeno:
Dělej maximum, uč se dělat stále více a jak nejlépe můžeš, ale neřeš, co už zvládneš za život či ne.
Ale souhlasím s ním ve všem do písmene, i s těmi lidmi, za které se považoval.
Ty své životy nerealizovali nakonec tak, jak dle mého měli, protože žili moc v iluzích o světě.
To musely být ale časy tehdy, alespoň na chvíli žít poblíž těch lidí, jejichž činy a hlavně motivy historie tak pokroutila.
Dokonce věřím, že snad má skutečně duši či cosi podobné v těch historických osobách, protože ty osoby mi jsou názory (morálkou, etikou, životními principy, vírou) jedna vedle druhé neskutečně blízké názorově.
Nechápu ale jednu věc a už pár týdnů nad tím dumám a nejsem schopen ji pochopit.
On v té básni či v denících řekl cosi, že se účastnil křižování Ježíše Krista a snad ho bodl kopím.
Jak mohl člověk, co svou morálkou a vším stál vždy v té osobě či v jiné oné doby nad většinou ostatních, s vírou a Biblí často v ruce, o sobě toto říci a při tom to stále i po tak dlouhé době považovat za čin, co byl tehdy nutný a správný?
A zdá se být nejspíše správný i mimo čas...?
Pokud to považujete za nevhodný dotaz, omlouvám se za to.
Říkám si občas, že mi odpověď v životě moc nepomůže.
Ale mám také už týdny občas takový divný dojem, že mi to chybí jako poslední kolečko do nějakých velkých hodin.
Jak kdyby mi ta odpověď na to otázku, přijduvší odkudkoliv, měla dát rám k obrazu zcela všeho.
George Patton selhal nakonec také, proto se musí nejspíše narodit znovu.
Ale co když to lze zastavit?
Je odpověď na otázku první i odpovědí na otázku druhou?
Děkuji Vám za případnou reakci.
Ať se Vám daří a s pozdravem.
Alphege 12.11.2012

Dobre odpoledne.
Tak uz mam asi odpoved , co mne vubec nenapadla...
a i napriklad zde ... ci zde .
V tom pripade se nic z meho pohledu na ruzne osoby te jeho "duse" v dejinach nezmenilo.
No ale Patton stejne nejsem, protoze jsem nikdy nemel jediny sen o prechodu Alp na slonech!
A jelikoz si pisi sny roky, tak to je to posledni, co se mi tak muze zdat!
Co jsem o tom prechodu cetl, tak to bylo horsi nez pochod smrti pro vetsinu v tech horach...
Mejte hezky zbytek nedele a at se Vam dari.
Omlouvam se jeste jednou za hloupou otazku, ale vubec mne nenapadlo, ze odpoved jen tak snadno najdu na webu...
Alphege 25.11.2012

Dobrý večer.
Nemohla byste mi prosím poradit, kterou možnost si mám vybrat?
My jsme měsíce zpět hovořili o třech firmách.

První byla popsaná jako můj projekt, ale takový, co by mne brzy zklamal, bez ochrany.
Z firmy pár měsíců zpět odešlo několik desítek procent lidí, takže by asi bylo vážně po projektu brzy po návratu tam, protože bez těch lidí by to nešlo.
Tam jsem se tedy zatím nevrátil.

Druhá, tak v ní nemocný proces, zastavení, nedoporučeno.
Já neuposlechl a zůstal místo 2 měsíců celé 4 na školení, ale pak nakonec vyletěl stejně.
Pro neschopnost vybudovat vztah s kýmkoliv z té firmy.

Třetí, tak tam jsem 2. měsícem nyní.
Zase ale školící firma jen a ne žádné peníze zase,nemluvě o nové práci.
Popsána s božím okem, jako nová cesta, ale současně s nejméně penězi v počátku.
Sice nabídnuta pomocná ruka, ale současně od Vás doporučeno být pod maskou a třeba si uvědomit, že něco budu muset nést jako oběť a mlčet o tom.
Ještě bych měl být ve 3. dva měsíce školen za úplatu a pak možná bych viděl nějaké peníze, možné více, možná by tam časem byla práce, ale je to vše možná...

Už mne to ale nebaví.
Pořád platit za školení a nevidět ani korunu.
Potřebuji peníze, abych mohl odejít ze současné práce a živit se tím novým jako OSVČ alespoň a také si zaplatit školu.
Možností je několik, co dál, nic není ideální.
Nemohla byste mi prosím tedy nějak napomoci ukázat, co je nejlepší?

Možnost 1:
Zůstat další dva se třetí.
Možná bych pak dostal svůj účet o trochu větší, co by mi začal vydělávat.
(Riziko: Nemusel bych dostat nic a jen bych tam utopil další peníze...)

Možnost 2:
Odejít hned ze třetí, otevřít si soukromý obchodní účet u druhé a na něm pracovat. (Přeci jen už konec topení peněz v jakýchkoliv školeních, co zatím nikam nevedla). Sice bych měl příjmy jen z obchodů úspor, ale za pár měsíců bych měl snad dost, abych si domluvil u firmy (1. či 2.), aby mi za bezpečnostní depozit a výsledky na svém účtu dala velký účet.

Možnost 3:
Zřídit si svůj velice malý účet u poskytovatele softwaru, ale ne u žádné školící firmy.
Ten pár měsíců obchodovat a po dostatku peněz vydělaných a našetřených jít zpět do firmy 1, kde bych po vložení depozitu dostal zase velký účet.

U možnosti 1 a firmy 3 může být dobrá kariéra za 2-4 měsíce či spíše do roka, ale kdyby to nevyšlo, tak jsem zase na nule počátkem nového roku a zabralo by mi pak dalších pět měsíců minimálně cca čekání na možnost 2 a 3.
Když ze třetí odejdu hned, pak ten čas by se mi zkrátil minimálně o 2-3 měsíce, jako cesta k tomu velkému účtu, tedy snad.
A už mne to nebaví, pořád dělat vše bez peněz.
Co se týče třetí firmy, tak maska je skutečně potřeba, jak mi došlo nedávno, protože chování lidí v ní je přesně, jak jste řekla: méně peněz, třeba poslouchat.
A čekat na milodary za současného občasného slýchání vtipů na svou osobu a na jiné školené.
Já vím, že jsem stále jak dítě.
Vy jste mi ale i říkala, že ta třetí byla doporučena v první polovině roku, ale vedle masky budu muset nějaké věci obětovat.
To se asi stalo také.
Ale mne už to nebaví, pořád nějaké oběti.
Snažím se Vás poprosit o názor, protože ta oběť může mít smysl za 2-4 měsíce, nevím.
Ale nevydržím další půl roč či rok.
Jsou okolo mne lidé, kvůli kterým potřebuji peníze co nejdříve, abych jim mohl pomoci, kdyby se jim zhoršily problémy.
Proto je možné, že tam mám ještě zůstat, ale také by smysl mít nemusela...
A to mi nedá moc spát.
Kdybych nakonec přeci jen dostal nějaký větší účet u firmy 3, pak bych stejně jako OSVČ si asi nechal zřídit ještě jeden u firmy 1 a 2, aniž by o tom ani jedna ze tří nevěděla, protože bych si tak omezil rizika podnikání.
Bez získání zaměstnaneckého poměru ve firmě 3 bych to udělal skoro jistě, abych se ochránil, kdyby náhodou padla atd., abych nešel s ní k zemi.
Fakt nevím.
Někteří říkají, že lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.
Jiní, že už se mám na školení vykašlat a zaměřit se na peníze, což jsem měl dělat už dávno.
Když ale ve třetí odejdu hned, tak mám po kariéře tam, která by nakonec mohla dopadnout...
Ale jsem docela skeptický k tomu, když vidím, jaké si berou lidi a jací lidé, okolo mne měsíce s nimi, jsou stále skoro nikde a firma o ně zájem nemá jiný než o jako přidružené osoby.
Možnost jedna znamená jinak, že když to tam nakonec nedopadne dobře, tak mi vše prodlouží o dalších 3 měsíce.
A čas je pro mne už důležitý, protože chci od září na školu, tedy do té doby mne to musí živit jako OSVČ tak, abych nemusel mít jinou práci.
Za jakýkoliv případný názor Vám předem moc děkuji.
Hezký večer a s pozdravem.
Alphege 26.11.2012

Dobrý večer.
Vy jste mi nikdy nedoporučovala se vracet a návrat do ČR by pro mne nebyl asi legrace.
Ale spousta lidí si myslí, že tu přežívám a ztrácím už roky.
Že za to je pořád akorát odpovědná iracionální víra.
Že člověk nevěřící by už dávno doslova utekl.
Protože jsem se za ty roky nikam nedostal.
Změna práce...?
V nedohlednu dle mého.
Jsou lidé, co potřebují mou pomoc, a já nemohu udělat absolutně nic.
Nová politika UK začala plánovat penze všem cca mého věku a starší.
Cítím to jak strkání do rakve.
Můj život se omezil vesměs na jídlo, spánek a práci pro existenci v prostorách, kde mi to pomalu ničí zdraví a to málo, co mi zbylo.
Veškeré vztahy také padly, včetně přátelských atd.
Můj život je život v samotě.
Totiž všichni ostatní už odtud doslova utekli.
Já sice věřil v to jakési plutí životem, ale raději nechtějte vědět, co vše je okolo v mém životě.
Čím dál více osob, že víru v člověka a i ve vše mimo náš svět mám definitivně vyhodit ze života.
Žít, jak kdyby to nikdy nemělo žádnou cenu.
Jaká je prosím Vaše rada, pokud o ni mohu poprosit?
Děkuji za případnou odpověď a s pozdravem.
Alphege 10.04.2013

Milý Alphege,
vnímám, jak těžké dny nyní prožíváte.
Nelétají kolem Vás pečení holubi... ani neprší zlato...
Jste v daleké cizině a Vaše plány, s kterými jste odjížděl, se rozplývají.
Slova, která se teď chystám psát, přicházejí, jsou určena Vám, ale nevím, jestli budou Vámi správně pochopena.
Zkusíme to...
Nad celým Vaším procesem je boží oko.
To znamená, že tam, kde jste, ve chvíli, kdy tam jste, jste správně.
Je to celé Váš proces, důležitý, ozdravný, vypadá to, jako byste se měl nově narodit.
Trochu mi to připomíná proces šamanů, kteří odcházejí daleko od svých někam do pralesů, kde zůstávají dlouhé měsíce a roky sami, pouze s přírodními bytostmi.
Nekomunikují s nikým, nemají žádné propojení, žádné maily, mobily ani televizi.
Je to pro ně lekce, kdy se dostávají sami k sobě, ke zdroji, přicházejí k nim pak zcela jiné informace.
Vím, Vám se tahle paralela nemusí jevit s Vaší aktuální situací srovnatelná.
Mám ale pocit, že se nemáte snažit nic lámat přes koleno, nic dělat násilně.
Rozum má jakoby dovolenou.
Je to pro Vás zkouška, v které nejste tím, kdo zkouší, je Vám to tak i nepříjemné, ale nemáte páky to nijak změnit.
Touhle zkouškou musíte projít, chtě nechtě.
A pokud máte pocit, že vydáváte peníze jen za to nejnutnější, tak to je ještě málo.
Vím, že jsme o tom už mluvili, máte si sáhnout na úplné dno.
Má ještě přijít nějaký bod - bod nula.
Ten vypadá jako brána, jako průchod do jiných světů.
Pak by se mělo začít dařit.
Vypadá to na nové pracovní začátky a současně se objevuje i partnerka.
Mám z toho pocit, jako by k Vám měly teprve až po tom úplně nejhlubším propadu přijít skutečné dary.
Za všechno, co se Vám děje, je třeba děkovat...
Dnes a denně...
Ne chtít, ale přát si...
© Wahlgrenis

12.04.2013

Dobré odpoledne.
Moc Vám děkuji za ta slova.
Řekl bych, že sedí vše a ani mne to už vůbec nepřekvapuje.
Přestože mnoho lidí se diví, jak jste toho všeho schopna.
Já si při čtení Vašich slov jen říkal, že jste příliš skromná ve vyjadřování a projevování Vašich schopností.
Obavy, že něco nepochopím, jsou zbytečné.
A nezlobte se za to právě napsané prosím.
Pouze to myslím tak, že jste na 100 procent přesná, i když možná máte trochu pochyb v těch pár procentech, jak je vezmu.
Chtěl jsem napsat něco jiného, jak přesné to vše je, ale dovolte mi to prosím neposlat.
Moc Vám také děkuji za pomoc, o kterou jste se vůči mne vždy snažila.
A také děkuji za trpělivost, co se mnou máte.
I když tuším, že Vy to máte jinak a je to Vaše přirozenost.
Tuším, co je bod nula.
Jak jeden můj známý říká, je velice těžké se tam dostat, protože člověk si každý myslí, že to je o cestě.
Ale tak to dle něho není, je to o definitivním zastavení všeho v člověku, i pohybu a významů v jeho myšlení samotného.
Pak přijde skrz něho, co doposud pro to vše v něm běžící nemá prostoru.
Jeden také již nežijící řekl, že na cestě ke skutečnému osvícenství, pokud se to tím dá nazvat, stojí jako poslední překážka právě touha člověka se stát osvíceným a jakkoliv jiným či lepším.
Ano, rozum má dovolenou, ten totiž uvaluje na člověka tu touhu po osvícenství.
S prací musím začít jinak od začátku.
Ale velice si vážím toho uvědomění, protože sice jsem "ztratil" pár let života tím, ale současně si zachránil snad zbytek.
Bez uvědomění si toho by to byla do smrti jedna dlouhá cesta v zatemnění bez jakéhokoliv konce.
Nyní to snad cestou přestane díky tomu být.
S pozdravem a ať máte i pěkný víkend.
Alphege 15.04.2013

Dobrý večer.
Jsou to zhruba tři měsíce od poslední zprávy.
Do nedávna jsem si myslel, že vše vychází dle předpovědi.
Vypadalo to na psychologickou změnu.
I se mi zdálo, že jak jdu týdny jaksi uvnitř dolů a mimo myšlení, že se mi opravdu začíná dařit.
Ale současně bylo stále těžké sem tam udržet to nové chování a myšlení, protože to nebyl zvyk.
Říkal jsem si, že to chce čas, vydržet... že jde o vůli, co musím i trénovat.
Dnes jsem si četl nějaké citáty od pár již nežijících lidí a tak.
No a zase jsem se ptal, kolik toho musí člověk ztratit, než se probere, aby se už nikdy nevracel k ničemu, co byl či dělal v minulosti a považuje za nevhodné pro život, jako ochranu zdraví a života takového?
Jak člověk pozná, že je na úplném dnu?
Dnes jsem udělal další chybu a něco se mi zase zavřelo, jako dveře.
Teď bych měl ještě něco napsat, ale pořád ne a ne najít vhodná slova.
A ani o pomoc Vás neprosím, není nic, co lze udělat.
Já jen, že jsem, kde jsem.
Vypadá to, že jsem prošel tím, že jsem neprošel.
Četl jsem a učil se, od koho se dalo.
Dnes se to jaksi samo vymetlo vše...
Myslím si ale, že nejde o stav, který bych komukoliv přál.
Jelikož se v tom stavu nelze čehokoliv chytit, o cokoliv se opřít, i jen myšlenkou.
A ani se to nezmění. Není to totiž o co opřít.
Akorát před sebou občas vidím kříž, ale vůbec nic mimo.
Jako že ho vidím, ale nemám jedinou myšlenku, k čemu ho lze použít.
Moc nad tím nedumejte, dle mne se to ani pochopit nedá.
Dobrou noc.
Alphege 11.07.2013

Dobrý den.
neznám člověka, co by v životě udělal tolik chyb co já, co by naletěl všude tak moc, jako já.
Naši si myslí, že je čas začít balit kufry a ne jen oni si myslí, že jsem tu ztratil pár let a bohužel můj názor na to není moc jiný.
Jedinou věc jsem za ty roky neudělal dobře.
Tedy až na to uvědomění si toho.
Potřeboval bych nějak určit nové cíle, nebo lépe řečeno směr.
Abych se zase nehnal za čímsi falešným...
Spousta lidí v životě chce to či ono.
Mně by plně stačilo, abych dělal jednu správnou věc konzistentně a hlavně dělal správnou věc.
Děkuji a hezký den a s pozdravem.
Alphege 21.09.2013

Dobré ráno.
Občas jsem si řekl, že Vám napíši pár řádků, ale vždy jsem to odložil a mám i nyní dojem, že není moc co psát.
Ale zase jsem si nyní řekl, že v některých věcech ta situace jiná dle mého současného přesvědčení ani nebude, takže není třeba to dále odkládat.
Pro někoho by mohlo být užitečné vidět, co vidím já, když se otočím zpět, ale pro mne tam řešení na většinu budoucího není.
I jsem ty roky sem tam přemýšlel vždy, co jsou ty „dary“, co jsem měl kdy dostat.
Sem tam mne napadlo cosi, co nakonec dopadlo často jako tragédie i mimo mne.
Vypadá to, že ony úvahy jsou v současné době ztráta času a nevhodná činnost stejně tak.
O radu Vás nyní neprosím, protože bez dostatečně kvalitní a opravdu správné životní zkušenosti k ní se v mém případě vždy minula ve výsledku.
Viditelná změna žádná za ty roky dle mne k lepšímu nikde nenastala.
Co se týče jakési "vnitřní změny", tak sto procent proti očekávání.
Nemyslím si ani, že by bylo i jen pár lidí, co by rádo šlo dobrovolně tam, kde jsem nyní já.
Budoucnost komentovat nebudu a snad to nevadí, protože si myslím, že je příliš cenná na to, aby si člověk svou nevhodnou touhou po určité specifické zastřel před něčím vidění.
Budu na Vás myslet, dávejte na sebe pozor.
S pozdravem a mějte dobrý den.
Alphege 08.09.2014

Dobrý den.
Mám dojem, že jsem asi přišel na to, proč jsem kdysi tou branou jakousi nepřišel...
Vy jste mi kdysi v ČR říkala, abych nikam neodcházel, než jsem nakonec se rozhodl to udělat jinak.
Protože jsem měl kdysi vztah, který jaksi moc nefungoval, jelikož mi v něm bylo říkáno, že jsem člověk, kterým se nemůže některým jiným okolo mé bývalé přítelkyně jim vyrovnat tím, co jsem tehdy dělal, dostat za příležitosti.
Také dávala přednost střídavě jim, až dle mne jim také definitivně.
Přijde mi to jako: "ukaž na stole proti nim, co máš více".
Odchodem z ČR jsem přišel v Praze o nabídku práce, kde jsem měl mít do roka cca 100 tisíc příjem za rok.
Protože to bylo málo v porovnání s jinými.
Potom následně, protože jsem byl na špatném místě, tak o stipendium asi za 100 tisíc euro.
To nikoho nezajímalo moc, že si za to zase mohu sám.
Jelikož jsem spadl poté ještě níže, tak jsem měl pro tu ženu ještě menší cenu.
Ještě méně v rukách, co by šlo vyložit na stůl proti těm kritikům mne, co jí říkali, že jsou lepší pro to či ono jako má náhrada, že se nemýlili, respektive mají stále více než já.
Sice pak pár příležitostí bylo, čím se to dalo spravit, něco přinést na ten stůl, avšak dát do kupy vztah vyžadovalo rychle s něčím v rukách přijít a hlavně toho mít dost proti těm jiným.
Takže když ta šance byla, tak jsem se staral o to, abych měl co nejvíce co nejdříve, protože jsem při té práci byl vždy kritizován, že to není dost dobré a ani asi nikdy nebude.
Jenže vždy do dopadlo jen dalším pádem dolů.
Až za mnou vesměs zabouchla dveře s tím, že opravdu ti okolo ní jiní měli pravdu.
Až mi nějak poslední dobou začalo docházet, proč nikdy jsem nebyl schopen nic dát do kupy.
Protože jsem se to i roky poté stále snažil nějak napravit, po tom ortelu, že jsem málo cenný už doživotně asi.
Nikdy jsem nedělal věci pořádně tak, že se člověk stará pouze o to, aby to dělal tak nejlépe, jak to jde, aniž by se staral kdykoliv o to, co za to dostane a kdo k němu za to přileze.
Dokonce jsem jako na potvoru vlezl do oboru, kde se platí za každou snahu dokazovat někomu jinému, že jste cokoliv více.
Tam se naopak platí pouze za to, že člověk dělá práci tak, že na peníze v životě definitivně zapomene.
A i na to, že jimi bude kdykoliv dávat do kupy vztah s někým, kdo ho není schopen vzít takového, jaký je.
A ani se kohokoliv, co mne má za méněcenného, kdykoliv už v životě snažit vyvést z omylu o jejím názoru.
Prostě to přijmout, co se stalo vše, i když člověku z toho může být dost zle, protože to nikdy už nesmí ani napravit.
Akorát má to vše nechat za sebou, ať se to o sebe postará, aniž by si s tím už dělal v životě jakoukoliv starost, sebelítost - toho se má naopak definitivně zbavit a nechat to vše za sebou jako něco, k čemu se nemá ani otáčet, protože to do jeho nového života nepatří.
A každým otočením zpět pouze by dával najevo, že na ten nový pořád nemá pro svoje ego si nakonec dokázat, že přeci jen něco nakonec je. Vím, že to jsou vše bláboly, protože snadno se to vše píše, těžko dělá.
Jak se říká, žádná změna, dokud to nebude realita, na kterou většina lidí nemá.
To je asi vše...
Buddhista nejsem, ale pěkně mne to tedy "s..ere", protože si myslím nakonec, že mají pravdu...
Nejraději bych něco roztřískal, ale to by nemělo smysl.
Taky mi z toho bylo do brečení, i když už nejsem nejmladší, ale to taky nic nezmění.
No nic, už není kam jít a kam se vracet..., jelikož nikde nic a nikdo nečeká a ani nikdy nebude.
Sem tam mám i dojem, jak kdybych plaval v exkrementech, ale měl současně definitivně se ještě do-rozhodnout v nich zůstat.
63 změn... ten člověk musí být na hlavu... já se snažím měsíce už začít konečně dělat jednu jedinou věc pouze pro ni samu a zatím pořád bez úspěchu, protože jsem nevzdal vše za tím, i když fakticky už nemám pro co to držet kromě pár iluzí, co jsou už opravdu jen hloupé iluze, které jsou to poslední, co musí definitivně pod zem.
Tenzin Wangyal Rinpoche interview
Introduction to Dzogchen
Alan Wallace - Dzogchen - "The Great Perfection" - April 18, 2014 - Gomde Retreat, Denmark
Dobrý den ještě jednou a s pozdravem.
Alphege 15.06.2015

Dobré odpoledne.
Doufám, že se Vám daří.
Pořád mám dojem, že se mi ten klid v mysli nedaří, jelikož to není vidět mimo mne v životě.
I proto, že roky zpět jsem byl člověk pod úrovní ve vztahu a i když mám dle mne dost pravdu v dost věcech a někam jdu třeba i se ucházet o práci, tak stále slyším to samé.
Opakovaně se mi to vrací v mysli a nedovolí dělat věci správně, jakože to sabotuje ty snahy stále.
Pro tu nevhodnou snahu pořád komusi cosi dokazovat.
Vím, že bych to neměl dělat a mám na to i dost načtené, ale kontrola nad sebou je jaksi pořád slabá.
I proto, že po roky nevidím jedinou životní změnu, takže mne to zase jen více táhne k těm špatným myšlenkám, co mi berou energii a zaměření na to vhodné.
Kdybych mohl alespoň si zlepšit práci jaksi, abych mohl být více od sabotérů, co musím trpět okolo sebe v práci a tak, a moci být více v klidu... jako mít alespoň jednu životní změnu viditelnou.
Na druhou stranu dost vidím, že tam či onam nejít, protože mám dojem, že snaha o to povedená by byla stejně z bláta do louže.
Děkuji a s pozdravem, hezký zbytek víkendu.
Alphege 27.08.2015

Dobré odpoledne.
Měl jsem jakési plány roky, ale zemřelo pár lidí okolo mne za poslední cca rok, i těch, kteří mi občas řekli názor na to, co jsem měl v plánu, a jaksi ne ani, že nemám s kým plány svoje nějak i jen stručně probrat a dostat nějakou zpětnou vazbu na to.
I když to je také pravda, ale hlavně mám dojem, že co jsem chtěl, i když by to asi mohlo třeba něco zlepšit na světě, že bych dělat neměl, protože by na to mohl zase někdo okolo mne doplatit, protože tím jen, že když to dělat nebudu, tak lidi okolo mne (jako ty, na kterých mi ještě záleží), tak spíše v životě ochráním.
I jsem došel k závěru, že když někdo o mne nestojí, že lepší dělat, co mám, protože nikdy člověk neví, kdo bude jednou potřebovat pomoc z těch, kterým na mne ještě záleží a mne na nich také.
To jsem nedělal v ČR před odchodem sem jako hlavní, co mne tedy čím dál více mrzí jako psa a každý den si říkám, že jindy než dnes na nápravu čas není, začít to dělat vše jinak.
Ve vztahu k tomu mám také více dojem, že některé věci budu muset pustit a zaměřit se na věci, o kterých nebude moc lidí vědět, takže budu jako stín mimo společnost stále více.
Využívat pouze pro sebe a ochranu těch, na kterých mi bude záležet, co většina lidí neví a já si nechám pro sebe pouze, i když by to možná mohlo zlepšit svět, abych ale nemusel vidět další okolo mne trpět díky tomu, že bych něco z toho zveřejnil a
reakčně jim na to někdo ublížil atd.
Další bod je bývalá přítelkyně, protože už dávno se mnou není v kontaktu, já sice myslel, že jí vypustím ze života.
Jenže jsem narážel poslední měsíce na různé materiály a po dost úvahách jsem došel k závěrům, že nejvíce člověk v životě musí změnit sebe v tom, co nechce, aby se kdykoliv znova opakovalo.
Právě proto, že to zpět vrátit už nikdy nelze.
Takže na ni myslím vesměs denně a říkám si, jak jsem se spletl zde v lekci, co mi dala.
Jako princip říká, že největší lidské slabosti a tak jsou právě jeho cestou, to, co mu nejvíce překáží, až člověk z toho špatného vše otočením dosáhne cosi lepší.
Sice jste mi kdysi řekla nevracet se k ní, s čím souhlasím nyní, protože to jen
člověka táhne zpět do toho, kde mu nebude zase pomoci, ale já současně nemohu to jako nechat být vše, protože mne děsí skoro denně, že by se cosi podobné kdykoliv opakovalo, že jako bych na to zapomněl a nekonal tak, aby se to nestalo znovu.
A konat vše pro to, aby se to nestalo znovu znamená ale celý život měnit a sebe kolem právě pro to udané, plus pár věcí dalších k tomu přidaných.
Nadšený nejsem a bohužel na zázraky už nevěřím, akorát na to, že se stanou ty, co člověk dokáže sám svou činností realizovat.
Nebo jestli mi můžete k tomu napsat pár řádků, tak budu za to také moc rád.
Děkuji za odpověď a se srdečným pozdravem,
Alphege 31.05.2016

Dobré ráno.
Nemohla byste mi prosím napsat názor ohledně následujícího?
Kdysi jste mi psala: "Má ještě přijít nějaký bod - bod nula.
Ten vypadá jako brána, jako průchod do jiných světů.
Pak by se mělo začít dařit.
Vypadá to na nové pracovní začátky a současně se objevuje i partnerka. "
Pořád jsem se snažil něco změnit, ale žádné výsledky.
Až mi došlo, že někdo má smůlu, že to u něho funguje opačně.
Většina lidí se snaží zlepšit v tom či onom, aby za to třeba získala novou práci, nebo uznání ve vztahu.
Já ale došel k závěru, že musím udělat úplný opak.
Ne se jakoby dostat z jakési "krizové situace či stavu".
Naopak mi přijde jako nutné vše přijmout, zůstat v tom a nesnažit se zlepšit nic.
Přijmout, že jsem dole a že tam zůstanu, mnohem níže než většina lidí, co jsem kdy v životě potkal.
Někdo si například může myslet, že nemám na to či ono, nebo nejsem na jejich úrovni.
Člověk se pak snaží dokazovat opak, což řekne většina možná, že je racionální.
Ale jak se přestat o to vše starat?
Aby se člověk přestal starat o výsledky, když peníze jsou vždy související s nimi, a ty jsou potřeba?
Aby začal člověk dělat pořádně věci, co musí, a současně přestal se starat o to, že mu to musí zlepšit život.
Jak to dělat, aby člověk se přestal starat o tom, zda mu to život zlepší či nikoliv?
V tom mi přijde, že ten vztah nový je i nemožný, protože takový člověk fakticky vezme jen to, co k němu dojde.
Ale zase jsou činnosti, kde to jediné prý je schopno realizovat změnu.
Racionálně se člověk snaží zachránit, když mu jde o krk.
Ale jak v případě, kdy člověk může realizovat změnu pouze tehdy, když zůstane, jak říká Trump, looser?
Našel jsem kupříkladu, že jedna cesta je snažit se o úspěch rychle.
Tak se sice člověk dostane dolů, ale jak se mentálně změnit, aby definitivně se přestal o ten úspěch starat?
Ještě mi to přijde obtížnější, když má člověk okolo pár lidí, co mu dělá naschvály, kdy se snaží dostat pryč, ale to jen zase zhoršuje situace.
Jak říká třeba Tolle, když člověk by měl odejít, když není něco schopen či nemůže přijmout.
Hledal jsem dost informace na to různě, ale přijde mi, že co potřebuji, není moc k mání.
Teď mne napadá, je vůbec dobré chtít úspěch...?
Takový člověk má vedle sebe hodně lidí, co bude jen za dobro s ním, ale fakticky často nerozezná faleš u těch, u kterých je.
Že bych si tím odpověděl?
Mám pořád dojem, že mi něco chybí do dokončení skládanky...
Rozumíte mi? Kdo chce dary, tak většinou či nikdy žádné nedostane, v tom je ten paradox.
Ještě by mne zajímalo, zda mám možnost nové práce v zaměstnaneckém poměru, nebo zda bych to měl nechat definitivně být a přemýšlet o podnikání?
Víte, že to je moře nejistot, hlavně v cizí zemi.
Ale mám já na výběr, nebo vůbec měl bych volit jinak?
Si říkám, zda toto je cesta jediná, tak na nový vztah je lepší nyní rozhodně zapomenout.
Jelikož budu mít práce dost sám se sebou.
K tomu takový člověk je enormní riziko pro většinu žen už od okamžiku, kdy se pro to rozhodne.
Když už jsem se rozepsal, tak mne ještě napadá jedna věc...
Psala jste mi něco 31.5.2010.
Ono to tehdy nevyšlo a já žil v domnění roky, že jsem udělal chybu kdysi.
Vím, že říkáte, že vše je, jak má být.
Jenže mne nedávno napadlo, co kdyby to vyšlo.
Vždy jsem měl dojem, že jsem to měl vzít, ale kdyby to vyšlo tehdy, tak jsem si nedávno prvně uvědomil, že by to vyšlo pro jeden důvod, pro který by asi nebylo třeba to vůbec vzít.
Začínám v tom mít zmatek.
Děkuji.
Mějte hezký den a se srdečným pozdravem,
Alphege 30.10.2017

Dobré ráno.
uvažoval jsem pár dní, zda ještě napsat pár řádků, či nikoliv.
Asi terapeuticky jsem koukal na různé věci na Vašich stránkách, i když asi jen spíše pro uklidnění než se snahou najít řešení.
Až jsem narazil na část z novin na Proč vznikl tento web?
Přijde mi, že některé věci jsou asi univerzální v různých časech, jako ten příběh o 9 křížích.
Jedné kolegyni z práce jsem řekl nedávno, že bych ji rád někam pozval, že mi je sympatická, ale že to neudělám, protože jsem slíbil, že než si někoho najdu, že bych rád si dal věci v životě do pořádku, včetně změny práce, že to prostě musím dodržet.
Ještě jsem jí, vůl, řekl, že dalším důvodem je to, že si myslím, že člověk by neměl hledat nikoho k sobě, když sám hodně mluví a není schopen dodržet, co slíbí.
Nějak se to zvrtlo, protože jsem se asi neuhlídal, a řekl poté i, že musím udělat, co jsem řekl, i když to nebylo nejlepší, protože pokud bych to neudělal, tak bych měl výčitky z toho, že jsem dal slovo.
Já si osobně myslím, že jí to je ale šuma fuk.
Já ale zůstal se svým slovem a došel k závěru, že i když jí je asi jedno, že i když třebas něco řečené byla blbost, že musím dodržet, co jsem řekl.
S ohledem na to, abych nemusel o sobě začít si říkat, že jsem člověk, co není schopen dodržet jedinou věc.
Snažím se za ní nechodit a dělat, co jsem řekl, i když mám dojem, že za ní chodí různí kolegové, co jí asi vztah nabízí, z čehož nemám nejlepší spaní.
Myslím si, že má špatná karma tímto vším dorazila.
Představte si člověka, co komusi něco slíbí, poté ale začne uvažovat, jak to zrušit, protože najednou mu na tom člověku, co mu to slíbil, záleží.
Ale udělat to nemůže, protože si začne uvědomovat, že i když udělal chybu, že by tak nemohl věřit už ani sobě.
To je snad vtip toto vše.
Jedna věc, co mi vadí, že ji musím každý den skoro vidět a zdravit se s ní.
Dokonce jsem došel k závěru, že když ji den či dva nepotkám, že mám štěstí, že si má mysl, z ní a z toho slibu trochu odpočne, protože z toho začínám být i unaven mentálně.
A co bych dal za to odejít z práce a nemuset jí snad ani už vídat, jelikož si myslím, že jsem tady neuváženě se dostal do situace, co není vůbec dobrá pro mne v ničem.
Ale pořád ten problém hlavní zůstává, abych mohl odejít, tak potřebuji přestat se snažit o změnu.
Fakticky mi přijde, že pokud se toho nevzdám, té snahy změnit se, tak nejsem schopen dodržet ten slib.
Jenže člověk se vzdát snahy zlepšit něco nechce, aby nebyl za blbce, i když si říkám také k tomu, že když už jsem, že to je stejně jedno.
No rozumíte mi?
Až si říkám, co bych dal za to, třeba jako dítě moct od všeho pryč, třeba jako dítě na písku si stavět bábovky další měsíce a mít klid od všeho.
Už mne ani nebaví pořád někomu ukazovat, jakou "mám" cenu.
Nedávno jsem ale i viděl, že pokud člověk si začne vážit sebe dle toho, že začne dělat, co musí dělat, i když to nepovede k výsledkům, co jediné chce okolí vidět, že pak už nepotřebuje někomu ukazovat, co má v kapsách, protože nepotřebuje nic od těch lidí, když si váží sebe a toho, co dělá. ...
Ale také jsem ještě našel jednu věc.
Nevím, jak se ta ctnost jmenuje, ale je to jakási vlastnost, která prý se u člověka prokáže jako existující pouze tehdy, když člověk skutečně i přes to, že konáním
čehosi fakticky prohraje, tak fakticky vyhrál pro sebe tím, že byl schopen prohrát.
Pak mně ale přijde, že ta kolegyně je jakási past jen, protože pokud budu schopen realizovat změnu tím, že vlastně prohraji, tak pak si myslím, že někde snad potkám časem někoho jiného, kdo to pochopí.
Ještě jsem našel, že společnost vyžaduje alfa muže, kam se člověk podívá, ale že mohu změnit sebe pouze tak, že fakticky prohraji i s tím nejmenším, ve své hlavě a nebudu se snažit nikoho překonat a nikomu to vysvětlovat.
I když jeden pán tvrdí, že kdo je schopen toto přijmout, že pak nemusí už chodit nikam, aby dostal uznání kohokoliv, protože bude mít dost víry v sebe.
Nechápu, proč většina lidí pořád řeší nějaké blbosti a u mne se ten problém pořád za ty roky jen zvětšuje a roky samo-studia nestačí na řešení.
I když už asi je vidět, kde to řešení je.
Mi to přijde nyní, jako kdybych měl tahat za jazyk lva, co týdny nejedl, a objevit hodnotu sebe v tom.
Mějte se vánočně a s pozdravem,
Alphege 18.12.2017

Dobré ráno.
Jsem našel cosi.
Člověku se vždy stane, co dělá.
Nebo tak něco.
Sebehodnota.
Že člověk není svoje finanční bohatství a ani svůj pracovní výkon.
Zajímavé, že nejbohatší lidé tvrdí, že jejich bohatství je pouze vedlejší efekt jejich práce, že jsou plně zaměřeni na proces, ne na výsledky.
A také, že člověk se změní až tehdy, když se přestane starat o to, co si o něm myslí člověk, na kterém mu záleží, ale začne se pouze starat o svou práci.
No a pak mi to došlo, jak je možné, že se člověk snaží stále o změnu, něco více financí mít v životě a jen o vše přichází a má pořád méně.
Protože nevěří v životě, že má dostatek a že nepotřebuje více.
Snaží se o více, protože nemá dost.
Dostává méně a ztrácí a padá dolů, dokud má dojem, že nemá dost v životě.
Protože se snaží, touží z nedostatku.
Takže aktualizuje, co je hlavní v něm - ta víra, že nemá dost, že mu cosi chybí, aby se stal cenný pro sebe či jiné.
Chce se změnit stále, protože si nevěří v sebe, že má dost a je dost.
Tak stále aktualizuje nedostatek - koná a dělá z nedostatku.
Takže fakticky je za vše v životě také si sám zodpovědný.
Vše, co se mu děje, za to je tedy i sám odpovědný, protože je tvůrce toho vždy stejně tak.
Ještě jsem dostal, řekněme, od té ženy z práce, tak trochu ránu pod pás.
Zamilovaný do ní.
Cosi, jako, že nejsem na úrovni v porovnání s jinými okolo (ze kterých si vybírá partnera).
A došel jsem k závěru, že snažit se v životě dělat cokoliv pro někoho druhého, aby člověk se zavděčil, nebo získal pozornost, je věc, co už v životě dělat nebudu.
Dokonce pronesla, že ji nezajímá, kdo k ní co cítí, ale že bude pouze s tím, kdo si ji zaslouží.
Koukal jsem na rady starších lidí, některých, co si nabili v životě hodně pusu a našel jsem, že to hlavní věc, které litují i desítky let.
Že nedělali věc pro sebe, ale aby se někomu zavděčili, zalíbili.
Si myslím, že mi ta kolegyně fakticky pomohla, protože to byl člověk, na kterém mi zde hodně záleželo a vůbec jsem nečekal, že mne může skopnout dolů.
Ale už není kam, protože to byl poslední člověk, kvůli kterému jsem měl problém dělat práci jen pro tu práci samou.
Tak mi to přijde.
Aby to bylo dost dobré.
Teď si myslím, že mi ty výsledky a změny jsou šuma fuk.
Nevím, zda to je ten Váš bod nula, ale myslím si, že už není kam padat, protože si to žádný člověk okolo mne nezaslouží.
Není člověk v životě, kvůli kterému bych se měl snažit o jakékoliv pracovní výsledky, abych ho dojal, zaujal.
No jsem zvědav, se říká, že člověk se stane svobodným, když nemá už co ztratit.
Mi to přijde jako dar asi nakonec, protože v oboru, který mi zbyl jako jediný na cestu dál, to je jediná věc, co v něm vede k úspěchu, protože člověk v něm nikdy nemá vliv na výsledky svých činů.
Pouze má kontrolu nad sebou, nad svou myslí, pokud jí jaksi dosáhne - a většina toho není po letech schopna, protože se pořád snaží něco změnit, jelikož má dojem, nebo stále slyší, že nejsou dost.

Myslím si, že ta kolegyně se rozhodla jít zcela opačnou cestou, než je psaná v prvním odstavci.
Ale radu jsem i našel pár lidí v nějakých publikacích, co jsem někde viděl na Internetu, že se o to starat nemám.
Mám jakousi firmu na práci pár hodin denně při normální, tak to je možná to "Vypadá to na nové pracovní začátky ..."
Mám poprvé v životě dojem, že asi ty výsledky přijdou, protože mi poprvé v životě jsou asi šuma fuk.
Ale nevím, co ten text "a současně se objevuje i partnerka."
Mi to přijde, jak kdyby byla nějaká žena poblíž.
Já jsem sice zamilovaný do té jedné, ale tam si myslím, že jsem se tedy brutálně
sekl.
Ale říkám si, že pokud mám zůstat jako člověk, co je zaměřený na práci a ne na to, aby vypadal dobré pro jiné, tak co s tím vztahem?
Mi přijde, že bych měl zůstat u té práce a počkat na ženu, co mi vztah sama nabídne a přijmout ji.
Protože to bude jediný člověk, co mne vezme takového, jaký jsem.
Člověka, co se nemusí měnit a je celý, protože má i dost sebe-hodnoty.
Co si o tom myslíte, prosím?
Mám dělat ještě něco jiné, nebo mám zůstat jen u té práce a čekat, kdo přijde ke
mně?
Já si myslím, že pokud zůstanu u toho, co jsem napsal, co se týče mého přístupu k práci, že zhoršit už se nic nemůže.
Protože, jak jeden řekl, budu pracovat jak pilná včelka bez toho, aniž bych si nárokoval jakýkoliv med.
Přesně tak, jak to včelky dělají a od nichž se má většina lidí co učit.
Jestli mám pravdu v tom, co jsem napsal, že je třeba dělat, tak si myslím, že jsem za pár měsíců z práce po letech.
Až po tom okamžiku, kdy mi ale došlo, že to bude změna jen tím, že o ni nebude už
definitivně vůbec usilovat a bude to vedlejší následek mých činů, ve kterých mi už nepůjde nikdy o výsledky.
Držte se a ať se Vám daří.
Alphege 20.02.2018

Dobrý den ještě jednou Vám přeji.
Už jsem to x krát psal, že ty roky problémů dle mne jsou následek toho, že jsem Vás kdysi neposlechl a nezůstal v práci, kde jsem byl.
A pár dalších lidí, co mi říkalo podobné.
Protože to nebylo pro člověka vedle mne dost.
Ta kolegyně z práce má v plánu seknout z prací kvůli vztahu s člověkem, kterého pár krát potkala, tím změní bydliště a začne tam znovu a lépe.
Mi přijde, že to je přesně to, co jsem udělal a dělat neměl - obětovat práci pro vztah.
Já jí řekl, že dělá to samé dle mne co já tehdy a že by měla být opatrná, protože věci se dějí občas jinak, než plánujeme.
Že by neměla pro vztah obětovat práci.
Ale bylo mi doporučeno jít se svými radami do jednoho místa lidského těla.
Takže tam s nimi zůstanu a ať si dělá, co chce.
Slyšel jsem nějaký čas zpět jednoho jejího nadřízeného, že ona je člověk, co nikdy
nic zatím "nepos..al", že se nemůže dočkat, kdy konečně dle něho udělá snad něco blbě, co nepůjde napravit.
Mám ale kolegu v práci, co jsem mu trochu málo řekl o tom nějaký čas zpět - o tom jak jsem to kdysi vše udělal špatně.
A on mi řekl, že si mám velice dobře vše pamatovat a že za to mám být vděčný.
Přesně, jak jsem psal, nejlepší je o nikoho se nestarat, nikomu neradit, nesnažit se pomoci a starat se o svou práci jen.
A říci svůj názor pouze tomu, kdo se na něj zeptá, a ostatní nechat projít vším tím, co si vyberou, aby se naučili žít s vším, co jim tam dorazí.
Mějte hezký zbytek dne.
Alphege 20.02.2018

Dobré ráno,
mám ještě dodatek, i když nevím, zda to budete publikovat.
Osobně si myslím, že jsem se jí snažil pomoci, protože jsem jí pár týdnů zpět psal i říkal osobně, že udělám, co jsem slíbil, abych jí pomohl.
Ale že jsou věci, co berou čas a že není vždy v silách člověka vše urychlit.
Moje špatné zkušenosti, to jsem si myslel, že jí mohou být také k něčemu, aby si člověk dal pozor.
Alespoň mám pár lidí okolo sebe, co si váží toho, když jim z nich občas něco řeknu.
Nemluvím o tom moc a všude, ale lidem, co věřím, něco řeknu, protože jsem i četl, že člověk se nemá bát o tom mluvit, protože jsou lidé, co to ocení, že se mohou učit z chyb jiných.
Ještě jsem přemýšlel, zda jsem to měl říci.
Zda nebýt ticho, před člověkem, na kterým Vám záleží, ale neznáte ho jistě dost na to.
Ale já nemám výčitky za to, že jsem to řekl, i z toho, jaká byla její reakce.
Myslím si, že jsem udělal správnou věc.
I kdyby si šla na mne časem za to kamsi v práci stěžovat a měl jsem s tím problémy, tak se raději seberu a půjdu - s tím, že si stojím za tím, co jsem řekl.

Nepsal jsem to naposledy, protože mi to nedošlo.
Ale jak jsem jí řekl svoje životní chyby v té jedné časové oblasti a poprosil ji, aby zvážila svoje rozhodnutí či byla opatrná, aby náhodou neopakovala moje chyby, co následovalo od ní bylo cosi, že není zvědavá na žádné "srač*y" ode mne komunikované a že tomu doufám rozumím.
Nejprve to šlo nějak mimo mne, ale později jsem o tom přemýšlel a říkám si, že ty
chyby a zkušenosti označené od ní tím "" jsem já.
Jakože život člověka je série chyb a špatných zkušeností, ze kterých se učí.
Pocit z toho mám, jak kdyby na mne někdo hodil kýbl studené vody.
Ale také odezněla potřeba na to reagovat a o čemkoliv se s ní bavit.
Jsem ten poslední u nás v práci, kdo za ní s čímkoliv půjde.
Tak asi tak.
Mějte se hezky,
Alphege 21.02.2018

Dobré ráno.
Mám ještě něco, co to trochu "změnilo".
Napíši to trochu jinak, než je realita, v trochu jiném příkladu.
Řekněme, že má bratra, na kterém jí hodně záleží a co trochu podniká.
A ten má vedle sebe člověka, co mu ve všem pomáhá, ale když není s ním, tak mu podkopává záda a ještě si z něho dělá legraci u kamarádů, aby o tom nevěděl.
Někdo mi to řekl, aniž bych se ptal, aby se pochlubil, co ví, komu ale věřím.
Jsem se ptal, proč s tím nic nedělá.
Bylo mi řečeno, že jsou věci, do kterých se člověk neplete.
Gor, když by mu to člověk nevěřil.
Mi přijde, že to časem rupne a ten bratr to zjistí a bude pak ve stejné situaci, co
jsem byl já před roky.
Podle toho mého kolegy to je dost pravděpodobné.
Ta sestra následkem toho, že nedělá, co by dle mne bylo lepší a řekl jsem jí, bude dle mého názoru v situaci, kde to asi ani moc nepůjde.
Přesně jako já kdysi.
Ten "příklad" je ale tak citlivá věc, která se neříká člověku, kterému člověk ne pouze nevěří, ale který v druhého nemá dost velkou důvěru.
Ale už k tomu psát nebudu, protože jsem si řekl, že to nechám vše být mimo mne.
Si myslím, že je velice nepravděpodobné s ohledem na to, kde ta celková situace je, že bych s tou ženou někdy fungoval jako pár.
Si myslím, že lekce pro mne z toho všeho jsou cosi jiné.
Sice mne to mrzet může, ale to je asi vše, protože stejně není jiné možnosti než to přijmout.
Víte, že člověk nechodí za druhým, pokud ten druhý Vás má za to, za co Vás má.

Jako druhá věc, co chci napsat ještě...
Mne čím dál více přijde, že kdybych se nemusel starat o svoje výsledky, protože pořád to pro někoho není dost...
Tedy se držel toho, co mám v ruce a co bych měl dělat, tak už jsem dávno jinde.
Až dnes mi možná dostatečně došlo, jako nastalo uvědomění, že kdyby člověk skutečně aplikoval, co má po ruce, i když to není ideální... a byl schopen se toho držet bez
ohledu, jak dobré to je pro jiné, výsledky z toho, že většina lidí by byla někde jinde se životem.
Dokonce jsem viděl nějaký citát, že nejhorší na naší společnosti je běh každého za výsledky a snaha o výkon.
Většina lidí se bude od normální věci, co by jim v životě mohla pomoci, odvracet neustále, protože si bude říkat, že ty výsledky s její opakované aplikace přeci nikdy nebudou dobré pro někoho, na kom jim záleží a nebo komu musí něco dokázat, protože není schopen jinak se sebou žít.
Takže v tom případě problém člověka je v tom, že nevěří tomu, co má po ruce.
Nevěří tomu, že to je dostatečně dobré, aby se toho držel.
Když pro většinu to, co s tím třeba za půl roku dosáhne, není dost.
Takže pak to není jen o víře, že člověk má v životě dost ve všem, co má.
Ale, že i má dost v tom, s čím je schopen nějaké výsledky jiné realizovat.
Takže nakonec nemám změny stále jen proto, že nevěřím tomu, že co mám po ruce, že je na realizaci těch změn dostatečné.
Protože většina řekne, že to není dost a k ničemu zase nepovede.
To mám dojem, že mojí mysli doposud jaksi unikalo a že může být pravda.
A možná ne jen, že "může být"...
Hezký nový den přeji.
Alphege 22.02.2018

Dobrý den.
Vím, že píši příliš v tyto dny.
Když jsem pár lidem, co v ně mám důvěru, řekl, co se stalo, tak na to ani nereagovali.
Až později mi došlo, že proto, abych pochopil, že to je minulost.
Ale představte si, že Vám někdo řekne cosi podobné.
A pak Vám někdo řekne, že nejste to, co Vám někdo řekne, ale jen to, co si o sobě myslíte lepší.
Jenže, když si to říkáte, tak stále ty myšlenky vyvstávají, že to ta osoba řekla, takže v mysli je pořád konflikt těch dvou názorů.
Víte, jak se to změnilo?
Po pár dnech ústavné snahy to nějak změnit...
Došel jsem nakonec k závěru, že, co mi řekla, že vezmu za pravdu.
Že od toho okamžiku jsem vše, co řekla.
Zjistil jsem poté, že nemám potřebu s ní o čemkoliv argumentovat, nic dokazovat, protože jsem v souladu s tím, co si o mne myslí.
Nepotřebuji ji, protože jsem, co řekla.
Dokonce jsem si říkal, jak kdybych byl ve stoprocentní harmonii s ní.
To je důvod, proč jsem i došel k závěru, že by neměla být schopna už na mne mít vliv.
Pokaždé, když mi to přijde do vědomí, tak si říkám, že nakonec jsem asi přeci jen našel dost hodnoty sám v sobě, protože mi to nevadí si to o sobě po ní říkat.
Už ne tak moc.
Jak se říká, jsem schopen to přijmout.
Zajímavé je, že to nemá moc nad člověkem, když to v sobě přijde, už ne tak velkou.
Ne takovou, jak kdyby se s tím dále pral.
To se ale asi stalo jen proto, že po letech to byla informace, kterou jsem nebyl schopen porazit.
Ale děkovat jí za to nebudu, však ona to ani nechce.
Musím ještě dodat, že si vážím toho, že to čtete, protože mi přijde, že co člověk napíše, tak mu občas psychicky trochu pomůže.
S pozdravem,
Alphege 23.02.2018

Dobré ráno.
Říkám si, že bych Vám ještě něco poslal, ale současně nevím.
Mám uložený text od Vás z 12.04.2013 už delší dobu a občas si ho čtu.
Vy tam píšete, že jsme se o čemsi bavili, já pořád mám dojem, že snad ani ne, nebo si to prostě nepamatuji, že jste mi to vůbec kdy řekla, co v tom textu je.
Jednou jste mi to poslala a já to viděl prvně.
Mi občas i přišlo, že to je jediný text od Vás, co snad není pro mne.
Ale na druhou stranu se pouze v něm pořád hrabu.
I když občas si říkám, že bych za to měl být vděčný, protože to vlastně ukazuje cestu.
Takže se mi někdo asi mimo náš svět snaží pomoci.
I když tedy způsoby dle mé mysli poněkud...
Ale říkám si, že musím věřit, že časem to uvidím jinak.

Narazil jsem na jednu paní, co je asi Vašeho věku, možná trochu starší, nesetkal jsem se s ní osobně, ale to asi netřeba, protože informace je schopen člověk přijímat i po čtení a tak.
Ona tvrdí, že meditační stav mysli je vesměs jediný stav, ve kterém člověk má mysl v harmonii se vším okolo.
Pak člověk přestane být obětí událostí okolo sebe.
Málo sebe-hodnoty je spojeno s tím, že žijeme v představě nedostatku v životě o všem a že nejsme v harmonii se zákonem přírody, kterým je přijímání a ne dosahování cílů mimo nás.
A je schopen v něm žít ve světě nadbytku skutečném a ne nedostatku, čím nás stále straší společnost.
Ale i to je mysl, která neusiluje o cíle, ale je otevřena přijímat vše, co od reality dostane.
Jelikož žije v hojnosti všeho a je spokojena s tím, co má, protože ví, že vesmír takové mysli a takové bytosti vždy pomůže, jelikož je od podstaty dobrý.
Že nejde o to, aby člověk měl cokoliv, čím by se kdekoliv chlubil a tak, ale aby byl v harmonii s prostředím, kde je, měl i mysl ve stavu, která přispívá k harmonii prostředí a světa.
Jinak řečeno je třeba se naučit umění přijímat.
To je vlastně to Vaše naučit se plout (přestat se "snažit nic lámat přes koleno, nic dělat násilně").
Není to moc přesně napsané, ale trochu mi připomíná Vás.
Jelikož má také různé pomůcky (kyvadla, pyramidy, koule atd.), ale ne na věštění, tím se neživí, jen na to, aby si harmonizovala prostředí okolo sebe a tak i svou mysl.
No ale u ní to není tak, že by měl člověk nechat vše, jak se vyvine, ale dělat pořád nějaká mentální (vizualizační) a dechová cvičení, aby pracoval na tom harmonizovaném myšlení, kde má všechny části mozku spojené a také napojené na okolí v harmonii, takže je jakoby jeden se vším a schopen přijímat vše mimo sebe v harmonii.
Tím si mění člověk energie těla, tedy je více v harmonii s těmi jednoty mimo něho.
Jelikož bez toho bude chtít mysl se nezměnit.
Je více relaxovaný, tedy s energiemi nadbytku a jednoty.
Člověk těmi cvičeními si čistí v sobě hodnotové konflikty, strach a tak a učí se trpělivosti a žít s tím, že co má, je dost.
Tak ale roste do světa plného hojnosti.
Je jakoby v harmonii celý s frekvencí lásky.
To i proto, že si člověk jen tak rozšiřuje vědomí a napojuje se na více reality mimo sebe jako neoddělitelná část, takže má i více informací z ní jako jeden celek.
Tím vlastně člověk zase nabude moc v životě, v sobě.
Intence člověka v tomto konání pro ní mají větší sílu ve světě než jakékoliv dosažené externí cíle.
K tomu realitu dle ní vždy vytváříme, není nám daná, takže změnou sebe si pouze můžeme přinést i jiné věci do života.
Cíl těch cvičení je i mysl, co je jakoby spokojená s chaosem světa, protože jen ten je schopen člověka měnit k lepšímu, když se změní, že ho přijde a adaptuje se na něj v mysli.
Sebeaktualizace člověka nastává, když to přijme ne za zlo, ale výzvu se změnit tak, aby byl v harmonii s tím vším.
Oběť je v takovém světě pouze člověk, co nepochopil, že jsme v jiné realitě, než se obecně učí, co nepochopil, že může být jiným, když se stane tím, co ta skutečná realita vyžaduje.
No ale samozřejmě běžná mysl má zde strach o ztrátu své identity.
Ale taky člověk má přestat měnit cokoliv v sobě, co se někomu nelíbí, protože to vidí za špatné jen proto,že to někdo mimo tak označil.
Že v jednotnu to je jako vlna v oceánu, kde to má své místo.
Člověk má dle ní i na výběr buď s novou realitou bojovat, nebo se změnit tak, aby byl v harmonii a otevřít se více tomu, co od ní bude dostávat.
Ale nevhodná mysl nerada ztrácí dojem, že má kontrolu nad externími situacemi.
Protože si myslí, že realitu nám tvoří vždy cosi mimo nás.
Ale taky je třeba se naučit přestat chtít, ovládat, aby člověk nechtěl to mimo něho, co potřebuje, nebo má strach, že sníží jeho hodnotu, když o to přijde.

Jsem z toho docela rozhozen, protože si nedovedu vůbec představit, jak takový člověk může v životě fungovat, že by dokonce měl vedle sebe partnera, co to vše bude chápat.
I když ona je příkladem, že to jde, Vy asi také, takže třeba zatnout zuby a prostě vyrazit na tu cestu.
Ale také mi známý dnes řekl, že jde o to, v co člověk věří, že je možné.

Mám dojem, že toto bude dost maso, protože na jednu stranu mám dojem, že to je skoro jak sebevražda, ale na druhou stranu mám čím dál více dojem, že na výběr stejně nemám.
Že je třeba vyjít a nekoukat se mimo a ani zpět.
Ale na to má také cvičení, aby to člověk ustál.
A co se týče těch "darů", tak musím ale i dodat, že kdybych si mohl vybrat, tak po tomto rozhodně dobrovolně nikdy nesáhnu a ani netoužím.
Jelikož mi to skutečně přijde, jak "je Vám to tak i nepříjemné, ale nemáte páky to nijak změnit".
Já cosi podobné krátce řekl té kolegyni z práce, o kterou jsem měl zájem.
Co jako je v předchozí větě, ale akorát jsem byl pro legraci, protože ona ráda muže, co vždy jsou schopni to před sebou porazit.
Já ji sice se snažil pozvat na něco malé k jídlu či kávu, ale nemusím ani psát reakci.
Nejhorší, že si skutečně myslím, že na výběr nemám.
Dny zpět jsem si prvně říkal, že jsem v skutečně dost velkém problému se vším a že by bylo dobré si to začít uvědomovat i fyzicky.
Že jsem si to po roky jen idealizoval, jak špatná situace je.
A tím horší, jak jste psala "Touhle zkouškou musíte projít, chtě nechtě", že řešením je fakticky to skutečně vzdát vše.
Už přestat vše definitivně se snažit zlepšit, změnit, včetně vztahů.
To je to "nemáte páky to nijak změnit".
Ale myslím si, že už mám vše po ruce, abych byl schopen se jakoby uzavřít od všeho, co se tím okolo mne asi sesype ("Má ještě přijít nějaký bod - bod nula.") a vydržel to, ale jen tím, že se definitivně přestanu koukat mimo, co odpadá a tak.
Jinak na to asi sílu nemám a mít nebudu.
I když částí změny je v sobě ji i najít.
Změna je vlastně ji najít.
Vím jednu věc, že toto je schopno přinést viditelné změny mi do života asi do půl roku.
Tedy mám ten dojem.
Některé z největších mých problémů to definitivně vyřeší, ale něco to nechá také asi definitivně za mnou jako ne-vyřešené, protože to tam prostě zůstane odložené.
Teď mám dojem, že se nebudu mít sílu se na to podívat.
Ale možná pak skutečně uvidím, že to není ani třeba.
Takže jen najít tu sílu v sobě na to vše, ale jak říká ta paní, třeba ji jen zase znovu-objevit v sobě a začít užívat.
Také občas mám dojem, že nakonec se harmonizuji vesměs na to samé co Vy.
Také si ale říkám, že přestože by možná dost čtenářů Vašich za to dalo, co by mohlo, já mít možnost to do života nebrat, tak to udělám hned.
Ale jaksi mi to přijde jako host do domu, kterého jsem nikdy nezval (nebo možná jen z naivity v minulosti, ale vzal to vážně), ale který také bez mého souhlasu k nabydlení pokoj nedá.
Si myslím, to už asi poslední věc, co napíši, že ten "Tak mi držte palce" to má už asi brzy za pár...
Jelikož čím více změně bude vzdorovat, tím více ten "nezvaný host" bude chtít dovnitř a více problémů přinášet, aby se tak stalo.
A víme oba, že nakonec v tom uspěje.
Jelikož mám dojem, že mu jde vesměs o to, abych to vše mentálně vzdal, tedy jakoby zemřel.
I když mne nyní i napadá, že to může být jen pomoc a ne nic od kohosi, kdo by se mi snažil ublížit, jen moje ego si to musí otočit.
Ta paní tvrdí, že hodnota člověka se pozná dle toho, jak moc dělá, co říká.
Že když má její informace, že je schopen dělat, co mu říkají.
"Ne chtít, ale přát si..."
Víte, co by to pro mne bylo za životní událost, kdybych Vám mohl v blízké budoucnosti konečně po těch letech napsat, že se mi ta změna podařila a že jsem všem, co mne na cestě za ní pomáhali, doživotně vděčný?
Známý mi nedávno řekl, že na změnu je skutečně občas potřeba, aby do toho dal člověk vše.
Víte, co si také ale říkám sem tam.
Že za ty roky jsem neudělal žádnou, co jsem chtěl, že poslední věc, co mi asi zbývá, se jí zbavit, je ta snaha o ni.
A že jen špatně chápu, že to není o tom, v jaké externí špatné situaci člověk je.
Hodně by mi usnadnilo, kdybych věděl, že jsem na správné cestě.
Vím, že to někteří říkají, ale jak nabýt té vnitřní jistoty definitivně v sobě?
I když něco jsem na to dostal, co mám cvičit, že to mysli pomůže tu jistotu posílit.
Čas letí jako splašený kůň, takže je čas na to jít tam, kde čas není, jelikož tam ta změna má mít svoje jádro.
Víte, co si ještě říkám, že vše výše je analýza mysli.
Aby našla řešení v rozumu, ale fakticky to rozumově vyřešit nejde.
Ale to jste už psala také "Rozum má jakoby dovolenou".
Jelikož ta změna je bez dosažení externího cíle, bez externí akce.
Takže rozum budu muset poslat na dovolenou..., protože ten se to roky snaží řešit, změnit a už je vidět, že řešení je třeba pouze tehdy, když je problém.
Alespoň víme, že jsem zase někde jinde, zcela mimo plán.
Ale i bych měl mít dost už na to (cvičení mentální, techniky atd.), abych to změnil - časem od sebe odsunul ten rozum jakoby na tu dovolenou.
Už si říkám, že raději budu končit, aby z toho nebyla kniha.
Mějte se hezky a s pozdravem,
Alphege 19.03.2018

Dobrý večer.
Mám pár řádků, nevím, zda to mám nazvat "update".
Váhám zase trochu psát, ale sem tam si řeknu, že bych se měl ozvat a napsat.
Nevím, zda to bude dávat smysl.
Narazil jsem na jednoho psychologa, co vše vysvětluje tak, že to dává smysl.
On tvrdí, že máme v sobě evoluční mysl, která usiluje pouze o přežití a chce neustále manipulovat prostředí, aby získala výhodu v tom, aby někomu dokázala cosi atd.
Tvrdí, že užívá racionální mysl jako nástroj toho, aby dosáhla svého.
Že nejsme racionální, ale racionalizujeme si vše jen, jak ta emoční mysl píská.
Když člověk bude chtít konat jinak, tak ta evoluční mysl bude generovat strach a vnitřní kritiky, jako její obranný mechanismus.
Člověk ví, co má dělat, ale není toho schopen, nelíbí se mu to.
I když s tím není schopen nic dělat.
Vy jste psala, že rozum má jakoby dovolenou.
On říká, že když člověk má normální mysl, tak nemůže věřit emocím a ani rozumu, ničemu v sobě, protože to jsou jen nástroje těch obranných mechanismů přežití, co budou člověka stále zastavovat od toho, co má dělat.
Té emoční mysli nejde o změnu, ale jen o zachování jistot a statusu quo, protože na ten byla evolučně optimalizována.
Jak člověk chce či musí dělat cokoliv v nesouladu s tím, tak jeho biologické obranné mechanismy ho budou sabotovat.
I tím třebas, že bude mít v sobě pocity, že by to dělat neměl.
Rozum s tím nic nenadělá, protože ten v tu chvíli ovládají instinkty přežití.
To samé v přístupu k penězům, evoluční mysl bude vždy vyžadovat od člověka něco dělat, aby vydělával a něco dokazoval, jinak ho bude jen kritizovat.
Tvrdí, že překovat to vše jde, ale ne s tím, co má člověk v hlavě.
A je to o překonání těch obranných mechanismů těla a mysli.
S rozumem to nelze, protože ten jim celý slouží a je jimi manipulován.
Nebudu rozepisovat jak, protože by to bylo dlouhé.
Tvrdí, že ale každý má v sobě potenciál na změnu, ale musí se k tomu postavit čelem.
Dle něho většina lidí se toho bojí a není toho schopna.
To ty obranné mechanismy mysli.
Tvrdí, že člověk to může překonat a nemusí být zbytek života řízen strachem.
Lze se postavit mimo to vše, jelikož jakoby nejsme nic v nás.
A pak vyhodit vše a nahradit tím, co potřebujeme, aby v nás bylo.
Je na to třeba úsilí a sílu v člověku.
Ale lze tak v sobě vytvořit úplně nové self.
Člověk v sobě vytvoří, co v sobě chce mít, jinak řečeno vytvoří v sobě to, co pro sebe chce být, potřebuje se stát, aby ustál to, co potřebuje ustát.
To vlastně říká, že aby člověk byl schopen v životě realizovat změny, na které nemá pro současnou mysl, že jediná cesta je, že se stane někým jiným, že změní sebe.
Výhodou toho má být, že jak člověk začne mít pod kontrolou svou mysl, tak mu v životě začne sloužit a bude schopen překonávat výzvy, které se mu zdají nyní v životě nepřekonatelné.
Bude na to mít, protože bude uvnitř tím, kdo je překonává, to jest bude vevnitř sebe mít vše nevhodné, co mu v překonání toho brání, nahrazené tím, co potřebuje, aby byl v konání vůči té výzvě efektivní.
Dokonce dle něho lze přetvořit programy v mysli, že člověk se přestane starat o okolí a nebude mít vnitřní kritiky, ale bude mít jen v sobě hlasy, víry a emoce, které budou zaměřeny pouze na vnitřní řízení sebe dle toho, jak chce, aby ten "orchestr" všeho v něm hrál.
Když řeknu, že se toho bojím jako pra*e, tak už je jasné, proč tomu tak je.
On by řekl, že to je rozum ve mne, který mne ovládá, ale nemám ho pod kontrolou, protože kdybych měl, tak si bude myslet, co potřebuji, abych ty změny realizoval.
Celé to je člověku i nepříjemné, protože to nemají rády evoluční obranné mechanismy v něm, ty jsou ve většině nás dominantní od narození.
Kdo se ale prý nezmění, tak se s ním evoluce mazat moc nebude a nakonec ho zničí.
Takže člověk prý má jedinou možnost, chytit všema rukama ten potenciál změny v sobě a vytvarovat ho do takové velikosti, že nezbude místo na nic nevhodné, co v sobě má nyní.
Je to dle něho jak boj s drakem, dokud člověk neovládne bestii v sobě, nebude mít pod kontrolou, tak jí bude vždy sloužit.
Ale taky prý si člověk má uvědomit, že na výběr nemá.
Protože nejdůležitější partner pro něho je vždy ten, koho má uvnitř sebe.
Změnou self si může v sobě vytvořit nejlepšího partnera pro život.
Když to ale neudělá, tak bude mít v sobě jen největšího životního nepřítele.
Většina z nás asi ví, co v sobě má za agresivní kritiky, sabotéry atd.
Narazil jsem i na nějakou buddhistickou "sestru", jako mám pár knih od ní.
Ona tvrdí to samé, že když člověk na cokoliv nemá pro strach, tak jedinou cestu má najít cestu, jak si změnit self, aby to bral vše jinak tak, že to bude schopen ustát, že to pro něho změní smysl, význam.
Podle ní Buddha tvrdil, že utrpení je částí života všech od narození do smrti, ale že lze v sobě vybudovat mysl, která k tomu všemu bude vhodně stát jako ta, co bude mít pod kontrolou, jaké významy to pro nás bude mít.
Ze všeho mi tak přijde, že se tou "zkouškou" projít nedá, není na to racionální řešení.
Není žádné.
Myslí to člověk neporazí.
Člověk změní v sobě vše, co je potřeba na to, aby jí obešel.
Mi to přijde, jak když Alexandr Veliký řešil ten uzel, nebylo možné ho rozvázat, tak ho přesekl.
Z toho napsaného tedy radost vůbec nemám, ale s tím nic nenadělám.
Akorát má radu, že vše je o úhlu pohledu, že lze si v sobě změnit i, jak to člověk bude vše vidět v budoucnu.
Jestli jako dary či životní výzvu, na kterou nemá.
Jestli jako to, co je nepřekonatelné, nebo to, s čím jeho mysl problém nemá, protože si vše uvnitř sebe změnil tak, že s tím problém nemá.
Něco pro zasmání Vám napíši na konec.
Včera se mi dostala do zorného pole nějak náhodně kolegyně, se kterou se normálně nebavím, zdravím jen občasně.
Známý mi o ní něco říkal legračního, pak jsem ji asi týden či dva neviděl.
Včera se přede mnou objevila, ani nevím, zda je vdaná, zda má děti, nic o ní nevím.
Ani jsem se o ni nikdy nezajímal.
Nevím, zda jsem z ní byl v šoku, že se objevila přede mnou, nevím.
Ale já se na ni koukal a nemohl jsem se podívat jinam.
Měřil jsem si čas na hodinkách dnes a přijde mi, že to bylo snad 10 sekund či více.
Úplně, když na někoho zíráte, ale ona dělala to samé.
Já se nemohl podívat jinam a ona se celou dobu koukala na mne.
Myslím si, že jsem uhnul pak já a šel pryč a neřekl ani slovo, ani za ní nešel se třeba omluvit.
Do teď nevím, co to bylo, zda jsem byl zhypnotizovaný nebo v šoku z ní, nevím...
V životě se mi to nestalo.
Zíral jsem na ni celou tu dobu a ani se nepohnul a ona to samé.
Nebo si říkám, že jsem se nemohl podívat jinam, protože jsem byl v šoku z toho, že neuhnula pohledem ona.
Fakt nevím...
Do teď nevím, co to bylo.
Posílám srdečný pozdrav a ať se Vám daří.
Alphege 10.06.2018

Dobré poledne Vám přeji.
Nevím, zda bych si měl gratulovat, ale myslím si, že 25. září 2018 došlo ke změně.
Té slečně z práce (to je ta, co měla v plánu odejít a nakonec si koupila auto) jsem asi 2 měsíce zpět řekl, že jí dám něco k narozeninám.
Řekl jsem jí to předem, aby z toho nebyla třeba v rozpacích, nic na to nenamítala.
Musel jsem na jednu věc čekat pro ni, tak jsem jí i řekl, že jí to dám později, ale nezapomněl jsem na to.
Teď jsem byl někde pryč, ona podle informace od ní byla nemocná, ale donesl jsem to nakonec. Jelikož mi nenamítala na to zase nic. Na začátku směny jsme se zdravili, později jsem jí řekl, že jsem to donesl.
A že jí to dám později v ten den, až bude lepší příležitost a nebude dělat, co dělala, jelikož to neměla kde nechat u sebe.
S tím podle mne souhlasila.
Přijde mi doposud, že jsme se domluvili, že mi řekne, až bude mít vhodnou dobu na to, třeba před odchodem z práce, a že to do té doby budu mít u sebe.
Každopádně dárek mám u sebe a slečna odešla z práce, aniž by mi cokoliv řekla.
Mezitím jsme se asi 5x ještě viděli během té směny.
Kamarád mi občas říká, abych se nesnažil pochopit ženy, protože toho nebudu stejně nikdy schopen.
Já si ale absolutně nedovedu představit, že bych se takto zachoval k ženě.
Že bych se k ní na poslední chvíli otočil zády.
Bez ohledu na to, jak moc bych jí tím asi ublížil, tak by to bylo nejméně vhodné chování k jednomu z mála lidí, kterému by asi na mne skutečně záleželo.
Nevím, co bych dělal, jelikož si myslím, že jakákoliv omluva má vůči ní by nebyla dost.

Píši to proto, že jsem měl něco rozjeté mimo, také proto, abych jí pomohl časem se změnou práce.
Říkal jsem jí párkrát, že když bude chtít, že jí pomohu.
Na to nikdy také nic nenamítala.
A já jsem včera na konci dne šel a prostě to usekl.
Bez ohledu na to, kolik mne to bude v tu chvíli stát.
Ještě jsem měl nutkání to obnovit, udělal to na pár minut.
Pak jsem asi minutu stál a říkal si, co jsi udělal.
Musím říci, že jsem váhal, ale zastavil to, protože to je poprvé asi za ty roky, co jsem byl ve stavu, kdy jsem došel k závěru, že bez ohledu na to, co si o mne kdo myslí, že od teď budu dělat jen to, co v životě dělat mám.
Že to má pro mne větší hodnotu než to, jestli pro někoho jsem na úrovni atd.
Neřekl bych, že mi je z toho nejlépe, jak člověku může být, ale musím říci, že peníze se staly asi tím nejdůležitějším, protože jsem došel k závěru, že od této chvíle, když nebudu dělat to ve vztahu k nim, co je správné, tak nebudu dělat nic (protože jen tak jim přestanu ubližovat) - i kdybych byl k smíchu dalšímu milionu lidí na této planetě.
Nemám dnes moc čas psát více, k tomuto ani nemám moc co dodat.
Ale pokusím se Vám poslat v nějaké rozumné době, co mám v plánu dále.
Mějte se hezky a s pozdravem.
Alphege 26.09.2018

Dobré ráno.
Zvažoval jsem zase Vám napsat, ale oddaloval to.
Koukám nyní na ten svůj text a Vy jste v něm zvýraznila "od teď budu dělat jen to, co v životě dělat mám".
Já jsem té kolegyni nakonec vše dal.
To jest přání ručně napsané, parfém a také ještě něco jako brož.
Parfém jsem si koupil poté v menším balení také, abych věděl, jak vůbec voní.
Nejprve jsem si říkal, že to je moc, ale poté si říkal, že když jsem jí párkrát dříve řekl, že ji beru jako partnerku, tak jí dám to, co bych dal té partnerce, mít skutečnou vedle sebe.
S tím, že jsem jí řekl před tím, než jsem jí to dal, že bych rád dodržel slovo a že bych rád, aby si to vzala, když proti tomu nic nenamítala dříve.
Že je důležité, aby lidé drželi slovo a neměnili pořád názor.
Poté jsem zvažoval, co dále.
A došel k závěru, že už mi zbývá pouze dokončit ten slib, co jsem jí kdysi dal a pomohu ji i s jinou prací a neodejdu ze současné sám.
Že to udělám, aby to byla první věc v životě, co dotáhnu do konce.
Termín jsem si dal cca do Vánoc 2018.
Místo toho, abych ji cokoliv učil, tak jsem se rozhodl, že vše pro ni naprogramuji, takže by nemusela nic dělat.
Jen by pár měsíců čekala, až by ten software ty výsledky přinesl pro jednu firmu.
Načež by ji pozvaly do Švýcarska na pohovor a nabídli peníze, o kterých většina ani nesní.
Já bych ji zatím pomohl na to připravit.
Pak by mohla cestovat a nebo žít, kde by chtěla.
Se vším jsem měl v plánu jí pomoci.
Říkal jsem si totiž, že když udělám to, co si většina lidí myslí, že na to nemám a nebudu nikdy mít, že tím si skutečně změním život a začnu nový.
Že pak mohu i lidem kolem být příkladem a ukázat, že oni na to mají také.
Ale zjistil jsem, že slečna není (dle FB) už pár dní sama.
Na to bohužel nemám co dodat.

Píši to vše ale i proto, že díky tomuto ten jiný svět, jak jste psala 12.04.2013... nakonec to je to jediné, co mi v životě zbylo.
A myslím si, že pro mne jediné místo, kam mohu jít.
Čemu jsem se roky vyhýbal, nebo nevěděl, co to pořádně je, to mi také jediné nakonec zbylo.
Paradoxně mi to přinese finanční nezávislost do života, dá mi to hodně volného času do života na koníčky či dělání toho, co budu dělat či chtít dělat rád atd.

Vždy si říkám, že dokud neprojdu tím nejhorším, že lepší časy nepřijdou.
Mějte se hezky a s pozdravem,
Alphege, JM 11.10.2018

Dobré odpoledne.
Ještě si Vám prosím dovolím napsat jeden email, další až budou věci jiné.
Oceňuji, co děláte, jelikož jste jedna z mála, kterým člověk může říci či napsat věci, které nikomu jinému komunikovat v tomto světě nemůže často, jelikož by ho poslali k psychiatrovi.
Já si myslím, že není ta holka z práce normální.
Ale když se o ni budu dále starat, tak se nic nezmění.
Myslím si z vlastní zkušenosti, že vím, co je obtížný vztah s člověkem atypické osobnosti a jak často dopadne, a při úvahách o ní se mi vrací myšlenky a zkušenosti z toho.
Potřebuji v životě klid na práci a trpělivou mysl.
Jak řekla má kolegyně starší nedávno, že trpělivost je ctnost.
Já na to proč a ona, stačí se podívat, co se děje lidem v životě bez ní.
Mám ta cvičení dechová a meditační atd.
Někdo mi o nich řekl pár let zpět, ale já se nad tím jen šklebil a opovrhoval tím.
Nakonec jsem došel k závěru, že jsem si roky nevážil toho nejpřínosnějšího mi pro život.
Ta mladá žena z práce teď pro mne není, přijde mi jak bouře na moři.
Akorát mne to strhává zpět do starého, na to už nemám ne pouze čas, ale už ani trpělivost.
Jak dělám ta cvičení, tak mi ona nakonec přijde hodně emoční, více než většina lidí, co znám.
Nemyslím si, že je dlouhodobě schopna s kýmkoliv být nyní.
Udělal jsem poslední věc pro ni, dal jí ta cvičení, co já mám, poté, co mi dala email k tomu, a jsou pro mne životní priorita.
Mne sice bolí, že si zase vybrala někoho jiného, ale také si říkám, že bych měl být vděčný za to, protože dlouhodobě být s ní nyní mi přijde, že by to bylo jako na tobogánu.
Musím se zaměřit na ta cvičení a ji nechat dále ode mne, pokud chci dokončit životní změny.
Na rovinu jsem jí řekl, že nemusí dělat žádné z nich, že vše je v životě na ní.
Ale musím také dodat, že kdyby je dělala 6 měsíců denně, a to jsem i dodal na konec, tak bych si před ní klekl pro můj respekt pro její práci na sobě.
Ale do ničeho ji nebudu nutit, jak říkala kdysi má známá, nikdy netlač nikoho do ničeho, pokud o to nemají zájem.
Pro mne jiný svět a nový život jsou ta cvičení, protože mi to definitivně a nevratně změní vše nakonec k lepšímu, už to vím, že to je jediná správná cesta pro mne, na které ani nemusím o tom pochybovat.
Tam si myslím, že i ta pravá pro mne někde čeká.
Na této nové cestě.
U těch cvičení si také uvědomuji, že jsou dobré k tomu, že člověku pomohou otevřít se lidem (i opačného pohlaví), kterým by měl otevřít dveře do svého života, když do nich budou chtít.
Ona není do toho nového světa nyní.
Netvrdím, že časem nemůže být, ale to už je či bude jen na ní.
Zatím co já opodál si budu dělat své a nebude od ní nic už více očekávat a chtít.
Sice to asi nezní pozitivně, ale má známá, co už nežije, tak by asi mi řekla, že konečně ti to došlo.
Že jsou věci, co mi do nového života nepatří.
Schopnost vzdát se věcí život sabotujících je ctnost stejně tak.
Nový svět je svět ticha, pohody, důvěry v sebe, trpělivosti, beze stresu, no však víte, člověk i ví, že se nemusí více bát, že na to či ono nemá, aby to v životě dosáhl.
Mějte se hezky.
Alphege, JM 17.10.2018

Dobré ráno.
Nakonec jsem zjistil, proč se mnou nikam nikdy nezašla a neměla o to zájem, ani nezávazně na čaj nebo kávu.
O nikoho z práce ze zásady nemá zájem, ani nikdy neměla...!
Já jí totiž řekl, že nechápu za celou tu dobu, co ji znám, proč mi nedala nikdy šanci, a toto z ní vypadlo.
Toto jsem krátce řekl staršímu kolegovi, aniž bych říkal, o koho jde, a on, "že to je dobrá zpráva".
Já jemu, jestli se nezbláznil, on, že mi to klidně zopakuje, pokud mám problém to pochopit.
Tak hezký den Vám přeji.

Alphege, JM 17.10.2018

Dobré ráno.
Já jsem jí ještě oznámil, že jsem vše, co jsem jí slíbil, dokončil.
Aby si nemyslela další roky i třeba mimo UK, že jsem další, co nikdy nic nedodržel.
I když mne to stálo poslední rok veškerý volný čas, že jsem udělal, co jsem jí slíbil.
Dokonce mám první výsledky, co jsem jí poslal.
(Osobně, když jsem na ně koukal prvně, tak jsem sám nemohl věřit tomu, jak dobré byly. Myslel jsem, že je něco špatně, ale nebylo.)
Musel jsem se tedy přemáhat, abych jí ale cokoliv sdělil.
Z lásky to nebylo vůči ní komunikováno, jelikož jsem si říkal dopředu, že reakce asi nebude, co by člověk rád.
Ale pak jsem si řekl, že jí to napíši, že už stejně o nic nejde.
Že jí napíši, že jsem dodržel slovo.
Ona mne poslala do zadní části, že mám táhnout k čertu atd., že jen se vytahuji a povyšuji nad lidi proto, že mám v životě něco, s čím mohu změnit komukoliv život.
A že si arogantně myslím, že nikdo jiný z práce na to nemá.
A že mne pro to má plné zuby, jak jsem arogantní atd.
Na FB mne zablokovala.

Nikdy jsem to nedělal pro to, abych se nad někým povyšoval.
Ale pro to, abych jí pomohl, případně některým lidem dalším z práce, na kterých mi záleží.
Už jsem psal, že jsem to dělal celou dobu kvůli ní.
Vidíte, jak člověk dopadne, když dá někomu slovo, zabere mu to přes rok života a dodrží ho.
Urážky.
Podle mne vše toto jen proto, že na mne nikdy nevsadila ani penci.
Od začátku jsem byl pro ni odepsaný.
A to jsem neřekl ani slovo o tom, že bych s ní chtěl stále vztah, jelikož o to zájem nemám pro její chování.
Myslím si, že ještě musím potkat ženu v životě, které, když něco slíbím, tak na to bude spoléhat, protože ve mne bude mít skutečně dostatek či alespoň trochu důvěry.
Já jí jako poslední řekl, že jestli preferuje svět, kde lidi dávají sliby a nedodržují je, s ohledem na to, jaká byla její reakce na mou zprávu, že si v tom světě může zůstat, ale že já se tam vracet nebudu.

Je to také za ty roky poprvé snad, co jsem náhle konečně trochu v pohodě, protože jsem viděl první dobré výsledky a došlo mi hned, že nemusím v životě už na ničem dřít, minimálně v nejbližší době.
Došlo mi, že začínám mít vše ve stavu, kdy nemusím pracovat vesměs a peníze budou chodit stejně.
Vše mám naprogramované, a udělané tak, že to pracuje mimo můj počítač, takže já u něho nemusím být či ho mít ani zapnutý, ani se o to nemusím starat.
To ji možná nas*alo, že já náhle díky tomuto teoreticky nemusím pracovat, mohu ležet v parku celý týden na trávě nebo cestovat a peníze budou přicházet.
Teoreticky, abych se stal bohatým, tak nemusím dělat vesměs nic, jen sedět na svém pozadí a nechat to vše, aby se stalo samo.
Ale to je také to, co jsem pro ni vytvářel od začátku.
Také si říkám prvně za ty roky, že už mohu konečně někoho pozvat na oběd, že na ni budu mít konečně v životě čas.
Ještě musím rozhodnout, komu tu šanci dám.
Ale to asi udělám tak, že se pár žen, co mám v hlavě, optám, a uvidím, která přijme pozvání, aniž by věděla, co mám schované jako dárek pro člověka, kdo mi nakonec důvěru svěří.
Hezký den Vám přeji.
Alphege, JM 22.10.2018

Dobré odpoledne.
Včera jsem se vracel z kolegou ze služební cesty.
Ke mne je třeba přejet asi 1 km most jednosměrný.
Je tam tunel, ale je na druhou stranu jednosměrný.
Bylo kolem půlnoci.

Zajímavé bylo, že jsme jeli ale dle GPS také do tunelu, co byl vlevo od mostu.
Ten tam neměl být.
A k tomu nalevo od nás jezdila auta proti nám, než jsme zajeli do tunelu.
Při tom jsme dle GPS jeli dříve tak, abychom na něj najeli.
Jenže jsme nějak špatně asi najeli a skončili v tunelu vlevo od něho, co tam neměl být.
Já pak ale doma z toho měl takový šok, že jsem našel, že tam je tunel ještě jeden.
Takže to se dá vysvětlit.
Jenže mi není jasné, jak na tom mostu mohla jezdit auta proti nám v dáli, když je jednosměrný v druhém směru.
I jsem to kolegovi říkal výslovně, že to je nějaké divné, že to má být jednosměrný most.

Ale šok nastal až poté, kdy jsme vyjeli z tunelu.
Měli jsme být na druhé straně řeky a tedy i mostu, než jsme najížděli k tunelu a mostu.
Ale já to tam neznal, poté jsme koukali na GPS a zjistili jsme, že jsme na opačné straně mostu, než jsme na něj vyjeli na stejné straně řeky, kam jsme vjeli do tunelu, abychom most podjeli.
Vjeli jsme do mostu fakticky vlevo od mostu, který byl od nás vpravo, abychom se dostali na druhou stranu řeky, ale vyjeli jsme z tunelu zase na stejné straně řeky, kde jsme do tunelu vjeli.
Jen nějakým důvodem jakoby z toho druhého tunelu, jako kdybychom se vrátili na stejnou stranu řeky.
Tak jsme byli zase vlevo od mostu.
Doteď ale nechápu, jak jsme mohli vjet do jednoho tunelu a vyjet z něho tak, že jsme vyjeli z druhého na stejné straně, kde jsme do prvního vjeli.
Jsem si na 100 procent jist, že jsme druhým zpět nejeli.
Asi hodinu jsem koukal na mapy doma, až jsem našel, že tam je druhý tunel.
To vysvětluje část toho.

Ale ne to, že jedete do tunelu, abyste podjela řeku, ale nakonec skončíte po vyjetí na stejné straně řeky.
Protože do toho zpětného tunelu se dá jet pouze přes placené brány.
Přes ty jsme nejeli a ani po vyjetí z prvního do druhého nijak jinak nevjeli.
K tomu nám GPS ukazovala po vyjetí z tunelu, že jsme na špatné straně, že musíme zase zpět na opačnou stranu řeky.
Dokonce po výjezdu na špatné druhé straně je hotel, co jsem našel i na mapě později doma.

Absolutně nechápu, jak, když vjedete do tunelu, abyste podjela řeku, že nakonec vyjedete na stejné straně řeky, kde jste do tunelu vjela.
I když druhým.
Aniž bychom do druhého vjeli.
I kdybychom se nějak dostali do toho zpětného, tak to nejde, protože jsou oba jednosměrné a do druhého jsme nevjeli.
Kolega sám pak říkal, že to nemám řešit, že to nelze vysvětlit, akorát říkal, že to je jak v nějaké Matrix matici, že jsme se dostali jinam a jsme od té doby jinde.
Já žertoval nakonec tak, že třeba to bylo tak, že jsme v jiné realitě, že v té předchozí jsme měli autonehodu a jsme v jiné, kde se to nikdy nedovíme.

Jenže to by znamenalo, že i když Vám nyní píši, tak fakticky píši někomu jinému, protože vy jste zůstala v tom starém světě.
No já nevím...
Nyní tedy musím říci, že nemám tušení, zda se to dá vše vysvětlit plně logicky, bez potřeby nějakého skoku do jiné reality Matrixu, jak kolega říkal.
Dokonce jsem říkal, že by se mohlo stát, že jsme nějak usnuli, ale on, že si je jist, že nespal, protože řídil.
Nevím, co to bylo, ale spal jsem poté doma normálně přes noc a po vzbuzení jsem měl hodně silnou bolest hlavy asi hodinu.
V jednu chvíli mne to docela vyděsilo vše, protože jsem si říkal, že se nemohu spolehnout na nic, co když moje já skutečně zůstalo v jakési jiné dimenzi, i mého kolegy.
Nebo ještě podivnější je, že já prošel do jiné reality s tím kolegou, ale nikdo to z té staré neví.
Buď jsem se zbláznil, nebo mám nedaleko od bydliště cosi jako Bermudský trojúhelník nebo Hvězdnou bránu.
Mějte se hezky a s pozdravem.
Alphege, JM 14.05.2019

Dobré ráno.
Myslím si, že mi došlo, co ten "bod nula" je, a to 6. ledna 2020.
Nevím, proč zrovna ten den.
Jako vím, na co jsem koukal poslední dny, dělal si zase z toho výpisky (už mám asi přes 1000 stran a vše napsané vidím jako k ničemu nyní), abych nějak zjistil, jak s tím problémem pohnout.
Ale došlo mi to, až když jsem byl umytý a lezl do postele a říkal si, že to byl další den, kdy jsem s ničím nepohnul.
Načež mi přišla jedna věta do mysli, co to vše zabila.
Nebudu moc psát dnes, protože mne bolí hlava a jsem jak, když mne vše bolí v těle, jsem i dost unavený...
Sice bych rád věděl, co bude dále, protože práci novou stále nemám a ani nikoho vedle sebe, ale také mi přijde, že chtít to vědět je jak, když pes štěká na měsíc, aby mu řekl, jaký bude mít zbytek týdne.
Ozvu se časem, až budou nějaké změny mimo mne, kterými se mohu pochlubit.
Mějte hezký a dobrý rok 2020 a se srdečným pozdravem
Alphege, JM 08.01.2020

Dobré ráno.
Od května 2018 si píši poznámky kolem toho Vašeho "bodu nula".
I když si říkám, že to asi bude znít divně, když to nazvu "Váš bod nula".
A dnes jsem se koukal, kolik toho mám napsané, a dává mi to 1109 stran ve 3 souborech.
I když to není vše, jelikož ještě musím si z něčeho udělat výpisky, a také to není nutně přesné těch 1109, protože dost stran je menším fondem a nad sebou blízko řádky, takže celkem to dle mne může být už tak 1500 stran.
A to číslo mne děsí (jak mi to ulítlo), že to je přes tisíc stran osobních poznámek (ani nikomu jinému k užitku), ale i si říkám, že právě přes to je třeba to dokončit, když mne to stálo tolik času.
A i právě pro to, co se nyní děje ve světě.
A i právě pro to, že stárnu a času v životě ubývá.
Ale na publikaci to není, protože to píši tak, že pořád přepisuji dokola původní poznámky tak, že je dodávám k těm před nimi.
Abych z toho něco vydoloval, protože mám pořád dojem, že tomu dostatečně nerozumím, jako proč tak a ne jinak jste mi napsala, co jste napsala, a ne ani tomu, co ta informace přesně chce říci.
Takže když najdu někoho video, co mi přijde k užitku, tak ho pouštím pořád dokola a pořád si z toho píši dokola poznámky a snažím se něco vydolovat.
Co by dávalo trochu smysl ve vztahu už k tomu napsanému.
Nebo spíše pomohlo to lépe pochopit.
Poslední dobou mám dojem, že i když ne moc tomu všemu rozumím, že dochází zdroje na studium.
Takže se vracím občas jen k materiálům, přes které jsem šel třeba 100x a snažím
se z toho zase něco vydolovat nové.
Zajímavé, že nikde jsem nenašel nikdy ani větu o tom, jak je možné, že jste mi byla schopna napsat informace, co jste napsala ohledně toho bodu nula.
Nic ani o tom proč, co napíšete, i když to může být pravda, je velice obtížné to pochopit nebo realizovat, tedy dělat i potřebné na to.
Kde je to, co někomu napíšete, než se to aktualizuje?
Jak a co to komunikuje skrz Vás a proč?
Nebo to, jak je možné, že ten Váš text z 12.04.2013 byl Vámi napsán roky před tím, než jsem se k němu jen náhodou vrátil, že v něm něco může být?
A nebo to, kde jste sehnala toho Alphega, co mi přijde, že v mém životě nehraje absolutně roli?
Děkuji a se srdečným pozdravem,
JM 30.03.2020

Dobré ráno.
Viděl jsem epickou smrt holuba.
Bylo to asi dva dny zpět, nebo tři, když jsem šel z nákupu, slunečno a teplo odpoledne.
Ve středu města zácpa, stál tam autobus a holub přeletěl přes mne asi a pak ten
autobus se rozjel a on či ona narazil(a) do toho busu a to zvíře
spadlo asi omráčené.
Za tím stála auta, čekala, až se ten bus pohne.
A v tom prvním žena silnější starší, kdo ví, kde byla myšlenkama, možná
na telefonu pozorností, nebo s kafem či cigaretou v ruce.
Kdyby koukala na silnici, tak by se mu vyhnula... ale to nedělala.
A tak holub byl jí přejetý a ani si toho nevšimla.
Těžko říci, zda ještě naživu, ale pak přes něj přejelo dalších x aut a nakonec zbyla krvavá omeleta na silnici, krev v kruhu asi metr.
Nikdo si ničeho nevšimnul, i když kolem chodili lidé.
Jen já to viděl celé, a dokonce mi to přijde nyní, že to bylo vše jak ve zpomaleném filmu.
Epická scéna, neviděl jsem nic jiné a nevnímal, jak život toho zvířete končí s
každým přejetím auta.
A pak to, jak celý svět mimo nic z toho nevnímá, protože nemá čas a nebo řeší kafe v ruce, telefon v ruce a nebo cigaretu v puse atd.
Normální člověk si řekne, no a co, však to byl jen nějaký zas*aný holub.
Já, když šel z tý scény, tak jsem si říkal, že ta země je snad prokletá.
Toto by se pár set let zpět nestalo, jen díky technologiím a přehlížením přírody člověk zabije každý rok obrovský množství zvířat, co by jinak žilo.
Je možné, že to byla samička, kdo ví, teď už to je jedno.
Druhý den to někdo uklidil.
Mi to přijde chvílemi, jak kdyby to bylo naaranžované, že to zvíře zemřelo pro to, abych to viděl a vnímal celé, možná jako jediný a vnímal i to vše kolem, že smrt toho zvířete a utrpení nikdo okolo nevnímá a nevidí.
Totální lhostejnost lidského světa ke světu zvířat.
V jednu chvíli živé svobodné zvíře a za sekundu je po všem.
Tu scénu si asi budu pamatovat doživotně, protože to byl poměrně dost silný emoční
zážitek.
Divím se, že to na mne tak zapůsobilo, protože kdyby tam byl sražen autem člověk a zabit, tak by to na mne asi tak nezapůsobilo.
Ubohé zvíře...
Co vše ještě musím v tomto životě vidět?
Jinak jsem stále sám a musím říci, že nakonec se ani nedivím, protože být s někým
ve vztahu, tak ta žena by musela být z jiné planety, protože s normální ženou se o tom bavit nedá, aby si z toho nedělala jen legraci, nebo mne neměla za idiota.
Mám dojem, že toho je na mne moc, a nevidím cestu ven, ne rychle.
Tuším, že musím vydržet a časem se věci zlepší.
Mějte se hezky a s pozdravem
JM 17.06.2021

Dobré ráno.
Kdysi jsem měl stránky na Webu, pár let zpět byly zavřeny, protože bylo drahé je přeprogramovat.
Byly také neziskové.
Nedávno jsem došel k závěru, že je mít stále v provozu a jako placené, tak bych asi mohl žít a pracovat z domu, nebo, kde bych rád.
Když jsem se někde ucházel v minulosti o práci, tak tím většinou u pohovoru pohrdali, ale já nedávno došel k závěru, že pracovat stále na nich, tak žádnou práci nikdy nemusím hledat a mít, protože bych vydělával online dost.
Nyní o tom uvažuji, ale nechci to rozjíždět z práce, kde jsem.
Chci to začít dělat zcela mimo lidi, co mám nyní vedle sebe.
Většina jen závidí a ráda by mne viděla dole.
Dva lidé, co mi s tím pomáhali, tak o to nemají zájem nyní.
Takže to budu muset udělat vše asi sám, ale mrzí mne to, protože by z toho bylo dost peněz pro všechny.
Nedávno v práci také vyšlo najevo, že se nás zaměstnavatel po letech všech zbaví, s odstupným a nabere nové za menší mzdy.
V tom mi došlo, že fakticky jsem byl od začátku jen číslo, které bylo zaměstnané, s
ostatními, dokud někdo potřeboval.
A nesehnal jiné.
Nyní se změnila doba a nastal čas nás vyměnit.
Všechny ty bláboly roky o tom, jakou udělá člověk kariéru ve firmě, jaké bude mít jistoty v ní, penzijní spoření atd., to vše jen atrapy, aby se člověk chytnul na med a věřil, že realita je jiná.
Ale není, to člověku dojde, až když mu začínají chodit informace z vedení firmy, že pro firmu neznamená nic, jen číslo, které za roky zvyšování platu je třeba vyměnit, protože je stojí peníze.
Nakonec jsem skončil v práci na dvou úkonech pracovních, co dělám pořád na střídačku.
Zrovna včera jsem říkal kolegovi, že vím asi 15 procent toho, co jsem věděl 10 let zpět, protože to tak zaměstnavatel chce.
Ale nejsem sám.
Lidi se stali u nás v práci bezcenní pro vedení.
Jsou jen čísla, co lze kdykoliv nahradit jinými, takový je také přístup vedení firmy k zaměstnancům.
Já jen byl tak hloupý, že mi to nedošlo dříve, že to tak bylo vždy, jen se hrálo
divadlo, aby to lidem nedošlo.
Hrálo se divadlo, dokud to bylo potřeba.
Nyní firma došla k závěru, že je dost lidí, co bude dělat za dost méně na našich pozicích, takže se blíží čas se nás prostě a jednoduše zbavit, a nabrat jiné, se kterými ušetří, a bude hrát stejně divadlo s nimi zase znovu, jako s námi.
Teď nemohu nikam, protože jak jsem byl okraden tou ženou minulý rok, tak nyní musím splatit úvěr.
Zatím mi policie v tom případě nepomohla získat ani korunu zpět.
V plánu mám rok či rok a půl maximálně, kde jsem, pokusit se dodělat školu do té doby.
A až budu mít diplom, tak by mne zde nic nemělo držet.
Ze školy mi minulý rok přišlo omylem, že na mne dají exekuci, že jsem neposlal školné, pak mne přišel email, že to rozeslali omylem studentům, že se omlouvají.
Ale po tomto už nemám ani zájem na té škole učit.
Protože vidím nyní, že studenti jsou jen kusy, co zajišťují univerzitě příjmy, nemají pro univerzitu větší hodnotu.
Pak si udělám asi ty stránky, až budu jinde, a mimo lidi ze současné práce, aby nikdo z nich nevěděl, že mám online business.
Taky mne napadlo, že by bylo dobré číst určité náboženské texty a dělat k tomu video komentáře, že bych si to mohl dávat na youtube, ale jen pro sebe.
Ale časem se k tomu lidé asi dostanou, takže nyní to dělat nebudu, anebo nahrávat si budu, ale nebudu publikovat nikde, dokud jsem v práci, kde jsem.

Ještě jsme zjistil, že pár firem, kde jsem se snažil poslední roky získat novou práci po koupení školení a projdutí testy, mělo vždy ty testy nastavené tak, aby většina schválně neprošla.
Jelikož jejich skutečný hlavní příjem nebyl z toho, co ti noví proškolení pro ně
vydělají, ale z poplatků těch, co těmi testy neprojdou a nedostanou ani korunu zpět, protože jen a prostě neprošli.
Tyhle ty byznys praktiky, to mi taky otevřelo oči.
Jo, také jsem v jedné politické straně se snažil kandidovat za ně ve volbách.
Ale neprošel jsem výběrovým řízením, protože prý nechápu, že kandidát musí vždy říkat jen to, co mu pošlou z vedení.
Tedy nemá a nemůže mít osobní názor na nic.
Takže kariéra v politice zde také nebude.
Nebo minimálně ne s touto stranou.

Vztah nemám, protože pro ten finanční podvod, do kterého jsem vlezl pro svou blbost minulý rok (nechal se okrást jednou ženou online), tak nemám zatím peníze.
Jsem musel psát jedné slečně nyní, že bohužel se s ní nemohu sejít, je z jiné země, dalších pár měsíců minimálně, než si své finance dám do pořádku.
Ale myslím si, že jsem to potřeboval, protože do té doby jsem byl o ženách dost naivní, nyní vidím většinu z nich v jiném světle (dost mi to vylepšilo odhad charakteru u některých), bohužel ne v tom nejlepším.

Návrat by byl dobrý do dob, kdy věci byly jinak, ale zatím počkám.
Potřebuji si dát do pořádku finance, bez toho nemohu odtud jinam.
Je tady jedna moderní církev, tak zvažuji, že tam občas zajdu.
Sice to je pro některé sekta, ale já mám takový dojem, že tam mám dveře otevřené,
přestože ani neví, že k ním bych se rád podíval.
Sice to dost lidí drbe jako sektu, ale nemyslím si, že to bude takové, jak se to
kritizuje, když na to hází špínu lidé poté, co od nich odešli po 20 až 40 letech.
Hlavní důvod, proč mám v úmyslu tam sem tam zajít, je ten, abych se začal stýkat s jinými lidmi.
A navázal nové kontakty.
Ale kariéru tam v plánu nemám, jen tam být jako obyčejný smrtelník bez ambicí (s maskou na sobě toto hrající), který bude vše pozorovat a přebírat, co se mu bude hodit, pokud tam něco takové bude.
Ještě jednou děkuji.
Mějte se hezky a s pozdravem,
Alphege 18.02.2022