Prohlášení při příležitosti návštěvníka s číslem 1500 000
Právě dnes dosáhl na web Wahlgrenis.cz návštěvník s pomyslným číslem 1 500 000. Není to málo a chtěla bych Vám za dosavadní přízeň moc poděkovat. Nebudu sice zkoumat, kdo přesně to byl, odkud byl a ani nikam nepojedu...
Jako tomu bylo u
milionté Markéty ...
Nechci bilancovat, víte dobře, že to nemám ráda. Přesto považuji za nutné v tuto chvíli zmínit, že tento web je stále jakýmsi mým virtuálním deníkem.
Na tom se nic nemění.
S nikým nezávodím, nikoho nechci trumfnout, nedokazuji si tady vůbec nic. Občas sice zareaguji na výroky některých tzv. kartářek nebo věštců, ale to ještě neznamená, že s nimi nějak bojuji. Každý má svou cestu, jistě volí ta nejvhodnější slova a odpovídají podle svého nejlepšího svědomí.
Věřím, že každý má uvnitř sebe jakýsi morální kodex, kterým se řídí. Nebo by tam alespoň něco takového být mohlo... Pořád věřím v to lepší uvnitř každého z nás.
Rozhodně si nemyslím, že bych svými výroky nějak podrážela jejich autoritu, že bych jim snad odebírala klienty, to bych si ani nedovolila, o tohle tady přeci nejde.
Na nikoho nepoukazuji, každý, kdo tento web navštíví, si může udělat vlastní obrázek. Nikomu nic nevnucuji.
Navíc tento web nikomu nic neslibuje, není to poradna, ale skutečně můj deník, to, co se mi děje, si nezapisuji do sešitku (bylo by jich už moc), ale právě sem.
Za necelých pět let tohoto webu, výročí vychází na 14. února 2009, se všechno tady odehrávalo jako aktivita v mém volném čase. Ano, vedle klasického pracovního poměru, nikdo by ty hodiny nespočítal. O to ale ani nejde... Toto není výdělečný web, není tady jediná reklama, i když nabídky mi samozřejmě chodily. Vybírám si, s kým by mělo být mé jméno spojeno.
Všechno, co je tady napsáno, je k dispozici všem, s nikým si nedopisuji soukromě.
Děkuji Vám za všechny Vaše reakce, za obrázky, fotografie, automatickou kresbu.
Nebudu tady nic opakovat, co se povedlo nebo nepovedlo, co se narodilo, co nezemřelo.
Kdo si tady čte, ví...
Nejsem virtuální bytost, kdo měl zájem se se mnou setkat, už se setkal.
Před nikým se neschovávám, nikam neutíkám.
Nemám sice žádné "školy", žádné kurzy, nečtu v chytrých knihách, ale o to asi ani nejde...
Jsou ještě jiné cesty, po kterých se dá jít...
Teď už jsem ráda, že jsem před časem s tímto deníkem začala.
Byl to ale obrovský krok do neznáma.
Vnímám od Vás obrovskou podporu.
Směřujete mě dál.
Víte, kdy se raduju, kdy se něco děje, kdy pláču...
Od ledna 2009 otevírám atelier v Pardubicích.
I to je další vývoj, zatím nevím, kam až půjde a do čeho se překlopí...
Není to moje rozhodnutí, to jste pochopili.
Sice jsem už mnohokrát polemizovala s další cestou, s tím, jestli to má vůbec smysl.
Ale to už vím.
Má to smysl.
Důkaz jste mi dali tisíckrát.
Vím, že tam někde někde někde... jste.
Děkuju.
Vím, že se vracíte.
Děkuju.
Vím, že listujete v mých knížkách.
Děkuju.
Je to zvláštní pocit...
Dějí se věci mezi nebem a zemí, nepokládám to za nic podivného, ale stále s pokorou vnímám další indicie.
Děkuju, že jste se mnou, že mě na mé cestě sledujete a když třeba jen trochu zapochybuju, řeknete mi, abych se nebála...
Já se nebojím.
A ještě musím dodat, že nikoho nenutím, aby tento můj deník otevíral a četl si tady.
Je to můj deník!
Nelákám sem nové uživatele internetu, neslibuji žádné zázraky, ani odpovědi na složité otázky.
Jen si myslím, že se děje to, co se dít má.
Kdo pochopí, pochopí, pro ostatní je čas zde strávený jen ztrátou času.
Přeji Vám ty nejkrásnější vánoční svátky...
© Wahlgrenis
25.12.2008
