Ještě mu nejsou dva, je to bojovník, plný síly
Dobry den mila Wahlgrenis
mam krasneho anjelika synceka.
Je uzasny bojovnik, plny sily a zivota.
Trapi ma vsak jedna vec: Je nepokojny, neposlusny.
Viem, ze deti take su a urcite by som nechcel cvicene zvieratko, ktore caka na povel v kute, to urcite nie.
Je to taky vzdor, 100x mu z usmevom poviem, co ano a co nie, a on 101x urobi inak.
Mne to pride, ako keby chcel silou mocou bojovat a dokazovat svoju pravdu a ked mu poviem, ze Nie, to nesmies, zacne si udierat hlavku o podlahu, zacne sa sam hryzt, sposobovat si bolest a potom plakat, mne je to tak strasne luto.
Niekto mi povedal, ze chce viac pozornosti, ale s manzelkou sa mu naplno venujeme, stavame, kreslime, chodime von, rozpravame sa spolu.......
Ja ho respektujem ako individualitu, respektujem, ze ma svoj nazor, ale niekedy som jednoducho v koncoch.
Co moze byt pricinou jeho vytrvaleho vzdoru, nepokoja a boja.
Chcel by som mu nejak pomoct a usmernit, nie ho ovladat.
Mila Wahl, prosim o radu, nejaky postreh, aby sme vychadzali spolu lepsie a spolu sa tesili.
dakujem
Janny 05.01.2009
Milý Janny,
první, co mě při čtení Vašeho dopisu napadlo, bylo, že tahle dušička nechce přijmout podřízenou pozici.
Neumí se srovnat s tím, že by ji někdo mohl něco přikazovat, něco poroučet, že musí poslouchat.
Na tohle nebyla v minulosti zvyklá.
Nechci přímo přibližovat její pozici, ale mohl to být výrazný mluvčí, možná diktátor nebo duchovní otec...
Každopádně si byla svou pozicí ve společnosti nebo v okruhu lidí, kterých se to týkalo, jistá.
Byla to autorita, která ale nebyla nijak vynucovaná, ale zcela přirozená.
Nešlo o peníze, o sílu mamonu, peníze tady nehrály roli.
Ovšem na konci života došlo k nějakému pochybení.
Snad tady najednou peníze svůj význam dostaly, i když to tak být nemělo.
Možná něco důležitého prodala, zpronevěřila.
Každopádně tím byl její duchovní růst zastaven, i když původní cesta měla být vzhůru.
Stala se chyba, která se jen tak prominout nedá.
Přestože je tato duše už hodně na výši, má být nyní mírně omezena, aby si uvědomila, co se tehdy stalo.
Zatím to vypadá tak, že se prosazuje silou, vynucuje si pozornost, na kterou byla zvyklá.
Ale naráží logicky na odpor.
Musí poslechnout autority, vlastní rodiče.
Vás si nevybrala náhodou...
Byli jste ti, kteří tehdy měli poslouchat její slova, její vize.
Teď se ale karty obrací, což sice na počátku přijala, ale nyní, když konečně chápe, co se děje, je rozladěná.
Takhle si to nepředstavovala...
Kolem sebe vidí samé zmatky, nic není tak, jak by si představovala.
Všichni jsou tak nějak proti ní zaměřeni, nemá žádné spojence.
Tady je každá rada drahá.
Časem pochopí, že tento svět je celý divný, všichni jsou jakoby na jiné vlně.
Hledá pořád někoho, s kým by se mohl spřátelit, ale zatím to je marné.
Řešení je tady zase přes minulosti - usmířit se s tehdejším společenstvím.
Zjistit, k jaké chybě došlo, co se stalo a pokusit se to vyladit, požádat o odpuštění.
Zatím se pere s každou informací, která k němu dorazí.
Neví, jak se zařadit, neví, co s tím dělat, Vy pro něho nejste odpovídající autoritou.
Myslím, že tohle by se mělo řešit opravdu akutně.
Wahlgrenis 05.01.2009
Milá Wahlgrenis,
srdečně Tě zdravím a přeji láskyplný nový rok. Chtěla bych sdělit pár slov Jannymu.
Milý Janny,
zcela chápu Vaše pocity z chování maličkého syna.
Zažívala jsem dost podobné situace.
Mému synovi je dnes už 15 let a mohu Vám zcela otevřeně a s hrdostí rodiče říci, že je naprosto úžasnou osobností.
Základní školu zakončil nejen s krásným vysvědčením, ale hlavně s důstojností ve všech směrech.
Teď studuje na střední škole.
Ve škole nebyl středem pozornosti, nebyl vůdcem party, nebyl obětí ani ničím podobným, byl jiný, samotářský.
Měl už jako dítě svou cestu.
Kolektiv i pedagogové ho přijali jako člověka zodpovědného, spolehlivého, chytrého.
Tuto pozici si vybudoval sám svým chováním k ostatním.
To, že jim možná někdy připadal jako "mimoň", on dokázal nést.
Nedělám si žádné zvláštní zásluhy.
Ani nevím, zda moje výchovné metody byly v jeho raném dětství ty správné, ale jak má člověk poznat to správné, že?
Vím, že mě to stálo mnoho trpělivosti.
Odmalička byl hodně zvídavý.
V roce a půl tak živelný, že jsem ho brzdila neustálými podněty.
Hodiny a hodiny vydržel pak sedět se mnou u obrázkových knížek a rozmlouvat o všem, co v nich viděl.
Líbilo se mu to.
Brzy jsem pochopila, že pokud chci, aby rozházené hračky byly uklizené, musím si je uklidit sama.
Křik, výhružky,tresty byly bez účinku, jeho vůle byla hodně silná.
Odmítal poslouchat "pokyny" sebelíp zaobalené, až jsem zvolila cestu dobrovolnosti typu:
"milé dítko, nechceš-li jíst, tedy hladov. Chceš-li se vztekat a křičet, posluž si, nic tím nezískáš a všechny okolo naštveš".....apod.
Nikdy to nebylo tak, že si vynutil jakýmkoliv projevem vzteku nějakou věc.
Časem, jak roky ubíhaly, pokora přišla sama.
Změnil se postupně syn, změnila jsem se i já.
Hodně si povídáme o všem možném, o víře, o penězích, o světě, o osobnostech...
Nejsem dokonalá důsledná matka, chyb bylo víc než dost.
Jeho duše si mě vybrala, možná právě kvůli těm chybám, aby se na nich dokázala cosi naučit i já se mám od svých dětí stále co učit.
Syny máme s manželem dva a každý je jiný, každý potřeboval a dosud potřebuje úplně odlišný přístup.
Vždy když se ptáte o radu, lékaři, přátelé, léčitelé Vám ji poskytnou vždy v dobré víře, ale celé břímě výchovy bude stejně vždy ležet jen Vás, na rodičích.
Tímto jsem Vás, milý Janny, chtěla povzbudit a popřát Vaší rodině hodně štěstí a trpělivosti, abyste se za pár let s úsměvem vrátil ke vzpomínkám na toto ustarané období.
Dana 06.01.2009
Mila Wahlgrenis
dakujem za promptnu odpoved
Pises mi:
"Řešení je tady zase přes minulosti - usmířit se s tehdejším společenstvím.
Zjistit, k jaké chybě došlo, co se stalo a pokusit se to vyladit,
požádat o odpuštění."
Mozem poprosit o odpustenie aj ja za neho????
Janny 8.1.2009
Milý Janny,
v tomto případě by bylo důležité dostat se do doby, kdy tento karmický problém vznikl.
Na to je řada postupů.
Dá se to přes kineziologii, ale i kyvadlem, i když to není lekce přímo pro začátečníky.
Tady je nutné začít pracovat s duší ještě ve chvíli, kdy krize nebyla.
A v okamžiku, kdy vznikl problém, pochopit, z jakých důvodů k němu došlo.
Mohlo tam být momentální pochybení, zkrat, kdy se jedná úplně jinak.
Tady je třeba duši jakoby znovu tváří v tvář nastavit tomuto problému, této zkoušce, ona by měla pochopit, že něco se děje špatně.
Duše si uvědomí chybu a tím se už její další vývoj odebírá jinudy, po lepších cestách.
Problém by tam mohl být vyřešen.
Je pravděpodobné, že byste to mohl zvládnout.
© Wahlgrenis
08.01.2009
