Muži bych zoufale ráda dala dítě, které si rozhodně zaslouží
Dobrý den,
ráda bych Vám co možná nejstručněji napsala svůj příběh a poprosila o radu.
Nyní v červenci mi bude 47, mám dvě dospělé děti z prvního manželství.
Nyní jsem dva roky vdaná za nového muže, který je mladší o dvanáct let a rádi bychom měli ještě společné miminko.
Nedaří se.
Vím, že můj věk už není vhodný pro početí.
Snažíme se proto pouze přírodní cestou.
Nechceme pokoušet přírodu a nutit ji, do čeho se jí nechce.
Přesto stále věříme...
Mé první manželství trvalo dvacet let a bylo plné hádek, manželova alkoholismu...
Dnes vím, že jsem udělala velkou chybu, že jsem neodešla dřív a nezajistila pěkný domov sobě i dětem.
V tomto svazku jsem i přes svůj vnitřní nesouhlas podstoupila interrupci.
Tehdy to byl projev paniky z toho, že v tomto prostředí již nezvládnu vychovat další dítě sama.
Přesto, že jsem si další dítě přála, vzdala jsem to.
Manžel byl tehdy také smutný.
I když se vyslovil, že on mi rozhodně nebude moci pomáhat, byl na něm vidět smutek ze svého selhání.
Tehdy jsme selhali oba.
Dnes bych si dítě velmi přála.
Cítím se na něj více připravená, než kdykoli dříve.
I když částečně mám obavy o svoje i jeho zdraví.
Mám psychosomatické problémy se zažíváním, v začátcích mého první manželství jsme měla vředy na dvanácterníku.
Proto se velmi bojím, abych dítě dovychovala do dospělosti.
Protože je můj současný muž velmi empatický, klidný, vřelý a dává mi to, co jsem nezažila ani v dětství od vlastních rodičů, bych mu zoufale ráda dala dítě, které si rozhodně zaslouží.
Zpočátku našeho vztahu se na něj necítil.
Jsme spolu již dva roky, ale snažíme se o miminko třetím rokem.
Celkově spolu budeme již pět let.
K ovulaci u mě dochází.
Hormony jsou v normě, kromě nízké hladiny AMH.
Doktoři mi řekli, že s takhle nízkou hodnotou otěhotnět je téměř nemožné.
Zřejmě nedozrávají kvalitní vajíčka, a tak došlo i na nabídku vajíčka dárkyně.
Podvědomě ale cítím, že má neplodnost nesouvisí s žádnými hodnotami, proto odmítám stimulaci a umělé oplodnění.
Manžel je téhož názoru.
Snažíme se brát věci, jak přicházejí.
Ani z manželovy strany necítím žádné tlaky na potomka.
Prostě v klidu vyčkává.
O to víc je mi ho líto a připadám si tak trochu jako vadný a starý kus.
Moc Vám děkuji za Vaši trpělivost při čtení mého mailu a děkuji předem za Vaše rady.
Mějte se krásně
Íšila 07.06.2018
Milá Išilo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Pokud si dovolíme podívat se na Váš příběh s odstupem, je zřejmé, že byste měla sundat své růžové brýle.
Nejde totiž o Vás, o Váš program, že potřebujete svého muže "podarovat" dítětem, ale jde hlavně o duši miminka, které by mělo k Vám vstoupit.
Sama sice berete všechno tak, jak to přichází, ale na otěhotnění nepřestáváte myslet.
Současnou situaci vnímáte jako bod, kdy jste zastavena.
A potřebujete se tzv. rozhýbat, to je hlavní Váš aktuální záměr.
Vracíte se pocitově do období, kdy jste byla mladá a krásná, na svůj věk zapomínáte.
Ano, samozřejmě, věk je jenom číslo.
Ale u Vás vnímám všechny procesy v souvislosti s početím spíše ve Vaší minulosti, nesmíte si sem dávat Vaše požadavky, to, co byste Vy chtěla (koho to zajímá??)...
V každém případě má jít o plán duše budoucího miminka, který potřebuje ladit s Vaší duší.
U Vás mi připadá, že vztah mezi Vámi a Vaším výrazně mladším manželem není postaven na společném dítěti.
Zkuste se od tohoto plánu odpoutat, užívejte si vzájemnou lásku, jiskření v očích, prožívejte každou společnou chvíli v úctě a radosti.
Pokud je Váš manžel s Vámi jen proto, že od Vás očekává dítě, pak je tady něco špatně.
Rozumím i tomu, že se stavíte do té "hodné polohy", kdy toužíte po obdivu a pohlazení, kdy chcete být pochválena, že jste dokázala ve svém věku porodit dítě, ale o to tady nejde...
© Wahlgrenis
11.06.2018
