Společný potomek se nám nedaří
Dobrý den,
našla jsem na Vás kontakt, chtěla bych se zeptat na výklad.. nebo takto - nevím přesně..
Jde o to, že mám přítele 9 let a nechce k nám miminko.
Letos jsem "slavila" 40 let, přítel má 46.
Snažíme se 6 let.
Z toho třikrát jsem byla těhotná.
Jednou zamlklé těhotenství, podruhé spontánní potrat, potřetí vyvolávaný porod ve 20 tt.
Holčička měla rozsáhlý rozštěp.. rozhodli jsme se těhotenství ukončit..
Z předchozího vztahu mám syna (16).. přítel dceru (16)..
Bohužel společný potomek se nám nedaří..
I když máme všechny výsledky v pořádku, co se týče genetiky.
Poslední tři roky jsem nemohla už ani otěhotnět.. diagnoza: neprůchozí vejcovody.. NAJEDNOU.
Předpokládám, že po tom porodu ve 20. tt se prostě něco pokazilo.
Absolvovali jsme 2 IVF.
Embryjka se vyvíjela do 6. dne.
Po vložení se nikdy ani jedno "nechytlo".
Přitom byly hezké, dělily se v pořádku.
Vkládali jsme 2x i po dvou...
Nikdy nic.
Začínám být zoufalá.
Věk mně už tlačí.
Někdy si říkám, že je to jakýsi "trest" za to, že jsme se holčičku rozhodli nedonosit.. kvůli její vývojové vadě..
Další věc, která mně trápí, je..minulost..
S předchozím přítelem, který mně psychicky deptal a s kterým mám syna, jsme se nerozešli moc dobře..
Syn se s ním nestýká..
Ale i po těch letech, co jsme od sebe, se mně zdají sny v pravidelných intervalech, že se k němu musím vrátit.
Brečím, syn je malý, taháme se o něj, je to už 9 let, co se nestýkáme, nevidíme, nejsme v kontaktu.
Nemyslím na něj.
Ve vztahu jsem šťastná, ale jakoby podvědomí si vše pamatuje.
Vrací se mně to třeba jednou měsíčně.
Pokaždé sen, že se k němu musím vrátit... a já moc trpím.
Syn je ve snu dítě..
Je to normální??
Začíná mě to unavovat.
Nevím, jak ho "vyhnat" z toho podvědomí..
Byla jsem i v kostele, modlila se, odpustila mu vše, ať mě nechá být.
Mluvila jsem o tom i s jeho maminkou (jsme v kontaktu) a ona mně řekla, že si myslí, že proto nemůžu otěhotnět, že to nemáme mezi sebou vyřešené.
Poradíte co s tím?
Jaké jsou možnosti to s váma řešit?
Děkuji, hezký den..
Zuki 05.03.2018
Milá Zuki,
vnímám Vaše trápení, společné miminko nepřichází.
Přitom sama za sebe máte jasné důkazy, že by to jít mělo.
Ovšem je tady problém z minulosti, tam se ve Vás cosi zadrhlo, nežijete tady a teď, ale jste jakoby uchycená na neviditelném provázku, který Vás ale dál, než je jeho délka, nepustí.
Ta nenávist z minulosti k Vašemu bývalému muži je jako koule na noze.
Za všechno byste měla poděkovat, nebojovat s tím, vzít to jinak - jako dar pro sebe, díky němuž jste se mohla posunout tam, kde jste nyní.
Potom by se Vám mohla otevřít úplně jiná cesta.
© Wahlgrenis
12.03.2018
