Cítím, že se na to až moc upnul, mám strach z jeho zklamání
Vážená paní Wahl,
po překonání studu a nepopsatelného pocitu, že vlastně budu psát zprávu do větru, jsem se přeci jen rozhodla, že to zkusím.
Vaše kniha "Proč k nám miminko nechce" se mi dostala do rukou náhodou.
Vůbec poslední dobou mám ten pocit, že po roce snažení nám s přítelem vše nějak začalo něco ukazovat, že by to tak mělo být, nebo alespoň já to tak vnímám.
Často se mi zdá, že máme miminko, ale ve snu si uvědomím, že není naše.
Bývá toho víc, ale to je vedlejší.
Dokonce jsem se smířila s tím, že až to bude mít přijít, že to přijde.
Ale z přítele cítím, že se na to až moc upnul a mám strach z jeho zklamání.
Skoro všichni mi říkají, nebo všude slýchám, že jsem mladá a mám čas a studovat, ale vím, že takhle budeme nejšťastnější a nejpožehnanější.
Děkuji za odpověď,
Kamasch 04.11.2017
Milá Kamasch,
děkuji za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Všechno, co žijete, je v pořádku, nesmíte popohánět ta kola, které se točí přesně tak, jak mají.
Nic neurychlíte.
Stejně tak přestaňte uvažovat o tom, že byste dítě mít nemohla nebo neměla.
A už vůbec se netrapte tím, že se Váš přítel trápí.
Jste potom jako v bublině a nic hezkého se k Vám dostat nemůže.
Tohle Vaše budoucí miminko se k Vám těší, úplně se už tetelí radostí, jen aby bylo u Vás.
Nebojte se, že mu to nevyjde...
Nechte všechno přirozeně plynou, nedávejte sem žádné své krizové plány.
Tahle duše Vás moc dobře zná, nebude to žádný "cizinec", přijde přirozenou cestou.
Vnímám velice vyzrálou duši, ale Vy si rozhodně nemáte připadat jako oběť.
Vraťte se k tomu, co Vás baví, věnujte se svým koníčkům, začněte s něčím, po čem už dlouho toužíte.
Dovolte Vašim buňkám, aby se ve Vašem těle skutečně tetelily radostí.
© Wahlgrenis
04.11.2017
