Bude mi v tomto životě dáno být maminkou?
Vážená paní Wahlgrenis,
má otázka na Vás se týká mé dlouholeté vnitřní bolesti = dětí.
Dlouhou dobu jsem žila v přesvědčení, že rodina, ze které pocházím, je harmonická a milující.
Má intuice mi ale říkala něco jiného.
Přesto jsem dávala přednost rozumnému vysvětlení, které bylo citově bezpečnější.
Během dětství a dospívání jsem si v kruhu rodiny prožila mnohé, až do té míry, že jsem v letošním roce dospěla k osvobozujícímu rozhodnutí – s rodiči a bratrem se nestýkat a nést následky v podobě izolace jako "černá ovce rodiny".
Již v průběhu dospívání pro mě bylo přijmutí role dívky a posléze ženy, složitý a osamocený proces, jelikož vzory mé babičky a matky jsem nechápala a vnitřně následovat odmítala, byť jsem po láskyplném a bezpečném maminčině náručí velmi toužila.
S tímto jsem dospěla.
Být ženou pro mne znamenalo i postupné přijetí logického faktu, že bych se měla vdát (jak jsem viděla u svých vrstevnic) a mít děti.
Tato snaha mi vynesla neuvážený vstup do 1. manželství, které nebylo šťastné.
Intuitivně jsem cítila, že s daným mužem mít děti nechci, a i přes poměrně silný tlak obou rodin, jsem manželství ukončila – bez dětí.
Následně mi osud do cesty přivedl mého současného muže, s nímž bych si děti velmi přála, ale postupně zjišťuji, že cesta k našemu dítěti je čím dál obtížnější.
Nejprve jsem řešila fyzické překážky, které do jisté míry přetrvávají dodnes (endometrióza a tvorba cyst na vaječnících).
Následně jsem při práci na sobě samé odhalila jisté psychické bloky, které s mateřstvím souvisí, avšak nevím, do jaké míry a jak s nimi dále pracovat.
Na cestě za hledáním odpovědi jsem se potkala s různými metodami i lidmi a vždy jsem se dozvěděla o trochu více, ale na zásadní otázku jsem jednoznačnou odpověď neobdržela, tj. zda v tomto životě mi bude dáno být maminkou a budu mít vlastní děti.
Závěrem bych jen uvedla, že vědět, jaká je pravda, ať je jakákoliv, by mi velmi pomohlo.
S pozdravem
Leper 17.06.2017
Milá Leper,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Je za Vámi nelehké období, ale všechno je to naštěstí už v minulosti.
Měla byste se nadechnout, udělat si před sebou čáru, tu překročit a začít žít jinak, tak, jak sama chcete.
Minulost totiž už nezměníte, co se stalo, stalo se.
Změnit ale můžete to, co budete chtít žít.
Je před Vámi nádherná fáze, až rozpustíte nenávist, do které jste zamotána.
Stále Vám ale zůstávají nasazené růžové brýle, namlouváte si něco, co není pravda.
Máte vedle sebe muže, který Vás miluje, zaměřte se na společný život.
Opravdu je mezi Vámi krásná láska, žijete jeden pro druhého, nesmíte o něm pochybovat.
Miminko u Vás vnímám, přicházejí ke mně energie holčičky, která se k Vám moc těší.
Měla byste se položit na vlnu lásky, neřešit to, co k řešení není.
Do svého života potřebujete pustit radost, programy, které je potřeba zvládnout hlavou, byste se neměla zdržovat, ani se jimi zabývat.
Rozhodně nejste stará ani nemocná.
Může zde být uzlík z minulého života, stalo se nejspíš něco, co té duši nedovoluje vstoupit k Vám dnes.
Jakmile tento příběh pochopíte a opět otevřete svou náruč, miminko by mohlo přijít.
© Wahlgrenis
29.06.2017
Paní Wahlgrenis,
děkuji za odpověď, kterou jste mi zaslala.
Během posledních dní jsem o Vašich slovech přemýšlela.
Cítím, že by mi osobní konzultace mohla jisté záležitosti pomoci ozřejmit, a také pomoci dojít k pochopení, které mi zatím uniká.
Velmi bych si přála vymanit se z osidel nenávisti, která se mne drží již nějaký čas.
Otázka zní, jak ji nechat odejít?
S tím souvisí i můj náhled na okolní svět, byť se domnívám, že o většinu iluzí jsem již přišla, tak patrně ještě potřebuji náhled upravit, avšak v jaké oblasti?
A především, jak můžeme pomoci naší holčičce, aby k nám mohla přijít?
Nepochybuji o nutnosti pustit radost do mého života.
Avšak mám pocit, že jsem se prostě a jednoduše naučila "bát" mít radost ve své blízkosti.
Mohou s tím souviset i naučené programy z mého dětství, které radost a lásku postrádaly.
S přáním příjemného dne
Leper 03.07.2017
