Připadám si, jako že jsem pokažená
Dobrý den,
narazila jsem na Vaši knihu Proč k nám miminko nechce (tu jsem si dnes koupila) a pak i na Vaše stránky.
S přítelem bychom rádi miminko, ale zatím se nám to nedaří.
Je to asi rok a půl.
Někdy je mi z toho hodně smutno, protože si připadám, jako že jsem pokažená.
Nechtěla bych ale jít na umělé oplodnění nebo takové ty věci, chtěla bych aby přišlo samo a rádo.
Chtěla jsem se zeptat, jestli byste mi mohla pomoct přijít na to, proč se mu nechce a co bychom třeba mohli udělat pro to, aby k nám rádo přišlo.
Děkuji za odpověď a přeji hezký den!
Ludou 15.05.2017
Milá Ludou,
než se dostanu k odpovědi na Váš mail, přečtěte si prosím tento rozhovor se mnou:
http://www.kofibrejkonlajn.cz/pozitivni-mysleni/45-exkluzivni-rozhovor-zena-si-nesmi-pripadat-jako-vadny-kus-rika-wahlgrenis.html © Wahlgrenis
15.05.2017
Dobrý den,
děkuji za odkaz na článek.
Přečetla jsem si ho, je zajímavý a souzním s ním.
Četla jsem předtím i rozhovor s Vámi na femina.cz
Je fakt, že se snažím dělat různé věci, ale pravděpodobně nejdu správnou cestou, a to je důvod, proč jsem Vám napsala.
Ráda bych změnila něco, co by tomu pomohlo, ale asi sama nerozklíčuju co.
Budu proto vděčná, když byste mi v tom pomohla.
Vím, že vše, co se mi v životě děje, má svůj význam a má mě to třeba něco naučit.
Někdy to beru statečně, mám různé koníčky, které mě baví, chodím tančit dvakrát týdně apod., takže mám různé radosti v životě.
Teď také připravujeme s přítelem svatbu.
Nicméně, občas mě přepadne smutek a někdy i zoufalství...
Pak si to zase vyčítám, je to takový začarovaný kruh.
Někdy se bohužel přistihnu, že to uvnitř sebe vyčítám i mému příteli, což je spíš nějaký můj ventil, než že by to bylo postavené na reálném základě.
Budu moc ráda, když mi pomůžete přijít na to, co v mém/našem životě změnit, aby k nám dušička chtěla přijít.
Přeji hezký den!
Ludou 16.05.2017
Milá Ludou,
z Vašich slov vnímám stejnou energii jako u žen, které považují své tělo za nástroj, za jehož pomoci lze "vyrobit dítě".
A pokud něco nefunguje, pak jediný závěr je: jsem pokažená, jsem defektní kus, jsem problém.
Potřebovala byste se opět vrátit do své hlavní role v životě, neohlížet se na to, co říkají ostatní, nezkoumat jejich tázavé pohledy.
Tohle všechno je jejich, s Vámi to nemá nic společného.
Přicházejí ke mně energie od Vás jako těhotné, nevidím, tady nic, proč byste neměla mít vlastní miminko.
Jen je tady proces - sundání růžových brýlí.
Nejspíš si namlouváte nebo žijete něco, co není skutečné, co neodpovídá realitě.
Měla byste si dovolit vstoupit na tzv. nejistou půdu, zažít zemětřesení, potřebujete si projít vlastním otřesem, abyste mohla jít dál.
Pak se všechno ve Vašem životě usadí, dostane nový smysl a věci, které si přejete, nastanou...
Mám pocit, že nad Vámi bdí andělé, kteří Vás k této nevyhnutné změně sunou.
To, co žijete v současné chvíli, význam nemá.
Píšete, že jste si pořídila moji knížku "Proč k nám miminko nechce".
Tam jste se mohla dočíst, že mnoho příběhů žen, které nemohly otěhotnět zůstaly nedořešeny v minulém životě.
U Vás to je podobné.
Někde v minulém životě se stal skutek, nad kterým nemohl zaznít potlesk shora.
Duše, které se to týkalo, zůstala stranou bez možnosti něco udělat, nějak zareagovat, nikdo se s ní nebavil.
Jakmile budete schopna rozvázat tento uzlík v minulosti, tato odmítnutá duše se k Vám odhodlá vstoupit.
A nemělo by to trvat dlouho.
© Wahlgrenis
01.06.2017
Milá Ludou,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Nesmíte to, co prožíváte, brát jako tragédii.
Nejedná se o žádnou zátěž, nic, co byste neměla "zvládnout".
Prakticky by to pro Vás neměla být ani žádná speciální práce.
Celý ten proces totiž začíná někde ve Vaší minulosti a to, že se nyní neposouvá dál, je vlastně v pořádku.
Ovšem tohle může být složité na pochopení, pokud to berete pouze z toho úhlu, že se rok a půl s přítelem snažíte o miminko, ale stále se Vám nedaří.
Nejde totiž jen o nějaké pohyby, ani o žádný Váš plán...
Vypadá to, že je tady propojení na Váš minulý život, na duši, která se ale za současné situace k Vám bojí.
Ukazuje se mi energie chlapečka.
© Wahlgrenis
01.07.2017
Dobrý večer,
děkuji Vám za odpověď!
To je zajímavé, až se musím trochu sama sobě smát.
Můj přítel by si přál holčičku (ne že by chlapečka neměl rád, to určitě ne, ale syna už má z předchozího vztahu, a tak by se mu líbilo mít holčičku), tak jsem si nějak představovala vždycky, že budeme mít holčičku.
Když jsem o tom přemýšlela, tak jsem si říkala, jestli se v podvědomí nebojím tu holčičku mít, protože v naší ženské linii jsou takové podivné vztahy mezi maminkou a dcerou, některé méně, některé více.
A že ke mně třeba nechce, protože si myslí, že to nezvládnu ji mít ráda...
Ale ono je to vlastně všechno jinak.
Což nevadí, jen mě to pobavilo, že jsem asi zase řešila úplně něco jiného.
Děkuji a přeji hezký večer!
Ludou 02.07.2017
Dobrý den,
v létě jsem s vámi měla konzultaci přes skype ohledně těhotenství.
Říkala jste, že vám mám dát vědět, jak se to vyvinulo.
Bohužel se vaše předpověď nevyplnila.
Psala jste, že mě vidíte jako těhotnou v prosinci až únoru.
Ale nejsem těhotná.
Snažíme se o dítě přes dva roky a abych pravdu řekla, někdy jsem z toho dost smutná, že nám to nejde.
Beru to jako své selhání.
Všichni mi radí, že na to nemám myslet a podobně.
Ale ono to tak úplně nejde.
Jak na to člověk nemá vůbec myslet?
Pak si ještě vyčítám, že na to teda nedokážu nemyslet.
Mám na děloze myom a říkám si, jestli to nemůže být tím...
Někdy cítím, že bych potřebovala nějakou podporu od někoho, aby to všechno nebylo jen na mně.
Že místo rad, které mi všichni dávají, by mě spíš potěšilo, kdyby mě někdo přitulil a řekl mi, že to bude dobrý.
S pozdravem
Ludou 23.02.2018
Milá Ludou,
děkuji Vám za Vaši reakci.
To, co nyní řešíte, nemá vazbu v minulých životech, ale problém je teď u Vás.
Vy jste jako malé dítě, které dupe před výlohou hračkářství.
Nesmíte cestu za miminkem brát jako boj, jako práci, jako Váš projekt, jehož výsledek záleží na Vašem snažení.
Cesta k miminku je otevřená, jsou kolem Vás krásné energie.
Všechno je v pořádku, nevkládejte sem žádné rizikové programy, žádný strach.
Potřebujete být naplněna láskou, žít radost, milovat svého muže jako nikdy dřív.
Toužit po něm jako na začátku vztahu, nesnažit se ho předělávat nebo sunout někam, kam on nechce, brát ho jako hotovou osobnost, jako úžasného muže.
Najděte si pro sebe jiný program, nějaké koníčky, užívejte si jaro, žijte to, co Vás baví.
Vnímám energie chlapečka.
© Wahlgrenis
12.03.2018
Dobrý den,
děkuji Vám za odpověď, máte pravdu!
Byla jsem teď měsíc doma sama a měla jsem hodně podnětů k tomu přemýšlet.
A říkala jsem si, že takhle to dělat nemůžu, že nemůžu žít život jen pro to mít dítě.
Musím ho žít tady a teď, užívat si to, co mi přináší život teď a nebrečet nad tím, co není.
Tím, že budu smutná, nic nevyřeším, naopak to spíš komplikuju.
To je na prd.
Třeba za 5 let umřu a pak bych si řekla, že jsem 5 let byla smutná, že nemám dítě.
To je blbost.
Takhle to nechci mít.
Buď dítě přijde, nebo ne, ale já bych chtěla svůj život prožít hezky i bez dětí.
Nebýt smutná, což má neblahý vliv na náš vztah s manželem.
Chci být veselá, dělat třeba i blbiny a užívat si, že máme s manželem krásný život a v podstatě nás nic netrápí.
Třeba dítě přijde, třeba ne, a i kdyby přišlo, až mi bude 40, tak co?
To neznamená, že to bude špatně a že když má někdo dítě ve 25, tak je to lepší.
Lepší to vůbec být nemusí.
Dělám teď plno věcí, které jsem si předtím odpírala a je to hezké.
Není to tak, že bych ve skrytu duše to miminko nechtěla, to neumím na to nemyslet vůbec.
Přála bych si ho, ale netrápím se tím, že ještě není.
Snad mi to vydrží.
Říkala jsem si, že to, že jste mi řekla, že otěhotním prosinec až únor, jsem vzala jako úkol, jak to musí být.
Ale to není dobře, už nad tím nechci přemýšlet, kdy mi kdo co předpoví, protože vím, že mě to pak nutí se na to upnout.
Jak říkáte, budu si užívat jaro, ale pak i léto a podzim...
Prostě si chci užít každý den!
Děkuji
Ludou 13.03.2018
