Moje tělo se chovalo, jako bych byla těhotná
Dobrý den, milá Wahlgrenis!
Již delší dobu odolávám pokušení Vám napsat, protože vím, že se na Vás obrací mnoho lidí se svými problémy.
Nicméně dnes již nemůžu jinak...
Moje tělo se posledních 14 dní chovalo, jako bych byla těhotná.
A já byla přešťastná.
Přestože jsem tomu moc nechtěla věřit, tak mi svitla naděje, že po téměř osmi letech marného doufání nakonec přeci jen budu mít v náručí vytoužené miminko.
Jenomže pak zas přišla silná bolest a s ní menstruace (a samozřejmě hluboká deprese).
Pravděpodobně se jednalo o mikropotrat.
Před dvěma lety jsem u Vás byla na konzultaci, kdy jste mi odkryla můj příběh z minulého života - dala jsem přednost jinému muži, pravděpodobně kvůli penězům, a muž, který mě miloval, kvůli mě spáchal sebevraždu.
Psala jsem mu tenkrát odpouštěcí dopis.
Myslíte, že to byla ona duše?
Přišla si se mnou srovnat účty?
A je vůbec naděje, že budu opravdu mít někdy vlastní dítě?
Když budete mít chvilku času, budu Vám moc vděčná, když mi pomůžete najít odpovědi na moje otázky.
Děkuji a přeji Vám krásné dny.
S úctou
Pazderna 26.05.2016
Milá Pazderno,
to, co žijete, není trest za minulost.
Tady už je všechno vyřešené.
Prošla jste si zásadní lekcí, nejedná se o žádný boj ani trest.
V tuto chvíli se na Vás duše Vašeho budoucího miminka (holčičky?) dívá a žasne.
Nezdá se jí, jak žijete, co děláte, jaký je Váš program.
Je jí nad Vámi moc smutno.
Vidí, jak se snažíte o nemožné, jak jdete tzv. proti proudu, jak si stále způsobujete sama sobě násilí, jak tady není nic, co by Vám vonělo...
Přitom cesta k mateřství je zde reálná.
Jen ty nenávistné šípy, které máte namířeny proti sobě, potřebují zmizet.
Neporovnávejte, jak žijí ostatní, jak to mají, co dělají...
Odpoutejte se od všech pravidel, která s Vámi neladí.
Začněte být sama sebou, věnujte se činnostem, které Vás nabíjejí, které Vám dodávají pocit výjimečnosti.
Máte se dostat ze svých stereotypů do stavu, kdy se Vás samou radostí tetelí všechny buňky v těle.
© Wahlgrenis
30.05.2016
Dobrý den, milá Wahlgrenis!
Děkuji Vám za Vaší odpověď a omlouvám se, že píši až teď - je toho teď nějak moc.
Moc povinností a nevím jak se z nich vymotat.
K Vaší odpovědi - máte pravdu, nejspíš to bude tak, jak píšete.
Neustále narážím na to, že moje duše tu prostě nechce být...
Snažím se na sobě trochu pracovat a stále dokola řeším to samé - že má duše by nejraději odešla z této existence.
Musím přiznat, že už jsem z toho dost unavená. Já sama za sebe si život vcelku užívám, ale nějak přestávám rozumět tomu, jak může mít vědomí člověka a jeho duše tak diametrálně rozdílné touhy...
V tuto chvíli mi přijde prakticky nemožné s tím jakkoliv pohnout.
Ještě jednou děkuji za Vás čas!
S úctou
Pazderna 14.06.2016
