wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Mám dvě děti a už léta vyhlížím třetí KLUČÍK


Wahl,
už nějakou dobu sleduji Tvé stránky a zejména horoskopy.
Pokaždé to na mě - jak jinak - než do puntíku sedí.
Mám dvě děti a podprahově už léta vyhlížím třetí.
Cítím se tak nějak bez něj nedořešená a neúplná.
Nesnažíme se, spíše naopak - ale já podvědomě tak nějak pořád čekám.
Manžel spíše nechce.
Bojí se, jak bychom to zvládli, psychicky (ti naši nám opravdu dávají dost zabrat), ale i finančně.
Ale vím, že kdyby to doopravdy přišlo, tak to přijme, a možná, že by ho to naplnilo více jak mě.
Tak to alespoň vnímám.
Před 3 lety jsem naprosto neplánovaně otěhotněla.
Zpočátku šok - bylo to v okamžik, kdy jsem to čekala opravdu nejméně.
Ale měla jsem od začátku pocit, že to nedopadne, jako když to není pravda a po pravdě - řekla jsem i tomu miminku (zcela jasně jsem cítila chlapečka), že ho nechci.
Tak to ani nemohlo dopadnout jinak, než že odešel.
Nesla jsem to velice špatně, s výčitkami a prázdnotou.
Začala jsem hledat sama v sobě, a po vyhledání pomoci si prošla karmou a odvedením dušičky.
Po čase jsem se vyrovnala - tak nějak- a šla dál.
Nedávno jsem si říkala - a nevím proč - až bude u Wahl. v horoskopu napsáno miminko, tak to přijde.
A ano - minulý týden to měl samozřejmě Jilm v horoskopu, tak mi to bylo již jasné.
Nyní se tedy po 3 letech situace opakovala, kdy jsem to opět nejmíň čekala.
Měla jsem radost, ale opět divný pocit, proč necítím to nadšení, že se stalo, to, co si tak přeji?...
A po týdnu konec - miminko odešlo.
Tentokrát jsem spíše vnímala holčičku.
Nedávno jsem si už úplně a konečně dořešila karmu v ženském rodě, kde byl ještě problém.
V tu dobu jsem měla velikou chřipku (spoustu léků) a již jsem musela být těhotná.
Co mě asi nejvíce trápí a děsí, je to, že cítím vnitřní KLID a pocit, že je vše v pořádku.
Jsem zmatená - proč klid, vždyť já bych to miminko vážně chtěla, a vím, že přijít má.
Dušičku u sebe vnímám již spoustu let.
Tak proč jsem tak klidná??
Děkuji Ti, pokud se mi pokusíš vysvětlit, proč to tak zvláštně vnímám.
S pokorou
Rašple 10.04.2016

Wahl,
už jenom tím, že jsem Ti napsala, se cosi spustilo.
A mně začaly naskakovat odpovědi.
Když jsem spatřila svůj příspěvěk u Tebe na stránkách s pozměněným podpisem - tak jsem věděla,že Ty víš...
Ta přesmyčka z mého jména...
Přesně tak mi léta říkali spolužáci na škole.
Hned jak jsem zjistila, že vyšel nový časopis Šaman, utíkala jsem si ho opatřit.
Je prostě dokonalý.
Jde z něj klid a moudrost.
Obsahuje přesně ty správné informace.
Už v krámu jsem se nedočkavě těšila, až si "vyloupnu" doma karty a bylo mi zcela jasné, která se mi ozve jako první.
A taky že ano.
Doslova na mě z rukou vypadlo Těhotenství.
Ani jsem nemusela nic pro to udělat.
Pořád jsem si sice chtěla objednat Tvou druhou knihu, ale něco mě stále zdržovalo.
Teď už vím.
V Šamanovi jsem si jako první četla Tvůj článek Proč k nám miminko nechce.
A najednou jsem prostě věděla, že si potřebuji přečíst celou knihu.
Od včera mám obě doma.
Wahl, nevím jak to popsat, ale hned, jak jsem je rozbalila, tak mi obě úplně vibrovaly v rukách a musela jsem je pohladit a opusinkovat.
Zní to divně - ale to samo - prostě musela jsem.
A teď už vím to, co jsem tak chtěla znát.
Vím, proč mě poslední dobou tak silně oslovuje fialová barva.
A vím, proč mi tak vibrují a brní prsa.
Z toho jsem byla předtím lehce vyděšená - co se děje?
A mám prsa v pořádku?
Teď už vím, že mám.
Cítím, že si nutně potřebuji udělat zrcadlovou terapii, i když už se mnohé zlepšilo - ale něco mě nabádá, že to ještě potřebuji.
Mívala jsem léta problémy s pletí - až poslední dobou se mi výrazně vylepšila.
Pořád jsem bádala, jaký zázrak to asi způsobil.
Jak jsem Ti psala, že jsem si nedávno dořešila karmu v ženském rodě - tak od té doby se datuje to uzdravení.
Také jsem začala chodit na masáže zad - a dělá mi to neskutečně dobře.
A k tomu prozření.
Pořád cítím klid a vnitřní štěstí - dokonce snad ještě více a silněji než předtím.
Mám v plánu napsat miminku odpouštěcí dopis.
Ale vím, že se to prostě muselo stát.
Já jsem ještě nebyla připravená - měla jsem strach přiznat miminko sobě i svému okolí.
Strach, že nebude od ostatních členů rodiny přijato tak, jak má být.
Že se děti bojí, že je okrade o mou pozornost a lásku.
Že se manžel bojí, jak to zvládneme.
A jak to řeknu v práci?
Proto jsem nikomu ani nic neřekla, a proto miminko nemohlo přijít.
Těsně po potratu se mi zdál sen.
Objevovaly se mi v něm tři stejné symboly (už nevím co to bylo, ale asi ruce nebo nohy).
A na konci toho snu velice silně zlatě svítil a zářil malý květ.
Naplňoval mě moc uklidňujícím a pozitivním pocitem.
Tu dušičku pořád vnímám u sebe.
Dříve byla tam nahoře - daleko - ale komunikovala se mnou pokaždé.
Teď už je nějaký čas u mě - a mé rodiny tady dole.
Cítím pořád holčičku - už asi moc potřebuje jít k nám, ale ještě pořád přesně nevím, proč to zatím nejde.
Vnímám její jméno - je přesně takové jako ona.
Řekla bych, že celá moje rodina ji velmi potřebuje - že nás má všechny - nevím proč vyléčit a srovnat.
Že přijde jako uzavření, vyléčení a dokončení - a pak už budeme jako celek kompletní a v pořádku.
Myslím a cítím - že hlavně my dvě máme silnou potřebu dořešit a uzavřít něco z minulosti.
Ještě musím dát jisté věci do pořádku - to je asi ta překážka.
Snad mi samo naskočí, co přesně to má být.
Nevím sice kdy, ale letošní rok považuji za ten osudný a zlomový.
Vím, že nic nejde plánovat a přeskakovat - ale přesto cítím, že mé "potřetí" se blíží a že tentokrát už to bude správně.
Děkuji za to - že jsem dostala tu nedávnou "lekci".
Já ji potřebovala...
S pokorou
Rašple 16.04.2016

Wahl,
opět mě něco žene Ti napsat.
Tvé knihy i časopis mi natolik otevřely oči a srdce, že jsem zcela jiný člověk.
Všimlo si toho i okolí - prý mám i jiné vibrace v hlase.
Však už bylo načase, abych se konečně probudila a začala žít.
Najednou vnímám tolik věcí, které jsem dříve neviděla.
Jako kdyby se mi až teď otevřely oči.
Je to nádherný pocit...
Kolikrát jen tak sedím venku na zahradě, nasávám přírodu a jsem tak plná štěstí, že se mi chce až brečet.
S manželem se plno věcí také zlepšilo - víc si hrajem, víc se smějem.
Napsala jsem miminku odpouštěcí dopis.
Šlo to úplně samo.
A ač jsem měla tuhý ozdobný papír - tak hořel rychlostí blesku, řekla bych až nedočkavě rychle.
Jen zapálit mi nešel - opět se objevily tři symboly.
První sirka se zlomila, druhá zhasla - a až na třetí pokus se zadařilo.
Úleva po vysypání do řeky byla nádherná - ten pocit volnosti a svobody...

Za pár dní jsem měla první sen.
Rozhodně není náhodou, že tolika lidem vstupuješ jako posel do mysli právě Ty.
Byla jsi u nás doma na dvoře.
Já jsem stála na jedné straně a Ty na druhé.
Uprostřed dvora máme prastarý veliký ořech.
Ty jsi napřahovala ruce směrem k němu, dívala jsi se na mě a říkala jsi:
Cítíš, jak moudrou a pozitivní energii ten strom má?
Tak proč z něj nečerpáš?
A zdůrazňovala jsi to slovo - moudrou.
Pak jsi mi ještě řekla, že miminko se k nám chystá už začátkem prázdnin.
Strašně jsem se divila, že už tak brzy.
A chtěla jsi mi říct i pohlaví, ale já jsem Tě zarazila.
Nechtěla jsem to slyšet, protože jsem se bála, že mi povíš to, co já nechci slyšet.
(Wahl, ale Ty stejně víš viď?...)
Byl to velice uklidňující sen.

Před pár dny se mi zdálo, že můj mladší syn zemřel.
Nevím proč, ani jak - ale vím, že jsem ho hledala a prohlížela si všechny fotky - a on prostě mizel postupně i z nich.
Vzbudila jsem se úplně zpocená a vyděšená, celý den jsem měla hrozný pocit.
Pořád jsem se syna ptala, jestli ho něco nebolí atd.
Wahl, prosím, mohla bys mi vnést trošku světla a vysvětlení?...
S pokorou
Rašple 26.05.2016

Milá Wahl,
psala jsem Ti na podzim dva emaily, ale nikdy Ti asi nedošly.
Soudím, že to tak mělo být.
Byla jsem totiž na podzim dvakrát za sebou opět neplánovaně těhotná, a pokaždé si to miminko ve 4. týdnu rozmyslelo.
Věděla jsem, že se to stane.
Předcházelo tomu několik znamení: doma se mi již několik týdnů nasvěcovala moje lampička na nočním stolku a pak také moje sny.
Někdy se to stávalo i několikrát denně.
A tak nějak jsem i věděla, že to opět nedopadne.
Před Vánocemi jsem napsala nový odpouštěcí dopis - cítila jsem,že ten minulý nebyl správně napsán.
Po týdnu, kdy mi bylo psychicky ještě hůře, se mi ulevilo.
Po Novém roce jsem si znovu přečetla Tvou knihu o miminkách a vše jsem v sobě přehodnotila.
Smířila jsem se s tím, že budu mít jen dvě stávající děti.
Naprosto neskutečně se mi ulevilo.
Přestala jsem vše řešit a jen si tak žila.
Osud se ale asi zasmál - a já jsem opět nečekaně a neplánovaně popáté otěhotněla.¨
Dáváme si opravdu velký pozor, takže si myslím - že tohle nebylo ani tak moc v naší režii.
Zpočátku jsem tomu nevěřila, ale bylo to více než jasné.
Nebylo mi ani špatně, ani žádné problémy - jen manžel zpočátku miminko odmítal.
Když už to vypadalo, že jsme se všichni s novou situací vyrovnali, tak jsem začala teď před pár dny špinit, nyní už krvácím.
Wahl, já už opravdu nevím, proč se situace pořád dokola opakuje byť nyní v 10tt.
Jsem zoufalá, zítra jdu k dr., ale cítím, že miminko odchází.
Přijde mi, že stále dokola opakuji stejný příběh a nemůžu se dostat přes určitý bod.
Něco jsem asi nepochopila, ale už nemám sil ten příběh opakovat znovu a znovu...
Wahl, prosím, pomůžeš?
S úctou a pokorou
Rašple 04.04.2017

Ještě jeden malý dodatek.
V horoskopu u Tebe mám nyní napsáno, že nemám podstupovat žádný lékařský zákrok.
Wahl, mám se tedy zítra vydat k lékaři, nebo zůstat doma a nechat to na osudu a přírodě?...
Rašple 04.04.2017

Drahá, milá Wahl,
je to tak, jak jsem cítila.
Miminko je mrtvé a já mám zítra nástup do nemocnice.
Nechtěla jsem to, ale pan doktor mě přesvědčil o opaku, že tady jde o zdraví a život.
Bylo to celé špatně - moc.
Hned jak jsem od něj jela domů, tak mi to naskočilo:
Je to chlapeček, tenkrát jsi mě nechtěla ty, a teď tě nechci já.
Jak říkáš, stav je vyrovnán.
Je to 1:1 a nemám si co vyčítat.
Plakala jsem tam i doma.
Moc jsem se dušičce omlouvala a vysvětlovala.
Zítra ji musím nechat jít.
Doma mě povzbudil starší syn, plakal se mnou a že by miminko moc chtěl.
Ptal se, jestli bude ještě další.
Na to mu neumím odpovědět.
Ve hře je i manžel a ten třetí nikdy nechtěl.
Jsem smutná, ale vím, že bude i zítra a já musím jít dál.
Ale přesto všechno cítím, že není konec.
Já to nevzdám, i když netuším, jestli příběh končí, nebo bude pokračovat.
Už jsem si toho tolik prožila, tolikrát doufala a vážně nevím, co více udělat...
Wahl, mám naději?
S úctou a pokorou
Rašple 05.04.2017

Dobrá milá Wahl,
tak mě to opět žene Ti napsat.
Po delší pauze se mi doma ukázalo to mé znamení v podobě svítící lampičky.
Hned mi bylo jasné, že se ke mně opět nějaká dušička chystá.
A taky že ano.
Ale sotva jsem pocítila, že je u mě - tak včera konec.
Rozjíždí se mi krvácení, cítím že odchází.
Proč?
To už je šestá dušička, která mě jen nakrátko navštíví a opět odchází.
Přitom teď jsem se vážně těšila, byla v klidu - nic neřešila.
Tentokrát je zklamaný i manžel, který 3. dítě nikdy nechtěl.
Říká, že teď se už vážně těšil a představoval si, jak si to bude užívat.
Dokonce se mu o tom prý zdál i sen, a viděl to naše miminko už odrostlejší.
Doktor mi sice již minule nabízel nějaká genetická vyšetření, ale nemám pocit, že by byla chyba v těle - a tak se mi ani do toho kolotoče vyšetření a zkoumání nechce nastoupit.
Vážně nevím, kde je ten uzlíček, přes který se nemůžeme stále dostat dál.
Přece to takhle nemůže jít donekonečna?!?
Anebo může?
Chápu, že se asi kdysi, kdesi stalo něco - co se teď pořád vrací.
Ale jen pořád nemohu pochopit CO.
Wahl,já už vážně nevím kde hledat tu odpověď a poznání...
S úctou a pokorou
Rašple 06.07.2017

Milá Wahl,
už to asi vůbec nechápu, ale miminko je opět zpět u mne.
Vnímám tu naléhavou potřebu jít k nám, ale o to více nechápu ty rychlé odchody od nás...
Možná to vůbec chápat nemám.
Nicméně tentokrát to nechávám být.
Já to stejně neovlivním, takže nedělám a nemyslím tak nějak ani na to špatné, ani na to dobré.
Jen to prostě vnímám a jsem - vlastně nyní jsme.
Nechávám to plynout...
Předešlý den jsem vycítila, že opět nejsem jen já sama.
Šla jsem do banky a paní za přepážkou mi říká: tak adresa nám souhlasí, věk taky - a tady vidím máte tři děti a podnikáte.
Tak jsem jí to chvíli vymlouvala, že to tak není, že nesouhlasí ani počet dětí a ani to zaměstnání - ale nevěřila mi.
Stále tvrdila, že to tak mají v počítači.
Až občanský průkaz jí přesvědčil, že pravdu mám já.
Tak mi jen tak prolétlo hlavou, že by bylo fajn, kdyby to tak bylo.
Vnímala jsem to jako jasný vzkaz pro mě - a takové jakoby uklidnění.
Hned jsem jim tam nahoru poslala poděkování - a že ten vzkaz chápu a rozumím.
Ani nevím, proč Ti to celé píšu, ale prostě musela jsem.
S úctou a pokorou
Rašple 20.07.2017

Milá Wahl,
příběh pokračuje, i když ne tak, jak jsem si vždy přála...
V mém životě bylo číslo 7 vždy nějak zásadní a důležité.
Sedm dušiček si cestu ke mně našlo, ale současně také rozmyslelo.
Nyní je u mě dušička osmá a cítím kloučka.
Jak to dopadne, nevím.
Ale ještě před jejím příchodem se mi zdál naléhavý sen s datem 12.8. a celou noc pořád dokola - já jsem nechápala, co se za tím skrývá, takže mi bylo dáno další znamení, které mi již bylo naprosto jasné - svítila mi lampička.
A to jsem již jednoznačně pochopila.
Ten den byl dnem D, kdy k nám přišel další človíček.
Cítím klučíka.
Vnímám lítost, ale i radost a nějaký druh vyrovnání, nebo poznání a učení.
Každý den vidím všude kolem sebe na zemi malá bílá pírka.
Před pár dny mi jedno přistálo zčistajasna na ruce, i když kolem žádný ptáček neletěl.
Jen by mě moc zajímalo, proč se ke mně pokoušely dostat i duše holčiček, když žádná u mě nechtěla zůstat.
Wahl, zvládnu přijmout dalšího chlapečka do své rodiny a přijmou ho dobře děti i manžel?
Za pár dnů mám nastoupit do své vysněné práce, tak jsem nejistá, jak to dopadne, pokud se klouček u mě zabydlí.
Zároveň bych Tě chtěla moc poprosit o význam jména Janek - které mi už dlouho dobu stále přichází na mysl, a objevuje se stále kolem mne tak, abych ho nepřehlédla.
Myslím, že tak se chce klučík jmenovat.
Děkuji.
S úctou a pokorou
Rašple 26.08.2017

Milá Wahl,
jsem se silami i rozumem v koncích.
Tak moc jsem chtěla vždy třetí miminko a konečně ho čekám.
Za osm týdnů mám rodit a po přečtení tvého dnešného horoskopu se o klučíčka moc a moc bojím...
Prosím moc o pomoc a náhled.
Narodí se mi v pořádku a zdravý?
Manžel se do poloviny těhotenství těšil a krásně choval.
V druhé polovině přišel strašný zlom a obrat - začal znovu kouřit a velice moc pít.
Vše popírá.
Je agresivní jak slovně, tak i fyzicky a již dvakrát mě napadl.
O miminko nejeví zájem.
Mám dojem že to, že to bude další kluk, ho zklamalo a on ho vůbec nechce.
Jsem otřesena a uvnitř mě to všechno křičí a pláče.
O miminko ztratil už dávno zájem, o kluky které spolu máme, to samé.
Proč??
Já to vůbec nechápu.
Nyní vyhrožuje, že si vezme všechny peníze a jde pryč - a my ať si děláme bez koruny, co chceme.
Jeho alkohol tady byl vždy, a já se snažila s tím nějak bojovat a pomáhat mu.
Ale nyní už se to nedá nijak ovládat a on ani nechce.
A tvrdí - jako každý pijan, že problém způsobuji já.
Já jsem dozrála do stavu, kdy už takto dál nemůžu a ani nechci s ním žít.
Jakoby právě toto miminko, které čekám mi dodalo sílu se vzepřít a začít žít i s klukama úplně jinak.
Teď mi jde v první řadě ale o miminko.
Moc prosím, aby bylo vše v pořádku - a že má mě a kluky, že my ho moc chceme!!
Pak taky dům, kde žijeme... je sice společný, ale on k němu vztah nikdy neměl a ani se tady moc neangažoval.
Starší syn se moc bojí, že o domeček přijdeme, má k němu silný vztah a já také.
Wahl, prosím, moc prosím, jak to dopadne s miminkem, klukama, se mnou a naším domem?
Rašple 21.05.2018

Milá Rašple,
nevím, jestli je vhodné gratulovat k Vašemu těhotenství, když se Váš příběh začal tak zvláštně vyvíjet...
Ale přicházející miminko už má nakročeno, je tady jasný směr, nesmíte o něm pochybovat.
Nad Vámi je vyšší ochrana, všechno se děje ve správný čas.
Škoda, že si pořád myslíme, že pohlaví se dá nějak dopředu ovlivnit, že po dvou chlapečcích musí zákonitě přijít holčička.
Tak tomu není.
Děti přicházejí tak, jak přicházejí.
Váš muž si v nedávné době prošel obrovským vnitřním procesem, zaznamenal znejistění, které mu jakoby otevřelo oči.
Dostal najednou obrovský strach, jestli rodinu s dalším potomkem vůbec uživí, prošla jím jako blesk z čistého nebe informace, že to nemůže zvládnout.
Přirovnala bych jeho situaci k zemětřesení, kdy najednou nemá nic pod kontrolou.
Všechno se děje jenom tak nějak s ním, on to musí vzít tak, jak to je.
Ta situace je pro něho mnohem náročnější, než byste si myslela.
I když jste tohle jistě spolu dopředu probírali, nebylo to v tu chvíli nijak aktuální, ale pak se děj posunul, vy jste otěhotněla, a na něho dopadla celá ta tíha.
Teď neví, co s tím má dělat, proto jedná tak, jak jedná.
Nejraději by vrátil čas a zvolil si jinou možnost, ale to nejde...
Nevnímám, že byste měla zůstat na své tři syny sama.
Nechte mu čas.
© Wahlgrenis 22.05.2018

Velice moc a moc děkuji za odpověď,
úplně jsem slzela, když jsem ta pravdivá slova četla...
Vnímám, že celé to přesně takto bohužel je.
Ale rozhodně ani náznakem nelituji, že těhotná jsem.
Miminko jsme chtěli oba dva - a předem jsme vše náležitě probrali.
Že ho bere jako přítěž, je smutné, pochopila bych i ten finanční strach.
Ale toto jeho sprosté a vyhrožující chování vůči mně a svým dětem - tedy těm, kteří jsou mu nejblíž a vždy za ním stáli, je neomluvitelné...
Jak jsem již psala - právě tohle miminko mi dodává neuvěřitelnou sílu jít dál a velice nás to semklo s klukama dohromady.
Jizvy na duši, které nám díky němu vznikly možná časem vyblednou - ale nikdy nezmizí...
Nejsmutnější na tom je, že on, který měl tak kruté dětství, teď svým dětem dělá přesně to samé, v čem roky žil.
Dokonce se teď po létech k těm svým tyranům utíká pro podporu a rady jak na nás...
Ale jak říká můj mladší syn, karma je zdarma a rychle se vrací.
Takže já jsem se upnula na syny a nechávám to volně plynout.
Včera večer se mi totiž najednou velice ulevilo a spala jsem zase po dlouhé době celou noc.
Sebe a kluky vidím v jasném světle.
On ať se plácá v té černé bažině, tam dole, úplně sám, ale teď už bez naší podpory a energie...
Děkuji, mně se tak neskutečně ulevilo...
Už se totiž nebojím!
Rašple 22.05.2018

Wahl,
tak Vám musím napsat, že mám již třetího klučíka u sebe.
Nakonec se tedy po velkém stresu a mých nervech narodil rychle a předčasně na mé narozeniny přesně hodinu po mém zrození.
Manžel mě totiž opětovně napadl, a tím spustil i celý předčasný porod.
Chlapeček je malinký, ale jinak v pořádku.
Jen jsme si pobyli o něco déle v nemocnici, protože byl podchlazený a neuměl sát ode mě mléko.
Bohužel tento problém trvá stále - ode mě nic moc nevypije a já musím neustále odstříkávat a dokrmovat ho.
Je to velmi náročné.
Jsem na vše sama - pouze s pomocí mých synů.
Měla jste pravdu.
Manželův krizový stav vychází a točí se jenom skrze peníze.
Nic jiného ho společně s alkoholem nezajímá.
Nevybíravým způsobem mě nutí, abych mu odevzdala všechny peníze, jinak že rozprodá zařízení celého domu.
Pod silným vlivem alkoholu se sem opakovaně vrací.
Bere mi věci a vyhrožuje.
Nebere ohledy na mě ani na děti.
Bohužel se situace vygradovala natolik, že musela zakročit i policie.
Jsem s dětmi v permanentním stresu a strachu, kdy se tady zase objeví a co způsobí.
Jelikož se s ním nedá nijak rozumně domluvit, spíše naopak - vše se jen zhoršuje, tak jsem požádala o svěření dětí do své péče a začínám řešit rozvod.
Ve strachu se žít nedá a s alkoholikem už vůbec ne.
Vnímám, že naše cesty se za křižovatkou porodu zcela rozdělily...
Teď se jenom bojíme, že přijdeme s dětmi o dům, který je sice společný - ale skoro vše zde financovali mý rodiče.
Manžel je ale zcela nesoudný a požaduje neustále co nejvíce peněz a to i v případě prodeje domu.
Prosím, je zde nějaká naděje, že by nám dům s dětmi mohl zůstat?
On tady o to stejně nestojí, chce čistě jenom peníze a peníze.
Děti ho zcela nezajímají, ani na ně nebere ohledy.
Vidí jenom sám sebe.
S díky a pokorou
Rašple 29.07.2018


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.