Náš vztah je horská dráha
Milá Wahlgrenis,
velmi mě zaujal Váš web.
Přicházejí mi do cesty informace, které potřebuji, a Váš web je nepochybně jedna z těchto věcí.
Už několik let mám "otevřené oči" a snažím se chápat souvislosti a odkrývat, proč se věci dějí, jak se dějí.
Mám na Vás prosbu, můžete mi prosím napsat Váš názor na moji současnou situaci?
Budu Vám velmi vděčná.
Mám partnera a snažíme se o miminko.
Mám 4,5letého syna z předchozího vztahu a partner má stejně staré dcery - dvojčata.
Jsme spolu 3 roky.
Před rokem jsme dostavěli dům, který je partnerův.
Od doby, co jsme se do domu nastěhovali, chová se můj partner někdy velmi hrubě. Rychle se rozčílí hlavně kvůli maličkostem a dává mi najevo, že je to jeho dům a já i můj syn se můžeme sbalit a jít, když se mi něco nelíbí atd.
Za chvilku o ničem neví a vše je v pořádku.
Někdy se mi omluví a společně o jeho chování mluvíme, pár dní vydrží být příjemný, ale pak zase vybouchne...
Přišli jsme loni o děťátko v 10. týdnu těhotenství.
Jsem si jistá, že kvůli mému strachu ze špatného načasování - měli jsme se v době porodu stěhovat a zařizovat dům.
Neustále přemýšlím, jak s partnerem mluvit.
Není nakloněný duchovnu, naopak dokonce se tomu vysmívá atd.
Náš vztah je horská dráha.
Velmi ho miluji a snažím se hledat řešení.
Partner o ničem nechce moc mluvit.
Neprojevuje moc city, ale já vím, že si nese spoustu věcí z dětství nebo z minulosti, ale chce být silný za každou cenu.
Někdy se mi zdá, že se v něm perou dvě osoby.
Vím, že já musím začít u sebe, sama dělám chyby a i několikrát za sebou, i když už jasně vím, že to má být jinak.
Posledních pár dní se cítím velmi klidně, cítím, že všechno zvládnu, že vše je na výborné cestě, a zároveň jsem zmatená.
Prosím, napište mi Váš názor.
Opravdu si přeji druhé děťátko a fungující rodinu.
Ještě chci zmínit, že partner je angličan s českými kořeny - maminka emigrovala z ČR a tatínek byl angličan.
Já jsem žila v Londýně 8 let, něco mě tam táhlo už od dětství.
Děkuji za odpověď.
Marces 02.09.2015
Milá Marces,
při čtení Vašeho mailu mi nebylo hezky, hned jsem pochopila, v čem žijete.
Váš každodenní život je jedno velké zemětřesení, nevíte, co se ještě pohne, ani jakým směrem.
U Vás ale láska nebydlí.
Váš partner byl násilně přesazen do místa, kde mu to moc neříká.
Ztratil kontakt s vlastními kořeny.
Sice jste postavili dům, ale - jak píšete - je jeho.
Nad Vámi má obrovskou převahu, vnímám, že může zneužívat svou fyzickou sílu.
Je výbušný.
Nepřipadá mi mezi Vámi otevřená náruč, není tady propojení, ani nevnímám krásné okamžiky, kdy se chvěje každá buňka v těle.
Vy jste tak nějak spolu, ale láska tomu říkat nemůžeme.
Když se podíváte na všechny děti, které se čas od času mohou u Vás objevit, dokážete říct, jestli jsou ve Vaší přítomnosti šťastné?
Vás vnímám v obrovském napětí, ve strachu, v obavách, co bude další den nebo týden, nebo měsíc...
Nejprve se bude muset změnit energie ve Vašem domě, pak teprve lze uvažovat o případném miminku.
Kromě Vás by tady měla být nejen láska, ale i úcta, důvěra a obdiv.
Když se podíváme na duši Vašeho budoucího miminka, je zřejmé, že byste měla otěhotnět přirozenou cestou.
Zatím je ale ve Vaší blízkosti hodně nebezpečno, tohle prostředí miminku nevyhovuje.
Ale počká si...
Nemůžete jenom "dělat dítě", duše miminka nejlépe ví, kdy má vstoupit, to je její plán.
Těhotenství i porod by měly být v pořádku.
© Wahlgrenis
04.09.2015
Děkuji za Vaši zprávu.
Nevím ani, co na to říct.
Děkuji!
Je skvělé přečíst si to, co cítím (a vím) od jiného člověka.
Je to takové potvrzení toho, co si nechci nahlas přiznat.
Cítím se zmatená.
Nechci dělat nějaká unáhlená rozhodnutí.
Partner moc nemluví o citech a svých pocitech.
Tvrdí, že tady v Čechách je víc doma než v Anglii, chce tady žít.
Už je tu nějakých 12 let.
(Já ho znám 3 roky a něco.)
Byl vychovaný v tom, že veškeré problémy se mají držet v rodině a řešit něco s někým cizím je ostuda, slabost atd.
Což je poznat u jeho maminky, ta bojuje s rakovinou prsu už několik let...
Připadá mi, že ve svých vztazích jsem vždy já musela být ta silná, rozumná a vyrovnaná a pomáhat partnerům překonávat jejich problémy.
Snažím se přijít na to, jak teď postupovat.
Mám malého syna, nechci se stěhovat, měnit mu školku, kamarády atd. bez naprosté jistoty, že to pro nás bude nejlepší.
Partnera mám ráda a neustále přemýšlím, jak nám pomoci.
Chci mu navrhnout regresní terapii.
Tuším, že partner vše odmítá jen kvůli tomu, aby nevypadal jako slaboch.
Napadá vás něco, jak bych to s ním mohla řešit?
Ještě jednou děkuji, jste úžasná.
Přeji příjemný den
Marces 07.09.2015
