Je ve mně až nenávistná žárlivost, když jiní mají dítě a já ho nemůžu mít
Dobrý den Wahlgrenis,
nevím, jestli tento email budete vůbec číst, ale doufám, že ano.
Ani nevím, jak začít, mám tolik otázek...
Byla jsem zoufalá a hledala nějakou pomoc, radu, jak se vyrovnat s tím, že k nám miminko nechce a v tom jsem narazila na Vaši stránku a také na knihu, kterou jsem si ihned musela koupit.
Nad hodně věcmi v knize jsem se musela zamyslet, jestli to samé nebude i můj problém.
Zarazilo mě i černé prádlo, protože mě nikdy nenapadlo, že by černá barva měla na miminko nějaký vliv.
A teď k věci.
Už 7 měsíců nemůžu otěhotnět.
Možná to je krátká doba, pro mě ale dlouhá.
Mám pocit, že bez něčí pomoci se to nezmění.
Možná jsem zlý člověk.
Je ve mně až nenávistná žárlivost, když mají jiní dítě a já ho nemůžu mít.
Snažím se s tím něco udělat.
Chci být lepší člověk.
Myslím, že to nemůže být jenom v žárlivosti.
Snažila jsem se nějak se svým budoucím dítětem spojit – vypsat svou duši.
Nevím, jestli si to nalhávám, je to výplod mé fantazie nebo něco víc.
Někdo nebo něco se mnou komunikovalo.
Byl to chlapeček, který se k nám těšil, chtěl přijít, ale někdo mu v tom bránil, doslova ho držel, někdo zlý.
Pak se zdálo, že už to je v pořádku, že chlapeček už může jít.
O měsíc později ale chlapeček nepřišel a už se mi s ním nepovedlo spojit.
Něco bylo špatně, něco se stalo, když nemohl přijít.
Ale co se stalo?
Udělala jsem něco špatně?
Bylo to zlo z minulého života?
Co bych měla ještě udělat, aby se miminko nebálo přijít?
Jsou mi vůbec vlastní děti souzeny nebo se mám obrátit na adopci?
Prosím poraďte mi, nevím, jak dál.
Potřebovala bych vědět, jestli tu je nějaká naděje.
Ještě mě napadá...
Představa, že si mám sednout za volant, je strašně děsivá.
Nemůže to s tím souviset?
Snad jsem v minulosti nesrazila autem něčí dítě, a proto teď nechci řídit a jako trest si ani vlastní dítě nezasloužím.
Předem děkuji za odpověď,
Kam-ila 01.09.2015
Milá Kam-ilo,
je mi jasné, co se teď ve Vás odehrává.
Jste vnitřně rozervaná, každý pohled kolem, kde třeba náhodou projede maminka s kočárkem, je jako jedovatý šíp, který Vámi projede.
Tohle není dobré.
Vy se potřebujete vrátit do stavu, kdy jste ještě se svým mužem nebyla nebo o dítě ještě neusilovala.
Teď jste totiž v programu "stroj", Vy se snažíte ovládat své páky a "pracujete" na dítěti.
Ten Váš pomyslný návrat znamená nic nechtít, ale sladit se sama se sebou, kdy to, jaká jste, je úplně v pořádku.
Nesmíte mít žádné měnící se programy, nemáte o nic usilovat.
Je třeba odevzdat svůj život tam někam nahoru a podrobit se myšlence, ať se stane to, co se má stát.
Mám pocit, že byste mohla těmto slovům porozumět.
Pro někoho jiného by byly nečitelné...
To, co žijí ostatní, je jejich život, Vy máte zase svůj.
Otevřete se novému prožívání.
A opusťte všechny strachy, které dosud mají tendenci s Vámi kamarádit.
Vy byste měla být dostatečně silná na to, abyste se ve svém životě nenechala nikým znejistět, abyste byla pevně zakořeněna na svém místě.
Vy tady máte být v hlavní roli.
Vy o sobě nemáte pochybovat.
Všechno se děje tak, jak se dít má.
Bude to, co si do svého života pustíte.
Je jenom na Vás, čemu (komu) otevřete vrátka...
Pokud máte v rukou moji knížku, můžete číst i mezi řádky.
Je tam toho mnohem víc, než je v písmenkách.
Záleží jenom na Vás, jak moc se těmto informacím otevřete.
Miminko je tady blízko, čeká se teď jenom na Vás...
© Wahlgrenis
01.09.2015
Dobrý den,
děkuji za vaše rady a naději.
Určitě mi dodaly sílu.
Momentálně těhotenství pořád nepřišlo.
Snažila jsem se na miminko netlačit, začala jsem se zabývat novými věcmi, které by mě bavily.
V práci jsem dlouho nespokojená a s přechodem na mateřskou už nemůžu počítat, tak jsem se rozhodla, že se musím jinak posunout dál, a proto budu dávat výpověď.
Doufám, že to je dobré rozhodnutí.
Jestli by jste se mohla podivat, kde moje miminko je, byla bych vám moc vděčná.
Děkuji a mějte se hezky
Kam-ila 06.12.2015
