Škoda, že nás to neučí ve škole, myslím, že by se toho hodně změnilo v celém světě ELIŠKA
Dobrý den paní Wahlgrenis,
už několik dní přemýšlím, že Vám ještě jednou napíšu.
I když tuším, že jste velmi zaneprázdněná a možná nebude mít na tento email chvilku.
Přesto mi to nedá, píši, asi se potřebuji hlavně vypsat.
Někomu, kdo rozumí, kdo chápe.
Ráda bych hlavně poděkovala za rychlé odeslání Vaší knížky.
Moc jsem se na ni těšila a přijde mi to jako zázrak, že něco takového existuje.
Všude jen slyším o umělém oplodnění, o lékařských zákrocích, o tom co se má sledovat, dělat, pokoušet, a co může být špatně...
Málokdo ale říká, že by se měl život užívat už před tím, než přijdou děti, že by člověk měl na sobě pracovat od začátku, cítit se prostě fajn tady a teď.
Opět se teď dostávám k pozitivní četbě, vše to krásně doplňují Vaše krásná slova o lásce.
Škoda, že nás to neučí ve škole, myslím, že by se toho hodně změnilo v celém světě.
S manželem se snažíme o miminko už asi rok a půl.
Přiznávám, že jsme také ti, co si mysleli, že jakmile začnou, stane se zázrak.
Přesně jak se píše ve Vaší knize.
Rodina a kamarádi, ti všichni čekají nebo mají a my podlehli tlaku, věku, cíli.
Až teď mi dochází, jak sobečtí jsme.
Já sama mám svým způsobem syndrom hodné holky a raději řeším ostatní, než sebe.
Úlevu to nepřináší, jelikož druhé nezměníme, jedině sebe.
Pomalu přesto docházím k přeměně.
Hledám možnost, jak cvičit s radostí.
Našla jsem si sestavu, která mě baví.
Těším se na kolo, naplánovala jsem nám pár výletů.
Ptám se sama sebe, jak se cítím.
Snažím se v práci mít přestávky, kdy se jen tak vrtím pro radost.
Občas mi ale chybí taková ta podpora odněkud... že nejsme s manželem sami, kdo věří, že máme naději, že k nám dušička zavítá, že se jí zalíbíme..
Přeji Vám mnoho zdaru na této krásné cestě, kdy nám všem pomáháte tím, že jste.
S přáním pěkného dne
Jíťa 25.03.2015
Milá Wahl,
před časem jsem si dovolila napsat, jak jsem ráda, že se mi do ruky dostala Vaše knížka.
V té době jsme už delší čas pokoušeli miminko a já si procházela obdobím, kdy jsem to musela vstřebat sama do sebe a nastolit nový režim.
Asi vše zabralo najednou a nám se konečně zadařilo.
Bohužel naše radost byla brzy otupena, kdy nám při testech našli špatné hodnoty krve, vycházelo nám vyšší riziko Downa.
V podstatě se nás ani neptali a objednali nás na odběr plodové vody.
Zákrok jsem podstoupila v pondělí a sama jsem byla překvapena, jak rychlé, skoro bezbolestné to bylo.
Věřili jsme, že to bude dobré.
Miminko zatím prospívalo, rostlo...
S manželem jsme se moc těšili.
Bohužel nám volali už druhý den z genetiky, že se Down potvrdil v plné síle, je to na těžké postižení.
Zhroutil se nám svět.
Najednou všechno je tak malicherné a vzdálené, vyplouvá jen ta myšlenka, že o naše děťátko přijdeme.
Měli jsme možnost jen nakouknout a najednou má být vše pryč.
Vím, že to musím přijmout jako skutečnost a žít dál.
Čeká nás ukončení těhotenství, nejsme silní dost na to vychovávat postižené dítě, ale připadám si jako vrah.
Nevím, zda dokážu tento čas přežít, znovu se dát do kupy a věřit, že příště bude líp.
Ano, čas vše otupí, prý jsem také silný člověk, co to zvládne.
Ale teď zrovna bych radši byla slaboch, co donosí své dítě.
Jíťa 16.07.2015
Milá Jíťo,
nic se v životě neděje jen tak, nic není náhoda.
Všechno má nějaký smysl, kterému ale nemusíme na první pohled rozumět.
V tuto chvíli je kolem Vás všechno soustředěno do jediné informace - nemoc!
Vnímáte to, co se Vám děje, jako trest pro Vás.
Neptáte se na pozadí, nevíte, že tohle je jenom vrcholek ledovce.
Každé A má i své B.
Nic není izolované a hlavně nikdy neznáme celý příběh.
Nevíte, co tato duše má s Vámi za příběh z minulosti, nemůžete ji za to soudit.
Nesmíte si teď připadat jako oběť.
Četla jste moji knížku, možná jste pochopila, že řada příběhů budoucích maminek se odvíjela právě od pochopení toho, co se stalo v minulém životě.
Tahle duše se k Vám potřebovala přiblížit, aby se Vám Váš společný příběh připomenul.
Nic jiného tady nehledejte.
Teď jste sice moc smutná, že těhotenství se dál nebude vyvíjet, ale je to tak dobře.
Neřídíte si svůj život, pouze s pokorou máte přijímat to, co nastává.
Nebojujte s tím, nic si nevyčítejte.
K Vám se brzy chystá jiné miminko, zdravé.
Bude to ale, až se opět podíváte tváří v tvář tomu minulému příběhu.
Nejspíš tady nebylo všechno úplně čisté a úplně lidské.
Proto teď přišlo malé varování.
Ale hra je tím dokončena, skončilo se remízou.
Co bude dál, záleží jenom na Vás.
Vnímám, že byste měla duši tohoto miminka napsat odpouštěcí dopis, aby se energie zklidnily.
Není tady třeba hledat něčí vinu, všechno jsou jenom zkušenosti.
Zase bude dobře.
© Wahlgrenis
16.07.2015
Dobré ráno,
jen jsem Vám chtěla poděkovat, že jste si na mě našla čas.
Moc to pro mne znamená, pomáhá mi to jít dál.
Pokusím se vše vstřebat a určitě dám vědět, jak to s manželem zvládneme dál.
Vaše odpověď mě vnitřně uklidnila, i když vím, že ještě vyhráno není a bude to na dlouho.
Moc si toho vážím.
Děkuji.
Jíťa 17.07.2015
Milá Wahl,
dnes mi končí šestinedělí a je to pro mě takové znamení, že bych Vám ráda napsala.
Budu se opakovat, ale opravdu moc děkuju za Vaše rady.
Vzala jsem si vytisknutý email i do nemocnice a čerpala jsem z něj sílu.
Myslela jsem, že porod je to nejtěžší, co ženu v životě čeká, a život mi ukázal něco jiného.
Pociťuju prozatím z celé zkušenosti, kterou jsem prošla, silnou vděčnost.
Za vše: za manžela, za rodinu, za přátele, za svůj život, za své tělo, které ví, co dělá, a také za dušičku chlapečka, který s námi pobyl ty 4 měsíce.
Strašně moc mi chybí a cítím se prázdná, ale už vím, že to tak mělo být.
Napsala jsem dušičce odpouštěcí dopis.
Ulevuji si truchlením.
Vrátila jsem se do práce, snažím se jezdit na kole a začínám znovu cvičit jen tak pro radost.
Snažím se najít cestu zpět do života a doufám, že čas pomůže.
Přesto mě občas svírá strach, neumím tomu uniknout.
Bojím se i jen doufat, že příště bude fajn.
Ale zároveň navzdory všemu mnou občas projíždí taková pozitivní vlna..
Pěkný den.
Jíťa 31.08.2015
Milá Wahl,
moc děkuju za zaslání krásné nové knížky.
Už se moc těším, jak si ji přes Vánoce přečtu.
Chtěla bych Vám popřát poklidné Vánoce a šťastný vstup do nového roku.
Také se chci podělit o naši radost.
V krátké době se nám zadařilo a dostali jsme druhou šanci.
Modlíme se, aby nám to tentokrát dobře dopadlo.
Ale už vím, že miminka si to řídí po svém, takže se to snažím respektovat a děkuji za každý týden navíc.
Občas to jsou nervy a ještě asi budou, ale ta naděje je moc hezká.
Jíťa 23.12.2015
Milá Wahl,
moc Vás zdravím a s radostí Vám mohu napsat, že necelý rok po naší smutné zkušenosti se nám narodila Eliška, 3 týdny před termínem.
Je to takový drobeček, ale neustále se na nás usmívá a šklebí.
Jsme z ní celí paf a doufáme, že už bude jen líp a líp.
Moc Vám děkuji za Vaši velkou podporu a za moudrá slova "Vše je tak, jak má být", používám je neustále a přinášejí mi klid v duši.
Našeho prvního človíčka mám navždy v srdci a i když v okolí to tak nikdo nebere, bude navždy členem naší rodiny.
Pomohl mi projít velkou lekcí života.
Přeji Vám krásný den.
Jíťa 20.07.2016
Milá Wahlgrenis,
pročítám si příběh paní Jíti.
Narození Elišky, ach jsem dojata.
Blahopřeji, že zvládla a Eliška, ať roste jen v lásce.
Úžasná.
Těším se, ani nechápu, proč až tak, ale slzy od krásy mám.
Děkuji za příběh.
Rosé 21.07.2016
Milá paní Wahl,
myslela jsem, že Vám v blízké budoucnosti napíšu krásnou zprávu, že k Elišce přivítáme sourozence, ale vše je jinak a já jsem v 8. týdnu spontánně potratila a miminko odešlo.
Přišlo to nečekaně a proběhlo to rychle.
Asi to tak mělo být..
Ještě teď si to rovnám v hlavě a je mi to moc líto.
Bylo to asi poprvé, kdy jsem se cítila díky těhotenství taková klidná, radostná, naplněná, vše mi přišlo takové přirozené a správné.
Těšila jsem se.
To se mi u těch předešlých nestávalo.
Asi jsem moc plánovala.
Myslíte si, že k nám ještě miminko zavítá?
S manželem bychom tomu byli moc rádi.
Jíťa 22.07.2018
