wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Čím víc jsem se odhodlávala objednat do centra asistované reprodukce, tím víc na mě vykukovaly odkazy na alternativní způsoby řešení


Dobrý den Wahlgrenis,
kolegyňka mi na Vás dala kontakt.
Přes půl roku mi trvalo, než jsem se odvážila Vám napsat.
Je mi 32 let, mám hezký život s hodným přítelem (40 let).
Jsme spolu čtvrtým rokem a od prvního dne, co se známe jsme věděli, že chceme mít spolu rodinu, a tak jsme všemu nechali volný průběh.
Po dvou letech jsem pochopila, že není něco v pořádku.
Ještě, abych upřesnila můj předešlý život:
Ve 26 letech jsem si vzala muže, s kterým jsem byla od osmnácti let, ale byl mi nevěrný, a tak jsme se po roce rozvedli.
Mého současného přítele jsem poznala měsíc před rozvodem.
A již s mým prvním mužem jsme chtěli děti, ale nepřišly.
Dnes chápu, proč do předešlého vztahu dítě nechtělo, ale jak plynou dny, nevím, proč do našeho života nechce děťátko ani teď.
Před rokem a půl jsem toto řešila s gynekoložkou.
Z krve mi zjistili vysokou hladinu Prolaktinu, a tak jsem dostala hormony.
Po tři čtvrtě roce užívání jsem všeho nechala, nebylo mi dobře a i psychika mě začala trápit.
Vadilo mi, že mi nikdo pořádně neporadí, jen vyšetření, léky a "čekání".
O letních prázdninách jsem se rozhodla, že si zjistím vše o umělém oplodnění a vše urychlím.
Měla jsem pocit, že nemám moc času.
Čím víc jsem hledala informace a odhodlávala se k objednání do centra asistované reprodukce, vykukovaly na mě odkazy na alternativní způsoby řešení.
A pak mi poslala kolegyňka odkaz na Vaše stránky.
Nejprve jsem je jen tak proběhla, postupně jsem se k nim vracela víc a víc, koupila jsem si Vaši knížku "Proč k nám miminko nechce".
Poctivě jsem ji pročetla a hodně věcí jsem pochopila, ale tu podstatnou věc asi ne.
Můj problém je asi sebevědomí, dlouho jsem v sobě neviděla ženskou krásu, dlouho mi trvá, než se pro něco rozhodnu, bojím se dělat zásadní rozhodnutí a bojím se pravdy.
Dlouho mi trvalo, než jsem si v hlavě srovnala informace o duších, andělech a všech bytostech.
Je to pro mě neznámé a bojím se toho.
Když už jsem si myslela, že jsem připravená na komunikaci, pravděpodobně jsem připravená nebyla, protože jsem na přelomu září a října onemocněla (plná pusa bolestivých aftů, ekzém na hrudníku a zádech, dva týdny jsem nejedla).
Kolegyňka má kamarádku, která umí odvádět duše - na dálku mě diagnostikovala a prý jsem měla na sobě moc duší, které mi braly energii.
Když mi duše odvedla, druhý den se mi ulevilo a nemoc ustoupila, jen ekzém mě trápil až do Vánoc.
To byl bod zlomu, kdy jsem se zalekla a odklonila se od bylinek a pokusů komunikace s dušemi.
Než se toto vše odehrálo, měla jsem pocit, že je se mnou anděl a v noci jsem cítila jeho blízkost.
Teď se bojím.
Od malička mám dar, že se mi zdají sny, které se časem splní.
Není v tom pravidelnost a sny jsou z takovým předstihem, že v dobu, kdy se mi zdají, se mi jeví jako výplod mé fantazie a teprve, když se událost děje, vzpomenu si, že jsem ji viděla ve snu.
Opět je to dar, s kterým neumím zaházet.
Když se mi zdálo o smrti dědečka a pak o nemoci a smrti babičky, vyděsilo mě to a od té doby se bojím svých snů.
Nevím, zda můj strach z neznámého je příčinou všeho, nebo zda nevytvářím vhodné prostředí pro příchod dítěte.
Ve škole mám kolem sebe spoustu dětí, mnohé mě mají rády, maličcí za mnou chodí a hladí mě, chtějí se tulit, jako by si přišly pro kousek dobré energie.
Větší ke mně chodí pro radu a svěřují se mi.
Obecně o mně všichni říkají, že jsem hodná, někdy až moc.
A přesto se bojím, že nejsem.
Někdy je ve mně tolik zlosti a já se za ni stydím.
Stále se mi vrací rozhovor, který jsme měly s kamarádkami před pár lety na vysoké škole, kdy jsme se domlouvaly, jak se budeme navštěvovat, pak i s rodinami a dětmi.
Já tou dobou měla rok před svatbou a stavěli jsme s bývalým mužem dům (ten jsme po rozvodu prodali).
Řekla jsem holkám, že v životě nemám nic hned, jak si přeji, že na vše musím čekat a že určitě všechny budou mít rodinu a já jim budu jejich děti hlídat a budu hodná teta.
Tak silně jsem věřila obsahu svých slov, že po pěti letech je zde ona situace, moje kamarádky mají děti a všichni čekali, kdy budu mít děti já.
Minulý rok byl takový zlomový.
Řeči jsem zarazila tím, že pokud by to bylo tak jednoduché, nemají se na co ptát.
Což všichni pochopili, ale mně se neulevilo.
Nechci běhat po doktorech, nechci, aby přítel podstoupil vyšetření, přijde mi to ponižující.
Chci a velmi si přejeme, aby děťátko přišlo samo z lásky a do lásky.
A proto jsem se po tak dlouhé době odvážila napsat Vám.
Chci Vás poprosit o radu, pomoc nebo vysvětlení, proč je to právě tak a zda mohu - můžeme udělat něco pro to, aby děťátko k nám přišlo.
Předem Vám velmi a upřímně děkuji za odpověď.
Dani 25.01.2015

© Wahlgrenis 25.01.2015

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.