wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Dcerka se bojí ohnivých psů, nevím, v které pohádce jsem jí něco podobného četla


Dobrý den,
mám dotaz ohledně dcerky.
V dubnu jí byly 4 roky.
Nyní se opět nachází v delším časovém období, kdy špatně v noci spí.
Když jsem jí ráno budila, tak byla ospalá, pak byl problémy s oblékáním a se vším ostatním.
Tvrdila mi, že v noci nespala, že se dívala do zdi.
Později jsem slyšela, že v noci pláče.
Prý má v pokoji hodné a zlé bubáky.
Jsou velcí, nemají oči a mají křídla.
Bubáci se bojí se světla.
Musela jsem nechávat v chodbě rozsvícené světlo a pootevřené dveře.
Když někdo ty dveře zavřel, tak nastal pláč.
Později jsem jí přes noc rozsvítila stolní lampičku.
Nyní jsem jí koupila noční zářiče do zásuvky.
Nezdá se mi, že se situace zlepšila.
Z včerejška na dnešek kopala ze spaní do zdi.
Prý se bála ohnivých psů.
Nevím, v které pohádce jsem jí něco podobného četla, vůbec se mi nic nevybavuje.
Vůbec se s ní nevyspím, je mi pak hůř a jsem unavená.
Nyní má od pátku zánět středního ucha, bere antibiotika.
Tatínek měl předtím angínu, tak nevím, jestli i toto nemá vliv.
Musím u ní spát každou noc.
Trvá to cca 2 nebo 3 měsíce.
Už to nepočítám, každý den se snažím nějak přežít.
Pokaždé se mně ptá, jestli u ní budu spát.
Bývalá kolegyně z tancování mi po tom, co se Katka narodila, říkala, že mám doma indigové dítě.
Nevím, co to znamená, ani co to má všechno obnášet.
Holčičce se snažím věnovat, tím, že je jedináček, tak se jí snažím brát mezi děti.
Teď má přání mít doma živé miminko.
Během těch jejích nočních epizod cítím takové vnitřní cukání v břiše.
Dalo by se to přirovnat k pohybům dítěte v děloze.
Vzhledem k mému věku a stavu, ve kterém jsem, to reálné není.
Je možné, že by únava urychlila přechod?
Mám obavy, abych to s ní zvládla.
Jestli jste to dočetla až sem, tak máte můj obdiv.
S pozdravem
Gladiola 24.10.2014

Dobrý den,
snažím se své malé princezně věnovat tak, jak je to v mých silách.
O víkendu byla i s tatínkem na víkend u mojí mámy.
V sobotu jsme šli do muzea.
Byla tam expozice ke konci 2. světové války v Havlíčkově Brodě.
Dívala se na uniformy, obrázky jí moc nezajímaly (naštěstí..., beru ji někdy do muzea kvůli té zvláštní atmosféře, co je tam).
Její táta mi říkal, že když mi chtěl vybrat knížku, tak si buď koupím něco o Hitlerovi nebo o čarodějnických procesech a že to nechápe....
Vyfotila se na motorce.
Strašně moc se jí líbilo podzemí.
Bylo udělané jako egyptská hrobka (ale nebylo to děsivé).



Ještě jsem se tam s ní musela dvakrát vrátit.
Další den tam chtěla jít znovu.
Ať chci nebo ne, tak vnímám to propojení mezi mnou a ní.
Malá už jednou měla na nožičce bradavici.
Během tří dnů, kdy na ní křičela, tak jsem pak pouze odloupla a byla venku.
Během dalšího půlroku ošklivě stonala, byla na tom opravdu moc špatně.
Objevila se jí na tom samém místě (na levé patě) bradavice znovu.
Vykřičet se nedala, byla opravdu houževnatá.
Když jsem zkoušela prostředek proti bradavicím, tak se ta potvora nejenže zvětšila, ale vedle začala růst další.
Malá pak kvůli tomu špatně chodila.
Mě na tom samém místě začala bolet pata.
Byla to bolest jako píchání jehlou.
Po delším období to ustávalo.
Holčičce jsem už nechávala patičku na pokoji.
Pak mi ukazovala, že místo obou bradavic jsou tam malé černé tečky, které mizí.
Vím, že si malá přeje bratříčka nebo sestřičku.
Tím, že se tatínek zaseknul, tak se jí snažím brát mezi děti.
Dnes byla na plavání se stejně starou holčičkou, tak mi jí jednu chvíli bylo moc líto.
Ta holčička tam měla půlroční sestřičku, se kterou si hrála a pusinkovala ji.
Moje holčička se v tu chvíli smutně otočila stranou a vzala si rychle nějakou hračku a potlačila slzy.
Je hodně citlivá.
Pak tatínkovi říkala, že se jí tam nelíbilo.
Moc jsem se jí doma omlouvala, že kdybych mohla, tak bych jí toho sourozence pořídila už dávno.
Takto se to snažím statečně nést.
Je mi jí moc líto, že je jedináček.
Ale tatínek se bohužel zasekl, prý by mě to nebavilo, babi by nám nemohla pomáhat...
I když hodně se toho změnilo.
Začíná mi daleko víc pomáhat a byl i pozornější.
Dokonce se částečně zlepšil intimní život.
Už jsem si připadala jako jeptiška.
Pořád jsem si říkala, jaké je moje životní poslání.
Bohužel jsem holčičku měla až dost pozdě a pak už další dítě nešlo.
Doma už teď chystám kočárek k prodeji (pořád jsem doufala a stále doufám v zázrak), což se neobešlo bez emocí.
Gladiola 03.05.2015


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.