wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Jsem zamilovaná


Dobrý den paní Wahlgrenis,
vím o Vašich stránkách nějakou dobu.
Někdy ráda zajdu, když je čas.
Nikdy jsem toho moc nepotřebovala, snad, udělat maturitu a být zdravá a všechny kolem sebe mít zdravé.
Až teď.
Jsem zamilovaná.
Já vím, to je kde kdo.
Jen kdybyste mě znala...
Jsem zamilovaná po mnoha letech.
Láskou mě bolí srdce, láskou se srdce chvěje, je mi tak zvláštně.
Tam úplně z hloubky...
Bolí, bolí srdce pro to, že jsme od sebe daleko.
Není Čech, ale nic nám nevadí.
Jsem zapřísáhlý nekuřák a on moc kouří.
A JÁ! se do něj zamilovala - i přes to.
To se nikdy nestalo!
To je jediná věc, které se obávám.
Možná jsem se měla zamilovat, abych poznala, že i kuřáci jsou lidé... jen si neváží svého života dostatečně.
Chce se mi úplně brečet, jak jsem šťastná, že jej mám (jedno, na jak dlouho).
Prostě jsem nyní šťastnější než sama.
On chce mít se mnou děti.
To se u minulých partnerů nestalo - nikdo nechtěl děti - ani potencionální zájemci o mě (to zní divně - "zájemci").
Na dnešek se mi zdál sen, že mám čtyřčata.
Dvě děvčátka a dva chlapečky.
Nádherný, maličký.
Porod byl těžký.
Viděla jsem samu sebe, jak mám po porodu hlavu v nějaké kleci, něco z úst, abych se neudusila.
Trvalo to chvilku, pak jen krása.
Nikdo ani nevěděl, že jsem byla těhotná a já to brala jako samozřejmost - že proč bych nebyla těhotná?
Jedno z dětí mi den po porodu řeklo, byl to chlapec, že je rád, že je už konečně u mě.
A já se zeptala, jak to?
On mi řekl, že si mě vybral, že se díval, jak chodím po kuchyni.
Prostě byl se mnou...
Děti měly modré oči, všechny.
Dívala jsem se na ně se zaujetím a před očima se jim oči začaly proměňovat do různých barev, zcela nadpozemské dění...
Z prsou mi teklo mléko.
Měla jsem obavu, že se o ně nebudu umět postarat.
Stále jsem na ně jakoby s jídlem zapomínala...
Řešila jsem jména...
Bylo to tak moc silné.
Paní Wahl, myslíte, že bych se svým přítelem opravdu děti mohla mít, i když je mi 40 let?
Já myslím, že děti nepřijdou.
Nevím proč, jsem tu asi pro něco jiného.
Můj drahý děti miluje a přál by si je - já samozřejmě též.
Prosím Vás, je on tím mužem, který má s se mnou být v rodinném svazku?
Ten sen, má mi něco povědět?
Děťátko mluvilo jistě to, co mluvilo, ale to ostatní nevím jak mám brát...
Děkuji mnohokrát a přeji lásku a lásku.
Pastelka 14.08.2014

Milá Pastelko,
to, co nyní prožíváte, není sen, ale krásná realita.
Nad Vámi zaznívá úžasný potlesk shora.
Děje kolem Vás se zrychlují, zapomínáte na sebe, ale splýváte s láskou, která je všude kolem Vás.
Neděláte nic, čím byste si ubližovala, je Vám krásně každou vteřinu.
Člověk, o kterém píšete, je s Vámi propojen skrz minulé životy, nedivte se intenzitě, s jakou jste k sobě vzpláli.
Postupně zjišťujete, že teprve spolu jste kompletní.
Přestože se Vám může zdát budoucí společná cesta náročná a komplikovaná, neměla byste vstupovat do strachu.
Všechno bude tak, jak to má být.
Nejdůležitější pro Vás je, abyste byli spolu, miminko tady teď nemá hlavní roli, tím se zbytečně netrapte.
Žijte aktuální okamžik, užívejte si naplno každou vteřinu.
© Wahlgrenis 19.08.2014

Děkuji, děkuji, děkuji!!!
Ani nevíte, jak děkuji.
Já si vyložila poprvé karty.
Neumím to, ale cit mi napomohl a to, co říkáte, tam bylo.
Byly to ty nejkrásnější karty, jaké jsem mohla otočit na každou mou otázku.
Ale až když jste mi napsala, tak jakoby potvrzené... příjemnější.
Nemám strach, cítím samou lásku, lásku...
Lásku.
Mimo lásku se mi dějí věci, jako by mě chtěly postrašit na nejvyšší míru.
Obrovská zátěž, ale zvládám...
Děkuji upřímně, mějte se krásně.
Pastelka 20.08.2014

Paní Wahlgrenis,
vše je tak krásné, když jsme spolu.
Vlastně, i když nejsme.
Je to, jak jste psala.
Když jsme spolu, jsme kompletní.
Tohle jsem nezažila za celý život.
Tak uvolněná, naplněná, celá.
Můj milý to má stejně.
Strach jsem zažila jedině z letadla a je to stále dokola.
S láskou ne.
Rád by se mnou žil v Čechách, ale úřední postupy všemu brání.
Myslíte, že se nám vše podaří?
Dnes zahajuji vyjednávání.
Tolik se milujeme, že je těžké, být bez sebe...
V Čechách nemám mnoho podpory.
Nechápu.
Prostě cizinec s jinou vírou, kterou ovšem nikomu necpe.
Milý, hodný, slušný, obětavý, usměvavý...
A velmi milující.
Dnes jsem prohlížela společné fotografie, které vznikly asi před 6 dny.
Nyní jsem 3 dny v Čechách...
Na jedné fotografii má můj milý velikou "bublinku" přes celou paži a jedna další se drží v jeho blízkosti.
Tuším... naše miminko, miminka (stále se ukazují dvě miminka).
Já nechávám vše plynout a jsem šťastná za něj, on by je chtěl hned a hned...
Moc se těší.
Nechci se tím znepokojovat, když miminko nepřijde...
Mám Vaši knížku o miminkách a pevně doufám, že i nám se poštěstí.
Nejprve ovšem - a miminko to ví, musíme být v klidu a spolu.
Držte nám prosím palce.
Děkuji a krásně naplněný den přeje,
Pastelka 08.10.2014

Dobrý den paní Wahlgrenis,
píši Vám po nějakém čase.
Je mi u vás tak nějak hezky.
Náš příběh, já a můj cizinec, byl nyní zahalen jakousi mlhou.
Možná ještě je.
Takovou zvláštní a dusivou.
V domovině přítele se dějí byrokratické kejkle a on ne a ne přicestovat do Čech.
Stále mu to z nějakého důvodu odkládají.
Já už jsem nyní trochu v klidu a říkám si, že jestli spolu máme být, budeme, jestli ne, nebudeme.
Udělali jsme maximum.
Celníky na letištích ovšem nepřepereme.
Ono se to lehce napíše (že jsem v klidu), to ano, ale moje duše s tím asi není stále vyrovnaná.
Jsou chvíle úplného klidu, pak bezvětří a stačí málo a jsem zase nešťastná.
Já nyní za ním nemohu.
Je to tolik složité, napínavé...
Jak se cítím nesvobodná!
Člověk nemůže vše.
Nemůže.
Už třetí den mě velmi svrbí, vyloženě lechtá pravá dlaň.
Jak kdyby někdo vzal chmýří a lechtal a lechtal.
I na noze se to teď stává.
Nedá mi to se nedrbat, ale už to bolí, pálí.
Navíc vidím ve dne i v noci bílé a fialové zářivé tečky a také mlhovinu, která je v pohybu.
Copak to může být, prosím Vás?
Asi se mi motá všechno dohromady.
Řeším nějaké starosti s jedním pánem, co mi odvedl špatnou práci, vyhrožoval mi a já nevím, zda na něj poukázat – na nekvalitně odvedenou práci.
Obávám se ho.
Asi se mi prolínají tyto dvě věci a já jsem na to sama.
Nějak jsem se zastavila a zdá se mi, že nežiji.
Prosím Vás, paní Wahlgrenis, jak se vymotat z toho všeho?
Nechat vše být a ono se to „nějak“ vyvrbí?
Či jak moc se angažovat, kde je ta hranice všeho?
Do čeho se ještě pouštět a kdy sedět s rukama v klíně?
Co je vlastně správně?
Dusím se, je mi smutno, po dlouhé době.
Proto jsem u Vás a žádám, zda je pro mě někde nějaké světlo, záchytný bod.
Ze srdce děkuje pastelka, co posílá všechny barvy sebe.
Krásné svátky mějte
Pastelka 09.12.2014

Paní Wahlgrenis,
promiňte, ale ještě k Vám musím běžet.
Jsem na Vašich stránkách a pročítám si příběhy lidí.
Mám plno zážitků, zvláštních, prazvláštních a znovu jsem se šla "pomazlit" s fotografiemi, kde je můj milý a jak jsme se fotili na pláži a kolonádě...
Přiměl mě k tomu jeden článek, co čtu u Vás.
Psala jsem Vám o těch kouličkách, bublinkách, ale to, co se teď stalo, to je pro mě absolutně nevysvětlitelné!
Mám husí kůži a vlasy mi vstávají.
Doslova.
Na fotografii nejsou najednou dvě bublinky, ale je jich tam ke třiceti!!!
Co to je??
Co se to stalo?
Vím, že tam nebyly.
Bedlivě jsem fotografie zkoumala, když jsem objevila ty dvě.
Nejsou to žádné pidi tečky, ale úplně normální bublinky jak z bublifuku.
To není možné přeci, aby se tam nastěhovaly tolik týdnů po vyfocení!
K těm dvěma:
Mám úplně zježené tělo.
Jedna koulička se uhnízdila přes jeho čelo a vlasy.
Je opravdu veliká, jako na té paži.
Je to krásné, ale jsem vykolejená.
Jedna jediná z nich je nádherně fialová, duhová.
Opravdu zírám s otevřenou pusou.
Na pár vteřin vyfocených fotografiích před a po, není po bublinkách ani stopy.
To se nemohlo jen tak stát, přeci.
Pastelka 10.12.2014

Dobrý den paní Wahlgrenis
pochopila jsem, že nemáte na všechny čas.
Je mi to jasné.
Já to jen uzavřu.
Ten můj příběh.
Nemá smysl se zabývat něčím, kde se nic neděje a já jsem nyní na konci.
Když se rozhlížím kolem, tak se vším.
Přítele sem nepustí.
Je mi naprosto zle a neskutečně smutno.
Mějte se pěkně.
Pastelka 19.12.2014


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.