Co řeším miminko, tak jsem si vzpomněla, že u Vás mohu najít radu KLAUDINKA
Milá paní Wahlgranis,
Váš web znám již docela dlouhou dobu, ale teď, co řeším miminko, tak jsem si vzpomněla, že u Vás mohu najít radu.
Tolik jsem se začetla do Vašich stránek, že se od nich téměř nemohu odtrhnout.
Je to něco úžasného, co se tam od lidiček, co píší, a od Vás dozvídám a také jsem začala hodně přemýšlet, hodně.
Zvláštní na Vašich stránkách je to, že sotva se začtu, hodí mě to prostě někam jinam na vlnu jiného a odlišného vnímání času, prostoru, jako by se mi srdce i mozek přeladili úplně někam jinam.
Moc Vám děkuji za to, jaká jste a jak moc jste jiná a jak moc pomáháte.
Jste úžasná žena a já vím, že Vám to lidé mockrát říkají, ale i tak Vám to potřebuji napsat, že jste prostě úžasná.
Já mám k vám také prosbu.
Nevím ale, jak mám napsat na Vaše stránky tu svou, a proto jsem zvolila cestu mailové pošty.
Ještě jsem nevypátrala, jak to funguje, když Vám maminka napíše a vy i další lidičky se k tomu dále přidáváte, až vznikne celé vlákno.
Paní Wahl, i já mám prosbu o miminečko.
Jsem se svým mužem skoro dva roky, z předchozího vztahu mám syna 22 let, úžasného kluka.
Je moc moudrý a od miminka, když jsem se mu podívala do jeho krásných očí, tak jsem jen zůstávala v úžasu, byly to oči moudrého člověka v miminčím těle.
Moc svého syna miluji a kvůli nějakým potížím v manželství a potížím v těhotenství už další miminko nepřišlo.
Pak přišel rozvod a několikaleté mezidobí, než jsme se potkali s mým mužem.
Formálně zatím manželé nejsme, u mého muže ještě neproběhl rozvod, ale po 14 dnech našeho vztahu jsme se oddali sami jeden druhému a dali si slib, tenkrát to bylo krásné magické o půlnoci.
Můj muž má dcerku (18 let), malinko tam jsou potíže v jejich vztahu, ale nic závažného.
Máme naše děti velmi rádi.
Děti s námi nežijí, můj syn po nějakých mých kotrmelcích už žije sám, to je na dlouhý příběh a dlouhé vyprávění a to Vám ráda povyprávím někdy, když k tomu bude příležitost.
Už jsme s celou tou situací oba vyrovnaní, ale já mám pořád někde když si vzpomenu trochu bolesti, co jsem mu provedla.
S mým mužem bychom si moc přáli děťátko, moc, možná já o trošku víc.
Když jsme se poznali a ten vztah byl tenkrát přes překážky, nechala jsem si vyndat tělísko a řekli jsme si, že to necháme na osudu a na přírodě, jestli k nám děťátko přijde.
Už je to více než rok a stále se nedaří.
Víte, je mi už 41 let a mému muži 36, to je v pořádku, ale jsme mladí a zdraví a já se popravdě na svůj věk necítím ani trochu - spíš o 10, 15 let méně a myslím, že tohle prostě není žádný věk, podle mého úhlu pohledu je to hodně málo.
A proto prosím o radu.
Je tu možnost, že se nám podaří přivést na svět naše dítě z lásky?
Vidíte dušičku našeho miminka?
Mám také obavy... a hlavně po přečtení Vašich rad maminkám, tak hodně přemýšlím nad vším možným, ale vždy mi vyjde stejný výsledek - a to je dítě.
Píši mailík, protože jste ode mě na cestu moc daleko a tohle mi přišlo jako dobré řešení.
Mějte se moc krásně a moc a moc Vás zdraví
Apolenka 10.05.2014
Milá Apolenko,
duše miminka, na které se ptáme, v tuto chvíli naznačuje, že je třeba sundat tzv. růžové brýle.
Prostor, kam by se měla vydat, je pro ni daleko, je to ve významu nedostupnosti.
Sice moc dobře ví, co se po ní očekává, měla by vstoupit, ale její plány jsou jiné.
Tady není duchovní prostor, chybí nejspíš ta univerzální podpora shora.
Vnímám tady ty důležité části, které v okamžiku početí mají fungovat, ale nevidím propojení přes srdce, maximální odevzdání se jeden druhému.
Mezi Vámi se postavila překážka - Vy ji nejspíš nevidíte, ale je tady něco, co neladí s přírodou, je to proces násilný, jako byste teď hned měli zdolat nejvyšší horu světa.
Nikdo to po Vás nechce, je to jen Váš plán... jdete do toho...
Ale vyjít to nemůže.
V tuto chvíli to vypadá, že byste se měli více zaměřit na to, co je mezi Vámi, ukončit, co už papírově neplatí, udělat si kolem sebe pořádek.
Pak teprve se před Vámi může otevřít nová cesta do nového prostoru, kde to bude celé jenom Vaše.
© Wahlgrenis
11.05.2014
Milá Wahlinko,
velmi Vám děkuji za Vaši odpověď.
Napsala jste mi něco, co podvědomě tuším, že věci okolo nás a našeho vztahu nejsou dořešené a miminku to může vadit, tak jako to vadí nám.
Rozvod neproběhl, protože prostě neproběhl.
Nedokážu odpovědět proč vlastně.
Protože to je záležitost hlavně mého muže, nechávala jsem to na něm, až k tomu rozhodnutí dojde sám a pak udělá všechny potřebné kroky a dotáhne to do konce.
Některé kroky udělal, ale vyšumělo to do ztracena.
Většinou je to u nás tak, že pokud jde o tyto závažné věci, musím to vzít do rukou já a dotáhnout do konce, ale rozvod jsem nechala plně v jeho režii.
Ale můj muž nyní dospěl do bodu, kdy ho ten papír štve víc než mě, takže návrh na rozvod bude podávat již brzy, v červnu.
Já se moc těším na to až konečně bude rozvedený, bude to pro nás oba veliká převeliká úleva.
Píšete Wahlinko, že u nás vidíte překážku, že nejsme propojení přes srdíčko.
Můžete mi prosím poradit, co tedy máme udělat, nebo až se začnou věci řešit přijde to samo?
Já svého muže úplně moc miluji, ale tu překážku tu vnímám, tak jak jste napsala a i jsem tušila, co to je.
Těch překážek už jsme spolu překonali s láskou opravdu hodně, stálo nám to za to, hlavně můj muž prošel velkou změnou a já si to moc užívám náš vztah, mezi námi je to den ode dne lepší a lepší.
Rádi bychom měli hned po rozvodu svatbu.
Je možné, že mé přesvědčení je takové, že děti se mají rodit do úplného svazku, kde je muž a žena doopravdy.
Prostě to tak mám, i když to někam zasouvám, abych na to moc nemyslela.
Já tolik po našem miminku toužím, tak si přeji abychom ho oba drželi v náručí a těšili se z něj každý den a viděli, jak se vyvíjí a roste, někdy ho u sebe cítím.
Večer před spaním jsem posílala prosbu, abych dostala odpověď, a možná mi přišla ve snu, i když si ten sen nedokážu úplně vyložit a dnes mi přišla od Vás a z celého srdce Vám děkuji.
Má noc byla špatná, nemohla jsem usnout dost dlouho a pak se mi zdál sen, že jsem u rodičů v bytě, jsem na balkoně s bývalým manželem a mám pocit ohrožení, v bytě rodičů jsou exekutoři a chtějí mi ublížit.
Já jsem přeskočila zábradlí a z venku jsem po balkonech slézala dolů, bylo to velmi snadné a bylo tak spousta opor, za které jsem se mohla chytit.
Měla jsem šílený strach a utíkala jsem do protilehlého paneláku, kde bydlíme i v reálu a běžela jsem do druhého vchodu k sousedům.
Najednou jsem seděla i se třemi exekutory u stolu a byla jsem naprosto klidná, naprosto a vyrovnaná, oni říkali, že moji rodiče mají velký dluh, říkali i částku a to nějak 24 x 80 000, ale to je opravdu jen a jen dohad, už si to přesně nepamatuji.
Já jsem jim říkala, že o tom dluhu ale nikdo neví, proč už dříve rodičům neřekli, že dluh mají, že by rádi zaplatili a nemuselo k tomuto dojít.
Pán mi dával vizitku a dohodli jsme se, že je již vše vyřešeno a rodiče mají dluh zaplacený.
Ještě mi ten exekutor řekl, že já jsem jejich poslední zákazník, dluh je vyrovnán a dal mi 35 korun.
Byl to kouzelník a s tímto kouzelníkem jsem žila, to jsem si v tom snu vzpomněla, i když jeho tvář mi nic neříkala.
Pak jsem byla u sebe doma ve vaně, měla jsem umyté vlasy koupelna a vana byla v kuchyni, kde je okno.
Přišel ke mně muž v obleku a chtěl mi umýt záda, ale já se bála, že mi ublíží, měla jsem velký strach, usmál se na mě a na zubech měl maličké lístečky, tak si to prstem šťoural a začal hledat houbu, nebo něco čím mi záda umyje a pak se ke mně blížil zezadu a já se moc bála říkala mu, ať je u mě z boku a já na něj vidím.
Pak jsem vylézala z vany a česala si vlasy a dveře od koupelny se otevřely.
Všude bylo plno lidí, asi slavnost a já jsem byla ráda, že s tím mužem nejsem sama.
Budu moc ráda, když mi napíšete pár slov k mým snům.
My si s mužem počkáme na rozvod a uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál.
Moc děkuji za Vaše pravdivá slova a tu touhu po miminku mám moc velikou.
Krásný den přeje
Vaše Apolenka 11.05.2014
Krásný a prosluněný den milá paní Wahlinko,
od Vaší odpovědi pro mě uplynulo půl roku a za tu dobu se stalo plno událostí.
Za týden od mého snu, co jsem vám napsala, se začaly dít nepěkné věci.
Už vím, co ten sen znamenal, a už vím, proč jste mi neodpověděla.
První událost, co se stala - tak maminka spadla do rokle, co má asi 20 metrů.
Je to strmý sešup přes kameny dolů.
Byla ošklivě potlučená, ale kromě výronu v kotníku se nic vážnějšího nestalo.
Za další týden měl můj tatínek těžkou mrtvici.
Ten masakr, co jsme si zažili a co následoval, nepřeji nikomu.
Tátu nám po 14 dnech dali domů nedoléčeného.
Začalo se v mozku opět něco dít a začaly kolapsy s pády a těžkým bezvědomím.
I tak nám ho propustili z nemocnice domů.
Následoval kolotoč- propuštění domů, doma pád, bezvědomí, převoz rychlou do nemocnice, propuštění, a opět bezvědomí a opět převoz rychlou, s tím, že se tátův stav neustále zhoršoval, přišly infekce a táta nakonec skončil na LDN jako ležící a plenovaný.
Nejedl nepil, snažili jsme se alespoň Nutridrinky a neustále jsme o něj s maminko pečovaly, denně jsme u něj byly a pomáhaly, jak se dalo.
Do toho jsme vyřizovaly všechny právní věci, už to vypadalo, že táta nebude a odejde nám.
Vše bylo vždy psané na něj, takže opět další kolotoč vyřizování, aby se všechny smlouvy od plynu a elektřiny, pojištění a atd. přepsaly na mamku.
Byly jsme už úplně vyřízené a vyčerpané.
Musela jsem skončit v práci.
S mou náročnou prací se toto nedalo skloubit, ale nelituji toho, rodiče mě potřebovali a já jsem ráda, že jsem dala naší rodině přednost před prací.
Nakonec na mě rodiče přepsali dům, aby raději bylo vše právně ošetřené.
Mám skvělého bratra, žije v Plzni a je velmi pracovně vytížený, ale i ten si našel a nachází čas, aby nám pomáhal.
A stal se zázrak.
Táta se změnil z přísně materialistického člověka... pod tíhou nemoci se z něho stal někdo jiný, nechci říct lepší, to ne, táta je nejskvělejší a nejhodnější chlap, jakého jsem kdy poznala, ale myslí jinak.
Dokonce říká, že ví, že tu nemoc dostal jako poučení, jako výstrahu za to, že nedokázal lépe žít svůj život a změnit věci, které se mu nelíbily.
Ty věci se týkají mamky a jejich manželství.
Dnes je mu lépe, je prakticky zdravý, začal chodit, jíst, pít, už nemá pleny, mluví a je to miláček.
Jdou mi slzičky štěstí, jen na to pomyslím.
Stále je na LDN a čekáme na umístění do Domova důchodců a odtud si ho můžeme brát na návštěvy domů.
Z nemocnice nám ho na propustku nedají, ale je stále velmi začleněný do rodiny, nevynecháváme ho, o všem je informovaný.
Stále chodíme prakticky denně na návštěvu za ním, maminka mu vyvařuje dobroty a vše je na dobré cestě.
Stal se opravdu zázrak a já moc děkuji neustále Andělíčkům a Vesmíru za tyto dary.
Ve vztahu s mým mužem se změnilo také hodně.
Měla bych tedy napsat s mým partnerem, protože oficiálně to můj muž není, ale toto oslovení my používáme - můj muž, má žena.
Ale je ROZVEDENÝ.
Vše šlo jako po másle.
Řešíme spoustu dalších věcí, jako jsou exekuce jeho a bývalé manželky, jde to přes mojí právničku, která se snaží toto alespoň zčásti řešit, to, co jde pořešit, se alespoň pohne.
Je to velká úleva a posun k lepšímu, tak jak jste psala, že je potřeba ukončit to, co už neplatí, tak se do půl roku stalo.
Já jsem začala mít potíže s cyklem a dokonce jsem měla zánět dělohy s krvácením.
Bylo to následkem nervů s tátou a s tím vším a to se prostě podepsalo na mých ženských orgánech.
Nakonec jsem přišla na to, že mám nedostatek progesteronu, příliš krátké cykly, špinění před menstruací a objednala jsem si ze zahraničí přírodní progesteronový krém a moc se mi ulevilo.
Natáhl se mi cyklus, zmizelo mi špinění a PMS.
Přestalo mě neustále bolet břicho a také jsem se velmi psychicky zklidnila a teď mohu říct, že mi je velice dobře.
Po těch špatných měsících si užívám klidu domova, uklízím, chystám vše na Vánoce, peču cukroví a je mi opravdu moc fajn.
S mužem máme trošku potíže v intimní oblasti a já už nevím, jak to řešit.
Není to nic vážného, jen to, že já se potřebuji milovat častěji než on, potřebuji více té fyzické blízkosti a pocit propojení než on.
A tak se často stává, že když se chci milovat já, jsem odmítnutá, a to mě hodně mrzí.
Já jsem k němu vstřícná, neodmítám ho nikdy, ale jemu, když se nechce, dá mi najevo, že ne.
Máte, prosím, nějakou radu, jak i s tímto se dá pracovat?
Já na něj nenaléhám nijak často, to ne, ale on má jinou energii než já.
Nedává mi najevo svojí touhu a že jsem pro něj ta nejvíc sexy žena na světě,0 se kterou se chce milovat od rána do večera.
Nevím, jestli nemám nějaké zkreslené romantické představy o životě, ale tohle mi chybí.
On je prostě takový, má to tak celý život, co říkal.
A když na milování přijde, je to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila a on to má stejně.
Je to velmi silné a nádherné a uspokojující.
Jinak pořád se ke mně tulí, pusinkuje mě a v noci se k sobě tulíme a dotýkáme se celou noc.
To je něco, co mě neskutečně nabíjí, jen víc toho sexu a milování mi chybí.
Je to tak od začátku našeho vztahu, teď, jak se více známe, cítím změny k lepšímu. Je to o moc lepší, než to bylo dřív, ale stále to není úplně ono.
A my bychom naše miminko moc chtěli, teď už ho chceme oba stejně silně, ale stále nepřichází.
Já už jsem zoufalá, že miminko nepřichází.
Vždy dorazí menstruace a mně je do breku.
Tolik bych si přála tu přivítat toho drobečka a dát mu svou lásku, které mám v sobě tolik.
Svého muže miluji, moc, i když nějaké ty problémy máme.
A paní Wahlinko, změnilo se něco k lepšímu za těch půl roku?
Máme naději, že k nám miminko přijde?
Já jsem velmi šťastná a dokážu si užívat života a jsem šťastná za každý den na světě a vděčná za vše, co mám a to tolik, že pro to nemám slov.
A moc bych si přála naši úplnou rodinu a miminko.
Děkuji moc za Váš čas a za Vaší odpověď.
Pročítám si ty krásné příběhy a od žen, co Vám píší, a prohlížím si fotky těch krásných miminek a jsem dojatá.
Mějte se moc krásně a krásný advent přeje
Apolenka 09.12.2014
Milá paní Wahlinko,
po nějaké době opět píši.
S mým mužem, co ještě není oficiálně můj muž, se máme báječně.
Spousta věcí se posunula k dobrému.
Co jsme měli vyřešit, jsme vyřešili a řešíme, doma máme klid a pohodu jak snad ještě nikdy ne.
Naše komunikace se tolik zlepšila a stále naše soužití krásně vylaďujeme a děláme jeden pro druhého, co si na očích vidíme.
Naše milování je moc krásné a ty potíže, co jsme měli, jsou pryč.
Teď opět čekám, že přijde menstruace, ale krásně se mi srovnal cyklus a jsem naprosto v pořádku.
Jen každou další menstruaci zvládám čím dál tím hůř, když vím, že opět miminko k nám nepřišlo.
Mám takový pocit nejistoty, nevím, kde je chyba a proč k nám naše miminko nepřichází.
Tolik bychom si ho přáli.
Přemýšlím nad tím, proč a co děláme špatně.
Vím, že miminko má svůj čas a nesmíme na něj spěchat.
Také přemýšlím nad tím, že třeba chce přijít, až budeme svoji, že bude trošku konzervativnější na rodinné poměry.
A také přemýšlím nad tím, že třeba nepřijde vůbec.
Při té myšlence mi puká srdce, jen to píšu, tak mi tečou slzy, když připustím i tuto možnost, že ho třeba mít vůbec nebudeme.
A tak se, paní Wahlinko ptám, vidíte naše miminko, že se k nám chystá?
Neptám se kdy, ptám se jen, jestli vůbec.
Budu moc šťastná, když mi odpovíte, a budu každý den čekat na Vaši odpověď.
Moc děkuji a zdraví
Apolenka 25.02.2015
Dobrý den drahá Wahlgrenis,
opět se po nějaké době ozývám a mám moc dobré zprávy.
15.6. jsem si udělala těhotenský test a vykoukla na mě slaboučká druhá čárečka.
Věděla jsem, že vykoukne.
Věděla jsem, že jsem těhotná od prvního dne, kdy jsme se krásně s mým mužem pomilovali a bylo to jiné milování, něžné a krásné.
Den na to jsem měla obrovskou chuť na sladké, další den také a další také.
Zvláštní na tom je, že já sladké prakticky nejím a teď jsem potřebovala ovoce a šlehačku.
A vlastně moje kamarádky to poznaly úplně první a hned, což je zvláštní.
Každý den jsem od nich slyšela, jak krásně vypadám, že mám nějak vytvarovanou postavu a že jsem nějaké jiná.
Pak jsme viděly s holkama, jak letí čáp a kamarádka mě upozorňovala: "Podívej, letí čáp..."
Pak mi nesmírně chutnala zmrzlá čistá voda, čehož si děvčata také všimly, že jsem neustále nalepená na lahev s vodou.
S holkama chodíme na koupaliště, je to takový náš krásný a pohodový svět, co tam máme.
Teď mám krásnou druhou čárečku na testu (posílám fotečku).
U lékaře jsem ještě nebyla, chystám se dnes objednat, ještě je brzy.
Trošičku mě zlobí vyšší tlak.
Ten mě zlobí už nějakou dobu asi rok zpět.
Ráda bych se zeptala, co mohu udělat, aby se mi srdíčko uklidnilo.
Ono je to teď tou změnou, je to adrenalin, takže srdíčko mně jede rychleji. Samozřejmě půjdu na kardiologii k mé lékařce, je úžasná lékařka a mám jí moc ráda.
Napadla mě urina, jestli je teď vhodná?
A celkově jsme v pořádku?
Zvládnu těhotenství v pořádku?
To víte trošku obavy mám, to je jasné, abychom to vše dobře zvládli.
Cítím se výborně a cítím, že je vše v pořádku.
Také můj muž mě krásně překvapil, přinesl mi na koupaliště z lásky moje vysněné lehátko, měla jsem takovou radost, že jsem plakala štěstím a hned jsem si pomyslela, že také mám pro něj dárek.
Cítila jsem, že je něco jinak od samého začátku, což je sice neuvěřitelné, ale je to tak, od prvního dne bylo něco jinak.
Také před početím jsem všude viděla čísla 666, 999, 444, kam jsem se podívala, tam byly.
Také jsem viděla světýlka, před usnutím jsem slyšela dětský pláč a zdály se mi moc divné sny, třeba, že sbírám vejce nebo, že elektrickou zásuvkou vede hadička s vodou, nebo že jsem v jiné dimenzi v roce 2006, mám syna a dceru.
Vše bylo zvláštní.
Cítím se skvěle, jsem jako ve snu, jako v jiném světě.
Je mi krásně a zvláštně, nemohu ten pocit vůbec popsat, jako bych koukala na někoho jiného, že mně se tento zázrak přihodil a mně se tahle nádhera děje, že ten zázrak početí se přihodil mně.
Ten tanec lásky a polibek spermie a já se celá otevřela a otěhotněla, je to nádhera, jsem prostě celá vedle...
Předtím jsem vše vypustila, na nic netlačila, jen žila a krásně se mi žilo, velice spokojeně a naplněně a klidně.
S mým mužem máme krásný vztah.
Vše se uklidnilo, usadilo a já jsem se začala chovat trošku jinak, vesele, klidně spokojeně a láskyplně a vše se mi krásně vracelo od mého okolí.
Je krásné, jak na mě lidi reagují, kolik lásky okolo mě je a jak moc miluji svého muže a on mě.
Má novou práci, dobře se mu daří, je spokojený a to je moc príma.
Na pozitivní test reaguje s naprostým klidem, jako by to bylo něco, co mu předkládám denně ke kávě, jsem se musela i smát, protože mě to prostě pobavilo a směju se i teď.
Také mu to připadá, že to snad není možný, že je to fakt a pravda.
Je úžasný.
Také můj tatínek je fantastický, je dá se říct v naprostém pořádku, to, co dokázal a že se z té mrtvice skoro úplně uzdravil, je zázrak.
Jsem nesmírně šťastná a vděčná, že je zdravotně na tom tak krásně.
Nedávno když jsem byla u rodičů na návštěvě, tak mi po mém odchodu mávali z balkonu.
Ten pohled na ně mě dojal a říkala jsem si, jak jsem za ně šťastná a jak moc své rodiče miluji.
Byl to tak krásný pohled na ně a štěstí, že je mám a že jsou zdraví.
Paní Wahlinko, minule jste mi neodepsala, a já už vím proč.
Sama jsem nějak cítila, že jsem ve fázi čekání a že sice nevím, jak dlouho to čekání bude trvat, ale že si ten čas, co mi byl dán, mám prostě a jednoduše užít, po svém a tak, jak mi to nejvíc vyhovuje.
A tak jsem si to užívala a krásně jsem si o užívala.
Mějte se moc krásně a přeji Vám krásné dny.
Zdraví
Apolenka 19.06.2015
Milá Apolenko,
do Vašeho života vstupuje čistá láska.
Stalo se to, co jste si vysnila.
Ničemu se nedivte.
Tohle přicházející miminko je pro Vás spojencem, přichází velice zralá duše.
Nejspíš se budete učit Vy od něho než naopak.
Přichází, aby Vám rozjasnilo život, vyvedlo Vás z toho nepřehledna, ve které jste byla.
Už od prvního okamžiku jste s tímto človíčkem jeden tým, nemáte o tomto spojení pochybovat.
Víte, co lékaři dokáží...
Nenechte se od nich znejistět, tohle miminko ví, že právě teď byla vhodná chvíle vstoupit k Vám.
Všechno se děje podle vyšších zákonů, Vy jste tuto "hru" pochopila.
Budu se těšit na další zprávy od Vás.
© Wahlgrenis
21.06.2015
Dobrý den drahá Wahlgrenis,
moc děkuji za Vaší odpověď.
Čtu si ji stále znovu a znovu a krásně se mi čte a hlavně žije.
Že je moje miminko mým spojencem, cítím od prvního okamžiku, a že to je úžasná dušička, také.
Moc ráda se od něj budu učit a s hlubokou láskou, úctou a pokorou a vděčností se skláním před vesmírem a před tímto miminkem.
Můj se splnil, jak mi píšete, a já jsem stále jako ve snu v krásném snu uprostřed tohoto zázraku, toho štěstí, co mě potkalo.
Jsem velmi klidná, vyrovnaná a šťastná, že jsme byli s přítelem poctěni příchodem tohoto miminka této dušičky, že jsme součástí té nesmírné lásky.
Já cítím tolik lásky k tomu miminku a hlubokou úctu.
Dnes se jdeme s miminkem ukázat k lékaři, moc ráda Vám budu psát o našem pokladu.
Nenechám se znejistit od lékařů, mám na vše svůj vlastní názor.
Vím, že nemají vždy pravdu, a udělám vše tam, jak to budeme s miminkem cítit, že je pro nás nejlepší.
Mějte se moc krásně a krásné šťastné dny Vám ze srdce přeje
Apolenka 22.06.2015
Dobrý den drahá Wahlgrenis,
minulý týden jsem trošku zakrvácela, jen trochu, ale pro jistotu jsme jeli do nemocnice na pohotovost.
Nechali si mě tam, udělali UTZ, kde gestační váček měřil 6.5 mm a píchali mi injekce na podporu těhotenství a proti krvácení.
Vše se krásně usadilo a od té doby jsem v pořádku, kromě vaginální mykozy, která již také ustupuje.
Dnes mi brali HCG a to máme 12 300 jednotek oproti minulému pondělku, kdy jsme měli 850 jednotek.
Krásně nám to narostlo.
Pouze dnes při kontrolním UTZ 5+0 tt paní doktorka stále nevidí žloutkový váček a náznak embryjka, což se jí vzhledem k vysokému HCG nezdá.
Už by mělo být vidět více, takže si myslí, že by se mohlo jednat i o zamlklé těhotenství.
Velikost váčku už máme 11.2 mm, takže od čtvrtka vyrostlo skoro jednou tolik.
Což já si tedy nemyslím, UTZ nebyl proveden nějak podrobně a já miminko na obrázku prostě vidím.
Další kontrolní UTZ mám 7.7. nebo 9.7., to se mohu rozhodnout, kdy přijdu, jestli už bude vidět miminko se srdeční akcí.
Přesně jak jste mi psala, že miminko ví, co dělá, a asi mu nechtělo se moc ukazovat a že se nemám nechat znejistět.
Jsem si jistá, že je vše v pořádku a miminko roste tak, jak má.
Také co bychom chtěli v tak raném stadiu těhotenství?
Miminko nechám hezky v klidu, ono ví, co dělá, a já mu věřím.
Stále se cítím moc krásně a spokojeně.
Jsem šťastná, že je v bříšku a vše se děje tak, jak se dít má.
Je to ve vyšší moci, které důvěřuji.
Také cítím dušičku holčičky, stále mi naskakuje růžová.
Mně je upřímně jedno, jestli to je chlapeček nebo holčička a jsem šťastná za miminko.
Mějte se moc krásně a zdraví
Apolenka 29.06.2015
Dobrý den drahá Wahlgrenis,
právě jsem se vrátila z nemocničního Ultrazvuku a miminko krásně prospívá.
Máme 7,6 mm, jsme 6+3 tt a srdíčko tluče a já jsem moc šťastná.
Vím a cítím, že je všechno v pořádku.
Jsou to zvláštní a krásné pocity, co zažívám.
Tohle miminko je naprosto úžasné.
Cítím ho od první chvíle jako velmi výjimečnou bytost.
Tohle miminko mě celou změnilo a prozářilo mě zevnitř.
Mé těhotenství na mě bylo poznat od první chvíle, kdy miminko přišlo a tohle všechno, celý ten zázrak je neuvěřitelný...
Také se lidé kolem mě chovají krásně a někteří ačkoliv, by zprvu něco tušili, nebo spíše tušili, se chovají tak ohleduplně a tolik mi pomáhají...
Celkově si tohle miminko tak nějak dělá kolem sebe krásně.
Stále si někde poletuji na obláčku.
Ale už naprosto zřetelně cítím, že čekám miminko a že to je krásná realita.
Každý den si užívám, každý den za miminko děkuji.
I když mi začíná být trošku nevolno a něco musím sníst a něco naopak nemohu, tak je to krásné, tohle všechno si užívat.
Jen mám malinko obavy z těhotenské hepatopatie.
Tou jsem trpěla, když jsem čekala syna.
Sice to už je velmi dlouho, ale stejně se trošku bojím, aby se to neopakovalo.
Bylo to tenkrát hodně náročné.
Ale říkám si, že se to opakovat nebude.
Tohle miminko je jiné a vlastně mě léčí.
Co jsem otěhotněla, téměř mě přestaly bolet záda a paty.
Kolikrát jsem si přes bolest na nohy nemohla ani stoupnout a teď to všechno ustoupilo.
Také krevní tlak mám 125/75, to je luxusní.
Až jsem byla z té krásné hodnoty překvapená.
Wahlinko, přesto mohu udělat nějaká preventivní opatření, aby se hepatopatie neopakovala?
Mějte se moc a moc krásně a moc Vám děkuji.
Zdraví
Apolenka 09.07.2015
Dobrý den drahá Wahlgrenis,
po nějaké době opět píši se zprávami o mně a o miminku.
Máme se naprosto báječně.
Potíže, co jsem měla, byly způsobené zánětem, který dost dlouho zůstal bez povšimnutí a i přes mé upozorňování, ale nakonec jsme dostala globule na zavádění a bylo po potížích.
Je mi báječně, už nemám nevolnosti, ani žravou, vše se krásně uklidnilo a já i miminko jsme naprosto v pořádku.
Byli jsme na NT ultrazvuku a genetickém vyšetření a byl to veliký zážitek.
Poprvé jsme krásně s přítelem viděli naše krásné mrňátko, jak se hýbe, hlavičku, ručičky, slyšeli srdíčko, zůstali jsme v úžasu, že toho maličkého tvorečka mám opravdu v bříšku.
Přikládám fotečky z UTZ.
Pan doktor říkal, že mimiko vypadá na slečnu, ale že je brzy a řekne nám více na dalším UTZ v říjnu.
Také odběry krve nám vyšly báječně, tohle miminko je naprosto úžasné.
Já se cítím neskutečně šťastná.
Nikdy jsem nic podobného nezažila, ani v prvním těhotenství ne.
Užívám si každý den, jsem tak spokojená a vyrovnaná a každá vteřina s miminkem je dar a já si to všechno užívám.
Jsem šťastná žena a mám báječný život.
Už nakupuji miminku věcičky a mám z nich velikou radost a těším se až v nich to miminko bude, ale nespěchám.
Těhotenství je báječné a já si ho moc užívám.
Jediné, co se přihodilo nepěkného, je reakce mojí mamky na mé těhotenství.
Ona mamka mě zlobí od malička, ale její reakce byla moc zlá.
Řekla mi, že je ze mě zklamaná, že je to pro ní šok a co jsme to provedli a další ošklivé věci...
Hlavně to, že jsme jim s tátou zkazili stáří, že si to takhle nepředstavovali a že jsme povinní se starat o ně a ne o dítě a kdo bude pracovat na chalupě atd., což jsme pořád dělali a dělat budeme, nic se na tom nemění.
A to jen malý výtah z jejích slov.
Moc mě to sebralo, už je to dobré, už jsem to nějak překonala, ale tohle by máma svému dítěti nikdy neměla udělat.
Mrzí mě to, protože my jsme přeci nic neprovedli, my jsme šťastní, že miminko čekáme.
Mám z toho takový pocit, že mě vlastně máma omezuje v životě, že když něco, abych se obávala její reakce a jestli bude zle nebo ne a to není dobré, přeci to nejde se ohlížet ve svém životě a v mém věku už teprv ne na to, co tomu rodiče řeknou.
Je to přeci můj život a já se nemusím nikomu zpovídat.
Takhle to cítím a jaksi mě ta máma velmi zranila.
No ale já jsem se nedala a miminko teprve ne, bránila jsem nás oba jako lvice, paradoxně proti vlastní mámě, ale nedalo se nic dělat, chtěla jsem jí opravdu vyhodit a zrušit kontakt, protože to nemám zapotřebí a prostě svoje dítě já ubráním.
Nakonec jsme to teda vyřešily, máma vzala zpátečku, lekla se, že skutečně kontakt přeruším a už se to nebude opakovat, ale vzalo mě to.
Omlouvala jsem se děťátku, že jsem se tak rozčílila.
Bolela mě hlava a i v noci a pak se mi v noci zdálo, že můj gynekolog mi říkal, že miminku něco srůstá, nebo nesrůstá na hlavičce a já se probudila vyděšená a od té doby mám o malé strach, jestli jsem mu tím rozčilením neublížila, ale dává mi najevo, že ne, myslím, že mě i uklidňuje a konejší.
Teš už jsem opravdu v pohodě a v harmonii, ale pár dní mi trvalo, než to přešlo úplně.
Mějte se moc krásně, Wahlinko, a krásné dny přeje
Apolenka 04.09.2015
Dobrý den milá paní Wahlgrenis,
24.2. se nám narodila naše krásná Klaudinka Fanynka, náš splněný sen s váhou 3850g a 50cm cisarským rezem.
Porod to byl pro nás obě těžký, ale uz jsme obě dvě v pořádku a doma.
Malinká je naprosto úžasná a překrásná holčička, co nám všem přináší tolik lásky a radosti.
A narodila se už do manželství.
Moc Vas zdravime
Apolenka 05.03.2016
