TĚHOTNÁ >>> Jednou to byla dokonce taková rána, až mi na rukou naskočila husí kůže
Drahá Wahlgrenis,
rozhodla jsem se Vám napsat.
V červnu jsem byla na Vašem semináři v Buchlovicích a z plaství jste mi vyčetla, že miminko k nám vidíte přicházet v říjnu.
Nestalo se tak a těhotná nejsem.
Chci se zeptat, zda jsme se nějak neodklonili od cesty, na jejímž konci je naše děťátko.
Poslední týden se domem ozývají zvláštní zvuky a bouchání.
Jednou to byla dokonce taková rána, až mi na rukou naskočila husí kůže.
Nemůže to být duše našeho miminka, která se nám hlásí?
Předem děkuji za Vaši odpověď.
S velkou úctou
Bětka 22.11.2013
Milá Bětko,
říjen už proběhl, to je pravda.
Těhotná nejste...
Ach...
Teď je listopad, těšíme se na Vánoce, bude brzy konec roku, pak Velikonoce... léto...
Všechno se mění, ale čas není.
Není třeba zkoumat, jestli se něco děje v konkrétním okamžiku, ale mnohem důležitější je vidět, že se to vůbec děje.
Vy jste už maminkou byla, máte krásnou holčičku a mělo by k Vám přijít ještě další miminko.
Otevřená náruč tady je, jen jste se zastavila informací, že to musí být právě TEĎ (říjen).
Bylo by vhodné nechat to někam nahoru, a nesnažit se "udělat dítě".
Tento proces totiž nemůže fungovat, v okamžiku, když se o to tzv. hlavou snažíte.
Je třeba nechat to plynout, nebýt tím "hybatelem", ale prostě jenom být...
Milovat a být milována..., to je to, oč tu běží...
(Shakespeare promine.)
© Wahlgrenis
23.11.2013
Drahá Wahlgrenis,
mnohokrát děkuju za odpověď.
Určitě cítíte, jak moc si jí vážím.
Ano, tak nějak jsem si v hlavě "dala termín", to asi ano.
Včela jsem harmonizovala svou a dcerčinu základní čakru a najednou se spojily do velké červené osmičky a za malý okamžik se v oblasti mého břicha objevilo malinké červené kolečko, za chvilku ještě jedno a obě svou rotací vytvořily další maličký symbol nekonečna.
Vím a cítím, že je to blízko.
Jen je potřeba přestat používat hlavu a všechno prožívat jen srdcem.
Hned jak jsem Vám napsala dotaz, jsem měla potřebu ještě jednou si přečíst Vaši knížku.
Něco se u mě opravdu změnilo.
Poprvé jsem hodně plakala, cítila se stejně nešťastná a nenaplněná jako ty ženy, které Vás prosily o radu a pomoc.
Teď čtu klidná a mnohem víc si uvědomuji, jak všechno má svůj smysl a že má-li cokoliv do našeho života přijít, bude to tak ne proto, že bychom si to vydupali, ale že je to vůle našich průvodců.
Ještě jednou z celého srdce děkuji.
S velkou úctou
Bětka 24.11.2013
Drahá Wahlgrenis,
dovoluji si Vám znovu napsat a má-li tomu tak být, dočkám i se Vaší odpovědi.
V červnu 2013 na semináři v Buchlovicích jsme řešily, zda k nám přijde druhé miminko.
Ač se domníváme oba s manželem, že jsme na "to přestali myslet", naše dcerka nám dává trochu zabrat.
Usmyslela si, že k nám přijde Tomík a Pepina (tak si pojmenovala děťátka).
Denně mi kontroluje bříško, jestli už je velké.
Ptá se, zda už pojedeme do porodnice.
Nedovolila mi uklidit její nehrané hračky.
Postupně je všechny nanosila zpět.
Cokoliv kupuji (pyžamo, hračky ...) nebo vyrábíme (valentýnské srdíčko pro tatínka), po mně chce i pro Tomíka a Pepinu.
Už několikrát se rozplakala při snídani či obědu, že je tak sama a nemá kamaráda na hraní.
S maminkou to prý není ono.
O víkendu jsme s manželem přenesli z ložnice do volného pokoje dětskou postýlku, která tam stála v rohu.
Nechtěla se manželovi rozdělávat a Anička si v ní hrála.
Začala do ní ale večer dávat dvě panenky i s hračkami a ráno se tam šla dívat, jestli už tam jsou děti.
Prostě jsem to nevydržela a postýlka šla pryč.
Snažím se myslet na mou rodinu, zájmy, zdraví, možnou práci a vypnout myšlenky na miminko, ale Anička mi k tomu nedává skoro vůbec možnost.
Není dne, kdy by mi nějakou větou či poznámkou toto nepřipomenula.
Prosím, nemohla byste mi poradit co s tím?
Nechci trápit ani ji, ani nás.
Je to jakési bludiště a nemůžeme najít východ...
S velkou vděčností
Bětka 20.02.2014
Milá Wahlgrenis,
v roce 2013 jsem byla na Vašem semináři v Buchlovicích, kde jste mi z pláství vyčetla příchod našeho druhého očekávaného miminka na říjen.
Jak zklamaná jsem byla, když miminko nepřišlo...
A až o rok později mi došlo, že jste sice řekla měsíc, ale ne rok.
Otěhotněla jsem v říjnu 2014.
Termín porodu vychází přesně na moje 33. narozeniny tak, jak jsem si to kdysi řekla ve meditaci na vědomé početí.
Děkuji
Bětka 25.03.2015
