Kdyby aspoň se to povedlo, tak si člověk může říct, že za ty prachy to stálo
Dobrý den,
našla jsem Vaší stránku na internetu, při hledání různých informací, rad ohledně miminek.
Mám na Vás takovej dotázek...
S manželem se snažíme o mimčo už přes 4 roky.. mně je 36 let, ted v červnu 37.
Máme za sebou 2 inseminace, a potom z důvodu toho, že mi objevili alergii na spermie, umělé oplodnění.
Při prvním oplodnění metodou ICSI spojeno jedno vajíčko, ale neoplodněno.
Při druhém IVF 4 vajíčka, 3 oplodněné, a dali jsme si 2 embryjka...
Doufala jsem, že alespoň jedno se uchytí.
A bohužel.
Jsem z toho docela dost nešťastná, protože už takhle to bylo oplodněné, a bohužel.
Ted se i obviňuju, že jsem je zabila...
I když teda to ještě vůbec nerostlo do podoby dítěte a bohužel se neudržely v děloze... jen oplodněné, ale stejně...
Poprvé když se vajíčko neoplodnilo, tak to též mě mrzelo, ale nebylo to tak jak teď.
Teď nad tím přemýšlím, jestli má význam ještě chodit do dalšího umělého oplodnění / i když pojistovna proplácí IVF, nás ted stálo navíc kolem 13 500 Kč, a nepovedlo se.
Kdyby aspoň se povedlo, tak si člověk může říct, že za ty prachy to stálo, ale takhle...
Nejsme zrovna moc při penězích.
Anebo to prostě nechat na přírodě... buď to mimčo bude, nebo ne...
Ráda bych s manželem mimčo... jsme spolu teď v dubnu to bude 5 let.
Loni jsme se vzali, jsme si říkali, že už je na čase se vzít, a zároveň kdyby se narodilo mimčo, tak at už se narodí do svazku manželského.
Co si myslíte?
Máme prostě jen zkoušet doma... i přes tu alergii?
Mně se i tak nějak do toho dalšího umělého oplodnění nechce...
Je to i nápor hormonů na tělo, ale i zároveň psychický nápor.. zda stimulace proběhne, jak má, zda bude správná velikost folikulů, zda se vytvoří nějaké vajíčko, zda bude oplodněno, až po... zda se aspoň jedno uchytí..
Ráda bych do jiného stavu... čekala mimíska a přišla normálně, jako skoro každá žena... kdy prostě mi třeba ráno zničehonic bude špatně, a já budu přemýšlet nad tím, co jsem špatného snědla, nebo co se to s mým tělem děje, a pak zjistila na těhotenském testu 2 čárečky...
Nechápu, proč zrovna já nemůžu mít mimčo...
Mám sestru dvojče, ta má syna (6 let), a bratr ten má dceru, ta už chodí do školy...
Manžílek je jedináček, co se týče plození - těhulkování, já mám tu alergii na spermie, a on má horší spermie...
Nějaké prý dle testu jsou dobré, některé špatné.. proto jsme museli mít tu metodu ICSI.
Prosím poraďte, co je dobré pro to udělat?
I manžel říká, že to asi - to umělé - už nepostoupíme, a budem zkoušet přirozeně.
Třeba zatím není vhodná doba na to zplození... a až to přijde, tak to přijde...
Děkuji moc
Evka 04.02.2013
Milá Evko,
z Vašich slov vnímám, jak moc byste chtěla miminko - za každou cenu... za všechny peníze...
Takhle to ale není.
Miminko přichází ve chvíli, která je pro něho ta nejlepší.
Nevím, ale asi jste v rukou moji knížku
Proč k nám miminko nechce neměla.
Tam jsem se pokusila principy příchodu duší do tohoto světa popsat.
Navíc je tam čtyřicet příběhů narozených dětí, které podle lékařů snad ani přijít neměly.
Jsou to zázraky, pokud se na tuto vlnu dokážete naladit.
Kolem Vás zatím vnímám příliš rozumových úvah.
Jste z výsledků Vašich postupů zklamaná.
Potřebovala byste se dostat na jinou vlnu, nechat tohle stranou a jen se se svým partnerem MILOVAT, tak... opravdově... naplno...
Všechny výsledky, které k Vám dorazily a které Vás nepotěšily, byste neměla brát vážně.
Jsou to jenom slova.
Záleží na Vás a na partnerovi, jak se s těmito informacemi srovnáte.
Jen Vy dva dokážete změnit své DNA, pokud necháte volně proudit lásku mezi Vámi, pokud si dovolíte do maximální milování, kdy se odevzdáte jeden druhému, kdy nebudete zkoumat žádné plodné a neplodné dny.
Při milování máte být maximálně šťastná.
Miminko by Vás mohlo překvapit.
Snažíte se mít příliš mnoho věcí pod kontrolou, tohle byste měla pustit.
Nic nekontrolujte.
Nic si také nevyčítejte.
Měla byste žít radost v každé vteřině svého života.
Tam je to tajemství.
© Wahlgrenis
28.02.2013
Dobrý den,
mám prosbičku.
Vůbec to nechápu.
Psala jsem Vám email, pak jsem u Vás byla na sezení.
Říkala jste, že mimčo vidíte normální přirozenou cestou a že to nebude dlouho trvat.
Od té doby uplynul rok a něco, a pořád nám mimčo nejde..
Měli jsme za sebou dvě umělá oplodnění, ale již zkoušíme přirozenou cestou..
Změnila jsem se proti tomu, co jste mi psala minule...
Na mimčo už nemyslím, nepočítám plodné dny, milujeme se, užíváme si našeho života..
Já (38 let), manžel (37 let), přestěhovali jsme z většího bytu do menšího bytu do 1+1 zrekonstruovaného na 2+kk, který nám úplně stačí.
Obývák je rozdělený na dvě místnosti - vepředu s balkonem obývák, vzadu malá ložnička bez oken a jedna další místnost je velká kuchyň.
Minule na přednášce jste se mě ptala, jaké máme uspořádání nábytku.
Ložnice je bez okna, ale teď stejně spíme někdy v obýváku, tam je vstup na balkon s dvěma okny, takže vzduch tam jde...
Děkuji za odpověď.
Evka 05.08.2014
Milá Evko,
pořád kolem Vás vnímám, že byste ráda měla proces početí pod kontrolou.
Nepřipadáte mi zcela vyladěná na sebe, jako byste se pořád rozhlížela, co se má a nemá, co se od Vás očekává.
Mám pocit, že jste jakoby v roli poslušné holčičky, která se chce zalíbit rodičům, proto dělá všechno, jen aby byla pochválena.
Nasazuje si masku a dělá věci, které by - kdyby to záleželo jenom na ní - nikdy nedělala.
Vy se potřebujete té přetvářky zbavit, nesmíte vnímat ve svém životě žádnou zátěž, nic tady nesmí připomínat stroj...
Je to proces, kdy máte tzv. plout, užívat si každou vteřinu svého života naplno a s radostí.
Jakmile vstoupíte aktivně sama do sebe, kdy se Vám najednou otevřou brány do jiných světů, uvědomíte si, že život, který jste žila dosud, nebyl úplný.
V tu chvíli do Vás vstoupí cosi vyššího, jako byste se stala součástí vyšších plánů.
Ano, je třeba všechno toto Vaše snažení, které tady zatím máte, úplně pustit.
Odevzdat to někam nahoru a nevnímat vinu za své "neúspěchy".
Všechno se děje správně, všechno je tady a teď.
Vy se potřebujete stát stoprocentní ženou, nesmíte o sobě pochybovat.
Pak se změní i veškeré Vaše prožívání, budete to vnímat zcela zřetelně.
Jiné bude i Vaše milování, kdy najednou zažijete pocit absolutního odevzdání se svému muži, to tady zatím nemáte.
To je ta chvíle, kdy se odemknete jako žena a kdy může vstoupit miminko.
Teď to u Vás vypadá na holčičku.
Všechno by mělo být jen a jen přirozené.
© Wahlgrenis
05.08.2014
Dobrý večer,
děkuji vám za výklad..
Ale právě dneska jsem se od manžela dozvěděla, že protože na tom nejsme finančně nejlíp, tak dítě v současné době nechce..
Možná tak za 5 let...
Fakt vtipnej, kolik mi bude? ... a on, že může pořád i potom..
Já pracuju ve vojenské nemocnici s platem 14500 kč, manžel má invalidní důchod na deprese - kolem 6000 a z důchodu se mu strhává měsíčně asi 20 kč za nezaplacení tramvaje...
Tak tudíž si nemůže k tomu jít přivydělat, protože by mu to stejně vzali na splácení dluhu...
Tak proto proč by pracoval, což samozřejmě na druhou stranu by jsme se měli líp finančně.. a dítě bychom si mohli dovolit...
Ale proč by pracoval.. když mu to stejně všechno vemou.. jak prohlásil..
Je to prostě sobec, tudíž o dítěti se mi může jen zdát...
Evka 06.08.2014
