Všichni shodně tvrdí, že jsem zdravá a děti mít budu a můžu
Milá Wahlgrenis,
přes moje-pravdy.cz jsem se dostala na Vaše stránky.
Tolik zajímavých otázek a odpovědí!!
Jste vážně úžasná a děkuji Vám, že to pro nás děláte.
Již delší dobu mě trápí nějaké věci a ráda bych věděla, co mi říkají.
Snažím se na to přijít, ale nějak se v tom pořád motám.
Nevím, kde začít...
Jak už jsem z několika článků pochopila, problém budu mít asi v sebepřijetí a sebelásce jako k ženě.
Snažím se na tom pracovat, vím, že musím změnit své myšlení, protože takhle už dál nemůžu.
V červnu jsem dostala v zaměstnání výpověď.
Brala jsem to jako vysvobození z velmi psychicky a časově náročné práce a věřila, že se vše zklidní a mně se povede otěhotnět.
Miminko si přejeme 3 roky.
Podle lékařů jsme oba v pořádku (dg.laparoskopie, spermiogram), menstruaci mám pravidelnou, nicméně hodně bolestivou.
V následujících měsících jsem začala trpět úzkostmi a strachy z lidí, uzavřených prostor, jakoby všechny nahromaděné a uvězněné emoce za ty roky chtěly ven.
Podstoupila jsem pár kraniosakralních terapií a jedno sezení EFT.
Snažím se jíst vitamíny, banány, hořčík, radovat se z maličkostí.
Antidepresiva brát nechci.
Řekla bych, že tady se to zlepšilo.
Nicméně jinou, méně náročnou práci se mi najít nedaří a bývalý zaměstnavatel by mě od ledna opět zaměstnal.
Co to pro mě znamená?
Druhá šance, jestli už jsem pochopila, že si nesmím vše tak brát?
Nebo zkouška, jestli jsem tak hloupá a opět nastoupím?
Nebo na mě čeká jiná práce?
Co miminko?
Je už někde kolem nás a jen na něco čeká?
Jak mu můžeme pomoci?
Z alternativních věcí jsem toho vyzkoušela již spoustu: čaje, cvičení podle pí Mojžíšové, čínskou medicínu, léčitele - všichni shodně tvrdí, že jsem zdravá a děti mít budu a můžu.
Proto si myslím, že už mám jen něco pochopit, aby k nám miminko přišlo.
Ještě jedna věc, posledni dobou se podívam na hodiny a vidím: 12:12, 17:17, 22:22, 4:44...
Jsou to pro mne dobrá znamení?
Budu Vám moc vděčná, pokud mi odpovíte a nebo mi navrhnete termín konzultace.
Mějte se moc hezky
Ja-ne 16.12.2012
Milá Ja-ne,
ve Vašich slovech je toho hodně, čeho bych se chtěla dotknout.
Začnu od konce.
Už samotný Váš podpis
Ja-ne Vás jakoby neguje, škrtá.
Kdybych Vám měla přiblížit pocit, jaký z těchto čtyř písmen mám, bylo by to moc smutné.
Vy tady sice jste, něco jste mi napsala, ale současně vnímám, jak vlastně ani nejste, jak se rozplýváte, jak se ztrácíte.
Možná jste si už z pouhého náhledu na můj web udělala jasno.
Nikomu nic nenutím, neradím.
Ale přesto tady informace proudí a ženy, které nemohou otěhotnět, najednou svá miminka mají.
Informace k časům, které vídáte na hodinách, si můžete dohledat
zde .
Na Vaši otázku k miminku vnímám podobně jako ostatní, s kterými jste mluvila, že tady není problém, abyste otěhotněla.
Ale důležité je projít jistou změnou.
Vypadá to, jako by se všechno, co nyní prožíváte, mělo být najednou úplně jinak.
Co je černé, má být bílé, co bylo nahoře, bude dole.
Mám z toho pocit, že byste se Vy sama v sobě měla obrátit jakoby naruby.
Takhle to možná vypadá hodně nesrozumitelně, ale cesta tady je.
Někdy mluvím o tzv. potopení do bažiny a následném osprchování.
Je třeba přijmout jako zásadní jiné hodnoty do života.
To, jak nyní žijete, mi připomíná tzv. proces proti vodě, tudy to nepůjde.
Vy ale máte nejspíš svou pravdu, za kterou se bijete.
Otěhotnění nesmí být Váš program, miminko nejlépe ví, kdy má přijít.
Nepíšete, jestli se Vám do rukou dostala moje knížka "Proč k nám miminko nechce".
Mám z Vašich slov pocit, že se Vám nedaří naplnit Váš plán, z toho jste nejspíš hodně špatná.
Potřebovala byste se na svůj život podívat jinak, s odstupem, měla byste konečně začít žít, vnímat radost, štěstí, naplno žít přítomné okamžiky.
Teprve přes ně se můžete dostat sama k sobě.
Nesmíte být stroj.
© Wahlgrenis
17.12.2012
Milá Wahlgrenis,
ani nevíte, jakou jste mi udělala radost tím, že jste mi odpověděla, až mi tečou slzy.
Chtěla jsem se podepsat normálně svým jménem, Jana, ale tento nick byl již obsazený a vidíte, jak moje kombinace dopadla...
Jinak Vám musím - jako většina - napsat, že máte pravdu.
Odhadla jste můj život přesně.
Tohle z člověka udělá 7 let v permanentním stresu a pod tlakem...
Zapomene, jak vypadá život a radost a jen se bojí, co bude a přežívá a působí, jako by tu radši ani nebyl.
Už ráno jsem se rozhodla, že se do bývalé práce nevrátím a zkusím plout na té vlně.
Zkusím to prostě jinak než dosud.
Udělám vše pro to, abych se naruby obrátila!
Strašně moc už jste tady lidem napsala a já jsem se poznala ve spoustě věcí a zkusím se jimi řídit, třeba budou dobrou bažinou a sprchou i pro mě.
Vaši knihu si objednám.
Přemýšlela jsem o ní hned, jak jsem na ni viděla odkaz.
Děkuji za Váš čas a za to, že jste.
Ja-na 18.12.2012
Dobrý den, Wahlgrenis,
říkala jsem si, že se Vám ozvu, až když k nám miminko dorazí a bude jasné, že jsem tam, kde mám být.
Ale víte, jak to je...
Díky Vaší knížce a těmto stránkám už na některé věci koukám jinak.
Někdy se mi dostaví pocit, že dokážu vše, co si představím, že zvládnu vše, co přijde.
Je to moc krásné to takto cítit, a tak si říkám, že to musí být ta vlna, na kterou se mám dostat.
Jsem to jakoby já, někdy dřív...
A bude super, jestli tento stav bude někdy už pořád!
Ale pak přijde realita a zase to začíná ovládat strach.
Vždy si to ale uvědomím a snažím se myšlenku "zahodit" a myslet na hezké věci.
Navíc nevím, jestli ke mně promlouvá strach a nebo intuice a říká mi "tudy ne". Nejvíc to řeším ohledně práce.
Ve středu jdu na dva pohovory.
Přála bych si, aby vyšel ten druhý.
Ten první vnímám jakoby násilně, ale zase si říkám, že když už jsem tam ten životopis poslala a vybrali mě, tak mi to asi má něco dát.
Na miminko se těším a vím, že přijde, až bude vědět, že je to tak dobře... i se mi minulý týden ve snu zdálo, že jsem těhotná.
A už jsem trochu doufala, že ano, měla jsem dva dny zpoždění a na testu vykoukanou druhou čárku, ale menstruace přišla.
Jinak "kouličky" na fotkách kolem nás jsou taky.
V bytě, kde bydlíme, se jedna objevila v čerstvě vymalovaném dětském pokoji a jednu mám u sebe na fotce z Vánoc.
Vím, ze píšu trochu zmateně, ale Vy určitě víte, jak to cítím.
Jen si zatím přijdu trochu zmatená i já, ale věřím, že cestu zpět k sobě najdu, mám toho ještě dost k učení, ale doufám, že jsem to vzala za správný konec...
Mějte se krásně, Wahlgrenis.
Budu ráda za pár řádků od Vás, ale i tak děkuji za možnost Vám napsat.
Ja-ne 26.02.2013
Zdravím Vás, Wahlgrenis,
doufám, že se Vám daří dobře.
Naposledy jsme si psaly v září po skypu a slíbila jsem, že se ozvu.
Chtěla jsem napsat, až se stane ten zázrak a budu těhotná...
Zatím nejsem a tentokrát to s příchozí menstruací na mě padlo nějak více.
Někdy je těžké věřit tomu, že vše je, jak má být a v pořádku a tak pořád doufám, že opravdu ano, a že miminko po odpouštěcím dopisu pochopilo a odpustilo.
Napsala jsem to tak, jak jsem to cítila, i když mi nenaskočily žádné situace, jak jste popisovala.
Dopis nehořel plamenem, jen se mi před očima měnil v popel bez plamenu.
Mohla byste se prosím podívat, jestli se k němu zpráva ode mne dostala?
Jestli se opravdu pořád můžeme těšit, jak jste mi řekla v září?
Nebo co mohu udělat jinak?
Zrcadlovou lekci jsem doufám už udělala pořádně.
Vnímám to i ze strany mužů, kteří na mě reagují více jako na ženu.
Můj přístup k milování se také změnil a "jsem tam".
Jsem vnitřně spokojená, jak jsem dlouho nebyla.
Ale nějak poslední dobou není den, kdy bych na to miminko nemyslela.
Je toho tolik, nad čím se pozastavuji a co bych Vám napsala.
Ale vím, že budete vědět i tak.
Moc Vám za vše děkuji a přeji krásný zbytek dne
Ja-ne 31.07.2014
