wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Proč si dušička vybrala tyhle rodiče?


Milá Wahlgrenis,
zdravím Tě v novém roce a z celého srdce přeji pevné zdraví Tobě i Tvým blízkým a neméně tolik lásky a porozumění, kolik jej předáváš všem, kteří na Tvých stránkách hledají radu, útěchu nebo informace.
Nevím, čím to je, poslední dobou u tebe hledám pomoc v okamžicích, kdy se to nějak týká vnoučátek.
Můj současný problém se týká posledního přírůstku do rodiny, kterému je dva a půl týdne.
Je to holčička mého nevlastního syna (manželův z prvního manželství).
Počata byla v momentě, kdy se její rodiče rozcházeli (nejsou manželé), situace je zřejmě zaskočila a dlouho asi nebylo jasné, jaký bude její osud.
Nakonec spolu zůstali, jsem přesvědčena, že jedině z tohoto důvodu a své dítko přivedli na svět.
Bohužel jeho maminka je typ ženy, o které se dá s naprostou jistotou říci, že je to poloviční chlap, rozhodně ji víc baví motat se kolem rozebraného auta a čehokoliv jiného, než budovat rodinné hnízdo a osvojovat si zásady, které by měla alespoň do začátku ohledně novorozence znát.
Takže do posledních dní před porodem, místo toho, aby chystala domov i sebe na přírůstek, jezdila s manželovým synem po opravách a jen ne být doma.
Od okamžiku, kdy jsme se s mužem skutečnost o jejím těhotenství dozvěděli (v 7. měsíci), na ní totiž nebylo moc dlouho nic znát, přibrala jen cca 7 kg, věděli jsme, že to nebude jednoduché.
Naše obavy se bohužel začínají naplňovat.
Jak ráda bych se byla mýlila.
Jelikož novopečená maminka se již léta nestýká se svojí matkou, nemá nikoho, kdo by jí alespoň v prvních dnech pomohl.
Ze zcela důvodných obav o novorozeně jsem si vzala v zaměstnání týden dovolené a novou rodinku si nastěhovala k nám.
Tam jsem se snažila mamině vštípit a hlavně ukázat vše, o čem do té doby neměla zdání.
Připadala mně vůči dítěti značně laxní, přestože jsem se jí od prvního dne snažila vštípit, že dítě sice potřebuje perfektní hmotné zabezpečení, ale to prvotní, co je snad nejdůležitější je cit a láska, kterou když nedostane, nebude schopno předávat dál.
Snažila jsem se jí to názorně předvést, tudíž jsem od rána do večerních hodin krmila malou já, povídala si s ní u toho, mazlila se s ní.
Bylo vidět, že mamině to vůbec nevadí, že je snad i ráda, že se o ni stará někdo jiný a ona má klid.
Musím podotknout, že měla mateřské mléko, ale malá si je od ní nechtěla v žádném případě vzít, musela je odstříkat a já ji krmila z lahvičky.
Po 5 dnech šli na kontrolu k dětské lékařce a ta konstatovala, že holčina za tu dobu přibrala jednou tolik, než bývá v jejím věku zvykem a že je vše v pořádku.
Na konci týdne se tedy sbalili a odjeli domů.
Po týdnu stráveném doma šli opět na kontrolu a převážení a byli odesláni do nemocnice, malá byla podchlazená a nepřibrala vůbec nic.
Jsem z toho zcela zdrcená, tušila jsem, že to nebude dobré, ale bohužel víc v tuto chvíli pro ně udělat nemohu.
Nedomnívám se, že bylo chybou, že jsem krmila malou já, pokud byla děvčata u nás, chtěla jsem, aby matka nějakým způsobem vstřebala a zažila tu atmosféru, která kolem dítěte má být, považovala jsem to za rozumnější, než jí každých 10 minut vytýkat, že něco má dělat jinak.
Všichni jsme vlastně tak trochu opičky, a napodobujeme od mala to, co vidíme.
Z toho jsem vycházela.
A nyní, milá Wahlgrenis, prosím, zda bys mi nemohla osvětlit, proč si dušička naší vnučky vybrala matku s otcem, kteří ji evidentně od samého začátku nechtěli.
Je nějaká naděje, že by se daný stav změnil?
Jsem v tomto ohledu značně pesimistická, jestliže se neprobudil mateřský pud v ženě v době těhotenství, porodu a prvních dnech novorozence, kdy je tak zranitelné, kdy by se to mělo stát?
Nejhorší je, že ani jeden z rodičů nechápe, že dělají něco špatně.
My jsme s manželem nešťastní, že bude-li se tato situace opakovat, bude jim dítě odebráno, oni na něco takového ani nevzdechnou a myslí si, že si na ně doktoři v nemocnici zasedli.
Mám o malou veliký strach, a vím, že kdyby došlo k nejhoršímu, nikdy bych nedopustila, aby šla např. do kojeneckého ústavu, pokud by byly ochotny úřady předat ji do péče nám, starali bychom se o ni s manželem sami.
Mám ji moc ráda, je hezoulinká a má jednu velikou zvláštnost, kterou jsem ještě nikdy a nikde u žádného novorozence neviděla.
Ona už od prvního dne vidí a sleduje očima, což mně připadá jako zázrak a když jsem ji krmila, vždycky mne těma svýma jakoby vědoucíma očičkama sledovala, byl to velmi zvláštní pocit.
Připadalo mně to, jako když mi chce těma očičkama něco říci, když jsem si s ní povídala.
Omlouvám se, milá Wahl, za tak dlouhý román, snažila jsem se přiblížit Ti celou situaci.
To, co mne teď trápí je otázka, co tu malou čeká a je-li naděje, že všechno bude dobré.
Jak dál.
Děkuji moc již za to, že jsi byla ochotná se těmi řádky probrat a přeji krásný zbytek dne.
Oleandra 06.02.2006

Milá Oleandro,
není to jednoduché...
Vím, že mnoho mladých žen, které marně touží po dítěti, podobný přístup nechápe.
Ale nic není náhoda.
I u Tvé malé vnučky je minulost, která mnohé vysvětluje.
Hlavním problémem byla žárlivost, která zcela otočila normální běh života.
Typický partnerský trojúhelník...
Hlavní problém žárlivost a s ní související nenávist.
Mezi ni (miminko bylo tehdy krásnou ženou) a jejího přítele vstoupil jiný muž.
Docela ji ovládl, získal na svou stranu, prakticky neměla jinou cestu.
Přítel na její nevěru přišel a rozhodl se rázně jednat.
Po dobrém to nešlo, proto chtěl udělat něco, čímž by si získal zpět ztracenou lásku.
Jako řešení se mu jevilo jen jediné - zbavit se toho cizího muže.
Byl to zásah proti přírodě, nehezký, otřesný.
Život toho muž byl násilně zastaven...
Nebylo příliš složité nainstalovat závadu na technickém stavu vozidla tak, aby na nikoho nepadla vina.
Myslel si, že pak žena bude patřit už jenom jemu.
Ale ona s ním po tom skutku, o kterém věděla, nemohla žít.
Nemohla totiž pak už vůbec žít.
Sáhla si na život.
Nyní se tito dva potkávají znovu...
Příběh nekončí, ale role se trochu mění.
Tím přítelem z minulosti je totiž nyní matka miminka.
Duše se měly sejít znovu, dokonce tak, aby žily společně pod jednou střechou.
To se už podařilo, i když malá je tady zatím v roli nežádoucího cizince.
Měly by k sobě postupně najít cestu.
Není to vůbec snadné, ale duchovno na ně bude působit ze všech stran.
V minulosti se sice staly události, které se snad ani stát neměly, ale dnešek přišel proto, aby došlo k jistému posunu.
Onen muž z minula jednal impulsivně, domníval se, že když zmizí předmět zájmu jeho milé, že mu zase bude patřit.
Ale její srdce ho už milovat nemohlo.
Tenkrát se jejich příběh nevyvedl, proto dostávají novou šanci.
Jsou na cestě, která by měla být prozářena láskou, pochopením a důvěrou.
Matka by dítě neměla zklamat, neměla by jej opustit.
Doufejme, že svoji šanci tentokrát pochopí správně.
Wahlgrenis 07.02.2006

Milá Wahlgrenis,
děkuji Ti moc za brzkou odpověď.
Vím už ze Tvých stránek, že náhody se nedějí, nicméně těžko se budu smiřovat se zkouškou, kterou musí naše maličká podstoupit.
Pere se ve mně srdce mámy s fakty, která píšeš.
Nemohu v této záležitosti asi dělat nic jiného, než přihlížet a doufat a ve chvílích našeho kontaktu jí předávat moře lásky.
Každý nesprávný krok jejích rodičů vůči ní mne bolí a bolí o to víc, že můj syn, jak jsem Ti kdysi rovněž psala, na toto štěstí marně čeká a ono nepřichází.
Mám strach, aby maličká v této zkoušce obstála, aby v budoucnu nebylo o jednoho člověka bez lásky a citu více.
Moc Ti děkuji ještě jednou a přeji klidný a pohodový den.
Oleandra
© Wahlgrenis 06.02.2006


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.