Narodila se už moje dcera?
Milá wahlgrenis - zvláštní přezdívka,
ale proč vlastně píšu.
Začnu po pořádku.
V dubnu 2004 mi zemřela dcera (16) let.
Co to se mnou udělalo, nemusím psát, bolest, smutek - dodnes těžké.
Jen mě nad vodou drží víra.
Nejsme tu jednou, někdy přijde, osud to tak chtěl...
Prostě snažím se žít dál tak, jak by si to dcerka přála.
Co se vlastně přihodilo?
V březnu 2004 jsem slavila narozeniny, byla jsem nesmírně šťastná, se svým mužem a dvěma dětmi.
Když přijela švagrová na oslavu, její dcera nám sdělila sladké tajemství, že je těhotná.
Dcera se moc těšila na svatbu a na malé - domlouvala se, jak bude chodit hlídat.
Pak 8. 4. se stala tragédie - holčička nám usnula navždy.
Nebudu lhát, je to těžké - vzala si prášky.
Už pozvolna rozplétám klubko osudu mých dětí či spíše svůj osud, kde bylo psáno, že se setkám s úmrtím svého dítěte.
O syna jsem bojovala a vybojovala si ho (nefungovaly mu střeva a nikdo mi nechtěl věřit a přežil "zázrakem"),
pak bral léky na pomočování a vlastně tyhle si holčička vzala a odešla navždy.
Je mi těžko a přitom něco uvnitř mi říká - tak vidíš, už to umíš číst a dál????
Neteř se v květnu vdávala a já byla nakonec její svědek, protože ji odřekla svědkyně...
S manželem, kterého jsme měli všichni rádi, to začalo po narození dítěte skřípat.
Dnes je pryč a neteř je sama s miminkem.
Jsou u nás - prvně lezl na návštěvě u nás, prvně se postavil u nás, teď jej učím chodit.
Jsem jím nadšená, už na návštěvách jsem si nechtěla připustit podobu - řekněme typ dítěte,
stejné jako když moje holčička byla malá.
Teď když jsou u nás, koukám na něj a přemýšlím.
Proč musela Kačenka odejít tak náhle?
Když přijeli po 4 měsících - vídáme malého krátce občas a přece dítě šlo ke mně jako k mámě a k mému muži stejně tulivě.
Bojím se pomyslet na to štěstí, že by její dušička mohla být v tomto človíčkovi.
Přiznám se, že je to taková úleva, pohlazení, kdyby to bylo tak.
Ale i kdyby nebylo, je to úžasné zase mít človíčka, kterému můžu dát lásku.
Vím, že i neteř teskní za dcerkou, a tak jsou oba pro mně balzám na mou bolavou duši.
Jen uvnitř bloumá červíček.
Malý stejně zvláštně sedí jako Kačka, najednou si vzal její kabelku, kterou jsem měla na hromádce.
hraje si s ní a kupodivu i neteř se podivila, že hned první noc v pokojíčku u nás spal klidně jako doma.
Chtěla bych se zeptat.
Vím, že mi štempl na mé výplody nemůžete dát, ale tak mě napadlo...
Není podstatné, zda to opravdu je dcerka, miluji toho človíčka, ať je to prostě kdokoli,
ale jako matka, snad je pochopitelné, že bych byla nesmírně ráda...
Nevím snad i uvěřit tomu, že čtu tyto věci.
Je zvláštní, že dnes, když vzpomínám na rozloučení s holčička, bylo to, jako bych dopředu věděla,
jak to má být a taky jsem se dost o ni bála, stále jsem měla strach z nějaké tragédie.
Vím, že máte hodně korespondence, ale kdyby přece jen někdy snad byla možnost nějak odepsat, byla bych nesmírně ráda.
Přeji Vám krásné dny.
Slunečnička 24.11.2005
Milá Slunečničko,
logicky by dušička dcery v chlapečkovi Vaší neteře být neměla, pokud už byla neteř těhotná za života dcery.
Duše si totiž vybírá své rodiče a vstupuje do těla matky v době početí.
Ovšem dějí se věci mezi nebem a zemí...
Je docela možné, že došlo na výslovné přání duše holčičky k výměně již během těhotenství.
Chtěla jsem se podívat do pláství, ale nebylo to dovoleno.
Dostala jsem se do okamžiku smrti Vaší dcery.
Během spánku opustila její duše tělo.
Ona to tak nechtěla, byla novou situací zaskočena, chtěla se moc vrátit zpět, ale už to nešlo.
Duše pouze dokázala bezradně kroužit nad ležícím tělem.
Víc nic.
Potom došlo k důležitému dialogu.
Ona moc litovala toho kroku, který udělala.
Chtěla být zase zpátky.
Vím, pak už jen to, že ji Vesmírná bytost hladila po vláskách a něco jí říkala.
Ona přestala plakat a najednou byla naplněna nadějí.
Já jsem ale nedokázala obsah tohoto sdělení přesně přijmout.
Myslím, že to je proto, že by naplno podaná pravda byla pro Vás přílišnou zátěží.
Proto bych Vám odpověděla, že to sice nemohu potvrdit, ale ani vyvrátit.
Nechci nad tím dál spekulovat, ale ani pro Vás by nebylo vhodné přikládat tomu velký význam.
Signály zde sice jsou poměrně jasné, ale stejně nyní nemůžete nic konkrétního udělat.
Wahlgrenis 25.11.2005
Děkuji,
já si myslím, že opravdu není důležité, která dušička zde je.
Miluji to dítě, konečně jsem si uvědomila, že tohle je cesta jak tu bolest léčit.
Rozdávat lásku jak malému tak jeho mamince, protože táta dítěte ji moc ublížil a jsou sami.
Zvláštní je, že on je ten, který odsoudil moji dcerku (ona ho přitom zbožňovala ),
ale už jsem se naučila nesoudit, takže když se dávali zase dohromady a chtěl mě nějak "zpracovat" na svou stranu, jen jsem mu řekla, že se mnou se nemá co smiřovat, ať udělá neteř šťastnou.
Dopadlo to fiaskem, opět si našel jinou.
Tak jak jsem říkala, mám neteř ráda od miminka, protože jsem k nim jezdila a starala se o ni a když byly moje děti malé, trávily u nás prázdniny, takže moje láska k ní je také mateřská.
Teď je to o tom, že cítím to ženství, které mi od odchodu dcery chybí.
Ať je to zkrátka, jak chce, její 14denní pobyt u nás mi ukázal, jak můžu svou bolest léčit.
I muž sice občas měl slzy, ale díky Bohu za ně, protože drží tu bolest v sobě a tím trpí a moc..
Já jsem po dceřině odchodu začala malovat mandaly.
Je to moje radost.
Dovoluji si do přílohy vložit prezentaci těchto kulatých sluníček pro Vaše potěšení.
Nikdy jsem nebyla nadaná, však k tomu není třeba, chce to jen chuť a tak jsem začala malovat i na trička, mnohé v souboru jsou na nich a maluji je pro lidi
a všímám si, že když se zamyslím nad člověkem pro kterého to maluju, vyberu přesně tu, kterou by si vzali i barvy volím pro ně.
Už jsem to zkoušela nechat je vybrat si mezi více kousky - zvolí si tu "svou".
Dělá mi to radost.
To, co jste mi napsala, byly věci, které se ke mně už dostaly a já stále pochybovala, že to je jen výplod mé fantazie.
Dnes to beru jako dárek k dceřinému svátku.
Jako by mi poslal Vesmír pozdrav a povzbuzení - věř si více, trpělivě s pokorou přijímej tyto myšlenky a neboj se.
Stále si připadám "nehodná" být až takto vědoma, ale pozvolna to přijímám, nebráním se.
Je pravdou, že syn je velký "šaman", jak se mi zdálo kdysi ve snu, protože dokáže mluvit s lidmi - spolužačce zemřela maminka a sestra a on ji dával útěchu - šel se s ní projít.
Spolužačky dcerky, které stále ještě nemají ten její odchod vstřebán, se občas v jeho náruči rozsypou a on k nim promlouvá.
Úžasné bylo, když mi řekl, víš, mami,ona to vlastně udělala dobře, když to muselo být, mohla to udělat mnoha horšími způsoby.
Bolí to, ale vím, že má pravdu.
On ji našel.
Byli s tátou doma.
Snad ji moc "netahám" dolů, učím se, ale pořád ta máma (jo sobecká) tady je.
Byla jsem s nimi 8 let doma, nesmírně je miluji, ač je holčička tam a chlapeček tady, pořád mám 2 děti.
Vy jste mi vlila naději do žil.
Velkou obrovskou, že můžu sobě věřit a přijímat různá poselství.
Je to moje cesta, tak trpělivě po ní budu kráčet a možná jednou se dozvím kdy a kde jsem se s dcerkou skutečně potkala.
Snad právě proto mám ráda všechny děti, není tam ta bolest.
Bolest přichází u slečen, které mi ji něčím připomínají, bolest byla obrovská na svatbě - nemyslet na to, že nebude nikdy nevěsta.
Dosti, asi jsem ze sebe potřebovala tyto myšlenky dostat.
Nesmírně Vám děkuji za možnost svěřit se Vám.
Miminko ať je, kým chce, hlavně když mu můžu dávat svoji lásku plnými náručemi a on je se mnou rád.
To je to nejdůležitější.
Moc moc děkuji
Slunečnička 25.11.2005
Jen jsem se ještě chtěla zeptat, zda pořádáte nějaké kurzy či nějaké semináře na Moravě?
Viděla jsem na netu, že v Praze ano, ale jinde?
Mějte se krásně a doufám, že Vás malá sluníčka potěší.
Slunečnička 25.11.2005
Milá Slunečničko,
skoro všechny moje akce se rodí spontánně.
Jsem tam, kde být mám.
Na Moravě je naplánována akce na 8. dubna do Valašského Meziříčí.
Wahlgrenis 25.11.2005
A můžu na takovou akci? Tak to datum sedí ....
Až teď mi to došlo.
Je to skvělé datum, jaké jsou podmínky účasti?
Kde se o akcích dá dočíst? na Vašem webu???
Dnes mám najednou pocit klidu, jako by kruh byl uzavřen.
Kdybych ten pocit měla mít den dva, i tak za něj díky.
Život je opravdu zvláštní, já porušuji vše, co mě doma učili - učím se už 2. rokem žít jinak - jak to cítím a dokonce cizímu člověku vyprávím drama naší rodiny a jsem tak nesmírně obdarována.
Vím, že slovy Vám můžu děkovat, ale Vy sama cítíte, jak moc vám děkuji.
Snad Vám jednou poděkuji i osobně.
Cítím, že tohle tabu je obrovské a je škoda, že většinou se uzavíráme do sebe, protože já mám 2 kamarádky, které přišly o děti.
Moc nám pomáhá spolu o tom mluvit.
Takže děkuji za Vaše články na serveru za naději, kterou dávají.
Slunečnička 25.11.2005
Jaké podmínky?
Napíšu si Vás do seznamu a až bude čas, pošlu Vám závaznou přihlášku.
Všechny informace o akcích jsou na stránce s akcemi.
Wahlgrenis 25.11.2005
Milá Wahl,
pátek byl pro mně opravdu výjimečný den.
O tom, co jsem Ti psala, jsem s nikým nemluvila, aby snad nemysleli, že jsem se pomátla.
Už jsem si zvykla, že o těchto věcech lze hovořit jen s někým....
Neteř mi řekla večer, když jsme malovali ozdoby na sklo, že by mi chtěla něco říct.
Byla taková opatrná, ale nakonec mi řekla, že má pocit, že její chlapeček je celá moje dcerka.
Prý od narození malého má takový pocit.
Jen jsem ji vyslechla, řekla jí, že jsem taky byla překvapená, jak se mu u nás líbí.
Našla jsem kazetu, když byla Kačenka v jeho věku.
Obě jsme se bavily její podobou s chlapečkem.
Upřímně, dostala jsem seřvané od manžela, co jsem s tím videem udělala, že je kluk tak zrnitý....
Tak jsem ho opravila, že to je Kateřinka a jsou to záznamy z osmičky kamery .
Mám z toho radost, ale hlavně, že jsem já nezklamala a nezačala třeba plakat a objímat chlapečka, nebo prostě cokoli.
Je to pro mně milé, vím, že i neteř potěšilo, že jsem jí nic nevyvracela, ale obě jsme se shodly,
že důležité je, ať má hodně lásky, aby mu bylo na světě dobře.
Bylo jim u nás dobře a slíbili, že přijedou zase na Vánoce tak na týden.
Přikládám některé obrázky, které jsme malovaly na sklo.
I z těch obrázků je pohoda, kterou jsme měly.
Přeji Ti krásný advent a hodně lásky.
Slunečnička 28.11.2005
Milá Slunečničko,
dnes ráno jsem narazila na tvé řádky, ve kterých píšeš Wahl o tom smutném, co tě potkalo.
Je to moc smutné a cítím s tebou. Ta bolest se určitě ani nedá popsat.
Moc tě proto obdivuju, že jsi na základě takové bolestné zkušenosti v sobě našla takovou sílu nebo dar, že jsi začala malovat mandaly.
Jsou opravdu moc hezké a ty obrázky na skle ještě nádhernější.
Teď večer, protože si také řeším nějaké osobní problémy, si tady brouzdám na stránkách u Wahl a v oddělení citátů jsem zase objevila dva krásné článečky od tebe.
Jsou opravdu moc pěkné a stojí za zamyšlení. Díky nim je mi o něco lépe.
Takže ti aspoň takto za všechno moc děkuju a přeju ti moc krásných chvil na tomto světě a moc moc síly na všechno.
Obdivuji tě, jak vše zvládáš a jak jsi se se vším dokázala moudře srovnat.
Přeji mnoho zdraví, štěstí a lásky.
Zdraví tě Leontýnka 30.12.2005
© Wahlgrenis
24.11.2005
