Pořiďte si Alenku, prosím
Milá Wahlgrenis,
Dnes se mně dotkl moc smutný příběh, který si umím vysvětlit jenom částečně...
Jde o 4letou dcerku moji známé.
O tento dopis Tobě mě poprosila maminka holčičky osobně, je z toho moc smutná...
Kdybys měla čas se podívat, a vysvětlit situaci, byla by Ti moc vděčna, je připravena na jakoukoliv odpověď...
Když holčička byla ještě u maminky v bříšku, mezi budoucími rodiči vznikla hádka.
Na tuto hádku vzpomíná:
"Potenciální tatínek si najednou uvědomil, že budeme mít dítě a řekl, že teď jsou jiné starosti, začal mě přemlouvat, abychom se dohodli na potratu.
Ale já si nedovedu představit, že vlastním rozhodnutím můžu vzít budoucímu dítěti život.
Názor budoucího tatínka byl natolik odlišný, že jsem na nějakou chvíli souhlasila.
Jenom na několik minut jsem se tak vzdala svého dítěte.
Rozhovor mezi námi byl dost expresivní a já se jenom na chvíli nechala přesvědčit…
Hodně jsem potom litovala, že jsem si tuto myšlenku mohla dovolit…
Pořad si vyčítám, ale vrátit to nejde…"
Narodila se jim holčička, na první pohled zdrava, celkem obyčejné dítě.
Když jí byl skoro rok a pul, rodiče začali všímat, jak má velké bříško.
Dospěle z neznalosti říkali, že možná hodně jí.
Ale mamince se to nezdálo a začala se ptat obvodní doktorky, co malé je...
Ta řekla, že se to u malých dětí občas stává a pak, až poroste, tak bříško bude normální.
Aby neměla žádné obavy.
Během krátké doby z houževnatosti a tvrdohlavosti maminky se dítě ocitlo v nemocnici.
Byl to nádor na nervové buňce, který byl umístěn v blízkosti cévy.
Chirurgický zákrok, ozařování...
Zajímavé je, že doktoři v nemocnici po zkoumání nádoru řekli, že vznikl přibližně ve třech měsících od početí a holčička už se narodila s nádorem.
Doba přibližně odpovídá tomu, jak rodiče rozhodovali, jestli se dítě nechají, nebo ne...
Během operace doktoři měli obavy, že možná bude nutné amputovat nohu.
Nožička malou občas bolí i dosud.
Je to pravá strana těla.
U určitých procedur, které se obvykle provádějí v narkóze, maminka řekla, že těch škodlivin holčička už má v sobě dost a se s ni umí dohodnout, že vydrží bez narkózy a se nebude hýbat.
Vydržela 45 min., ani se nepohnula, nebrečela a brala to vážně, jako by měla už obrovskou životní zkušenost.
V době operace jí byly jen 2 roky.
Věří mamince a má s ní zvláštní citové pouto...
Mluvila jsem s ní dnes:
"Dlouho vypadalo, že nemoc ustupuje. Ale zase se s jejím tatínkem pořád hádáme.
Cítím, že s holčičkou situace nebude jednoduchá.
Poslední kontrola ukázala, že nádor se zase zvětšil a i rozbor krve není v pořádku.
Asi je to všechno kvůli našemu vztahu s manželem.
Malá cítí, že jsme spolu jen kvůli ní a asi cítí velkou zodpovědnost za náš vztah."
Dokonce holčička mamince nabídla, ať si vymění manžela a vezmu si souseda, on všechno bere s legrací, a proto by se s ním nemusely hádat a byl by doma klid.
Ať to dopadne jakkoli, chci, aby se to dítě moc netrápilo.
Čtyři roky života je to občas hodně.
Od operace už to jsou přes dva roky.
Poslední dobou ale holčička začala vyprávět svoje sny.
Přichází k ni postava cela v bílém, bez pusy, jenom oči.
Jednou přišla a způsobila dítěti velkou bolest hlavy a nožky, potom udělala i krev na noze.
Mamince se ve stejné době zdálo, že vidí dcerku na pozadí okna, celou zářící, jako by byla svítivá a vyzařovala bílé světlo.
Potom se ji zdálo, že jí do rukou vypadl dcery zoubek.
A jednou malá přišla k rodičům a řekla: je na čase, abyste si pořídili Alenku...
Rodiče byli hodně překvapení a začali vyptávat, jak to myslela.
Erika řekla, že si musí ještě pořídit dcerku, a musí to být Alenka.
Maminka se ptala, jestli ona vyměnit jméno, aby se jmenovala Alenka.
Ona řekla, že nechce, že Alenka je jiná holčička.
K povídání o Alence se občas vrací, ale na požádání o tom nemluví, potřebuje asi na to zvláštní okamžiky.
Maminka říká: Neplánovali jsme žádnou Alenku, ale přijde mi, že nemluví o tom jen tak, cítí něco, je citlivá...
Mohla jsem ji jen říct, že nakonec, když někdo od nás odchází, tak litujeme v tom jenom sebe, ale je možné, že se to všechno ještě narovná.
Ale maminka řekla: Jsem skoro připravena na jakýkoli vývoj situace a potřebuji o tom mluvit, jinak se zblázním...
Myslím na tu holčičku.
Moc si vážím možnosti se poradit s Tebou, milá Wahlgrenis.
P.S. Mám vždycky šok, když přečtu v příspěvku Tvé jméno ve zkrácené podobě.
Myslím si, že jsi si své jméno vybrala tak, aby znělo celé a neslo v sobě vibrace celé své podoby.
Mam pravdu, nebo nemam?
Chci Ti ještě jednou poděkovat za to, že jsi a že máme možnost se s Tebou poradit.
Náhody doopravdy neexistuji.
Moc se mi ulevilo diky Tobě, i když to byla slova, nebo bylo ticho, ale stále v tom byl obrovský smysl.
S velkou úctou
Laura 03.06.2005
Milá Lauro,
Z Tvého dopisu je zřejmé, že si spoustu věcí už dokážeš odpovědět sama.
Ano hádka budoucích rodičů v těhotenství způsobila vážné zdravotní komplikace dítěti.
Duše si plánovala přijít do harmonického prostředí, a najednou bylo všechno jinak.
Ona ale měla přijít na tento svět, aby oba něčemu naučila.
Proto došlo právě k tak vážnému zdravotnímu ohrožení života holčičky, aby si tyto souvislosti uvědomili.
Nikdo nemá právo rozhodovat o životě druhého človíčka, třebaže se jeho velikost počítá teprve na milimetry.
To do lidské kompetence prostě nepřísluší.
Proto muselo dojít k tak silné odplatě v podobě zhoubného nádoru.
Záleží na dalším přístupu rodičů k dítěti i k sobě samým, jak to bude pokračovat.
Alenka je nová duše, která má přijít do této rodiny.
V té už je naděje, že rodiče pochopili novou situaci a ona bude moci žít šťastně a ve zdraví.
Je to duše holčičce velice blízká, znají se už z minulých životů a pravděpodobně si slíbily, že spolu budou pořád.
Je pravděpodobné, že budoucí těhotenství by mohlo zdravotní stav holčičky výrazně zlepšit, tím by se aspoň částečně mohlo totiž zmírnit napětí, do kterého přicházela.
Bude během toho celého období prožívat maximální lásku ze všech stran.
Zatím se jí příliš nedostávalo.
Už před nějakou dobou jsem se vyjadřovala k rakovině, to není nemoc z tohoto světa, nemá logicky vysvětlitelné kořeny, někomu se vyhne, někomu ne...
Rozhodně obrovskou léčivou silou má láska.
Ta malá holčička ji potřebuje vnímat také, i když to s ní třeba příliš dobře nevypadá.
Každý okamžik je pro ni štěstí, když vidí šťastné rodině, když ji pohladí, políbí...
V plástvích je skutečně nový život, nová holčička, která se narodí přirozeným procesem.
V cestě té čtyřleté je nyní překážka, zlom, problém.
Ona je tady jako oběť, stalo se něco, co nechtěla...
Nová holčička přijde jako symbol lásky, všichni z ní budou nadšeni, bude se jí po všech stránkách dařit.
Bude to duše velmi vyzrálá, s bohatými zkušenostmi z minulosti.
Pro rodiče neskutečný dar...
Alenka by se měla určitě narodit.
A rodiče by o tom jméně neměli vůbec přemýšlet.
Je předem dané.
P.S. - Vnímám zdrobnělá jména, ale sama jsem pořád Wahlgrenis. Na tom se nic nemění.
Wahlgrenis 03.06.2005
Mila Wahl,
chtela jsem jen rici k tomu, co napsala Laura, k Tvemu jmenu:
Ja tuto zdrobnelinu pouzivam ne proto, abych jej znetvorila, ale protoze tim vyjadruji svuj kladny vztah k Tobe.
A myslim, ze nejsem jedina.
Proto se prosim nezlob.
Preji krasny slunecny den a jeste krasnejsi vikend.
Xenie 03.06.2005
Mila Wahlgrenis,
moc děkuji za odpověd.
Ta holčička už má dva starší nevlastní sourozence.
Je teď na té rodině, jak se zachovají.
Každý si má rozhodnout sám.
Když maminka té čtyřleté holčičce navrhla říct o Alence mně, řekla, že to možná nepochopím.
Jenom ta rodina zná své rezervy...
Však čas ukáže.
Moc si Tě vážím, Wahlgrenis.
Laura 06.06.2005
© Wahlgrenis
06.06.2005
