Cítím, že by k nám měla přijít dvojčátka
Dobrý den milá Walhrenis,
před 3 lety jsem přišla o malého syna kvůli zákeřné nemoci.
V tom těžkém období mi velmi pomohly Vaše stránky, které jsem hodně navštěvovala.
Měla jsem mít dvojčata, ale díky syndromu mizejícího dvojčete se narodil jen on a pak jsem ztratila i jeho.
I když ´ztratila´ není přesné slovo, protože po jeho smrti ke mně začaly chodit hodně zvláštní věci, díky kterým jsem pochopila hodně věcí mezi nebem a zemí, o kterých jsem předtím neměla ani tušení.
To vše mi pomohlo to celé zvládnout bez antidepresiv a jiných berliček, i když to bylo moc těžké.
Také jsem krátce na to otěhotněla, ale bohužel mimoděložně.
Od té doby se to zatím nepodařilo, ačkoliv bych si to moc přála.
Snažím se být maximálně trpělivá, protože si uvědomuji, že vše má svůj čas, i když už nejsem nejmladší.
Dlouho jsem zvažovala, zda Vám napsat, protože vím, že toho máte hodně.
Ale definitivně jsem se rozhodla až teď, kdy pro změnu utrpěl můj starší syn nezvyklou mozkovou příhodu, která je v jeho věku velmi vzácná.
Naštěstí to dopadlo dobře a čeká nás sice operace srdce, ale věřím,že vše bude v pořádku.
Ale musím přemýšlet nad tím, zda něco nedělám špatně, když miminko k nám zatím nepřišlo a naopak jsem málem ztratila i druhého syna.
Každá z těch zkoušek mě posílila, pochopila jsem, že mám být vděčná za každou pozitivní věc v mém životě.
Hodně čtu, abych byla schopná se orientovat v nadpřirozených věcech, které se mi občas stávají.
Například když se úplně uvolním, tak mé ruce začnou nezávisle na mé hlavě pracovat a jen pozoruji, jak mi z různých částí těla něco odebírají, pak přijímají shora něco dalšího a dávají mi to do těla, a to něco je těžké.
Bolí mě pak ruce a hlavně jsem pak úplně ledová.
Ale cítím se pak hrozně dobře po psychické stránce.
Také často cítím pohlazení na tváři lehké jako vánek, nebo šimrání na nose, cítím, že je to můj synek.
Bylo mezi námi hodně silné pouto, po tom, co zemřel, jsem cítila jeho energii v břiše a komunikovali jsme spolu přes kyvadlo, které mi pak jednoho dne řeklo, že už spolu mluvit nemůžeme a pak přes noc se samo rozebralo zavřené v krabičce.
Tak jsem s ním přestala komunikovat, už to budou 2 roky, ale občas se mi o něm zdají živé sny, a někdy se mi zdá, že mám miminko, nebo batole, vypadá uplně jinak, ale přitom cítím, že je to on.
Ráno ale nejsem smutná, naopak mám pocit, jako bysme spolu aspoň chvíli byli.
Byla bych ti moc vděčná, kdybys mi mohla poradit, i když vím, že toho máš hodně.
Občas se mi stává, že vnitřně něco cítím, a to se mi pak potvrdí.
Stejně tak cítím, že by k nám měla přijít dvojčátka, ale nevím, zda to cítím správně a taky zda nedělám něco, co miminku brání k nám přijít.
Pokud budeš mít pro mě nějakou radu, budu ti neskonale vděčná.
S pozdravem
Anděla 14.05.2012
Milá Andělo,
smrt obecně je těžké téma, a smrt dítěte snad vůbec nejtěžší.
Jak vysvětlit matce, které zůstává prázdná náruč, že všechno se děje tak, jak se dít má?
To, co jste si prožila, je nepřenositelné na druhého člověka, je to Vaše cesta, málokdo pochopí, co se ve Vás odehrávalo každou vteřinu, kdy jste doufala, až do chvíle, kdy jste doufat přestala...
Syn odešel.
Přesto jste naplněna nadějí, že to není konec absolutní.
Před Vámi je ale lekce, kterou máte jako lekci přijmout.
Ne, nikdy nejste vítězem, nikdy nemáte navrch... nemůžete si být ničím jista...
Celý Váš život je ale teď už jiný, přehodnotila jste snad úplně všechno, čemu jste věřila.
Jen je ve Vás stále nedůvěra, jestli to byl trest, to, co se stalo, přemýšlíte, proč se to stalo a proč právě Vám.
Takhle se člověk ptát nemá.
Všechno má nějaký smysl, nic není náhoda.
Váš životní příběh určitě ještě nekončí.
Jste zamilovaná, je vedle Vás člověk, který je pro Vás důležitou životní oporou.
Toho si važte.
Nedívejte se ale už na sebe jako na oběť, tohle bude asi nejtěžší...
Zase potřebujete uvěřit, že život má smysl, je úžasné smát se, radovat se.
Zkuste začít žít jinak, třeba právě od této vteřiny, do minulosti se neohlížejte.
Ta Vás hodně spoutává.
Potřebujete se dostat na zcela novou hladinu, do jiného rozměru, jinam, zase máte vnímat to, co Vás čeká, s nadějí.
Měla byste se ponořit do láskyplného vztahu, kde jste Vy a partner, na nic jiného už nemyslete.
Pak teprve bude moci přijít nový člověk, miminko.
Ale tady jste na prvním místě Vy a Váš milující muž.
Nesmíte přemýšlet hlavou, rozumem, ale pokuste se přeladit do srdce.
© Wahlgrenis
15.05.2012
Milá Wahlgrenis,
moc ti děkuji za Tvou odpověď navíc tak rychlou, za tvou pomoc, kterým směrem se dát dál.
A taky děkuji za tvou pomoc v té pro mě nejtěžší době, kdy jsem našla tvé stránky a čerpala z nich sílu zvednout se a jít dál a pochopit mou životní situaci.
S pozdravem
Anděla 15.05.2012
Wahlgrenis,
děkuji ti z celého srdce za
tvou odpověď .
Myslím, že jsi to vystihla naprosto přesně.
Pokusím se její mamince domluvit, protože je mi holčičky opravdu líto.
Je to taková čistá dušička, která by si zasloužila jen to nejlepší.
A jedna úplně nejúžasnější zprávička.
Po 4 letech k nám konečně přichází miminko.
Jsem pár týdnů těhotná.
Můj život prosvítilo obrovské světlo a radost.
S pozdravem
Anděla 25.06.2012
