Připadám si, jako bych ze sebe vybrečela lásku, kterou jsem k němu měla
Milá Wahl,
tak Ti zase píšu...
Už jsem Ti již psala, že od té doby, co Tě znám, se v mém životě spousta věcí mění, začínám chápat věci jinak, cítím bytosti a sleduji různá znamení, i když jim ještě nedokážu porozumět.
Když jsem byla v lednu s tebou, řekla jsi mi, že to vypadá, že bych měla být v dubnu již těhotná.
Těhotná zatím nejsem.
Počátek tohoto roku byl úplně jiný, můj vztah s přítelem se jakoby duševně prohloubil a já jsem cítila poprvé souznění duší.
Byl to nádherný pocit, snad nejkrásnější.
Byla jsem z toho opravdu moc šťastná....
Jenže trvalo to jen pár měsíců a rázem je všechno jinak.
Jsme s přítelem již 9 let a ten nějak pocítíl stereotyp.
Nejsme manželé a nemáme děti.
O děťátko se tento rok pokoušíme.
Jak mně však oznámil, má pocit, že už ho tolik nechci jako dřív.... něco se ve mně zlomilo.
Tu noc a několik dalších dní jsem hodně brečela, brala jsem to jako konec vztahu a hodně se toho bála.
Jenže jak jsem tu noc tak plakala, připadám si, jako bych ze sebe vybrečela lásku, kterou jsem k němu měla.
Jsme stále spolu, ale cítím, jako bychom byli jen dobří přátelé..
Nějak mám pocit zavřeného srdce, které ne a ne se znovu otevřít.
Ke všemu se mi pořád zdají sny o tom, jak ho přistihnu s nějakou jinou a on mě už nechce a je úplně jako cizí člověk.
To se mi zdálo dneska, až jsem se úlekem vzbudila.
Našla jsem ho s jinou, on mi řekl, že co jsem čekala...
Pak jsem chytla hysterický záchvat a začla jsem ho "liskat" přes obličej.
Pak jsem utekla pryč a volala svému bratrovi.
V tom snu byl úplně cizí, jako kdyby nikdy nebyl ani můj partner, šel z něho neskutečný chlad.
Toto jsem kdysi zažila ve skutečnosti, kdy mě kamarádka přebrala přítele.
Krizí už jsme měli spoustu a vždy je překonali, ale tato je jiná.
Myslím si, že to přece nemůže teď skončit, vždyť jsme spolu ušli tak dlouhou cestu, budujeme domov a plánujeme rodinu.
Tak proč zrovna v této chvíli se to děje?
Já vím, že člověk má životem jen plout a ničemu se nebránit, ale můžeš mi prosím Tě moc napsat co se to děje?
Jsem ten typ člověka, který se tím opravdu trápí celý den..
Ještě se mi stává, že znamení přicházejí hodně v metru, když se vracím z práce.
Již 2x jsem potkala člověka, co měl vytetované hvězdičky na noze.
Myslíš, že je to nějaké znamení?
Budu Ti velmi vděčná, pokud odpovíš, vím, že toho máš hodně.
Přeji Ti krásné dny plné duševního štěstí.
Děkuji moc za všechno.
Tlakia 27.05.2011
Milá Tlakio,
ono to není úplně jednoduché...
Žít s mužem devět let jen tak, to se může jevit super.
Nikde se nic nekomplikuje, je to úžasné, bez papíru, bez dětí.
Sice spolu jste, ale současně je tady taková nádherná volnost, že to tak ani být nemusí.
Jste spolu, protože spolu být chcete.
To je úplně v pořádku.
Ovšem ve chvíli, kdy se začnete pokoušet o miminko, se vztah mění.
I když jste spolu devět let...
Najednou do prostoru vystupuje odpovědnost.
Dítě totiž dává vztahu zcela jiný rozměr, už to není o volnosti, ale transformuje se na do stereotypních, věčně se opakujících činností.
Není to jenom o přebalování a koupání, když je miminko malé, ale najednou vystupují další atributy, které působí jako alarm, jako vykřičník.
Tento tlak každý vztah neustojí.
Některé páry samozřejmě na této změně pracují od počátku, jsou spolu, protože chtějí vytvořit rodinu, mít děti, proto je i pak jejich příchod na tento svět zcela přirozený.
Mezi Vámi a partnerem ta úžasná shoda do budoucnosti nebyla.
Miminko nefunguje jako lepidlo, i když si to mnozí takhle myslí.
Dítě jako oživení vztahu fungovat ani nemůže.
S tímto plánem sem nepřichází.
Nová dušička si přichází hlavně pro lásku.
Také je jiný pohled očima muže a očima ženy.
Žena do své mateřské role - obvykle, není to úplně stoprocentní - nazrává už vlastně od dětství.
Předpokládá se, že bude matkou, proto i na muže, kterého má vedle sebe, se dívá jako na potenciálního otce svých dětí.
Muži to mají jinak.
Otcovská role tak úplně jednoznačná a přirozená není.
Ženu vedle sebe vnímají spíše jako kamarádku, přítelkyni, milenku, ale k mateřské roli své partnerky většinou až časem nazrají.
I když devět let se může zdát hodně, všechno je v pohybu, nic nemůžeme považovat za neměnné.
Vždy je dobré pochopit, že o to, co momentálně máme, můžeme přijít.
A hledat nové možnosti, nové varianty.
Tohle je ostatně postup, aby člověk nezrezivěl.
Příliš podlehnout tomu, co se nás týká, co máme, je pohodlné.
Pak člověk vlastně ani nežije, jen přežívá.
Konflikt, který se tady objevil, naznačuje rozpor mezi plánem, který tady byl někde ve Vašem podvědomí nastaven, a realitou.
Jsou tady zmatky, nepřehledno, cesta zpět se uzavírá.
Vystupujete tady v roli oběti, jste ublížená, není to dobrý pocit.
Vlastně se ve Vás i potenciální role matky uzamyká, za tohoto stavu by otěhotnění bylo zvláštní.
Je Vám zvláštně, jste prázdná.
Možná je to konec, ale možná je to i nový začátek.
Záleží, jak se na to podíváte.
© Wahlgrenis
01.06.2011
Moje milá Wahlinko,
velmi moc Ti děkuji za odpověď.
Jsem moc ráda, že jsi mi odpověděla tak brzy.
Nevím proč, ale čekala jsem, že tam uvidíš nějakou naději, že se všechno v dobré zase obrátí.
Teď jsem ve stavu, kdy chodím a pořád jen pláču a pláču.
Během tohoto týdne jsem dostala vízum do USA.
Zítra ráno odlétám.
Pozval mě tam bratr, který tam již delší dobu žije.
Letím samozřejmě sama.
Přítel zůstává doma.
Veškeré náklady mně totiž hradí bratr.
Já vím, že přítel bratra nemá rád, žárlí na něj.. ale vnímám jakoby propojení na bratra již z minulého života.
Tolik si s ním rozumím a mám ho velmi ráda.
Místo abych se z takové dovolené radovala, jsem smutná a bojím se, co bude, až se vrátím..
Zase ten můj strach, až příliš se o všechno bojím.
Taky mám už týden průjem...
A ne a ne se ho zbavit, jím jen suchary a rýži.
Přitom jsem celý rok nebyla nemocná a teď když mám odletět, mám takové potíže.
Vím však, že je to stres, který se mi vždycky hromadí v břiše.
Amerikou se mi plní můj dávný sen, ještě jednou se tam podívat.
Byli jsme tam s přítelem rok.
Já jsem tam však zůstala o měsíc déle, protože jsem tam chodila do školy a bratr se rozváděl...
Přítel byl tenkrát velice nešťastný, když odlétal sám.
Myslím, že mě to nikdy nezapomněl a teď má asi nějaké podobné obavy.
Je to všechno tak složité a přitom tak jednoduché.
Pořád jsem se ještě nenaučila proplouvat si jen tak životem, na všechno asi moc tlačím...
Dost často mám pocit, že snad ani do tohoto světa nepatřím..
Velmi ráda bych se s tebou opět setkala, když Ti píšu, mám potřebu Tě obejmout.
Drž mi prosím pěsti na cestách.
Děkuji za tvé úžasné bytí a odpovědi.
Tlakia 05.06.2011
Milá Wahl,
tak Ti zase po nějaké době píši.
Minulý týden mě velmi začala bolet ruka.
Teď si vzpomínám, že to bylo již dříve, hlavně v noci jsem nemohla spát.
A tak jsem zašla k lékaři, udělali mě rentgen páteře a odešla jsem s diagnózou, že mám zmožené šlachy v pravé ruce z práce, z počítače.
Snad se tomu říká zánět šlach.
Vymohla jsem si v nemocnici ortézu a neschopence jsem se bránila.
Ale nakonec jsem na ni od včerejška stejně musela jít.
Mezitím už jsem v práci řekla, že dám výpověď.
Už to musím změnit a odejít.
Je nejvyšší čas.
Jen mě dnes pořád dokola trápí myšlenka, co by to mohla být za nemoc, protože už mě bolí i druhá ruka a obě kolena.
Hodně se zabývám zdravou výživou, a proto jím méně masa.
Minulý týden jsem jej však měla několikrát za sebou.
Tak nevím.
Z logického hlediska mě napadá příliš močoviny z masa, která se ukládá v kloubech.
Ale vím, že to bude asi jinak.
Měla jsem i v
Keltském horoskopu od tebe , že proběhlo zastavení.
Tak jsem si to dala dohromady.
Nevidíš prosím, co by to mohlo být za nemoc?
Je to snad nějaký zánět, který mně koluje po těle?
A kvůli čemu?
Asi jsem něco udělala špatně...
Dnes se dostavila i zvýšená teplota.
Budu čekat na Tvoji radu a pohlazení po duši.
Moc Ti děkuji a měj krásné slunečné dny.
S úctou
Tlakia 30.05.2012
Milá Wahl,
už asi měsíc na Tebe pořád myslím.
Ani nevím proč.
Možná je to tím, že jsem byla v začarovaném kruhu a vzpomínám na Tebe, jak dokážeš žít nádherný život a dělat vše, co Tě jen baví.
Já se to neustále učím.
Prošla jsem teď opět nějakou vztahovou krizí a docela to se mnou zatřáslo.
Dnes jsem však měla nádherný den.
Svítilo úžasně sluníčko a příroda mě zavolala ven.
Táhlo mě to do Stromovky, a tak jsem tam nakrmila kačenky a všechno ptactvo.
Dokonce mi kačky zobaly i z ruky.
Bylo to úžasné.
Pak jsem našla hodně zajímavý list ze stromu,který mě doslova vybízel, ať si jej vezmu.
Taky jsem si už nasbírala zásobu
kaštanů pod polštář .
Ale včera jsem šla z druhé práce, kterou mám, a něco jsem zmáčkla na mobilu a rázem se mi tam objevilo Tvoje jméno.
Potom jsem Tě hledala v kontaktech, ale nemám Tě tam.
Pochopila jsem, že mě to asi vybídlo, abych se s tebou spojila.
Chci se Tě už delší dobu zeptat na chlapečka Štěpánka, který se narodil kamarádce. Je to úžasné miminko, ale jsou kolem něj samé šestky.
Narodil se 26.6.2012 v ascendentu ryb.
Kamarádka mě poprosila, abych se Tě zeptala,co znamenají ty šestky.
Přeji Ti nádherný podzim a těším se na odpověď od tebe.
S úctou
Tlakia 04.10.2012
