Prošli jsme neúspěšně dvakrát umělým oplodněním, vím, dítě má přijít normální cestou...
Milá Wahlgrenis,
přeji krásný den.
Už mnohokrát jsem narazila na tvé článečky o miminku, a také už přes pět let se snažíme s manželem o dítě, které nepřichází...
Prošla jsem dlouho cestou...
Od Zrzečky mi přišlo, že miminko je napojené a já bych měla otěhotnět koncem loňského roku...
Miminko ale stále nepřichází...
Mám z prvního manželství syna, který je jiný.
Také k nám našly cestu děti z manželova prvního manželství, které vyženil.
Už delší dobu si přejeme mít dítě.
Před 3 roky jsme prošli neúspěšně dvakrát umělým oplodněním.
Já vím, dítě má přijít normální cestou...
Také před tímto umělým oplodněním jsem byla těhotná s manželem, ale v brzkém začátku těhu jsem o mimčo přišla.
To, že jsem těhotná byla, se zjistilo při zákroku před umělým oplodněním.
Chtěla bych se zeptat co udělat, aby mimčo přišlo.
Snažila jsem se to odevzdat.
Medituji.
Jen uvnitř cítím, že tam, kde je, je tolik lásky...
Možná píši zmateně, přesto Wahlgrenis děkuji za tvůj čas...
Andrea 04.02.2011
Milá Wahlgrenis,
předem tě zdravím a koukám na tabulku, kterou máte
ke 2500000 návštěvníku. Koukám, že ten den, byl den, kdy byl syn už den po záchvatu, nyní jsem si všimla té náhody, že vedle v tabulce je právě má otázka ...
Prošli jsme neúspěšně dvakrát umělým oplodněním, vím, dítě má přijít normální cestou...
Vím a věřím, že takto mi dává znamení dušička, která je blízko.
Nevím, kdy dojde, ale cítím, že tu je i kvůli synovi...
Pomáhá mu při záchvatech...
Je s ním se starším bráchou... jsou spolu propojeni už mnoho let...
Syn s ní komunikoval do 6 let.
Potom se naladění a spojení... vnímání, mezi sebou jím a dušičkou dítěte přerušilo... jen on věří, že to nebude trvat dlouho a ona příjde k nám jako jeho mladší sestřička-nebo kluk, ale vím, že ta duše bude stejná, se kterou byl syn ve spojení a kterou já v poslední době cítím....
Nevím, kdy přijde, ale když se na ni napojuji, vidím, jak je dítě nádherné....
Povídám si s ní.. je na ní, kdy přijde... a ví, že je u nás vítané s bezpodmínečnou láskou...
Nyní je syn právě po záchvatu a já vím, že nebyl sám....
Wahl, děkuji i za namení a gratuluji k 2500000 návštěvníkovi.
Andrea 18.02.2011
Milá Andreo,
z Vašeho dopisu vnímám znejistění, jste citlivá, nevěříte si.
Kdyby foukl silnější větřík, snad by Vás i odfoukl.
Připadáte mi, že nejste sladěná se svou ženskou rolí, že se sama sobě nelíbíte, že ta žena, která má z Vás vyzařovat každou buňkou Vašeho těla, se někam ztratila.
Jste pod vlivem toho, co Vám řekli nebo říkají ostatní, opravdu jen vlajete ve vzduchu...
Zase potřebujete sestoupit dolů, k sobě, zakořenit, být si trochu víc jistá sama sebou.
Také jste smutná.
Chápu, snažíte se o miminko už nějakou dobu, zatím nepřichází.
Jste z toho v depresích, zkoumáte, čím by to mohlo být.
To Vám radosti nepřidá.
Jste ale v pořádku, jen jste v sobě zamkla tu úžasnou ženu, která tady měla být.
Zkuste ji zase v sobě objevit, roztančete se, zpívejte si, věnujte se činnostem, které Vás baví, ponořte se do této aktivity, zapomeňte na svět.
Hrajte si zase, jako když jste byla malá.
Půjde to, nebojte.
Jen si nyní procházíte zastavením, abyste opět pochopila sama sebe.
Miminko - snad chlapeček - by k Vám mělo přijít přirozenou cestou, otěhotnět byste mohla pravděpodobně v červnu nebo v září letošního roku.
© Wahlgrenis
25.02.2011
Milá Wahlgrenis,
děkuji za tvá slova...
Je pravdou, že už delší dobou zpracovávám sebe samotnou a dostávám informace, abych se zastavila a udělala čas na sebe.
Smutek v sobě cítím.
Není to tím miminkem.
Naše rodina nyní prochází těžšími zkouškami, kdy už je toho na mne dost... všem být oporou a najednou jsem zapoměla na sebe a pochyby mám v sobě, zda do této situace má dítě přijít...
Vím, jakou má sílu myšlenka, a já děkuji, Wahlgrenis, za uvědomění sebe samotné...
Uvnitř cítím, jak pláču při každé tvé větičce a děkuji za nádherný klíč k sobě.
Andrea 26.02.2011
Milá Wahlgrenis,
musím se smát...
Děkuji za najití klíče, abych našla sebe sama...
Kdybych nevěděla, že náhody neexistují, nevěřila bych...
Je poslední den týdne a já jsem vstala s tím, že jsem se koukla do zrcadla a řekla si: děkuji za tento den a že se mám ráda...
Je pravdou, že jsem se více dnes dívala do výloh, ale né na zboží, ale na svůj odraz a říkala si, že se sobě líbím a mám se ráda...
Srdíčko mi jen hřálo, přestože byla zima, lidé kolem mne byli zahaleni obličejem do šál...
Já nastavila obličej k sluníčku a něco mne zastavilo a já si užívala dopadajících paprsků.
Šla jsem na úřad, nebyl úřední den... ale stejně jsem potřebovala v budově něco vyřídit...
Delší dobu jsem nosila v kabelce zlomkové zlato, každý kousek byl okamžikem ze synova života... náušnice, co jsem si koupila, když jsme byli na charitě... jenom pecky, kruhy, co jsem si koupila za první brigádu, abych si vydělala na byt se synem, když jsme byli sami... řetízek najitý na pláži, řetízek, co jsem dostala, když se mi syn narodil...
Všechny tyto kousky ležely na jednom místě, mne napadlo spojit to v jeden...
Najednou mi napadlo, že známá má zlatnictví, náhodou tam před půltem stál pán, já se ptám známé, zda by mi nemohli pomoci, že synovi bude 18, tak mu vytvořit něco jako amulet z jeho monogramu, ten pán, zda mi to nevadí, že se přidá do rozhovoru.... a ten pán najednou, že ten dárek pro syna udělá...
Tak jsem se nějak s kamarádkou povídala a čas nějak utíkal... přesto jsem cítila něco nádherného uvnitř... když mi řekla známá, kolik to bude stát... tak jsem to rozdýchávala, v tom volal ten zlatník kamarádce, že zda jsem se nezalekla nebo zda to kamarádce nevadí, že mi vyjde vstříc, i když to takto nedělá tak, jak jsem to já chtěla... a vlastně obešel známou (je to paní v lepších letech), která je majitelkou zlatnictví... a ještě jsem děkovala, když známá telefon ukončila se slovy, že jsem víc než známá...
Děkuji...
Když jsem vyšla ven, zjistila jsem, že nic není náhoda a vím, že mi andílci pomohou... aby penízky nějakým způsobem na synův dárek přišly...
Cítím, že nic není náhoda...
Opravdu stačí hledat sebe a já ti děkuji za klíč k sobě, vše je veselejší a jasnější...
Přesto se stále učím naslouchat jen a jen sobě.
Děkuji Wahlgrenis
S láskou
Andrea 26.02.2011
Milá Wahlgrenis,
už jsou to 4. měsíce od mé otázky na otěhotnění.
Čtu tu i další příběhy budoucích maminek.
Dalo mi to mnohé... uvědomění sama sebe, to, co jsem psala
Jak je možné zharmonizovat tělo, aby bylo štíhlé .
Také setkání s tebou v Brně, tolik energie ...
Jen uvnitř stále cítím otázku, chci se zeptat, zda dušička děťátka je k nám blíž.
Včera jsem četla
Kdy máme zplodit holčičku? Já první těhotenství neřešila, co to bude.
Jen mi na ultrazvuku omylem řekli, že to bude holka.
Takže já reagovala tak, že jsme kupovali k bílé, žluté i růžové oblečení ...
Tenkrát jsem potkala tetičku u nás z vesnice, ta mi řekla, že budu mít kluka ...
Uvnitř jsem cítila z těch slov klid ...
U porodu se doktorka divila, že mám kluka, když to ultrazvuk neukázal ...
Já byla ráda, že mám v náručí něco tak nádherného, boží dítě ...
První, co bylo, jsem ho přivítala a cítila nádherné spojení.
Věděla jsem, že s tímto drobečkem zvládnu cokoliv ...
Syn mi ale ve 3 měsících vážně onemocněl.
Nyní mu je 18 let.
Je postižený, přesto na první okamžik nezapomenu.
Někdy jsou dost těžké situace, ano, stačí se uklidnit a najít řešení.
Já vím, že nejsem sama, mám kolem sebe ty, co mne nenechají padnout, dávají mi zrcadlo, abych si uvědomila, kdo jsem ...
Nyní otevírám náruč děťátku a vzkazuji mu, že jsme na něj připravení, ať je kluk nebo holka ...
Neřešíme ...
Jen se moc těšíme a chtěla bych se zeptat, zda dušička je na blízku.
Děkuji
Andrea 20.06.2011
Milá Wahlgrenis,
ještě jsem ti zapomněla napsat o tom dárku pro syna - zlatý přívěšek.
Takže ti ho zasílám.
Zlatník mi ho udělal zrovna v den, kdy byl syn v nemocnici a ještě déle, než tam měl zůstat (po epileptickém záchvatu a úrazu), takže jsem mu udělala radost, že dárek k narozeninám dostal už v nemocnici... jen přívěšek.
Řetízek dostal od mých rodičů.
Pro mne bylo překvapením, že řetízek stál polovinu z ceny, na kterou, jsem se domluvila, prý je to dárek pro syna ...
Takže tímto děkuji i Panu zlatníkovi ...
A když se koukneš, není tam jen monogram "LN", ale uprostřed je naše spojení.
Když se zakoukáš, je tam i počátek mého jména "A".
Nic není náhoda.
Já přesto děkuji těmto malým zázrakům.
Jo, k té fotečce, nyní koukám, že mne to naskenovalo stříbrně, ale vše je ve zlatě, něco je se skenem ...
Andrea 20.06.2011
Milá Wahlgrenis,
předem tě zdravím a děkuji za chvíle nad tvými stránkami, kde nacházím vždy v pravou chvíli i vzkazík pro mne z různých článečků.
O prázdninách jsem ti psala o mé zkoušce, závislosti na státě.
Tato zkouška byla pro mne velkým oříškem, spíše zrcadlem přehodnotit hodnoty peněz, zdraví, rodiny.
Stále ještě uvnitř zpracovávám toto období, jen jsem uvnitř přehodnotila hodnoty, pochopila jsem jakou součástí života je pro mne syn a jeho postižení.
Uvnitř mne to nějak uzavíralo, já se koukla z druhé stránky, peníze od státu jsou na jeho potřeby a žití...
On potřebuje 24 hod. pomoc, kterou vykonávám já.
Našla jsem s i tedy koníček pro sebe doma, vyšívání Richelie, kam všívám své myšlenky, více čtu duchovní nauku, hledám klid uvnitř sebe a stojí to za to.
Jen uvnitř cítím nenaplnění, očekávání na příchod děťátka.
Tímto bych tě chtěla poprosit, zda tu miminko stále je.
Zůstalo tu i při zkoušce, kterou jsme prošli?
Nejkrásnější z toho období vnitřní temnoty je, že jsme poznali s manželem, jak nádherná a silná je naše láska, kdy on přemýšlel, zda by byl ochoten se postarat, o mého syna a mne,kdyby se stalo něco se mnou a v tomto období měl opravdu o mne starost.
Semkli jsme se jako rodina, také v tomto období jsme pomohli nevlastnímu synovi (manžel ho vyženil v 1.manželství), kterého máme od léta ve střídavé péči.
Také cítím, že jsme připravení na příchod děťátka, které zatím nepřichází.
Děkuji ti za tvůj čas, který věnuješ nám, za horoskopy, které ukáží správný směr a jsou berličkou, v myšlenkách a rozhodnutí a také tvé odpovědi, co uvnitř posílí, pomohou věřit...
Andrea 05.10.2011
