Zpočátku bylo všechno v pořádku...
Milá Wahlgrenis,
dozvěděla jsem se o Vás teprve před několika dny, kdy jsem náhodou četla časopis Meduňka.
Mám na Vás velkou prosbu.
Loni, den před Štědrým dnem jsem doma porodila naši dcerušku, dali jsme jí jméno Jorika.
Zpočátku bylo všechno v pořádku, ale pak její tělíčko zahltila infekce.
Nyní je na jednotce intenzívní péče, denně za ní jezdíme.
Pláču, hledám síly, abych mohla fungovat.
Kromě ní máme ještě dvě děti, holčičku a chlapce.
Holčička se narodila v porodnici, chlapec doma.
Všechno bylo v pořádku.
Proto jsem při tomto třetím těhotenství vůbec neváhala, že bych měla rodit jinde než doma.
Co se ale stalo, tomu nerozumím...
Prosím o radu, pomoc, nevím vlastně, co můžete udělat, aby byla malá s námi...
Děkuji.
Agnes 21.01.2011
Milá Agnes,
nikdy nemůžete podle vývoje jednoho těhotenství posuzovat to další.
Každé dítě je samostatná, hotová osobnost, která přichází do tohoto světa.
Nemůžeme se snažit zasadit všechny děti do stejné formy.
Porody doma jsou sice na jednu stranu úžasně pohodové pro matku a dítě, pokud všechno probíhá, jak má...
Ale právě proto, že nikdy dopředu si žena nemůže být jista tím, jak bude porod probíhat, doporučila bych porod v porodnici.
Tam jsou lékaři, proškolené sestry, ale i technika, která dokáže v rizikových případech zachránit miminku i život.
Já osobně jsem měla oba porody hodně rizikové.
A děkuji za přístup, který jsem si v pražské krčské nemocnici v obou případech zažila.
Musela jsem se tehdy zcela svěřit do péče lékařů...
A vyšlo to.
Ale tohle je teď nepodstatné.
Jde o Vaši malou.
První, co mě zarazilo, bylo zvláštní jméno, které jste jí dali.
Vím, je v kompetenci rodičů pojmenovat si dítě, jak sami chtějí, ale tady jste sáhli do podivné krabičky.
Duše Vaší holčičky se nyní jakoby uzavřela do podivné schránky, nechce komunikovat s vnějším světem a není ani snadné dostat se k ní.
Připadá jí, že sem nepatří.
Vnímá problém, který si ale neplánovala.
Jako by sice měla nakročeno do tohoto světa, ale v první chvíli, když zjistila, jaké to tady je, jako by se zase chtěla vrátit... někam tam, odkud přišla.
To, co nyní zažívá, se jeví jako opravdu hodně složité.
Dostala se za neprůhledný závoj, přes který se těžko komunikuje.
Dává Vám, rodičům, vědět, že její příchod do tohoto světa není Vaší zásluhou.
Vnímá nějaký problém, který tady vadí, přes který se jí nechce.
Měli byste přijmout s maximální pokorou vyšší rozměr, který je nad námi, stejně jako nad Vámi, tak i nad ní, nad Vaší holčičkou.
Ale toto zastavení není definitivní, naopak se před ní otevírají další cesty, další možnosti.
Zatím jste Vy s mužem a svými dvěma dětmi v jedné bublině a ona je v druhé.
Potřebujete tyhle dvě bubliny spojit...
Neměly by zde být žádné pochyby.
Je tady naděje, zase bude dobře.
V tuto chvíli ale není sama sebou, chybí jí tady důležitý fixační moment.
Připadá mi, jako by se lehce rozplývala...
Ale tohle by dál pokračovat nemělo, naopak, tato situace se má měnit k lepšímu.
Ona je zatím jakoby hozená do meziprostoru, nemá kolem sebe žádný pevný bod, kterého by se mohla chytit.
Rozumím, že by se mohla její cesta vyladit skrz jméno.
To, které jste jí vybrali, se jeví do této doby a do tohoto místa příliš složité.
Ona potřebuje být co nejvíc tady, jako místní, nesmí bojovat s žádnými bariérami, které se nyní kolem ní vylupují.
Vstříc jí přicházejí jména: Eva, Erika, Karolína.
Neměla by od Vás vnímat ani v nejmenším náznak pochybností, komplikací, ničeho takového...
Zkuste jí třeba společně s dětmi nakreslit obrázek - určitě celoplošně, prstovými barvami.
Tak se do něho totiž nejlépe promítne energie lásky.
Jakmile se dostanete na stejnou vlnu s ní a ona s Vámi, nebude jí už nic bránit, aby se její zdravotní stav zlepšil.
© Wahlgrenis
21.01.2011
Milá Wahlgrenis,
děkuji za Vaši odpověď, nechávám ji zatím rezonovat.
Chtěla jsem se ještě zeptat, jestli bychom mohli nechat jméno Jorika naší holčičce jako druhé, vedle Karolíny?
Jestli by to nevadilo?
S mužem jsme se už informovali, jaké jsou další kroky při změně jména dítěte.
Šlo by to, jen se platí nějaké správní poplatky.
Včera, když jsme za ní zase byli, se mi zdálo, že začíná reagovat, jako by se jí najednou udělalo lépe.
Moc Vám děkuji, za všechno.
Agnes 24.01.2011
Dobrý den,
děkuji za Vaše pocity a rady.
Rozhodnutí jsme učinili, přejmenujeme naši dcerušku na Karolínu.
Cítím, že je v mých rukou se rozhodnout, zda bude zdravá.
Děkuji za Vaše vhledy, moc mi to pomohlo.
Hezký den
Agnes 24.01.2011
