Opravdu, stalo se, jak jsi řekla
Milá Wahl,
přeju Vám krásný, zde na Moravě zasněžený den...
Někdy v lednu či v únoru jsem Vás kontaktovala ohledně miminka, které nechtělo přijít. Psala jste mi, že až se věci ohledně společného bydlení a vlastnictví domečku vyjasní, najednou otěhotním, ani nebudu vědět jak rychle...
Opravdu, stalo se, a to opravdu tak hopem, jak se miminku předtím rok a půl nechtělo, že jsem se nestačila divit...
Nyní máme jenom 7 týdnů, ale už máme 1 cm. Pořád si jsem vědoma toho, že se může stát cokoliv, dušička mohla přijít, aby zase mohla odejít, cestám duší se člověk může jen snažit porozumět, ale povídám si s ní, a jsem moc vděčná za ten dar nového života...
Chci poděkovat i Tobě, Wahl, za řádky, které mě držely nad vodou a které jsem si často znovu a znovu četla...
Chci ti poděkovat i za ostatní, kterým dáváš svůj čas, svoji energii a naději, chci ti poděkovat za tebe.
Wahlinko,
mám ještě jednu věc, která mi dělá hlavu, ale chápu, že tě lidičky denně bombardují spoustou otázek a tak mi třeba nebudeš moci odpovědět, ale kdyby přece jen se ti naskytla chvilička, budu vděčná, když mi pomůžeš ukázat směr...
Z mého povolání mi vyplynula povinnost dostudovat VŠ. Tu dělám dálkově v Olomouci, nyní jsem sice doma na rizikovém těhotenství, takže do práce už nechodím, ale i přesto se studiem bojuju (ne prospěchem, ten mám zatím po prvním ročníku výborný a všechny zkoušky a kredity splněné), ale s časem, chutí, smyslem a množstvím učení. Taky mám čím dál víc pocit, že tudy pro mě cesta nevede, že se jí nemám vydávat dál,že to byl jen úsek cesty, která mě měla obohatit,ale že mě v životě čeká ještě něco jiného,... v jiné chvíli zase zvítězí pragmatický rozum a ten mi říká, že takhle budu mít vždycky práci jistou... A tak se zapřu, zakousnu se do učení a jdu dál. Mlátí se to ve mně už od začátku studia, není to jen momentální pocit z množství a různorodosti učiva.
Milá Wahl, poraď mi, bude pro mě mít studium i nadále smysl a přes všechno jej dokončit, nebo mám poslechnout vnitřní hlas a začít budovat svůj dávný sen - šití a půjčovnu historických, "divadelních", karnevalových kostýmů... Je mi jasné, že v tomto směru by to nebyla procházka růžovým sadem, určitě to není druh práce, na které by se dalo "vydělat", ale šila jsem kostýmy již v minulosti a byl to druh práce, který mě tvůrčím způsobem naprosto naplňoval, historii miluji a někdy bylo zakázek tolik, že jsem musela odmítat... Jenže doba se změnila, penízky "na zbytečnosti" nejsou, lidé je dávají na potřebnější věci a "radůstky" jdou bokem...
Asi to všechno zní trochu zmateně, Wahl, ale věřím, že víš, s čím se peru a co v sobě řeším...
Vždycky je dobré mít sny, ale ne vždy jdou uskutečnit a hledat cestu a směr, to je někdy pro jednoho "nad hlavu"
Wahlinko, děkuji ještě jednou, myslím na tebe, děkuji za tebe a ať máš jen samé duhové dny
Lenička 30.11.2010
Milá Leničko,
mám radost s Tebou...
Nikdy by si člověk neměl přestat plnit své sny. Tvá cesta k nádherným kostýmům je otevřená.
© Wahlgrenis
30.11.2010
Milá Leničko,
připadá mi, že mateřství někdy naučí oddělit zrno od plev...
Učím se to doteď, a často mi to nejde.. ale zdá se mi, že občas, někdy, možná jen malinko začínám chápat to, co Vám píše Wahl, to, v čem je hluboká pravda...
Nikdy člověk nemá zapomínat na své sny.
A měl by je přenést do života... protože život nemá být povinost, ale radost. Nedaří se mi to, třeba v práci.
Ale učím se, snažím se.... a některé sny si díky malému plním.
Nikdy bych to bez něj neviděla.
Štvala bych se za tím věčným "až..."
Přeju Vám hodně radosti ze snů v každodenním životě.
Hanďa 01.12.2010
Dobrý zasněžený den, milá Wahlinko...
Děkuji za bleskurychlou odpověď, posílám Vám link na moji otázku a Vaši odpověď, odpovídala jste mi v
Offline konference k miminkům 11. března 2010.
Byla to otázka č. 17.
17. otázka: Dobrý den, milá Wahl...
obracím se na Vás s dotazem, jakých určitě chodí spousta denně, pokud uznáte za vhodné, budu ráda za odpověď.
V minulosti jsem Vás již kontaktovala ohledně vztahu. Nyní mám již téměř dva roky pěkný vztah s mužem, o kterém jste mi psala, že to bude muž s velkým M, s charismatem... Nebydlíme spolu, protože stále řeší s bývalou manželkou vyrovnání společného jmění, a dům, v němž žije, je tedy prozatím i jejím majetkem... ale to se snad v brzské době dá do pořádku, i přítel by rád, abychom se mohli k sobě nastěhovat a žít spolu...
Chci se zeptat na jinou věc, a to, jestli budu moci mít ještě děti? Věk se mi stále přičítá, bude mi 35 let. Partner svoje děti nemá a když jsme se o tom bavili, moc by dítě nebo i děti chtěl. Od července jsem přestala užívat antikoncepci, aby se tělo trošku pročistilo... ale zatím se nezadařilo... Myslím, že 7 měsíců je docela dlouhá doba... možná ale není jen vhodná doba pro příchod mimča...nevím. Musím na to myslet, nedá mi to... Milá Wahl, děkuji za případnou odpověď a přeju samé duhové krásné dny... Lenka 17.1.2010 Odpověď: Milá Lenko,
ve Vašem případě se v současné době jako zásadní problém jeví nemožnost společného bydlení. Dům, který se řeší, nedovoluje Vaší lásce, aby se naplno projevila. Zatím jsou tady ve hře ještě jiné figurky. Nesmíte se divit. Vaše "snažení" zatím vypadá jako cesta proti proudu, tohle nemůže vyjít, zbytečná námaha. Je to podobné, jako byste si v těchto jarních dnech chtěla stavět sněhuláka a pevně věřila, že bude stát. Už zítřejší oteplení Vás přesvědčí, že tato myšlenka není správná, po sněhulákovi zůstane jen louže. Jakmile se ale materiální záležitosti mezi Vaším přítelem a jeho bývalou ženou vyřeší, uvidíte, jak se mnohé ve vztahu mezi Vámi vyladí. Pak najednou budete těhotná, ani se nebudete stačit divit. Přichází dušička, která má s Vámi dokončit příběh z minulosti, potřebuje se Vám narodit, je to hodně naléhavé i z její strany, těší se k Vám. Nemusíte být tedy smutná, když se pár měsíců Vaše plány nedaří. Miminko je opravdu blízku. Taky děkuju za odpověď na otázku...
Cítím v sobě, že mě to táhne tím směrem, že to, co studuji, mě nijak nenaplňuje. Práce s dětmi ve školce je fajn, ale není to přesně to, co cítím, že by mělo být "na celý život", to, s čím se vnitřně ztotožníš a víš, že to jsi ty...
Ty mě chápeš, co tím myslím...
Wahlinko, takže myslíš, že té školy mám nechat?
Nebo mi k něčemu v životě bude a pomůže mi třeba jen tím titulem?
Děkuji mockrát a ať se na Vás radost snáší jako ten sníh z nebe...
Lenička 03.12.2010
Milá Leničko,
rozhodnout se, co bys měla udělat ve svém životě ještě udělat, budeš muset sama.
Pocit radosti by měl však v životě být tím nejdůležitějším.
Papír ze školy, titul... jaký to má význam?
Budeš pak šťastnější?
Ne. Chodila bys sice možná do práce a zpráce, plnila bys úkoly, které by Ti zadal někdo jiný, ale Tvé srdce by trpělo. Teprve až se pokusíš vyladit na cestu, po která "máš jít", všechno napětí z Tebe spadne. A pak si Tě najdou i peníze... Tohle se Ti může zdát možná nepochopitelné, ale fungují tady jisté vyšší zákony.
Přeji Ti i miminku jen to dobré.
© Wahlgrenis
03.12.2010
Milá Wahlinko,
Vy jste opravdu anděl...
Mluvíte mi, jako byste četla z mé duše jako z otevřené knihy...
Děkuji Vám za naději a za slova, která mi dodávají sílu rozhodnout se jít po cestě, kterou cítím, že se jí mám vydat...
Wahl, ráda bych Vás jednou poznala osobně...
Třeba se mi poštěstí
Přeji krásný, klidný a radostný předvánoční čas... a posílám fotečku ze Sirotčích hradů u nás na Jižní Moravě.
To foto ke mně dodnes "mluví", třeba se Vám bude taky líbit...
Cesta nemusí být vždy vystlaná mechem a mít zlaté zábradlí, aby se po ní mohlo vystoupat "výš"...
S mnoha myšlenkami na Vás
Lenička 06.12.2010
