wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Třeba by se i mně ulevilo, kdybych se vám svěřila


Dobrý den paní Wahlgrenis,
kontakt na vás jsem vyčetla v diskuzi na internetu, kde se dívky zminují, jak moc jim pomohla komunikace s váma.
Vím, že asi těchto příběhu čtete hodně, ale třeba by se i mně tak nějak ulevilo, kdybych se vám svěřila.
Mám pětiletou dcerku, která se nám povedla po půlroce snažení přirozenou cestou.
Už od tří let velmi touží po sourozenci.
Nakukovala vždy do cizích kočárku, miminkám zpívala ukolébavky... když začla chodit do školky, už v té době ji trápilo že pro ostatní děti přijde maminka se sourozencem v kočárku.
Vždy jsem jí říkala: "taky se snad brzy dočkáme," ale čas běží a druhé miminko k nám ne a ne přijít..
Kdysi jsem obsluhovala pána v práci a ten mi řekl, jen tak mezi řečí, že budu mít dva kluky, koukl mi na sevřenou dlan a řekl ano.
Kolegové mi pak řekli, že to je pan co věští budoucnost v Pardubicích.
I manžel byl před cca 10ti lety u kartářky a ta mu také řekla, že bude mít děti dvě.
Řekla mu víc věcí, které se téměř všechny postupně plní, i když v delším časovém pásmu.
Předpověděla mu, že dřívější jeho přítelkyně není osudová, že pozná plavovlasou o trošku starší ženu než je on, kterou si vezme... a stalo se.
Vůbec bych se tím netrápila, kdyby mně bylo 20 - 25let, ale utíká to, za pár dní mi bude 36 let, dcerka bude za chvilku školačka...
Mám za sebou dvě inseminace, bohužel neuspěšné a tuto cestu už manžel podstupovat nechce.
Říká: "Třeba je nám souzeno jen jedno dítko, smiř se s tím."
Myslíte, že se s tím skutečně mám smířit a dcerce vysvětlovat, že už sourozenec nejspíš nebude, nebo dále doufat?
Děkuji, že si najdete chvilku na přečtení mého dopisu,
Gabriela 05.11.2010

Milá Gabrielo,
když jsem se včera vracela vlakem z Pardubic do Prahy, jely se mnou v kupé dvě starší paní. Jedna z Brna, druhá se vracela od sestry z České Třebové. Dávno vím, že náhody neexistují.
Obě řešely zdravotní problémy. Ta z Brna - původně Bulharka - byla schopná vyprávět o svých operacích a zdravotních zákrocích. Neměla snad jediný orgán v těle, který by byl lékaři nedotčen. A chlubila se tím, jak je krásně pospojovaná a slepená... Ta druhá měla obavy o sestru, lékaři si s ní už nevědí rady, proto se pokusí o intervenci na odborném pracovišti v hlavním městě. Povídaly, povídaly... Bylo mi jasné, že v obou případech by se mělo na život nahlížet trochu jinak, ale pro tyto úvahy zde nebyl prostor.
Když vlak zastavil, jedna pronesla: "To nám ta cesta pěkně uběhla..." a druhá dodala: "Ale aspoň se mi ulevilo..."
Nemám nic proti Vám, jen mi připadá Vaše psaní takovým prázdným povzdechem.
Miminka přicházejí do tohoto světa s jistým plánem, není nutné, že každá dvojice musí mít dítě. Ani není nikde napsáno, že dvě je ideální počet...
Miminka nejsou panenky, které si můžeme, když se nám to hodí, koupit a prostě je mít.
Měla jsem několik akcí pro budoucí maminky , několik offline konferencí , setkala jsem se individuálně s budoucími maminkami v mém ateliéru v Pardubicích ... miminka přicházejí ...
Neprosahuji žádné "zaručené prostředky" ani neslibuji zázraky do tří dnů. Připadá mi, že je to všechno krásné, přirozené, nenásilné. Má-li miminko přijít, přijde. Někdy stačí jediné slovo...
Vy jste se příliš upnuli k výrokům kartářek, zapomněli jste na sebe. Život Vám sklouzl do stereotypů, radosti a láska jsou někde jinde. Nemůžete přeci jenom plnit přání své dcerce, že ona chce bratříčka nebo sestřičku. Miminka přicházejí do vztahu naplněného láskou, kde ti dva partneři myslí stále na sebe. Miminko nesmíte brát jako jeden bod svého závazku na příští roky.
Miminko je láska sama...
Ve Vašem případě nevnímám problém, jen je třeba lehounce přeladit celý Váš život.
© Wahlgrenis 05.11.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.