Proč až za rok?
Dobrý den milá Wahl,
před časem jsem Vám psala s prosbou, kdy se dočkáme miminka.
Napsala ste mi, že se začínám měnit, poznávat sama sebe a že bychom měli počít v září pravděpodobně chlapečka. Ano, myslím že jsem na sobě začala pracovat. Vaše psaní mě uklidnilo..
Dnes jsem ale volala jednomu pánovi, který známé poslal přes telefon sílu k uzdravení její holčičky.
Prosila jsem ho o sílu při početí miminka a energii. Pán mi ale řekl, že nejsem duševně připravená a že miminko přijde až v polovině příštího roku. To mě zarazilo, srazilo na kolena a stále nad tím musím přemýšlet.
Proč až za rok? Jsme s manželem ve fázi, kdy je nám spolu dobře. Byli jsme na dovolené, kde jsme si oba odpočinuli. Milujeme se a těšíme se na miminko, proč k nám ale nechce přijít?
Říká se, že když někdo z rodiny odejde, časem se zase vrátí.. v podobě miminka.
Je to pravda? Nebo jsou to jen povídačky?
Milá Wahlgrenis, toužím po miminku, nejsem nějak psychicky ovlivněná, že musím mít dítě. Cítím že jsem na něj připravená, jsem připravená se o něj postarat a dát mu lásku. Jen mě mrzí, že nepřichází a nevím v čem je problém.. prosím, vysvětlíte mi to? Kdy k nám tedy přijde naše vytoužené miminko?
Děkuji za jakoukoli odpověď.
Silvie 31.08.2010
Milá Silvie,
pokud vím, září ještě ani nezačalo. A Vy už máte strach, že neotěhotníte...
Já jsem Vám napsala to, co bylo tehdy pro Vás.
Pokud nyní máte vedle sebe jinou, kompetentnější osobu, která řeší Váš příběh, budete se muset zeptat tam. Já nemohu konfrontovat rozhodnutí ani závěry druhých, nechtějte to po mně, prosím.
© Wahlgrenis
31.08.2010
Milá Silvie,
myslím, že byste neměla být smutná a dopředu se bát.
My také čekáme na miminko.
Wahl mi v konferenci 11.3.2010 odpověděla, že těhotenství u nás vnímá v přímém přenosu, že bych otěhotnět v červenci nebo srpnu. Pak jsme se viděly na akci v Karviné, kde mi to Wahl potvrdila, vše se krásně objevilo v plástvích. Tak jsem se těšila na prázdniny, užívala si je, s manželem jsme pluli na krásných energiích lásky, ale včera, s posledním prázdninovým dnem, přišla menstruace.
Bylo mi to líto, ale nakonec jsem si uvědomila, že to, co jsem prožila poslední prázdninový týden, by miminku skutečně neprospělo - příšerný stres v práci spojený s dosti silným virovým onemocněním...
Já chci, aby se miminko u mě cítilo v bezpečí, ale v této situaci by tomu tak nebylo, vždyť já sama jsem byla silně otřesena...
Myslím, že dušička věděla, co mně čeká, tak se rozhodla ještě počkat.
Neztrácím víru a naději, zkuste ji neztrácet ani vy.
Jen se pokuste zamyslet, ponořit do svého nitra a možná vám nějaká informace přijde.
Občas sami nechceme vidět, co je u nás špatně, ale jakmile si to přiznáme, odlehčí se nám a můžeme s tím pracovat.
S láskou
Jana 01.09.2010
Dobrý den Wahlgrenis,
máte pravdu. Mrzí mě, že jsem ve Vás pochybovala. Já Vám věřím, nepotřebuji jiné.
Jen jsem potřebovala nějakou podporu, a asi jsem sešla z cesty.
Jsem ve fázi, kdy se připravuji na miminko s nadšením.
Kolem mne se pohybují přátelé s dětmi, kamarádky, sestřenice čekají miminko a já jim tak trochu závidím.
Já vím, že se to nemá, ale tak spíš je to lítost...
Ráda čtu články na Vašich stránkách, proto jsem chtěla vědět Váš názor.
Děkuji.
Silvie 01.09.2010
Dobrý den Wahlgrenis,
před časem jsem Vám psala s pár dotazy, zda otěhotním, jak se bude dál vyvíjet můj život.
Psala jste mi, že v září otěhotním, bude to chlapeček.
Začala jsem na sobě pracovat, myslím, že pokroky byly vidět.
Manželství nám to klapalo, klape a nebyl žádný problém...
V půlce října jsem ale po těhotenském testu opět probrečela hodinu na wc, a tak jsem se rozhodla začít jednat.
Objednala jsem si schůzku u primáře gynekologie.
Po vyšetření mého manžela mu zjistili zánět a žádná pohybující se spermie.
Primář mě ale utěšoval, že neni vše ztraceno, že po antibiotikách se výsledky určitě zlepší.
Pak jsem šla na řadu s vyšetřením já.
Bohužel jsem ale nečekala další životní ránu...
Primář mi sdělil, že mám zdvojenou dělohu, jeden vejcovod neprůchozí.
Šance na otěhotnění se snížily a primář nakonec řekl, že se nediví, že se mi nedaří 8. měsíc otěhotnět...
Byl to pro mě šok, protože jsem věřila, že alespoň po gynekologické stránce jsem zdravá.
Tak mi to tvrdili lékaři gynekologie do té doby.
A najednou taková zpráva.
V tu chvíli jsem viděla všechny šance ta tam.
Milá Wahlgrenis, prosím, můžete mi říct, co se mnou Bůh ještě do budoucna zamýšlí?
Kolik takových špatných překvapeních mě ještě čeká?
Budu mít vůbec děti a pokud se to povede, budou zdravé?
Proč mám v životě tolik smůly?
Proč mě postihla rakovina, transplantace, jsem na ID?
Je to snad nějaký varovný signál a udělala jsem někdy v životě chybu, které si nejsem vědoma?
Tak moc mě vše mrzí...
Miluju děti a tak moc bych si přála vlastní.
Děkuji za odpověď.
Silvie 09.11.2010
