wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Moc si přejeme miminko, už jsme na jeho příchod připraveni


Milá Wahlgrenis,
srdečně Vás zdravím a po shlédnutí Vašich stránek jsem se i já rozhodla Vám napsat.
S manželem máme společný problém, který nás oba trápí, mě asi více.
Moc si přejeme miminko, myslíme si, že jsme na jeho příchod připraveni, s manželem se milujeme, máme bydlení, oba práci...
Bohužel jsme v dubnu o miminko přišli, potratila jsem hned v začátku. Neustále přemýšlím nad tím, co děláme špatně, že k nám dušička nechce, respektive proč si to rozmyslela.
Samozřejmě vím, že dítě si nemůžeme nijak vynutit, že je to řízeno vyšší mocí. Chtěla bych jen vědět, zda můžeme doufat, že se jednou dočkáme, zda už je to blízko...
Co je u nás špatně?
Děkuji Vám za odpověď a za Váš drahocený čas.
Pěkný srpen.
Dobruška 11.08.2010

Milá Dobruško,
miminka do tohoto světa nepřicházejí, když jsou partneři na ně připraveni. Tady fungují zcela jiné zákony.
Ve Vašem případě teď jako největší problém vnímám obavy, že se bude situace s těhotenstvím opakovat, jsou tady výčitky, že jste za to mohla Vy. Dušička miminka - byl to pravděpodobně chlapeček - je z Vašeho přístupu smutná. Na mě to působí tak, že těhotenství skončilo po nějakém Vašem vnitřním ubezpečení, že je to všechno v pořádku. Snad jste si sama před sebou dala závazek, že všechno dobře dopadne, ale takhle to není. Těhotenství nemá v rukou budoucí maminka, od té se očekává maximální pokora a souznění s procesem, do kterého její tělo vstoupilo. Nesmí zde být ani stín jistoty, režii nad tímto příběhem má někdo jiný.
Teď jste ve fázi zastavení, ale nebude jistě trvat dlouho. Kolem Vás a Vašeho manžela je láska, která otevírá brány miminku. Dokonce to vypadá, že by se mohla vrátit stejná duše...
© Wahlgrenis 11.08.2010

Drahá Wahl,
moc Vám děkuji za rychlou odpověď.
Přemýšlela jsem nad tím, co jste mi napsala.
Ano, jisté výčitky mám, že jsem něco udělala špatně, že za to můžu já, ale tu jistotu, že dopadne všechno dobře, tak tu jsem neměla, spíše naopak.
Jelikož mám nějaké zdravotní problémy, které mohou způsobit komplikace v těhotenství, měla jsem spíš velký strach, bála jsem se, že to nedopadne dobře, bála jsem se i možného potratu.
Možná jsem si ho tím strachem nakonec přivolala, nevím.
Každopádně pokoru v sobě mám, teď bych řekla, že ještě větší.
Na druhé straně je pravdou, že jsem si říkala, že těhotenství není nemoc, že jiné ženy k tomu ještě vychovávají děti, starají se o domácnost, chodí do práce a zvládnou to, nechtěla jsem být jako porcelánová panenka.
Chtěla jsem ten svůj vnitřní strach nějak překonat.
Jsem teď z toho trochu zmatená.
Nevím, jak se příště zachovat, nervovat se, že to dopadne stejně, to přeci také není dobré?
Moc Vám děkuji za Váš mail, dodal mi optimismus, věřím, že se s manželem již brzy dočkáme našeho vytouženého miminka.
Mám s dušičkou zkusit navázat kontakt a promlouvat k ní?
Ještě jednou Vám moc děkuji.
Jsem ráda, že jste.
Dobruška 12.08.2010

Milá Wahlgrenis,
prosím Vás o radu, jak navázat komunikaci s mým nenarozeným chlapečkem, požádat ho o odpuštění, vysvětlit mu svoje pocity, obavy a výčitky, že jsem za to, co se stalo, mohla já.
Nemám zkušenosti s komunikací s jemnohmotným světem.
Několikrát jsem si přála, aby mi dušička dala znamení, že je nám nablízku, že je někde blízko, že se k nám chystá.
Máte pravdu, když jsem zjistila, že jsem těhotná, přepadl mě nejdříve velký strach z toho, co se bude dít dál, že to třeba nedopadne dobře, proto jsem si možná vnitřně pořád dokola opakovala, že těhotenství přece není nemoc, že to bude všechno dobré. Nevím, co je lepší, strachovat se, anebo být nad věcí, jsem z toho zmatená. Každopádně se s tím pořád nedokážu nějak vnitřně srovnat, hrozně bych si přála miminko, na druhé straně z toho mám velký strach.
Nedokážu ani správně popsat své pocity, ten vnitřní zmatek...
Mohly být ve hře i neuspokojivé rodinné vztahy?
Nemyslím teď manžela, s tím si rozumíme dobře.
Věřím, že se Vaše slova naplní a přijde k nám dušička zpět a bude to již brzy. Uvnitř totiž cítím strašnou prázdnotu, nevím, co jsem udělala špatně, chtěla jsem dát dítěti všechno, domov, lásku, na jeho příchod jsem se připravovala....
Chtěla bych zažít ten pocit očekávání, těšení se na miminko, být matkou, mít zdravé dítě....
Vím, že jste zavalená všemi možnými dotazy, skoro nedoufám, že byste si našla čas na odpověď, přesto všechno Vám chci moc poděkovat za to, že jste, že pomáháte mnoha lidem.
Pročítání Vašich stránek mi dodává optimismus, sílu a mnohdy i radu.
Dobruška 06.09.2010

Zdravím Vás, Wahlgrenis,
asi i tento mail zůstane bez odpovědi, chápu, že máte plné ruce práce, ale přesto Vám chci napsat, co se mi poslední týden stalo.
Ptala jsem se Vás v přechozím mailu, jak mám komunikovat s duší mého nenarozeného chlapečka, že bych si přála, aby mi dal nějaké znamení, něco se stalo, abych věděla, že je nablízku.
Nevím, jestli a jak to s tím souvisí, ale v minulém týdnu jsem měla hned několik úrazů, uhodila jsem se do nohy, rozbila jsem dvě sklenice v průběhu dvou dnů a hodně jsem se pořezala.
Nejdřív jsem si říkala, že střepy znamenají štěstí.
Má to snad být znamení, že stále dělám něco špatně, že mi "někdo" chce dát signál?
Psala jste mi, že jsem ve fázi zastavení, která jistě nebude trvat dlouho, myslíte, že se dítěte (snad i stejné duše) už brzy dočkáme?
Dobruška 13.09.2010

Milá Dobruško,
všechno, co se Vám děje, má nějaký význam. I ty úrazy a poranění, které popisujete, souvisí s Vaším zastavením. Připadá mi to jako závora, která před Vámi padá, abyste nebyla tak rychlá. Protože píšete, že se jedná o nohu i ruce, není možné jednoznačně určit, kde máte zpomalit. Je to totiž vazba na Vaši životní cestu (kam jdete a kudy) a také na to, co děláte (profesní směr). Tady jsou otazníky... Možná si na tohle dokážete odpovědět sama.
Dušička budoucího miminka je s něčím va Vašem životě nespokojená, tohle bude nutné vyladit.
© Wahlgrenis 13.09.2010

Dobrý den, Wahlgrenis,
po nějaké době se na Vás znovu obracím.
V posledních týdnech se cítím hodně unavená a cítím se tak nějak jinak.
Netroufám si ani doufat, že by jsem mohla být těhotná.
Jak to s námi vypadá?
Myslíte, že už bychom se mohli znovu opět dočkat?
Mějte se hezky.
Dobruška 25.09.2010

Milá Dobruško,
kdybych měla odpovědět jednou jedinou větou, pak by to bylo: "Do Vašeho domova přichází nový život."
Ale asi to chcete podrobněji. Jsou kolem Vás krásné energie, které se jakoby pořád na Vás nabalují, jste v jejich víru... nádherný tanec...
Nesmíte se ale už vracet do minulosti, to, co se stalo, patří někam do dubna, teď je jiná doba, září.. tuším...
Přichází k Vám dušička, nádherná, vyzrálá. Budete si s ní moc rozumět.
Myslím, že se můžete těšit.
Ale důležité je, abyste měla pořád otevřenou náruč, srdce na dlani a všechno kolem vnímala jako dočasné, že to nemusí platit pořád. Není to nic, co si lze vynutit, nic pevného jako skála.
Jste jiná, nová, krásná, milující.
Věřím, že všechno dopadne výborně.
Moc Vám to přeju.
© Wahlgrenis 25.09.2010

Drahá Wahl,
moc Vám děkuji za Vaše krásná slova, dodala jste mi tolik optimismu, síly.
Jsem ráda, že jste!
Tento měsíc to s mimenkem ještě nedopadlo, pořád jsem doufala, ale 28. den rozhodl.
Byla jsem smutná, opět ukáplo pár slziček.
Nicméně, už jsem jakoby cítila tu blízkost.
Když jsem si dnes přečetla Vaši zprávu, ihned mám náladu o 150 % lepší.
Vím, že bych se na to asi neměla tolik upínat, ale i když stále bojuji s pochybami, strachem, obavou, moc mi tyto slova pomáhají.
Máte pravdu, stále se vracím k minulosti, k tomu, co se stalo, nedokážu to vytěsnit z hlavy.
Ale stalo se, musím jít dál, konečně to nechat být, nic si nevyčítat, necítit se proviněle, nehněvat se na sebe...
Milá Wahl, moc Vám děkuji a věřím, že se již brzy budu moci s Vámi podělit o ten krásný pocit.
Krásný den!
Dobruška 29.09.2010

Drahá Wahl,
zdravím Vás a přeji krásný den.
Chtěla jsem se Vás zeptat na výklad mého dnešního snu, jsem z něho nějak zmatená, nevím, co mi měl říct, jak ho mám chápat.
Zdálo se mi, že jsem měla miminko, byla to holčička, byla velmi maličká, droboučká, ale krásná.
Vozila jsem ji v kočárku, ale najednou, když jsem se do kočárku podívala, nadzvedla jsem deku, nebyla tam... V tom okamžiku jsem se probudila, asi z úleku.
Sen si už nepamatuji do nejmenších detailů, jen vím, že začal nějak podivně, že moje maminka měla dvě malá miminka, bylo to teď.
A pak najednou jsem měla holčičku já.
Wahl, mohla byste mi říct, co ten sen znamenal?
Mám to snad chápat tak, že dušička je už blízko, ale stále si svůj příchod rozmýšlí, zvažuje?
A proč se mi zdálo o holčičce, když Vy mi předpovídáte chlapečka?
Děkuji a posílám mnoho pozdravů.
Dobruška 04.10.2010

Wahlgrenis,
ještě jsem se Vás chtěla zeptat, říkala jste, že už jsme blízko, že se na mě nabalují krásné energie.
Je možné, že otěhotním ještě tento rok?
Můžete se prosím na to podívat?
Asi mi neřeknete přesné datum, ani to, jestli se potrat bude opakovat.
Děkuji Vám za všechno, za Váš čas, laskavost a za to, že mi pomáháte na vše zlé zapomenout, vydat se jiným směrem, víc si užívat života.
Jsem odmalička dost tvrdohlavá a mívám bohužel tendence se zaseknout, když přijde nějaký nezdar a když ho k tomu ještě vnímám jako křivdu.
Dnes už ale vím, že všechno se vším souvisí, existuje karma, máme nějaké dluhy z minulých životů.
Můj problém trochu je, že všechno beru moc rozumově, moc nad vším přemýšlím, vztahuji si věci příliš na sebe.
Spoustu slunečných dnů.
Dobruška 14.10.2010

Drahá Wahl,
nevím si rady, padl na mě strašný splín, proto Vám opět píšu.
Vy mi vždycky pomůžete načerpat novou energii, optimismus, dobře poradíte.
Pořád mi opakujete, že se nesmím vracet do minulosti, co se stalo je pryč a údajně mě již nic takového nečeká.
Wahl, je to opravdu velmi těžké, alespoň pro mě, přijmout tuto věc rozumem, říct si, že je to skutečně tak, už se ničeho nebát.
Sama jste mi psala, že tohle bude možná to nejtěžší a opravdu je.
Cítím velkou vnitřní bolest, stahuje se mi žaludek, když si uvědomím, že teď už bych mohla být maminkou, možná za pár dní, někdy v půlce listopadu.
Víte, to první těhotenství pro mě byla velká euforie, nečekala jsem ho, myslela jsem si, že neotěhotním tak rychle, čekala jsem problémy, komplikace a když jsem zjistila, že se zadařilo, byla jsem velmi šťastná, bohužel štěstí trvalo jen krátce, do první návštěvy lékaře.
Psala jste mi, že se na mě nabalují krásné energie, že dušiška je už velmi blízko, vyzrálá, na její příchod se máme velmi těšit.
Drahá Wahl, já už se až bojím, na něco se těšit, připadá mi, že všechno v mém životě je velice komplikované, že mě pronásleduje jeden problém za druhým, že prostě nemůžu mít nic jen tak, v klidu, bez komplikací.
Stále s něčím bojuju. Jsem velmi citlivý člověk, věci si připouštím až moc k tělu, nad vším moc přemýšlím.
Vím, že tohle rozpoložení, ve kterém se nacházím, není dobré pro mě ani pro miminko, ale nemohu si pomoci.
Připadá mi, že stále čekám, doufám, věřím, ale pořád nic.
Já vím, že tohle si prostě nelze vynutit.
Jen kdybych mohla doufat, věřit, že už brzy...
V práci také nejsem spokojená, ale beru to tak, že v dnešní době musí být člověk rád, že nějakou práci má, asi to nikde lepší nebude.
Jiné kolegyně to řeší mateřskou, já to tak snadné mít asi nebudu.
Ovšem já nejsem člověk, který by dítětem chtěl řešit jiné problémy, dítě chci proto, abych ho mohla milovat, dát mu všechno, co budu moct.
V poslední době je i na mém manželovi, který je mi velkou oporou a stále se velmi mulejeme, znát, že ho celá věc také trápí.
Jednak když vidí mě a pak taky, když vidí nějaké malé mimino, vidím jeho smutný pohled, kolikrát mi řekl, že by si taky takové přál, že by si s ním hrál.... On by byl skvělý otec, to vím určitě.
Hrnou se mi slzy do očí.
Wahl, jak se správně vyladit, co mám dělat?
V poslední době mi připadá, že se mi hroutí celý svět, jak se mám začít mít ráda, probudit v sobě ženu, užívat si života?
V mém okolí jsou samá nová miminka, když si uvědomím, že už jsem také mohla být maminkou, je mi z toho velmi smutno.
Tolik závidím maminkám, když vidím, jak jsou spokojené, šťastné, mají ty svoje zlatíčka, nežijí pomalu ničím jiným.
Velmi jim to přeji, ale zároveň je mi moc líto, že tohle nepotká i mě.
S láskou
Dobruška 26.10.2010

Dobrý den, Wahlgrenis,
možná i tento můj dotaz zůstane bez odpovědi, přesto to zkusím.
Mám již delší dobu silný pocit, že bych měla něco ve svém životě změnit, odpoutat se od starostí, trochu i zariskovat.
Dnes mám jít na pracovní pohovor.
Zaměstnání mám, ale pravdou je, že jsem již na stejném místě asi 10 let, situace je tu čím dál horší, práce mě moc neuspokojuje, proto bych možná ráda zkusila něco nového.
Na druhé straně mě přeci jen svazuje strach, co když to nevyjde, jsem na příjmu hodně závislá, znáte to, v dnešní době lidé splácí různé půjčky atd...
Wahl, můžete mi poodkrýt mou blízkou budoucnost, trochu mě "nakopnout" nebo naopak zastavit?
Je to sice hrozné, ale nějak se nedokážu sama rozhodnout.
Vím jedno, a to docela přesně a k tomu jsem odhodlaná, stát se matkou (ale to už víte), to je pro mě ze všeho nejdůležitější, to upřednostňuji před vším.
Právě proto si také říkám, zda je vhodné zrovna teď měnit práci.
Děkuji za Váš čas i ochotu odpovědět.
Dobruška 04.11.2010

Přeji pěkný den,
tak i můj včerejší mail zůstal bez odpovědi, už přemýšlím, co jsem udělala nebo dělám špatně....
Zjistila jsem ale, že nejlepší je asi spoléhat na vlastní intuici a příliš se neupínat na to, co mi kdo radí...
Často asi nedělám věci správně, nerozhodnu se správně, ale i čtení Vašich příspěvků mi hodně dává, i když nejsou určeny přímo mně.
Asi k nám dušička miminka přijít nemá, nevím....
Četla jsem dnešní odpovědi ženám, které stejně jako já touží po miminku, zvláštní, asi máme všechny s tímto "problémem" stejný způsob myšlení, děláme stejné chyby....
Přeji Vám krásný den.
Dobruška 05.11.2010

Milá Dobruško,
vím, že jste psala několikrát...
(Nemohu reagovat na všechny maily bezprostředně poté, co dorazí. Na některé neodpovídám, to máte pravdu, ale neumím vysvětlit, podle jakého klíče se tohle děje.
Neumíte si představit, jaké množství příběhů ke mně denně dorazí. Některé v podobě písemného dotazu, jiné řeším osobně, za některými dojíždím... Kromě toho ale občas potřebuji žít i svůj vlastní život, který zahrnuje běžné činnosti - spánek, jídlo, nákup, vaření a jiné věci.)
Ve Vašem případě se stalo už mnoho změn, nejste uchycená v minulosti, všechno je jinak. Měla byste si jen víc věřit. Trápení, které jste si prožila, by se už nemělo opakovat. Miminko je už hodně blízko.
Nesmíte se ale nechat znejistět. Za všechno, co prožíváte a co máte, je třeba pořád děkovat. Položte se do té krásné vlny lásky, která je s Vámi, nechoďte vedle po břehu. Odhodlávat se do ví vstoupit jen jednou za čas, to je málo. Jakmile se tato láska s Vámi propojí, měla byste naprosto přirozeně otěhotnět.
K partnerovi nepřistupujte jako ke "stroji na dítě", muž to vycítí, pokud to tak je. Snažte se být k němu milá, jako byste byla čerstvě zamilovaná. Nezakazujte si nic z toho, co jste tehdy dělala.
Možná přitom dokonce i omládnete...
Termín otěhotnění se mi u Vás jeví na duben 2011.
© Wahlgrenis 06.11.2010

Milá Wahl,
děkuji Vám a omlouvám se, jistě chápu, že máte i svůj život a také si dovedu představit, kolik příběhů k Vám denně dorazí.
Promiňte, byla jsem trochu zahleděná do svých problémů, cítila jsem se zle, tak jsem prostě čekala rychlou pomoc, nebylo to ode mě zrovna fér, ani vůči Vám, ani vůči ostatním, kteří se Vám denně svěřují se svým trápením, se svými pocity, zážitky.
Cítím, že už je u mne opravdu hodně věcí jinak, že u mě došlo ke změně, určitému posunu.
S těmi obavami se snažím bojovat, ale to víte, nikdy je už asi úplně nevytěsním z hlavy, po takovém zážitku.....
Jak jste mi již několikrát psala, je složité se od toho oprostit, nenechat se znejistět, ale opravdu na tom pracuji.
Před pár dny jsem prochladla, zmokla jsem a teď mě trápí můj častý problém, dostala jsem zánět močového měchýře.
To už jsem měla rok klid!
Jelikož vím, že každá nemoc, oslabení organismu má svou příčinu (mám trvale sníženou i imunitu), snažím se vypátrat, co mám tentokrát pochopit, před čím zabrzdit, co udělat.
Víte, jsem teď ze všeho víc vystrašená, možná se až moc pozoruji.
Wahl, co může tohle prochladnutí znamenat?
Mám strach, že pokud bych snad byla těhotná, jelikož si to s manželem přejeme a "pracujeme na tom", že to může miminku nějak ublížit.
Bojím si vzít léky, cokoliv, i když ty co mám se podle lékařů mohou, ale víte, jak to s těmi doktory je, nemají vždycky pravdu a co se týče příchodu miminek na tento svět, tam platí zcela jiné zákony a pravidla.
Když jsem poprvé potratila, bylo to také po infekci v těle a prodělané léčbě antibiotiky, následně jsem otěhotněla, možná to nebylo dobře....
Přeji Vám krásný a úspěšný den, posílám mnoho pozdravů.
Dobruška 11.11.2010

Zdravím Vás, milá Wahl,
při současné situaci, ve které se nacházím, jsem se rozhodla Vám opět napsat a požádat Vás o radu, vyjádření.
Stále u mě platí, a u mého manžela také, že si nejvíce ze všeho přejeme miminko, i když chápeme, že si ho nemůžeme vynutit.
V poslední době jsem hodně unavená z práce, mám i nějaké zdavotní problémy, nachlazení, bolest krku atd.
Tuším, že vše pramení z mé neuspokojivé situace v zaměstnání.
Již jednou jsem Vám psala, že uvažuji o změně povolání, ale nevěděla jsem, zda je vhodná doba, když si přejeme miminko, když je alespoň nějaká naděje, že se dočkáme.
Psala jste mi, že jsem se dost změnila, že u mě došlo k pokroku, že miminko je už blízko, že mám být trpělivá a více si věřit, že příští rok v březnu nebo dubnu bych mohla otěhotnět.
Wahl, nezlobte se na mne, vím, že se Vás ptám pořád dokola, ale jak sama víte, situace se mění, nic není pevné jako skála, dnes je to tak, zítra může být jinak.
Můžete se proto podívat, kam směřuje má budoucnost, zda je miminko pořád ještě blízko, zda mám teď něco podnikat ohledně zaměstnání nebo zatnout zuby a vydržet?
Byla bych velmi ráda, kdyby kolem mne byly ty krásné energie, jak jste mi psala, abych byla v jejich víru.
Jistě víte o otvírání energetické brány, říkám si, zda se u mě neprojevuje proces očisty.
Moc Vám děkuji za ochotu.
Přeji Vám krásný den a příjemný blížící se Advent.
Dobruška 24.11.2010

Milá Dobruško,
nic, co v životě vnímáte jako omezení, jako násilí, jako něco, co musíte "vydržet", není v pořádku.
Měla byste plout, užívat si naplno vědomě každý okamžik.
Tohle už chápete.
Zátěž, která tady byla, jste nechala za sebou, už zůstala někde v minulosti.
Také veškeré technické, tedy násilně pojaté procesy...
Nic z toho se Vás už netýká.
Situace, kterou procházíte, pro Vás představuje nastavené zrcadlo, je to lekce duchovního rázu, která umožní Váš zásadní přerod.
Mezi Vámi a Vaším partnerem jsou krásné energie, oba jste se nově nadechli.
Jste více spolu, dokonce jako byste nyní prostupovali jeden druhým...
Krása...
Práce by Vás neměla omezovat.
Rozhodněte se ale sama, jestli chcete nadále vydržet.
Jakmile se všechno napětí kolem Vás rozpustí, je tady miminko.
Možná to bude rychleji, než si myslíte.
© Wahlgrenis 24.11.2010

Moje milá Wahl,
moc Vám děkuji za Vaše krásná slova, tolik jste mě povzbudila, dodala tolika optimismu.
Jsem ráda a vděčná za to, že jste.
Nechci se nechat nikým a ničím omezovat, chci opravdu plout, pokud se nerozhodnu hned teď ke změně povolání, minimálně začnu více prosazovat svůj názor, nenechám si stále od někoho diktovat, nehodlám se stresovat z práce, která mě velmi baví, ale bohužel není dostatečně oceněna.
Bohužel je tu tak znechucen každý druhý.
Ten problém je v lidech okolo, tady v práci, ne ve mně.
Tohle vím jistě.
Drahá Wahl, ještě jednou Vám moc děkuji za povzbuzení a radu, vážím si Vás.
Krásný den!
S láskou
Dobruška 25.11.2010

Dobrý den, drahá Wahl,
jednak píšu, abych Vám popřála krásné, klidné a nerušené Vánoce, o víkendu odjíždím a už se na Vaše stránky nějaký čas nedostanu, takže proto tak dopředu.
Chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaši ochotu, pomoc a dodávání sil při těžších chvílích.
Jsem ráda, že jste a že jsem měla možnost s Vámi komunikovat, byť jenom cestou neosobní.
Wahl, často si čtu Váš poslední vzkaz, který jste mi poslala, že miminko je již blízko.
Cítím, že jsem více srovnaná, že už se tolik netrápím, beru život tak jak přichází a snažím se na něm vidět hlavně to pěkné.
Přesto mě občas přepadnou chmury, občas i nějaká ta slzička ukápne, zvlášť když je teď v mém okolí zase dost budoucích maminek, kterým to moc přeju, ale zároveň mi to přijde i líto.
Zatímco my s manželem stále na naše miminko čekáme, jiné mé kamarádky už budou mít druhé...
Ale vím, že tak jednoduché to v životě není, vše má svůj čas a u každého je to jinak.
Snažím se nepochybovat, myslet pozitivně, ale to víte, že mě občas napadne, zda jsem já nebo manžel v pořádku, když miminko stále nepřichází.
Po tom potratu jsem celkově citlivější, věci vnímám trochu jinak než dřív.
Snažím se teď hodně komunikovat s Anděli, být vnímavá.
Moc Vás zdravím a přeji krásný den.
Dobruška 17.12.2010

Dobrý den, milá Wahl,
moc Vás zdravím a doufám, že jste do nového roku vykročila tou správnou nohou.
Přeji Vám spoustu radosti, štěstí a zdraví.
Děkuji Vám za sebe i ostatní, kteří se na Vás s takovou důvěrou obrací a kterým tolik pomáháte.
Jste neskutečně milý a obětavý človíček.Kéž by bylo takových, jako jste Vy, na světě víc.
Co se mě týká, snažím se být statečná, brát život takový, jaký je, být pozitivní, i když to je pro mě někdy opravdu těžké, jsem rozený skeptik a pesimista.
Často si říkám, co bych měla dělat líp, jestli se někdy až křečovitě nesnažím "něco" změnit.
Když je mi hodně ouvej a pokouší se o mě chmurná nálada, jako třeba teď, čtu si Vaše stránky, Vaše odpovědi na mé neustálé otázky.
Chci věřit, že všechno dobře dopadne, že se miminka dočkáme, že už je skutečně hodně blízko.
Jen mám, Wahl, strach, abych ho nevystrašila, něčím zase neodehnala.
Psala jste mi, že jsou mezi námi s manželem krásné energie, láska, že prostupujeme jeden druhým.
Ano, skutečně se milujeme, ale jakobychom byli současně paralyzováni strachem z toho, co bude, jestli bude atd.
Jestli mi rozumíte, snažíme se o miminko tolik, že já jsem se upnula na metody zjišťování plodných dnů, pořád nad něčím přemýšlím, probírám to zleva doprava a přitom vím, že to tak není dobře, že by to k tomuto nemělo sklouznout.
Cítím, že i manžel je v napětí, nechci ho brát jako stroj na výrobu dětí, to přeci není dobře.
Někdy si tak hloupě říkám, jak to dělají ostatní, řeknou si, plánujeme dítě, chceme ho a prostě se jim zadaří.
Při prvním otěhotnění jsem neměla problém, vyšlo to poměrně brzy, teď, po tom potratu mě ale napadají myšlenky, jestli je všechno v pořádku, jestli jsme s manželem v pořádku, proč se to stalo, jestli to náhodou neznamená, že je u mě nebo u něj něco špatně.
Vím, že kdybych ho hnala na vyšetření, tak tím stejně nic nezískám, k čemu by mi to bylo?
I kdyby mu zjistili, že je něco v nepořádku, tak co.
Akorát bych byla já i on ještě více vystresovaní.
To nechci, vždyť přeci miminka na tento svět přichází podle jiných pravidel, určují si to sama, lékaři nemají vždy pravdu, nemá se jim bezmezně věřit.
Já měla od začátku strach, že neotěhotním, že už mám jistý věk, že mám jisté zdravotní potíže a komplikace, které by mi v tom mohly bránit.
Tohle všechno ve mně vyvolali právě lékaři.
Nejistotu, strach, pochyby.
A já vím, že se nesmím nechat znejistit, že si musím víc věřit.
Tohle všechno už jste mi psala. Když mě ovládne strach, nebude to dobře.
Mám kamarádku, která se s přítelem několik let snažili o miminko a když už přestávala věřit, že se to stane, tak otěhotněla, čeká chlapečka.
Mám radost i za ni, tolik jim to přeji.
Drahá Wahl, je nad námi Boží oko otevřené?
Proč mě pořád tolik sžírají pocity smutku, nejistoty, strachu?
Je to snad v souvislosti s nějakým mým zastavením, vnitřním přerodem, mám si tím projít, bude zase lépe?
Nepřála jsem si do tohoto roku nic víc, jen aby byli všichni mí blízcí zdraví a šťastní a abych se konečně stala maminkou.
To přání je nemalé, vím, ale snad se nám vyplní.
Krásný den a děkuji za všechno.
Dobruška 05.01.2011

Drahá Wahlgrenis,
od včerejšího dne mne trápí zřejmě nějaká vaginální mykóza, mám kašovitý výtok a svědění.
Tohle se mi občas stávalo po dobrání některých antibiotik, teď jsem ale žádné neužívala.
Co to má znamenat, co mám pochopit?
Tuším, že to má nějakou spojitost s mou touhou otěhotnět a stát se maminkou, aby to tentokrát už klaplo.
Co dělám špatně?
Budu ráda, když si v té hromadě dotazů, které Vám každý den chodí, najdete trochu času i na mne.
Děkuji.
Dobruška 07.01.2011

Dobrý den,
problémy ustaly, trochu jsem tomu napomohla přírodními preparáty.
Wahl, mohu se Vás zeptat?
Vím, že čas, je relativní pojem, že nic nelze uspěchat, nic si nelze vynutit.
Snažím se být trpělivá, dělat vše s nejlepším vědomím a svědomím.
Jen vy se dokážete přeci jen podívat víc do té budoucnosti.
Jelikož bych chtěla učinit nějaké rozhodnutí, dost zásadní, chtěla bych vědět, je-li to možné, zda tento rok přichází těhotenství v úvahu.
Neptám se, zda se stanu rovnou matkou, jen na to těhotenství a jeho průběh.
Zda mám čekat nějaké komplikace atd.
Víte, mám jisté zdravotní problémy už od narození, mohlo by to znamenat nějaké komplikace, možná to mohlo souviset i s tím mým potratem.
Omlouvám se, jestli se ptám nevhodně.
S láskou
Dobruška 10.01.2011

Dobrý den, Wahlgrenis,
prosím, můžete mi objasnit, co může znamenat zhasínající pouliční lampa, když pod ní projdu?
Všimla jsem si toho už několikrát.
Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když se mi to stalo vícekrát (dnes ráno opět), řekla jsem si, jestli to není nějaké znamení.
Možná i od dušičky dítěte, které bychom si tak přáli.
Nebo prostě jen znamení, že je něco špatně.
Víte, Wahl, psala jste mi již několikrát, že mezi mnou a manželem jsou krásné energie, že je mezi námi láska, jsme na dobré cestě.
Láska mezi námi skutečně je, velké porozumění, ale ta fyzická láska, ta se bohužel nějak vytrácí.
Jestli mi rozumíte...
A počít dítě bez fyzické lásky je jaksi nemožné, to víme všichni.
Možná je to i tím, že jsme už oba v takovém napětí, na jednu stranu si dítě moc přejeme a na druhou se bojíme, zda se nebude opakovat potrat, zda bychom byli dobří rodiče, zda bychom miminku mohli dát opravdu všechno, co potřebuje.
Jsou tu také pochyby, zda jsme oba v pořádku, jestli by manžel neměl jít na vyšetření, u mě nic neobjevili.
Pořád mi šrotuje v hlavě, proč se loni dušička rozmyslela a odešla od nás.
Milá Wahl, budu Vám moc vděčná, když se mi pokusíte objasnit nastalou situaci, co to může znamenat.
S láskou
Dobruška 19.01.2011

Milá Dobruško,
blikající lampu lze považovat za cestu, skrz kterou k Vám promlouvá duše Vašeho budoucího dítěte.
Vy jste ale stále v té "rozumové" rovině, zatím se nedokážete naladit, že by to opravdu takhle mohlo být.
Tyto projevy se řadí mezi tzv. kontaktní od bytostí jemnohmotného světa.
To je vlastně jen první krok.
Pak by měly následovat další postupy...
Je to komunikace s jemnohmotným světem, která se může stát i pro laika, za jakého se nyní považujete, čitelnou.
Tato dušička se na sebe snaží upozornit, jsou to informace pro Vás.
I proto se lampa rozbliká jen ve chvíli, kdy pod ní procházíte Vy.
Začít se může přes kyvadlo (ano/ne), případně Vám může pomoci věštecká mapa .
Připadá mi to, že máte konečně nakročeno na tu správnou cestu.
Můžete si také pročíst starší příběhy na webu, kde je tento postup podrobně popsán.
Duše Vašeho budoucího miminka Vám potřebuje něco důležitého sdělit.
© Wahlgrenis 19.01.2011

Milá Wahl,
dala jsem na Vaši radu a zkusila spolupráci s Vaší věšteckou mapou.
Jen nevím, zda jsem dělala vše dobře.
Jelikož nemám kyvadlo, použila jsem místo něj prstýnek uvázaný na provázku.
Je to tak možné?
Pochopila jsem, snad správně, že znaménko + je ano a znaménko - je ne.
Když jsem se zeptala, zda blikající lampa je zpráva či navázání kontaktu s duší miminka, rozkýval se mi prstýnek na pravou stranu k označení +.
Dále mi kyvadýlko ukazovalo k symbolu čtyřlístku, svíčky, miminka a také jsem se zeptala na to, zda je nad námi Boží oko otevřené a prstýnek se začal nad symbolem točit doprava.
Wahl, je můj výklad správný?
Chápu to dobře?
To by znamenalo, že jsme už blízko!
Moc Vám děkuji.
Dobruška 19.01.2011

Výborně...
Právě jste vystoupila z té podivné bubliny, v které jste byla uvězněna.
© Wahlgrenis 19.01.2011

Wahl,
děkuji za všechno.
O tom, jak se situace vyvíjí, Vás budu informovat.
Pěkný den
Dobruška 19.01.2011

Milá Wahl,
je tu další měsíc čekání, další čas, který nenávratně odplynul.
Po naší poslední výměně zpráv jsem se pokusila pracovat s Vaší věšteckou mapou, ale jelikož jsem laik, nevím, zda moje úvahy a pocity jsou správné.
Prý jsem vystoupila z podivné bubliny, ale já se v ní cítím být uzavřená pořád.
Tolik se snažím pochopit, co mi duše chce říct a nevím si s tím rady.
Nevím, co mám udělat, co dělám špatně.
Jsem až příliš svázaná termíny, počítáním plodných dnů atd.
Neměla bych to vzdát, nechat to jen tak, prostě to buď vyjde nebo ne?
Také si myslím, že jsem se možná až moc upnula na boží pomoc, na pomoc vyšších bytostí.
Vše hraje proti mně, věk, zdravotní stav, prodělaný potrat.
Od loňského roku, co se to přihodilo, se motám v podivném kruhu, ze kterého nemůžu ven.
Začala jsem mít i psychické problémy.
Wahl, mám se smířit s tím, že děti mít nebudeme?
Asi mi nemůžete odpovědět tak přímo a jednoznačně, ale mě ta nevědomost ubíjí.
Dobruška 02.02.2011

Milá Wahlgrenis,
dnes jsem si přečetla na Vašich stránkách další příběhy šťastných budoucích maminek - Rendy , Hannah atd.
Touto cestou bych jim chtěla moc pogratulovat a přeji jim jen to dobré, aby miminka byla v pořádku, vše dopadlo dobře.
Já sama jsem ale velmi smutná.
Těm, kterým jste miminka předpověděla, že jsou již blízko, už se sen splnil nebo právě plní, i mně jste několikrát napsala, že jsem již blízko a stále nic.
Už nevím, co dělám špatně, ať se snažím jak se snažím, stále nic.
Začala jsem o sobě znovu pochybovat, nevěřím si, propadám smutkům, depresím.
Vždycky jsem měla podvědomí strach, že s mým těhotenstvím nebude něco v pořádku, že budou problémy a pak jsem potratila.
Tím víc jsem znejistěla, tím víc mne to zasáhlo.
Wahl, mám strach, nedokážu popsat přesně své pocity, jsem zmatená.
Připadá mi, že je všechno špatně, už nevím, kde brát sílu.
Vím, jste velmi vytížená, nemáte čas každému odepisovat, už to dokonce někdy beru i tak, že mně už se ani nedá nic poradit, nic říct.
Že možná víte, že je to beznadějné, jen mi to nechcete napsat.
Já bych ale ráda věděla, na čem jsem.
Nechci si dělat falešné naděje, na něco se upínat, nečemu věřit, na něco čekat.
Má-li být můj život bez dětí, pak se s tím potřebuji srovnat a snažit se jít dál, žít i přesto.
Občas si říkám, že mám asi hodně špatnou karmu, že jsem musela dělat něco velice zlého.
Příliš bohužel podléhám i nátlaku okolí, který ode mne očekává, že se stanu matkou, to mě dost ničí.
Ty lítostivé pohledy, prázdná slova i gesta...
Každý měsíc, když se dostaví menstruace, je to jako by mě trhali zaživa.
Pocit marnosti, beznaděj, zklamání.
A tak je to stále dokola.
Já už mám i pocit, že i kdybych snad jednou přece jen otěhotněla, že si ten stav nedokážu ani užívat, budu ve věčném strachu, obavách.
Wahl, pomozte mi, řekněte mi cokoliv, prosím.
Dobruška 07.02.2011

Wahl,
chtěla bych napsat pár slovíček Dobrušce...
Vždycky, když napíše, tak mě napadne můj příběh, abych ho trošku zkusila popsat...
Možná, že to není náhoda, nebo je...
Když mi bylo sedmnáct, tak mi paní doktorka na gynekologii, kam jsem docela pravidelně docházela kvůli určitým obtížím, řekla, že nebudu moct mít děti.
Docela mě tahle informace zarazila, jako proč mi tohle a v tomhle věku říká...
Hodila jsem to za hlavu, protože jsem opravdu nebyla ve věku, kdy bych řešila, jestli bych miminko mít chtěla nebo ne...
Nicméně jsem na tohle nezapomněla.
Ale ani jsem si s tím nic nedělala.
Nechala jsem všechno plynout.
S Pájou jsme se vzali a za rok po svatbě jsme zatoužili po miminku...
A to jsme zrovna přestavovali domeček, bydleli u tchýně, penízky moc nebyly...
Moje zdravotní problémy přetrvávaly... atd.
Snažili jsme se docela dlouho, ale já jsem už od počátku věděla, že nechci rodit v září.
Vím, je to dětské, ale nechtěla jsem, aby mému porodu byli přítomni medici...
Nevím proč jsem si vždycky představovala, jak se při vlastním porodu seběhne regiment mediků a v půlkruhu na mě budou civět...
Nicméně tahle moje podmínka trvala...
A když přišel ten poslední možný měsíc, kdy k nám miminko mohlo přijít... kdy bych nerodila v září... kdy jsem to chtění hodila za hlavu a vůbec všechno jsem hodila za hlavu a tak říkajíc jsem to "pro letošek" vzdala...
Tak jsem otěhotněla...
A to samé se pak dělo i se druhým miminkem...
Rodit v září jsem nechtěla ani po dalších sedmi letech...
Ale v případě naší holčičky jsem to už opravdu nechala být.
S tím, že teď už fakt ne...
Myslela jsem to vážně... ne naoko...
Tak mě Pája přemlouval... "ještě jednou..." a zadařilo se....
Holčička se narodila v září...
Medici u toho nebyli...........
Nastupují až v říjnu............
Hm......
To chtění, to přílišné chtění, kdy si linkujeme budoucnost a kdy si něco přejeme, ale předem říkáme, jak se to má stát... jakou cestou... to nás nesmírně omezuje...
Dobruško, přeju Ti hodně sluníčka do srdíčka a hodně se koupej v jeho paprscích...
Hezký den
Ája 07.02.2011

Milá Dobruško,
už nevím, co bych Vám mohla napsat...
© Wahlgrenis 09.02.2011

Milá Wahl,
už jste ze mě asi nešťastná, že?
Už nevíte, jak byste mi dodala pozitivní náhled, viďte?
Je to se mnou těžké, vím.
Víte, ta moje věčná nejistota a nedůvěra v lepší budoucnost pramení už někde z dětství.
Mám jistou chorobu, dá-li se to tak nazvat a mám strach, že díky ní se nestanu matkou.
Sama víte, co dokáží lékaři...
Občas jsem slýchávala, že to asi nevýjde, že se to nedoporučuje.
Moc vám děkuji za ochotu i Vaši trpělivost, máte-li více takových "případů" jako jsem já, musíte mít svatozář!
Pěkný den.
Dobruška 10.02.2011

Milá Dobruško,
když jsem četla, co prožíváte, viděla jsem přímo odpovědi krásné a čitelné přímo pro Vás.
Vím, že máte strach.
Ale proč??
Z čeho??
Ta dušička Vás kontaktuje a je u Vás blízko.
Už to je úžasné, nemyslíte??
Máte se přeladit na dětskou řeč.
Co třeba, kdybyste se přestala upínat na ty dny a termíny atd.?
Ten Váš klouček je smutný, uvědomujete si to??
On potřebuje maminku, která nemá depky, ale aby mu byla bezpečím a útočištěm, která se směje a nekouká, kdo co má druhý!!
V jedný větě jste se ptala Wahl, jestli otěhotníte a jak bude probíhat těhotenství, ale psala jste, že se neptáte, zdali budete mamina.
Nezlobte se na mě, ale já jsem vykulila nad tou větou oči a posadilo mě to na zadek.
Když dušička vstoupí do lůna, už jste maminka, to by Vám mělo být jasný.
Děsíte se, že je Vám biologických 35, ale duševně na mě působíte mladší, a to je důležitý.
To Vaše děťátko po Vás touží, ale prosím přelaďte se na pozitivní vlnky a plujte po nich.
Co kdybyste mu namalovala obrázek??
Myslete, co by se mu líbilo od Vás.
Nebo ozdobte okýnko dětskými obrázky.
Zpívejte si.
To je potřeba...
Jste důležitá osůbka a máte poslání být maminkou, tak se nebrzděte zbytečnými pochybnostmi.
Ju?
Prosím, proste o odpuštění za takové vypuštěné negativní myšlenky a slova a proste kloučka o odpuštění.
Do jara to zvládnete, věřte si.
Koukejte si s mužem jít zatancovat a užívejte si společných chvil.
Milujte se.
Děkuju, Dobruško, za přečtení a těším se, až se brzy ozvete, že je Vám krásně.
Měla jsem i silné nutkání Vám napsat za toho broučka malýho - děkuju.
S láskou
Barbora 11.02.2011

Dobrý den, drahá Wahl,
chtěla bych velmi poděkovat Áje i Barboře za podporu.
Je milé a velmi pozitivně působící, když vidím zájem ostatních, kteří mi chtějí pomoct.
Barbora jasně vidí, že mě dušička kontaktuje, já asi ještě nejsem na té správné úrovni, aby mi bylo vše tak jasné, mnohdy tápu a nechávám se právě znejisťovat.
Víte, milá Barboro, píšete, že dušička mě chce mít šťastnou, ale to bych právě byla, kdyby ke mně konečně přišla.
Nejvíc na světě!
Víte, jaké si dělám výčitky, že od nás už jednou odešla?
Stále přemýšlím, co jsem uděla špatně, co se stalo, proč se to stalo.
Ale jak psala Wahl, měla jsem si tím projít, mělo se to stát, možná to bylo jakési splacení či vyrovnání dluhů z minulých životů.
Děkuji vám všem, moc to pro mne znamená.
Vás bych potřebovala mít na blízku každý den, abyste mi vždy něco pěkného a pozitivního řekly, napsaly.
Hned je mi lépe.
S láskou a velkými díky
Dobruška 14.02.2011

Milá Dobruško,
jak se máte?
Proč máte ještě výčitky za minulé těhotenství, co se stalo, stalo se, nebojujte s tím pořád, prosím.
Měla jste si to odžít, to je minulost.
Koukejte teď na sebe a nalaďte se na ty vlny lásky a radosti.
Nevyčítejte si to, tím se strašně blokujete a nevidíte právě, co se kolem Vás děje.
Byla byste šťastná, kdyby mimi k Vám přišlo, ale ono je a vy jste smutná.
Něco si namalujte, dejte něco dobrýho k snědku a myslete, komu uděláte radost jen tak.
Něco Vám napíšu, co se mi přihodilo před pár dny, začala jsem být posmutnělá jak vy kvůli jedné situaci, ale naštěstí je to už v pořádku a za mnou.
A víte, kdo byl smutnější???
Moje 1,5letá holčička, začala mít rýmu a kašel.
Možná si řeknete - řádí chřipky, ale ty zastavují toho, kdo si má co uvědomit.
Děkuju Wahl.
Tak jsem si řekla, nemůžu takhle fungovat, jede se dál.
Dneska jsem v pohodě a malá taky.
Rozumíte mi, proč to píši, že??
Maminky jsou propojené s dětmi a ty děti jsou opravdu vnímavější a citlivější.
Vy byste si to měla už uvědomit, začněte být k sobě hodnější, to nikdo za Vás neudělá a berte všechno jako dar shůry a děkujte.
Vy ty pozitivní bytosti máte kolem sebe )
Děkuju, Dobruško
Posílám lásku a světlo
Barbora 16.02.2011

Milá Barboro,
děkuji, mám se už lépe.
Vždy se mi zvedne nálada, když mi napíšete, vy jste takové sluníčko.
Dáváte teplo, lásku, pohlazení.
Vaše řádky jsou balzámem pro mou bolavou duši.
Máte pravdu, pořád jsem se trápila minulostí, stále se mi vracela, měla jsem výčitky, smutnila jsem.
Bohužel ten pocit viny ve mně byl trochu vyvolán okolím, nemyslím manžela, to je moje velká opora, ale některými reakcemi z blízkého okolí, rodiny.
Jako bych byla naráz vyčleněna ze společnosti, že jsem "divná".
K tomu ten pocit občas přiživí i lékaři některými svými výroky.
Víte, jak to je...
Víte, já pořád nemůžu přijít na to, co mi dušička chce naznačit, snaží se mne kontaktovat, to je zřejmé, ale nějak stále nevím, co bych ještě měla udělat, kromě toho, že bych měla začít být šťastná, přestat se trápit, začít se smát.
To všechno bych totiž dělala, kdybych miminko měla... Tady je pro Vás ten klíč, cesta k řešení.... W. 16.2.2011
Vím, není to věc, hračka, něco, co si mohu koupit, vynutit.
Ona sama se musí rozhodnout, zda k nám chce přijít.
Víte, z čeho mám strach?
Že se nedokážu radovat a naplno si užívat pocit mateřství, i kdybych otěhotněla a čekala vytoužené děťátko.
Ta podvědomá obava, jak všechno dopadne, ta by tam byla.
A to je možná i ten problém.
Vy jste tak milá osůbka, je z Vás cítit laskavost a láska na dálku.
Děkuji Vám.
S láskou
Dobruška 16.02.2011

Krásná Dobruško,
jsem ráda, že je Vám líp.
Vůbec si nepřipouštějte, co si o vás myslí ostatní, každý má svojí cestu a vy se tím nenechávejte brzdit, že jste divná.
Víte, kolik lidí mně to řeklo?
Já se vždycky zasmála a řekla jsem - já vím a jsem ráda.
Každý má svoje radosti a starosti a vy si nenechejte ostatními něco bulíkovat.
Pro děťátko musíte být bezpečím.
Už dvakrát jste napsala, že byste měla radost, kdybyste měla mimi u sebe.
Taky jsem Vám napsala, že ta dušička je u vás a vy nejste šťastná.
Proč?
I Wahl Vám k tomu napsala a tu vaší větu tučně zvýraznila, cituji Wahl: "Tady je pro Vás ten klíč, cesta k řešení."
Dobruško, vy byste se měla radovat z maličkostí.
Vy fungujete jako brána pro tu krásnou dušičku, ale vy ji stále zavíráte těmi pochybnostmi, že si nedokážete užívat těhotenství a jak to dopadne.
Představte si sebe, jak stojíte za dveřmi a čekáte a čekáte, až Vám řeknou dále a pustí Vás dovnitř.
Nikdo Vám dopředu neřekne, že budete mít krásný a nejchytřejší dítě.
Ten vývoj je důležitý rozumíte.
Přestaňte se prosím podvědomě obávat, co bude dál.
Žijte každým okamžikem a těšte se na každý nový den.
Já Vám napíšu jeden citát, který se mi líbí:
"Dospělí Vám řeknoum co viděli nebo slyšeli, ale děti Vám poví, co dělali."
Dobruško, já, než jsem měla mimi v bříšku, tak jsem měla takové stavy, že jsem si říkala, co by se líbilo mýmu děťátku, jednou jsem šla kolem obchůdku a tam jsem spatřila krásnou zvonkohru.
Koupila jsem jí pověsila a měla jsem z ní radost, jak nám krásně hraje.
A tenkrát přišel přítel domů a byl překvapenej a šťastnej, taky se mu líbila, jak zní.
A dodneška ta zvonkohra mi visí v kuchyni nad stolem.
Co se mi narodila malá, tak je to pro ní báječná hračka.
Má z toho strašnou radost, když do toho bouchne, vříská při tom radostí.
K tomu řekneme - ty jsi ale vyrostla, jak na to dosáhneš týýýý vado...
Těším se, až si ten jiný úžasný stav budete užívat a prožívat.
Je to něco nádhernýho a hlavně je to zázrak z lásky.
Jo a lékaře já beru s rezervou, mě můj doktor tenkrát řekl, moc přibíráte v těhotenství a bla bla.
Já jsem si v duchu řekla: matka příroda je mocnější a děkuju, že dá mi tolik síly, kolik potřebuju, abych donosila děťátko.
Já jsem začala na padesáti kilech a skončila na osmdesáti.
Myslíte, že jsem se z toho hroutila, ne, já měla radost, že je mi krásně a není mi zima (byla jsem strašně zimomřivá) a děkovala jsem Bohu za ten dar, který mi dal.
Já děkuji za děťátko od početí každý den.
Po roce jsem se vrátila skoro na původní váhu, jen mám o pět kilo navrch a je mi hej.
Já koukala a koukám na mimi a hlavně jsem byla psychicky v pohodě a žádný bubáky jsem nepřijímala a nepřijímám.
Dobruško, přeju ať máte co nejvíc pozitivních energií kolem sebe a děkuju za vaše slova.
Děkuju strašně Wahl za její stránky, jsou mi obrovským přínosem.
Děkuju......
posílám lásku a světlo
Barbora 17.02.2011

Milá Barboro,
děkuji Vám, mám Vás ráda.
Je úžasné, že jste.
Pokaždé, když si čtu Vaše řádky, cítím se neuvěřitelně dobře, lehce, bezstarostně.
Děkuji Vám i Wahl.
S láskou
Dobruška 17.02.2011

Dobrý den milá Wahl,
tak zase po nějaké době opět píšu.
Myslím, že v mém životě se cosi změnilo, pohnulo jiným směrem, už se tolik nesoustředím na otěhotnění, beru život tak, jak přichází.
Přesto, napsala jste mi, že je reálné otěhotnět někdy během března až dubna.
Myslíte si, že je to opravdu reálné?
Děkuji Vám za odpověď.
S láskou
Dobruška 01.03.2011

Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za všechno, co jste mi kdy napsala, za Váš čas, přístup.
Pochopila jsem, že mi už víc říct nemůžete.
Já už ale na to ani nečekám, najednou jsem jiná.
Nedokážu to popsat, ale jak jsem se dřív trápila, nemyslela na nic jiného než na to, že nejsem matka, že dítě mít nebudu, na potrat, tak teď na nic z toho nemyslím.
Prostě žiju.
Těším se z obyčejných věcí, prostě to beru, jak to je.
Už bylo dost těch bezesných nocí, těch slz, trápení, k čemu?
Co je nám dáno, to se také stane a pokud já být matkou nemám, tak jí nebudu.
Už se tím nějak netrápím.
Byl by to dlouhý a smutný život, kdybych k tomu takto přistupovala.
Neříkám, že si někdy nepostesknu, ale je to už úplně něco jiného.
Je to až zvláštní, k jakému obratu u mě nastalo a tak najednou, v podstatě ze dne na den.
Mějte se krásně, s láskou
Dobruška 12.03.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.